autor: Bitter & Mykerina
Tom se přetočil a naslepo zašátral po zvonícím telefonu.
„Haló?“ Zachraptěl a zívl. „Šéfe?“
„Tome, Gomez se pro tebe měl stavit po cestě na místo činu, kde jsi? Potřebuju, abys hned dorazil.“
„Jo… hned přijedu.“ Zamumlal ještě trochu mimo a očima zavadil o Billa spícího vedle něj.
„Můžeš řídit, nebo pro tebe mám někoho poslat?“
„Jsem v pohodě, hned tam budu.“ Ujistil šéfa a pohladil mladíka po zádech.
„Tome, co se děje?“ Zamumlal Bill rozespale a omotal kolem něj ruce, když zaregistroval, že Tom hodlá opustit postel. Ani nevěděl, kdy usnul, kolik je vůbec hodin?
Tom ho k sobě na chvilku přivinul a pohladil ho ve vlasech.
„Musím do práce…“ vysvětlil a líbnul jej na spánek.
„Hmmm“ Ozval se blonďák v odpověď a znovu začal usínat.
Když za policistou později klaply dveře, měl znovu půlnoc.
Listing netrpělivě přecházel před služebnou, dokud nespatřil Tomovo auto. Hned ho nahnal do služebáku, zapnul majáček a rozjel se s ním k nejnovějšímu místu činu.
„O co jde?“ Zeptal se opatrně Tom a nejradši by šéfa navedl někam, kde by se nasnídal a dal si kafe. Kdyby mohl, nikdy by od Billa neodešel.
„Tak se zdá, že tvůj případ je znovu otevřený. Hned ráno musí návladní propustit toho grázlíka, co jsi zabásnul, a vydat nový zatykač…“ Cedil skrz zuby a jen tak tak se držel, aby nezačal křičet. Bylo mu jasné, z čí postele ho vytáhli.
„Já tě varoval, Tome.“ Dodal, a když se mladík zatvářil naprosto zmateně a ukřivděně, bouchl. „Jak ses mohl nechat tak zblbnout!“
„Cože? Jak zblbnout? Vždyť proti němu bylo dost důkazu… já… Šéfe, já vůbec nechápu…“
„Kdo ti na něj dal tip?“ Utnul ho Listing.
„Nemyslím si, že je to důležité, ne? Nemusím své zdroje uvádět. Hlavní je, že na něj všechno sedí.“ Začal se nervózně obhajovat. Takhle vytočeného šéfa ještě nezažil.
„Tome, nevytáčej mě. Neumíš si představit ten binec a to svinstvo, co čeká oddělení, až se do toho návladní opře. Ptám se naposled, kdo ti dal tip?“
„Proč návladní? Co se zatraceně děje?“ Nervozitou se mu zpotily dlaně. Nemohl si dovolit, aby Billovo jméno bylo někde ve výpovědi.
„Byl to Quinzel?“
„A kdyby ano?“ Zeptal se nervózně a srdce mu v hrudi bilo jako splašené.
Georg jen kývl na znamení, že to bere jako potvrzení, a dál mlčel až na místo činu.
Jen co zastavil, do auta se nahnul Gomez.
„Je to on šéfe. Alexander Zavčenko. Podle doktora ho někdo oddělal včera ráno, ale víc jako dycky po pitvě. Ale není pochyb, že je to ten samý, co sejmul ty předtím. Taky ho dost vyřídil a chybí mu nádobíčko. Vrah ale tentokrát dost spěchal. Anebo si myslí, že je v bezpečí.“ Ušklíbl se Gomez na Toma.
„Tohle nám tady nechal. Zavčenko ji měl v ruce.“ Dodal a hodil Tomovi do klína sáček na důkazy s černou parukou potřísněnou krví. Georg poděkoval s tím, že to hned vezmou do laborky, a rozjel se zpátky na služebnu.
Kriminalista sledoval sáček s parukou a nevěřil svým očím. Všechno se s ním točilo a dělalo se mu zle, když si všiml, že v síťce uvízlo pár světlých krátkých vlasů.
Bill to přece nemohl udělat. Byl s ním!
