Love me till it hurts 6.

Celým domem se rozléhalo dunění hudby a vřískání opilých lidí. Tom do sebe obracel už třetí pivo, ale pořád v sobě nějak nemohl probudit tu správnou party atmosféru. Jeho rodiče odjeli na pár dní z města, a tak se rozhodl uspořádat menší mejdan pro kamarády. Moc se jim v poslední době nevěnoval a oni si toho začali všímat. Pokud nechtěl ztratit svůj status největšího borce na škole, musel s tím něco udělat.

„Skvělá party,“ ocenil jeho snahu Georg, když se svalil vedle něj na gauč. Krok už měl dost vratký, takže Tom tipoval, že má za sebou minimálně jednu pivní stojku. V obýváku bylo šero a několik lidí tu tančilo před obří plochou obrazovkou, na které teď jel nějaký hudební klip. Janette a Christy předváděly rádoby sexy taneček. Dřív by se na ně s chutí podíval a možná by si musel poposednout stejně jako Georg, ale dneska ho to nechávalo naprosto chladným. Nebylo to přitažlivé ani trochu. Působilo to dost lacině. „Bavíš se?“ zeptal se ho kamarád, který si všiml jeho otráveného výrazu.

„Jasně,“ pokusil se vynutit aspoň náznak úsměvu.

„Olivie tu není?“ zkoušel to dál.

„Ale jo. Říkala něco o koupelně, takže předpokládám, že si dělá selfíčka a postuje je na Instagram,“ mávl znuděně rukou. Georg okamžitě hmátl do kapsy a spustil zmíněnou aplikaci.

„Jo, máš pravdu,“ zachechtal se a natočil mobil tak, aby se mohl taky podívat. Ukázal mu fotku, na které se Olivie nakrucuje tak, aby jí šel co nejvíce vidět výstřih a špulí pusu. Tom nad tím jen protočil oči a nechal to bez komentáře.

„Donesl jsem dobrotku,“ mrkl na něj kamarád a z kapsy vytáhl plastový sáček s bílým práškem. „Dáš si? Třeba ti to zvedne náladu.“

Tom jen nesouhlasně zahučel. Neměl ani v nejmenším chuť si otupět mozek něčím takovým a pak třeba provést nějakou kravinu. Ne, když byla v domě Olivie se zapnutým radarem na podvádění.

„No, pokud mě teď omluvíš, půjdu si dát sendvič,“ zakřenil se Geo a ukázal na Janette s Christy. Vstal a bez okolků se mezi ně nacpal. Chvilku protestovaly, ale pak se kolem něj začaly ovíjet jako liány.

Tom si povzdechl a zhluboka se napil teplajícího piva. Všichni si evidentně užívali nejlepší noc svého života, tak proč mu dělalo takový problém se také zapojit? V mysli mu vytanul Billův obličej, a tak musel zatnout zuby. Bylo to už pár dní, co se spolu nesešli o samotě. Černovlásek ignoroval všechny jeho zprávy a jít ho konfrontovat přímo ve škole se neodvážil. Kamarádi by si mysleli, že mu přeskočilo.

„Miláčku?“ zavrněla zničehonic Olivie těsně vedle něj. Byl tak zabrán do úvah o Billovi, že si vůbec nevšiml, kdy přišla.

„Liv,“ odpověděl jí a odtáhl se z jejího dosahu, když mu začala oždibovat krk.

„Nechceš jít k tobě?“ řekla a teatrálně mu vzdychla do ucha.

„Ani ne,“ zavrtěl Tom hlavou a otočil se, aby si ji lépe prohlédl. Na tvář jí dopadalo světlo linoucí se z haly a on viděl, že má zorničky roztažené. „Ty sis něco vzala?“ zamračil se. Olivie většinou byla velice důsledná, co se týkalo životosprávy. Byla to typická sportovkyně. Hlídala si jídelníček a skoro nikdy nepila alkohol. Doufala ve sportovní stipendium, protože její známky nebyly nic moc. Dost ho tedy překvapilo, že se odhodlala k něčemu takovému.

