autor: Dušinka
Náš konečný den
Bill se zamkl ve svém pokoji a nevyšel z něj dřív, než v polovině soboty, kdy jej z postele vyhnal kručící žaludek. Už se telefonicky omluvil z práce, protože byl až příliš emocionálně vyčerpaný na to, aby čelil realitě, natož aby nosil před zákazníky na tváři úsměv, a jeho telefon byl vypnutý od chvíle, kdy se v pátek večer vrátil domů. Nakonec bude muset jít si promluvit s Tomem a vysvětlit mu, co se stalo, ale pro tuto chvíli nechtěl nic jiného, než jen mrzutě trucovat a zavřít se před celým světem.
Jídlo. Jídlo mělo přednost před vším ostatním. Bill se odšoural do kuchyně, popadl v ledničce nejbližší misku a ohřál si zbytky večeře svých rodičů z předešlého večera. Jeho matky seděly v obývacím pokoji, pozorovaly jej a něco si mumlaly, a tak Bill mezi jednotlivými sousty utrousil: „Přestaňte si šeptat a mluvte se mnou, do prdele.“ Už nedokázal unést další tajemství a lidi šeptající si za jeho zády. Karoline byla první, která se z gauče zvedla, a Simone ji následovala.
„Přemýšlíme, co to s tebou je. Co to je za pózu?“
„Prosím, ne,“ vzdychl Bill. „Skončil jsem, opravdu jsem s lidmi skončil, alespoň na celé další milénium.“ Skončil s pocitem viny, skončil s vykládáním lží, skončil s ubližováním lidem. Vložil si hlavu do dlaně a druhou rukou po talíři naháněl změklé lasagně, zase se mu chtělo brečet, ale kvůli svým matkám slzy zadržel.
„Chceš nám říct, co se stalo?“ Zeptala se Simone, vzala to mírnější cestou jako obvykle. Bill cítil, jak si někdo pohrává s jeho vlasy – Karoline – a v tom okamžiku se zhroutil. Hlavu však držel skloněnou a nevydal žádný zvuk. Několik minut byl zticha, než promluvil, ale jeho matky jeho ticho respektovaly a nedorážely na něj.
„Tom a já… ne.“ Bill sám sebe přerušil, překvapený, že se znova chystal svým matkám lhát a chovat se, jako by se s Tomem rozešel ze své vlastní vůle. A tak se rozhodl začít znovu a říct jim vše od začátku – o Marině, která na ně přišla, o tom, jak jí lhal, o incidentu u skříněk, o tom, jak se jej Marina zastala těsně před tím, než zjistila, že jí Bill lhal, a pak třešnička na dortu, o Andreasově a Natáliině slídění v jeho telefonu a vyhrožování. Neobtěžoval se zmínit, že Natálie byla hlavním iniciátorem; Andreas nesl stejnou vinu za to, že po celou dobu mlčel.
Během líčení celého příběhu si Bill uvědomil, že se dokonce ani nepodíval na tu původní, inkriminovanou zprávu. Telefon měl však stále v pokoji; podívá se na ni později.
„Bille, potřebuješ jít za Tomem,“ řekla Karoline dřív, než Bill dostal šanci říct, že to je přesně to, co má v plánu udělat. Podívala se na hodiny. „Jdeš do práce?“
„Ne, už jsem tam volal.“
„Pak běž hned teď,“ povzbuzovala jej Karoline, ale Bill zavrtěl hlavou. Stále byl rozrušený, ještě se nedal úplně dohromady. „Ta jízda ti pročistí hlavu,“ řekla mu, přesně tak vypíchla jeho váhání. Bill se usmál, jen trošku; Karoline ho znala dobře. Klidná jízda autem rozhodně pomůže, a tak přikývl, snědl ještě trochu jídla, a pak se zvedl od stolu.
Neobtěžoval se s tím, aby vypadal roztomile; jen aby vypadal jako člověk. Poté, co si na sebe natáhl dostatek vrstev proti chladu, zastrčil si do kapsy telefon a balíček kapesníčků, protože předpokládal, že je bude potřebovat. Jak kráčel ke svému autu, zapnul si telefon a pak si prohlédl tu zprávu.
zrovna na tebe myslím. miluju tě 🙂
Bill dělal, co mohl, aby zase nepropadl slzám. On byl tak perfektní – jak si mohli Natálie nebo Andreas udělat o Tomovi špatný obrázek poté, co tu zprávu uviděli? Bill potřásl hlavou, zatímco si zapínal pás, kapesníčkem si osušil oči a nastartoval. Už jen ten broukající zvuk jej uklidňoval, a on se vydal na cestu.