„To… ne… nemůže…“
Pak ho ale vzpomínka na ráno praštila jako kovadlina. Nebyl s ním. Usnuli, a když se Tom vzbudil, byl pryč. Tvrdil, že si šel zaběhat… Ale on přeci nemůže kvůli své noze. Mohl být pryč klidně celou noc a Tom by si toho nevšiml. Připadalo mu, že se dusí. Plíce vypovídaly službu a v hrudníku cítil bodavou bolest.
„Od teď tě stahuju ze služby. Dáš mi svůj odznak a zbraň. Pokusím se z toho nějak vybruslit, ale pravděpodobně tě suspendují, a to budeš moct být rád… Kurva, proč jsi za mnou s tím nepřišel… Říkal jsem ti, ať si dáváš pozor, a ty mě ještě přesvědčíš, že je on oběť! Kdybych věděl, že tě na něj navedl on… Kurva, Tome… Tohle ti může zničit kariéru!“
„Ale… nemusel… není jisté že…“
„Sakra prober se a začni myslet. Sám jsi ho označil jako podezřelého. Pak ti popláče na rameni a najednou jsi úplně obrátil. S jeho minulostí má dokonalý motiv… Pak ještě zamává před obličejem nějakým jménem a ty po něm skočíš přesně, jak chce.“
„Ne… Bill to nemohl udělat… on je… nemohl… byl se mnou…“
„Byl s tebou včera ráno? Tome, sám ses pokoušel Zavčenka prošetřit, protože měl Quinzela podle tebe vyděsit, aby se s tebou dál nestýkal, a mlčel ohledně toho, co se stalo před lety.“
„Byl se mnou.“ Zopakoval Tom, ale bylo mu jasné, že mu to nikdo neuvěří. Koho se snažil přesvědčit? Listinga, nebo sebe?
„Tome, jestli na tom budeš trvat… nebudu ti moc pomoct. On si evidentně stranu vybral… Naposled, byl jsi s ním včera celý den? Opravdu celý?“
Policista zaváhal…. strašně rád by řekl, že byl, opravdu ano… jenže to nešlo…
Vydechl zadržovaný vzduch a zavrtěl hlavou.
„Ne…“ Hlesl tiše.
„A víš, kde byl? Co ti řekl? Tome, co se vůbec stalo, že jsi vůči němu tak rychle obrátil? To ten jeho spis? Chtěl jsi ho krýt, protože si to oni zasloužili? Za to, co mu provedli? Nebo ti něčím vyhrožují?“
„Ničím mi nevyhrožují.“ Vyhrkl téměř uraženě, ale v hlavě mu vytanula vzpomínka na Shermine. Na nahrávku, o které Bill tvrdil, že ji zničil…
„Tome, ven s tím. Co na tebe maj?“ Uhodil na něj, když zaznamenal jeho přehnanou reakci a zastavil na parkovišti.
„Nic na mě nemají, sakra!“ Zavrčel už podrážděně. Přece mu Bill nemohl celou tu dobu lhát…
Jenže ráno… kolik z té jeho nevinnosti a plachosti byla pravda? Vždyť to bylo do očí bijící, jak ho vždy nasměroval do postele, když měl na mále. Stačilo pár slz, nejistých doteků a Tom se neptal… věřil.
Poraženě svěsil ramena a promnul si kořen nosu.
„Když jsem tam tenkrát byl ho vyslýchat… Hrál si se mnou, provokoval a dával mi najevo že na něj nemůžu. Že nemám jak… Byl jsem v koncích, opil jsem se a ta striptérka… Ušili na mě boudu… má záznam z videokamery, na kterém to vypadá, že jsem ho napadl… ale já mu nic neudělal, přísahám.“ Zvedl ruce dlaněmi nahoru a Listing jen kývl, aby ho vyzval pokračovat. „Pak přišel ten spis a já si připadal jako totální hovado, že jsem ho… napadnul po tom, co má za sebou. Šel jsem za ním se omluvit a on to podal tak, že to ušili na něj, aby ho vyděsili za to, že se se mnou bavil… Byl tak… vyděšenej a s tím spisem…“
„Chtěl jsi mu pomoct…“
„Vypadal tak… Pořád říkal, že toho mám nechat, že by se to mohlo obrátit proti mně… Řekl že ti mrtví v tom jeli taky, ale že jsou to malý ryby… Dycky mu něco ujelo jen tak…“
„Aby ti dal pocit, že ví, kdo za tím je, a se bojí se ho… Dával ti najevo, že tě potřebuje, že je s tebou v bezpečí?“
„Jo…“ Vydechl a promnul si obličej. Manipulace jak z učebnice a on na to tak jednoduše skočil…
„To jméno ti dal, když jsi moc tlačil, je to tak?“
Tom jen kývl, už neměl ani sílu mluvit. Nevěděl, jestli má vztek na něj nebo na sebe.
