The broken ones 4.

Cross your heart and say you’ve never given up
That you carried on when every door was shut
That you live, you live with no regret!
We wear a smile to hide that we’ve been hurt before
Keep our disasters in a suitcase by the door,
‚Cause you know, you know we’re only human

Přísahej a řekni, že ses nikdy nevzdal,

Tom se zprudka probudil kvůli hlasitému zvuku, který se ozýval odněkud na jeho levé straně. Vyděšeně se vyhoupl do sedu a zmateně se kolem sebe rozhlížel. Po několika sekundách si uvědomil, že zvuk pramení z jeho telefonu, který měl položený na nočním stolku a jen mu ohlašuje, že je čas vstávat do práce. Už dlouho se nestalo, že by spal celou noc a vzbudil se až s budíkem. Zívnul, protáhl se a promnul si oči. Byly to roky, co se dobře vyspal bez obtěžujících snů. Na tváři se mu objevil úsměv, když přemýšlel o poslední věci, kterou viděl, než upadl do spánku. Bratrovy zprávy.

Tom děkoval vesmíru za to, že minulou noc zavolal Georgovi. Byl tak tvrdohlavý, že pokaždé řešil své problémy sám. Byl příliš hrdý na to, aby žádal o pomoc či radu i v případě, že problémy už byly velké a zdrcující. Většinu svého života byl Tom velkým bratrem, což ovlivňovalo celou jeho osobnost a způsob, jakým se vypořádával s problémy. On byl pečovatelem, ochráncem, a pokud to bylo nutné, tak i rytířem v lesklém brnění, který ochraňoval svého malého brášku. Přestože mezi dvojčaty byl pouze rozdíl pár minut, Tom moc rád přijal roli velkého bratra, protože to byla přesně ta role, kterou chtěl splňovat, a také ji spoustu let splňoval. Když se jeho život rozpadl, zničehonic nebyl velkým bratrem a neměl nic, co by ho drželo a řídilo. Nikdy nikoho nežádal o pomoc, jelikož během dvaceti let s bratrem po boku, který vždy vycítil, když bylo něco špatně ještě před tím, než se mu o tom vůbec zmínil, to nepotřeboval. Pravdou bylo, že byl na Billovi stejně tak závislý, jako byl on na něm.

Billova závislost na jeho velkém bratrovi byla pro svět viditelnější. Například, když se prodírali velkými davy, Tom ho ochranitelsky držel kolem ramen. Byl to jeho způsob, kterým ho chránil vlastním tělem před paparazzi a doteku chtivými fanoušky. Nebo když Billovi došel pro svetr, kdykoliv se do něj dala zima. Tom byl ale na svém malém bratrovi závislý naprosto stejně, jak on na něm. Bill byl jediný, který skrz všechny jeho zábavné vtípky a nevhodné chování viděl bolest a nejistotu, které se pod tím vším skrývaly. Bez Billa ve svém životě Tom ztratil veškerou emocionální vyrovnanost.

Stránka velkého bratra, která v něm byla stále zakořeněná, se pořád obávala, zda nemá Bill opravdu finanční problémy. Pouze z pomyšlení na to, že on si žije na vysoké noze se všemi svými penězi a luxusem, zatímco jeho vlastní bratr si nemůže dát každý večer k večeři své oblíbené těstoviny, se mu chtělo zvracet. Neexistoval ale žádný způsob, že by se na to zeptal Billa, jelikož se spolu začali znovu bavit teprve včera. Tom zvedl svůj telefon z nočního stolku a bezhlavě odeslal esemesku ještě před tím, než se bude muset začít chystat do práce.

Během toho, co přemýšlel o svém vztahu ke svému bratrovi a obáváním se, uběhlo mnohem více času, než si myslel, a zbyl mu tak jen čas na rychlou sprchu, než se vydal do práce.

So lay your hands on the left behind
We all know how it feels to be forgotten for a while.
In a crowded place trying not to feel alone,
Just remember that we’ve all been broken once!
Let’s love the broken ones

Tak nastav náruč všem těm opuštěným,

V okamžiku, kdy se Tom, trochu vystresovaný, dostal do práce jen tak tak na čas, Georg s Gustavem seděli v jedné z nejlepších berlínských restaurací a jedli pozdní oběd. Terasa, na které seděli, byla místem s dostatkem soukromí, obezděna velkými kameny, aby byla skryta před očima všech kolemjdoucích. Se slunečními paprsky, které pronikaly skrz zelené listy, a s různými květinami, které na terase rostly, se cítili, jako kdyby byli v osamoceném ráji v centru města.
Georg s Gustavem se běžně scházeli na oběd. Georg žil v Berlíně a Gustav ho navštěvoval zhruba jednou měsíčně a on na oplátku jezdil jednou v neděli do Magdeburgu, aby společně povečeřel s Gustavem a jeho manželkou. Dnešní návštěva ale byla neplánovaná. Georg zavolal Gustavovi hned poté, co mluvil s Tomem, aby s ním probral nějaké důležité věci, které se týkaly dvojčat.