Nepřemýšlel, zatímco mířil k Tomovu bytu, a téměř pokračoval v řízení, když dorazil do jeho obytného komplexu, jen aby si ještě více pročistil hlavu a oddálil nevyhnutelné na tak dlouho, jak jen to bylo možné, ale věděl, že by to k Tomovi nebylo fér. Už tak bylo dost špatné, že mu to Bill předchozí večer zavěsil bez jediného slova vysvětlení. Když odbočil na místo pro návštěvy, zkontroloval, jestli tam je Tomovo auto, jak hledal jakoukoliv výmluvu k tomu, aby tu konverzaci ještě o chvíli odložil. Tom však byl doma, a tak Bill vystoupil a vyšel po schodech k jeho bytu. Žaludek se mu hrozivě zkroutil, zaklepal, pak poodstoupil a sklopil hlavu.
Přestaň panikařit. Děláš správnou věc, pokoušel se sám sebe ujistit, a na celou půlvteřinu se cítil lépe, než Tom otevřel dveře.
„Bille.“ Malý, poloviční úsměv se objevil na Tomově tváři, a poté zmizel. „Co tady děláš?“
Jsem taky, abych vzal všechno zpátky, pomyslel si, a přál si, aby to mohl říct. Místo toho vběhl do Tomovy náruče a přitiskl se k němu, jen sotva si všiml toho, že jej Tom natiskl proti dveřím, že se dveře silou zabouchly, že jej Tom políbil, dokud se s pláčem sám neodtáhl. Tom vypadal zmateně, ale držel jej a čekal. Čekání nebyla Tomova silná stránka, ale věděl, jak na Billa počkat, což bylo něco, o co se jej Bill brzy chystal požádat, aby to použil v praxi. Zaryl prsty do Tomových zad, a když si uvědomil, že by pravděpodobně mohl brečet celou věčnost, kdyby se nepřinutil brzy přestat, odtáhl se a otřel si slzy.
Zhluboka dýchat. Být silný.
„Omlouvám se za včerejší večer, to bylo ode mě příšerné,“ zašeptal Bill, na moment tak převzal zodpovědnost za chování svých přátel. Možná tomu mohl předejít; Bill nad tím uvažoval už asi tisíckrát od chvíle, kdy odešel z Natáliina domu. Kdyby si v telefonu změnil Tomovo jméno, přišli by na to i tak? Možná si měl zvyknout promazávat si každý den zprávy. Možná by se měl naučit, jak být lepší lhář.
V každém případě, nyní už bylo příliš pozdě.
„Hádal jsem, že mi to vysvětlíš,“ zašeptal Tom a políbil Billa do vlasů, přitáhl si jej zpátky do náruče. Bill se nevzpíral. „Myslel jsem, že jsi sem přišel, abys to vzal všechno zpátky.“
„Miluju tě,“ řekl Bill, neschopný podívat se Tomovi do očí. Rozhlédl se po bytě; Tomův stůl byl pokrytý papíry, a Bill usoudil, že se nejspíš zavalil prací, aby se dostal pryč od svých citů. „A včera večer jsem neměl v úmyslu se s tebou rozejít. Ale přemýšlel jsem nad tím, a… opravdu, podle toho, jak to všechno jde, si myslím, že opravdu… opravdu bude nejlepší…. pokud se trochu stáhneme, dokud školní rok neskončí.“
Tom nejdřív neřekl nic, jen Billa hladil po zádech a zesílil kolem něj svůj stisk. Nakonec řekl: „Myslel jsem, že tohle byl důvod, proč jsi včera večer volal. My… měli jsme to udělat už před nějakou dobou. Zase znovu, nepřemýšlel jsem zodpovědně…“
„Nebyl jsi sám,“ zašeptal Bill a stiskl jej. „Není to tvoje vina.“
„Takže co se včera večer stalo?“ Zeptal se Tom, a Bill mu sdělil verzi složenou z klíčových bodů, jak už byl unavený o tom neustále mluvit, a byl překvapený, jak negativně Tom zareagoval. „Rozumím tomu, že tví přátelé můžou být naštvaní, nebo si o tebe dělat starosti, ale nemůžu uvěřit, že by Natálie udělala něco tak ukvapeného, aniž by vůbec pomyslela na důsledky, nebo se snažila celé té situaci porozumět. Kdyby ten telefonát uskutečnila, mohlo by to zničit tvůj společenský život a mě vrhnout do vězení pro nic za nic. Nedala ti žádný čas na vysvětlení?“
„Ne. A, já nevím, Natálie dokáže být hodně zbrklá, ale… to ji opravdu neomlouvá. Já nevím, hádám, že mě prostě jen chtěla chránit. Jen nechápu, proč se ji Andreas nepokusil zastavit. On není ten typ, který se tak lehce rozzlobí.“ Bill se zhluboka nadechl a rukou si prohrábl vlasy, zatímco přemýšlel. „Já prostě chci, aby tohle všechno už nebyl problém, víš?“
„Já vím,“ vzdychl Tom, a omotal kolem Billa své paže. Nyní seděli na gauči a Tom jim oběma přinesl sklenice s vodou, které zůstaly nedotčené.