„Andreas mi něco dal,“ poklepala si na nos, zaklonila hlavu a slastně vydechla. „Je to fakt pecka.“

„Zbláznila ses?“ okřikl ji, když mu začala rukou nepokrytě rejdit v rozkroku. V obýváku sice byla tma, ale on rozhodně neměl chuť dělat tady někomu představení.

„Chci tancovat. Pojď tancovat,“ vyskočila čiperně na nohy a tahal ho za ruku, div že mu ji nevykloubila z ramene.

„Támhle máš kámošky. Můžeš tancovat s nimi,“ vyškubl se jí. Jestli byl doteď otrávený, tak teď už měl náladu na bodu mrazu. Byl rád, že se s ním nehádala a odvrávorala pryč. Začal zvažovat možnost, že se zavře do pokoje a bude všechny ignorovat, když hlavními dveřmi prošla osoba, kvůli které se mu srdce divoce rozbušilo.

„Bille, proč tam chceš jít?“ funěla Natalie a klusala za kamarádem po betonovém chodníčku k domu, ve kterém hrála hlasitá hudba. Vzala si své střevíčky na podpatku a už teď toho litovala. „Jsou to samí boháči. Uvidíš, že nás tam nebudou chtít.“

„Je tam sto tisíc lidí. Nikdo si nás ani nevšimne,“ odbyl její brblání a rázně zdolával poslední metry k domu. Musel uznat, že Tomův dům byl impozantní. Naprosto obrovský, s milionem oken a samozřejmě nechyběly ani dva sloupy na každé straně vstupních dveří.

„Stejně nechápu, proč ho chceš takhle provokovat?“ nevzdávala se dívka a teď už zvažovala, že si boty vyzuje. Už se nemohla dočkat, až si sedne.

„Protože se posledně choval jako idiot a já mu to chci nějak vrátit,“ vysvětlil, neobtěžoval se s klepáním a rovnou vstoupil. Stejně by ho přes ten kravál nikdo neslyšel. Vyšlo najevo, že Nataliiny obavy byly zbytečné, protože jim nikdo nevěnoval pozornost. „Jdeme najít chlast a ty se pak porozhlédneš po Tomovi,“ udělil jí pokyny a zamířil do míst, kde tušil kuchyň. Celý prostor byl otevřený a průchozí, takže se dalo snadno přehlédnout s kuchyně do jídelny i do obývacího pokoje, kde se to hemžilo lidmi. Došli až ke kuchyňskému ostrůvku, kde stálo snad dvacet lahví s alkoholem.

„Mňami,“ zatleskala nadšeně Nat a hned se jedné chopila. Namíchala drink sobě i Billovi, a pak už se začala nenápadně rozhlížet po okolí. Chvilku jí trvalo, než dokázala v šeru obýváku rozeznat jednotlivé tváře, ale nakonec Toma přece jen našla. „Sedí v obýváku na gauči a hltá tvůj zadek pohledem,“ prohlásila a měla co dělat, aby se nezadusila nápojem.

Tom potřeboval chvilku, než se vzpamatoval. Nejdříve měl dojem, že si s ním jen hraje jeho přiopilý mozek. Jenže Bill působil až moc reálně na to, aby byl jen halucinace, a zas tolik toho nevypil. Rychle vytáhl z kapsy mobil a napsal mu zprávu: „Co tady děláš?“

Bill si sáhl do zadní kapsy kalhot, vytáhl svůj telefon a několikrát klikl. Bez zájmu si zprávu přečetl a pak přístroj vrátil zpátky. Tom v duchu zuřil. Nemohl se zvednout a jen tak k němu dojít. Nikdo nevěděl, že se spolu baví, a působilo by to divně. Olivie je sice sjetá, ale byla mistryně ve stalkingu jeho osoby. Bál se, že když se zvedne z gauče, za dvě vteřiny ji bude mít za zadkem. Seděl tu uvězněný mezi tím, co by chtěl a co by měl.