Před dvěma měsíci Georg požádal svoji přítelkyni o ruku a ona řekla ano. Pár byl opravdu vzrušený ze svých zásnub a ihned začal plánovat svatbu. Georg se Gustavovi se svým plánem svěřil ještě před tím, než ho uskutečnil, a tichý bubeník byl velmi nadšený, když Georgova přítelkyně řekla ano. Byly to úžasné novinky, jelikož byli spolu vážně šťastní a pouze tímhle gestem dokazovali, jak moc se doopravdy milovali.
Jelikož v té době spolu dvojčata ještě stále nemluvila, Georg jim o novinkách neřekl. Částečně byl smutný, že se svým nejlepším kamarádem Tomem nemohl sdílet své životní změny. Nebylo žádných pochyb, že jakmile se bude ženit, chce, aby jeho tři nejlepší kamarádi byli na svatbě přítomni, Tom jako jeho svědek.

„Myslím, že nejlepší bude, pokud se domluvíme na společném skypu. Zeptám se jich, jestli souhlasí se skupinovým hovorem, řeknu, že mám důležité novinky, a pak jim to řeknu.“ Georg si ukousl ze svého obřího, šťavnatého burgeru a zběsile přežvykoval.
„Nemyslíš si, že bude jednodušší jim to říct každému zvlášť?“ zeptal se Gustav.

„Neodpověděl jsem mu na tu otázku o penězích. Docela divná otázka, že? Chci říct… všichni čtyři můžeme žít skvělým životem z peněz, které jsme vydělali v době Tokio Hotel.“

Raise your glass to all the words we never say
We do our best, but still we look the other way,
‚Cause sometimes it’s easier to run
‚Cause after all, we’re only human!

Pozvedni svou sklenici na ta slova, která nikdy nevyslovíme,

Bill se probudil vlivem slunečního světla, jež do jeho ložnice pronikalo skrz částečně zatažené. Pomalu otevíral spánkem ztěžklá víčka, jak si zvykal na jasnost světla, což znamenalo, že je už minimálně poledne. Zívnul a zavrtěl se, aby se znovu uvelebil pod svými přikrývkami. Dneska neměl žádné schůzky, na které by musel, takže si dopřál luxus dlouhého spánku a lenošení v posteli. Znovu pomalu upadal do spánku, když v tom ho pípnutí telefonu vrátilo zpátky do reality. Poslepu nahmatal svůj telefon na nočním stolku. Pootevřel jedno oko, aby zkontroloval odesílatele zprávy. Georg. Georg byl moc důležitý člověk na to, aby zprávu ignoroval a znovu usnul, takže otevřel obě oči a zprávu si přečetl.

Měl v sobě směsici různých emocí, které byly ale především zastoupeny nadšením a obavami. Jedna věc ale byla jistá: Bill toužil po tom, aby svého bratra viděl, i kdyby to mělo být pouze skrz webkameru. V matčině domě viděl její fotky s Tomem pořízené při jedné z jejích návštěv v New Yorku. Tmavovlasý muž s vousy a v obleku rozhodně nevypadal jako jeho bratr. Nicméně když se na fotografii podíval znovu, viděl podobný mandlový tvar očí, a hned věděl, že pod všemi vrstvami dospělosti a profesionality se stále skrývalo jeho dvojče.
Bill si byl velmi dobře vědom, že pokud bude se skypem souhlasit, nebude to jednoduché. Opět vidět svého bratra bude pravděpodobně bolestivé. Pravdou bylo, že netušil, jak to zvládne. Tón Georgovy zprávy zněl naléhavě a Bill se rozhodl se skupinovým hovorem na skypu souhlasit.
Byl si plně vědom toho, že to, co se mezi ním a Tomem stalo, ovlivňovalo i Géčka. Přesto ale během těch hrbolatých let zůstávali jejich loajálními přáteli, zatímco ani Bill ani Tom nebyli tak dobrými přáteli, jakými by měli být. Dvojčata ale byla tak moc zamotaná ve svých vlastních problémech, aby si uvědomila, že to jejich nejlepší kamarády opravdu postihlo.
Billovi se udělalo špatně, když Georgovi poslal krátkou zprávu, aby odsouhlasil skupinový hovor, který měl proběhnout během pozdního odpoledne.

Sometimes we’re left behind,
Feel like the only one,
But we were born to try
Yeah, we’re only human!

Někdy jsme opuštění,

Tom se dostal na svoji první schůzku na čas. Během událostí minulé noci a svého zaměření se na Billa odsunul důležitý obchod, který uzavřel minulý večer, hluboko do své mysli. Se šálkem kávy, který si připravil u kávovaru v přízemí, se usadil ve své kanceláři. Vyhýbal se tak tomu, že by mu na stole přistál podivně chutnající čaj.

Georgovy zprávy Toma vyplašily takovým stylem, že sousto bagelu, které měl nyní v puse, chutnalo jako papír. Pocit čisté paniky otřásal celým Tomovým tělem. Na tohle připravený nebyl. Sotva se držel, když si s bratrem vyměňoval textové zprávy. Za žádných okolností nemohl souhlasit s tímhle nápadem. Pouze pomyšlení, že by se skrz webkameru díval do Billových očí, se cítil nepohodlně, ale především vyděšeně. Nikdy nebyl dobrý ve skrývání věcí před svým dvojčetem. Poté, co by se na něj Bill díval svýma laníma očima, tady neexistovala žádná možnost, za které by se choval, jako kdyby se nic nedělo.
Tom Georga odmítl. Nepočítal ale s tím, že Georg bude vytrvalý a neodbytný. Kamarád mu ostře připomenul, kolikrát mu zachránil zadek, a způsob, kterým za ním během posledních náročných let stál. Po několika Georgových úpěnlivých zprávách si Tom myslel, že ho jeho vina sežere zaživa. Hrůzný pocit se mu usadil v žaludku poté, co se skypem konečně souhlasil.