„Co všechno z případu jsi mu řekl? Co ví o oddělení?“
„Já… já nevím, musel bych…“
„To je v pořádku. Nech si to projít hlavou a všechno mě sepiš do zprávy. Můžu zkusit tvrdit, že jsme věděli, že je volavka a že jsi ho sledoval a snažil se vypátrat něco na Arcturian. Moje kancelář je ti k dispozici. Dneska se z ní nehneš. Nechci, abys udělal nějakou blbost. Hned jak přijde zatykač, Gomez pro něj dojde.“ Tom chtěl v první chvíli protestovat, chtěl to být on. Chtěl vědět, proč to udělal, jestli doopravdy nic z toho, co mu kdy řekl, nebyla pravda. Jestli ho celou dobu vážně jen využíval. Jenže se znal. Nezůstal by v klidu. Navíc by stačilo, aby Bill uronil pár slz, a už by byl na kolenou a odprošoval by ho.
Zbytek noci chodil po kanceláři jako tygr v kleci a střídavě se litoval i vztekal. Jak mohl být takový idiot…
Vždyť to ráno našel u Billa v bytě náboje, pouzdra, tlumič, zbraň… A pak to, jak ho odzbrojil tenkrát a jak na něj mířil. Ruka se mu nezachvěla a bylo vidět, že zbraň nedrží poprvé. Přehlížel tolik věcí… Bill si s ním doslova hrál. Než by ho mohl přitlačit ke zdi s otázkami, zaslzel, přislíbil mu sex a on celý den myslel jen na to… A než by z něj začal tahat informace, Bill hned spustil slzy a on ho jen konejšil a ujišťoval, jak jej miluje…
Samotnému se mu chtělo brečet jako malému spratkovi. V hrůze si uvědomil, co všechno mu vlastně kdy řekl… O sobě, o sestře a Bill? Co o něm vlastně věděl krom spisu?
Vztekle třískl do stolu a složil hlavu do dlaní.
Bill frustrovaně odhodil mobil vedle sebe na gauč a zašklebil se na kotě.
„Už je nedostupný dvě hodiny…“ Postěžoval si, zvedl se a neochotně se začal připravovat do práce. K jeho radosti měl dnes přijít dřív.
Nanesl si make-up, pečlivě upravil novou paruku a do zásobníku akorát doplňoval náboje, když někdo zabušil na dveře. Rychle zbraň ukryl, nasadil úsměv a vydal se ke dveřím.
„Tome, snažím se ti dovolat celé…“ Zarazil se a úsměv mu zamrzl na rtech, když za dveřmi nenašel svého milence, ale tři policisty…
autor: Bitter & Mykerina
betaread: J. :o)
To co je toto?!?!? To takto nema byt!!! Nie nie nie!!! Ja uz teraz pochybujem o Billovej nevine. To ze skryva zbran. Ze je tajnostkarsky. Samozrejme to moze byt len pasca. Pasca na Billa ako ho zdiskreditovat a zbavit sa ho. Ved zakrvavenu parochnu mohol podhodit obeti hocikto. A Bill to ze rano nebol doma, na to tiez moze byt vysvetlenie. Ale kazdopadne teraz chcete vy dve famozne autorky aby som cakala cely tyzden na dalsie pokracovanie??? Ved sa mi usmazi mozog z tolkeho spekulovania co a ako moze a mohlo byt. Dakujem velmi pekne za tento diel. Genialne
Jsem úplně stejně zmatená jako Tom, navíc, když jsem už minule psala, že mám pořád pocir, jako by Bill před Tomem něco tajil, takže teď už vůbec nevím, čemu věřit…
Mám teď v hlavě pěkný maglajs proč by snímá spolupracoval když jej tak tyráli.
[3]: rika se tomu Stokholmsky syndrom. Obet se zamiluje nebo chrani pachatele. Holt traumaticky situace udelaj svy.