A pak k jeho hrůze přišel k Billovi nějaký vysoký blonďák a usmíval se na něj jako měsíček na hnoji. Museli se znát z dřívějška, protože mu věnoval polibek na každou tvář a pohladil ho po ruce. Bill mu nadšené přivítání oplatil a výraz na jeho tváři se mu vůbec nelíbil. Nejradši by tam šel a tomu týpkovi napálil jednu přímo do těch jeho vybělených zubů. I když na tu vzdálenost neslyšel, co si povídali, řeč jejich těl byla dost jasná. Flirtovali. Za své mluvilo i to, že se Billova kamarádka, která ho obvykle následovala jako ocásek, náhle vytratila.

Znovu rozsvítil displej na telefonu a rychle datloval zprávu: „To mi děláš schválně?“

Proběhla stejná scéna jako předtím. Bill si vše přečetl, ale nechal to bez odpovědi. Teď k tomu ještě přidal mávnutí směrem k blonďákovi, které jistě znamenalo, že se nic neděje. To už začínal opravdu zuřit a palcem drtil mobil, když psal: „Za deset minut v prvním pokoji nalevo v patře, jinak tě vyvedu ven i s tím tvým manekýnem.“

Čekal, dokud Bill opět nevytáhl telefon a k jeho úlevě odpověděl: „Fajn!“ Zkontroloval Olivii, která ještě pořád poskakovala do rytmu hudby, a pak rychlostí blesku vstal a vyběhl z místnosti. K jeho štěstí ho po cestě nikdo nezastavil, a tak se do svého pokoje dostal bez problému.

Bill nepřišel za deset minut, ale s tím tak nějak počítal, protože to byl zkrátka on. Uběhlo přesně osmnáct mučivých minut, než vklouzl do tmavého pokoje.

„Tak co se děje?“ zeptal se přezíravě.

„Co to tady na mě hraješ?“ vyjel po něm okamžitě Tom. Vykročil proti němu, natáhl se mu kolem boku a pro jistotu zamkl. Nepotřeboval, aby se sem přiřítila Olivie.

„Užívám si party,“ pokrčil černovlásek ledabyle rameny a začal si přerovnávat náramky na ruce.

„Proč si sem přišel?“ naléhal Tom. „Nevím o tom, že bych tě zval.“

„Myslel jsem, že je tu otevřené pozvání. Že může přijít kdokoliv,“ povzdechl si Bill způsobem, který naznačoval, že ho tahle konverzace začíná nudit. „Takže tohle je tvůj pokoj, co?“

„Jo, je, ale neodbíhej od tématu,“ pěnil Tom. Dřív, než stihl říct cokoliv dalšího, mobil v jeho ruce se rozezvonil. Vůbec si neuvědomoval, že ho pořád ještě drží. „Sakra, to jsou naši. Musím to vzít.“

„Do toho. Já ti nebráním,“ mávl Bill rukou a prohlížel si to málo, co z jeho pokoje šlo v mdlém světle vidět. Přijal tedy hovor a pozdravil matku. Věděl, že jeho rodiče si nedělají iluze o tom, co v domě probíhá. Stejně však měli potřebu ho zkontrolovat.

Bill nechal Toma si vyřídit hovor a pomalu přecházel po pokoji. Výzdoba ho ani trochu nepřekvapila Na zdech plakáty fotbalových družstev a polonahých holek. Na policích vyrovnané trofeje z fotbalu, přehoz z modrého patchworku. Nepochyboval o tom, že ho nevyráběla jeho matka, ale je z nějakého drahého obchodu. Kam se na to hrabal jeho kamrlík se skvrnami od jídla na podlaze a plísní na stropě.

Tom právě matku informoval o tom, co měl k obědu, a tak se Bill přiloudal až k němu. Nezaváhal ani na vteřinu a začal mu rozepínat kalhoty. Fotbalista jen vykulil oči, ale neudělal nic, aby ho zastavil. Bill se mu zadíval do očí, aby se ujistil, že ho nepustí z dohledu, a pak jak nejpomaleji mohl, klesnul na kolena. Toma to tak překvapilo, že se zakoktal. Vyděšeně sledoval, jak mu stahuje kalhoty i boxerky. Na chvilku zmlkl a Bill slyšel hlas jeho matky, jak mu něco vehementně vysvětluje. Navlhčil si rty a pak vzal Toma do úst. Kdyby neměl plnou pusu, musel by se nad jeho reakcí ušklíbnout.