„Myslíš, že je to sobecké? Že to prostě vzdávám?“
„Ne,“ zamumlal Tom. „Byli jsme nezodpovědní. Chci si tě udržet. Napořád, pokud to bude možné. Ale aby to šlo, musíme udělat chytrou věc a počkat. Na dobré věci stojí za to si počkat.“
„Ach… Tome…“ Billovi tálo srdce, políbil Toma a vklouzl mu rukama pod tričko. „Já ne… my…“
„Jo,“ řekl Tom, čímž oznamoval, že rozuměl, co Bill chtěl; už byli tady, a pokud to byl jejich poslední společný den pro několik následujících měsíců, vytěží z toho co nejvíce.
Oblečení rychle našlo svou cestu na podlahu, jak ruce zkoumaly, ústa se rozpojovala pouze proto, aby ten proces usnadnila, a jakmile měli oba horní polovinu těla nahou, Tom Billa zvedl z gauče, zavedl jej do své ložnice a poté jej přitiskl na postel. Billovy ruce a nohy byly okamžitě kolem něj a přitahovaly si jej pro polibky.
Zdálo se, jako by se zastavil čas, zatímco se milovali, a Bill doufal, že ten okamžik bude trvat věčně. Odpoledne se protáhlo až do večera a oni zůstali spolu, občas mluvili, občas se líbali, občas jen společně mlčeli, ale když přišel domů Derek a začal je popichovat za to, že se svlékali v obývacím pokoji, Bill věděl, že to je pravděpodobně jeho signál k odchodu. Dal si však na čas, natáhl si boxerky, dal si přestávku k políbení Toma, nasoukal se do kalhot, pak dalších několik polibků, a pak si z cudnosti oblékl jedno z Tomových triček. Nakonec se odebrali do obývacího pokoje, kde se, poté, co se dooblékli, několik minut líbali a vzájemně se drželi, a pak se konečně rozdělili s tichým, sdíleným úsměvem, který říkal, ´uvidíme se později´.
autor: Dušinka
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 21
Je vidět jak moc Tom Billa miluje a doufám že to spolu zvládnou a ty dva bych ani nezdravila
Tom Billa tak velmi miluje. Ani Bill nevie ako velmi ho miluje. Uz som skoro infarkt dostala, ze si to chlapci nevysvetlia. Ale chvalabohu. Mne sa nepaci ze sa teraz nebudu, resp. budu stretavam len velmi malo. Ja chcem aby spolu boli stale. Lebo ja milujem tie sceny ked su spolu. Takze…. cakam druhu cast dielu este tento tyzden. A dufam ze budem spokojna. K zlym kamaratom sa nevyjadrujem. Bill by si ich vobec nemal vsimat.
Oba se navzájem tak moc milují. A je mi líto,že se teď budou muset skrývat ještě více než předtím.Podle mě se Billovi přátelé vůči němu a Tomovi zachovali hnusně. Nikdo nemůže vědět co k sobě oba cítí.Doufám,že společně vše překonají a po Billově maturitě budou spolu a jejich vztah bude ještě silnější než byl,přeci jen zkoušek o jejich vztah museli projít už několik.