„Sakra,“ zaklel Tom. „To nic, mami, jen jsem se praštil,“ vysvětloval své pochybení. Bill nasadil zběsilé tempo, protože se jeho oběť najednou snažila hovor co nejrychleji ukončit.

„Ty ses úplně zbláznil,“ vydechl Tom, když zavěsil a upustil mobil na podlahu. Zabořil ruce do Billových vlasů a zaklonil hlavu. Tolik dnů na to jen myslel před spaním, a teď to měl přímo před sebou uprostřed svého vlastního pokoje. „Ach ano,“ zasténal a zcela se tomu poddával, když vtom někdo zabušil na dveře. Bill sebou škubl a přejel po něm zuby.

„Tome, jsi tam?“ zakřičela Olivie a zalomcovala klikou.

„Do prdele,“ zaklel znovu Tom, ale Billa nepouštěl. Doufal, že to přítelkyni za čas omrzí a prostě vypadne.

„Vím, že tam jsi. Andreas tě viděl vcházet.“ Znovu zabušila jako smyslů zbavená.

„Ona neodejde,“ zakňučel a chtěl se odtáhnout. Bill mu to však nedovolil. Chytil ho za zadek a stisknul. Bral si ho teď tak hluboko, že při tom skoro viděl hvězdičky.

„S kým tam jsi? Okamžitě otevři,“ přikázala. Nepochybně už to přitáhlo pozornost dalších lidí.

„Kurva Olivie,“ zařval Tom. „Telefonuju.“ Musel se kousnout, aby hlasitě nezasténal. Už mu nechybělo moc k vrcholu, jenže přítomnost jeho přítelkyně ho tak trochu rozptylovala.

„To ti tak věřím,“ nedala se Liv, a teď už na dveře třískala nepřetržitě. Bill zapojil do hry i svůj piercing v jazyku, a to ho nakonec dovedlo až k orgasmu. Zeširoka otevřel oči, aby si ještě mohl vychutnat pohled na to, jak Bill polyká. Následně se postavil a otřel si koutek.

„Ona je zfetovaná nebo co?“ ukázal Bill na dveře a v jeho tváři se zračil výraz plný nechuti a opovržení.

„Jo, myslím, že si něco šňupla,“ přikývl Tom a snažil se jeho momentální rozpoložení rozšifrovat. Kdyby nevěděl, odkud pochází, skoro by si myslel, že je proti drogám striktně zaujatý. „No, nakonec jsem docela rád, žes přišel,“ zašklebil se na něj a ten výraz zmizel. „Co teď? Je schopná prohledat pokoj, jestli tu někoho nemám,“ kývnul hlavou ke dveřím, kde se o Olivii pokoušel kolaps.

„Bez obav,“ mávl Bill bezstarostně rukou a přešel k oknu. Otevřel ho a vylezl ven na stříšku. „Za tohle mi ještě dlužíš,“ vyplázl jazyk a pak už sešplhal po dřevěné mřížce, kterou popínala nějaké rostlina.

Tom se ujistil, že má všechno oblečení na svém místě, zvednul ze země mobil a prudce otevřel dveře. Olivie byla úplně rudá a vlasy měla divoce rozcuchané do všech stran.

„Zbláznila ses?“ vyštěkl na ni.

„S kým jsi tu byl?“ oplatila mu stejně hlasitě.

„Říkal jsem ti, že telefonuju. Volala mi matka. Chceš jí zavolat a ověřit si to?“

„Nevěřím ti ani slovo.“ Žduchla do něj, aby jí uhnul, a vletěla do místnosti. Bouchla po vypínači a všechno zaplavilo ostré světlo. Vběhla do jeho šatny, a když tam nikoho nenašla, rozzuřeně se vrátila zpátky.

„Nezapomeň se podívat pod postel,“ utahoval si z ní Tom, ale jeho výraz zůstával přísný. „Tohle už je vážně přes čáru, Olivie.“ Zhasnul a nechal ji tam stát.

autor: Becs