autor: Dušinka
V pátek se už Bill začínal cítit lépe a prohlídka u lékaře to potvrdila také. Zvažoval, že by se ještě na konec vyučování vrátil do školy, aby toho tolik nezameškal, ale když si vzpomněl na všechno to drama, které tam za sebou zanechal, rozhodl se proti. Nejdříve nechá věci přes víkend trochu zchladnout.
Andreas a Marina se za ním po škole stavili, aby mu dopravili úkoly a shrnutí všeho, co se stalo po dobu Billovy absence. Corey byl vyloučen na neurčito, zatímco se řešilo papírování, a jelikož už byl legálně dospělý, mohl k hrozícímu vyloučení čelit navíc ještě obvinění z trestného činu. Z toho bylo Billovi skoro až špatně; jednou z toho vyklouznul díky Natáliině lži, ale pochyboval, že u soudu by se za něj někdo postavil, a nejméně ze všech Corey. Bill si upřímně nebyl jistý, proč Corey ještě nikomu nic neřekl, jedině že by mu jednoduše nikdo nevěřil. Billova jediná naděje byla, že soudní procesy budou trvat dostatečně dlouho a on dostane alespoň maturitní vysvědčení, než bude usvědčen. Byla to mdlá naděje.
I přesto, násilný čin v jeho záznamu by mu o mnoho ztížil hledání práce, a nejspíš by dostal i veřejné práce, což znamenalo méně času stráveného vyděláváním peněz na vysokou. Z toho všeho bylo Billovi prostě špatně od žaludku.
„Bille?“ Simone přerušila Billovy myšlenky a to vyrušení bylo upřímně vítané. Vzhlédl ke své matce, která jej starostlivě pozorovala. Všiml si, že v ruce drží domácí telefon. „Jsi v pořádku, zlato?“
„Jen… si dělám starosti… z toho, jak to všechno možná dopadne,“ řekl tiše, a Simone mu nabídla úsměv, který měl být očividně uklidňující. Nikdo kromě Natálie nevěděl, že Bill dal první ránu; všichni předpokládali, že Bill byl pouhá oběť.
„Vím, že je to děsivé… tenhle rok se ti toho v životě děje tak moc, až příliš na to, abys to mohl zvládnout. Mám na telefonu Natálii, ale možná by to mělo počkat na jindy?“
Bill se napřímil. Natálie. Andreas s Marinou mu podali zprávu, že je pořád ve škole, ale jako duch – s nikým nemluvila, na nikoho se ani nepodívala. Bill Andrease málem požádal, aby s ní za něj promluvil, ale rozhodl se proti – chtěl si s ní promluvit osobně.
„Ne, to je v pohodě, můžeš mi ji dát.“
„Ach! No, ona vlastně chce vědět… jestli je v pořádku, aby přišla.“ Simone pozvedla obočí, jako by to byla od Natálie odvážná žádost a ona očekávala, že ji Bill odmítne, ale Bill přikývl.
„Jo, chci ji vidět.“
„Oh… okay…“ Simone našpulila rty, nakrčila obočí, a pak zašeptala: „Víš to jistě?“
„Mami.“
„Okay! Okay.“ Simone si zvedla telefon k ústům. „Ano, Natálie, Bill říká, že je v pořádku, abys přišla – může to být teď?“ Bill přikývl. „Ano, může. Okay. Není zač…“ Simone zavěsila a řekla: „Bude tady brzy. Ale jsi si tím jistý, zlatíčko? Totiž… tohle všechno… nijak neruší to, co ti udělala.“ Simone se posadila na gauč vedle Billa a věnovala mu svůj patentovaný výraz starostlivé matky. Bill se na ni usmál a stiskl jí ruku, kterou mu položila na koleno.
„Jo, mami, jsem si jistý…“ Odmlčel se, když mu zabzučel telefon, a uvažoval, jestli to je Natálie. Místo toho spatřil zprávu od známého čísla, ačkoliv k němu nebylo připojeno žádné jméno – zpráva od Toma. Bill ji otevřel.
Andreas si přišel vyzvednout tvou školní práci a říkal, že už je ti lépe. Jen jsem tě chtěl zkontrolovat. Bojím se o tebe. Miluju tě.
„Aww,“ vzdychl Bill nahlas a silně se kousl do rtu. „Bože, mami, chybí mi…“
„Můžu se podívat?“ Zeptala se Simone, naklonila se, a Bill k ní natočil displej telefonu. Vzdychla a promnula Billovi rameno. „Ty máš ale štěstí. Ach, Bille…“ Sevřela svého syna v náručí, pravděpodobně si všimla slz, které se mu začaly hromadit v očích. „Jen si pamatuj, že stojí za to, abys na něj počkal. Už jste skoro tam.“
„Já vím,“ zamumlal Bill do matčina ramene a vdechoval její květinovou vůni, která voněla jako domov a láska. „Jsem prostě jen opravdu, opravdu vděčný. Mám ve svém životě tolik skvělých lidí jako tebe a KiKi a Toma a Andyho…“ Polkl a snažil se mrkáním potlačit slzy. Cítil se hloupě, že brečí proto, že je šťastný.
Ale nebylo to jen štěstí, které mohlo za jeho slzy. Byl to pocit toho, že je tak milován, svou rodinou, svými přáteli, a svým přítelem. Jakmile se Bill trochu sebral, odtáhl se a Tomovi odepsal.
díky, mám se dobře. moc tě miluju
Billovi nepřišla odpověď, ale ani to nečekal. Tom už mu nejspíš znovu nenapíše až do konce školního roku, pokud se nestane něco dalšího hrozného, a upřímně, Bill by ani nebyl překvapený, kdyby ano.
Když Natálie přišla asi patnáct minut po svém telefonátu, Bill se s ní setkal venku. Myslel si, že by to bylo divné, mít ji znovu ve svém domě, když už nebyli přátelé. Přiblížila se k němu s rukama v kapsách, se sklopenou hlavou, a její obvykle zářivé a bezchybné vlasy byly zplihlé a rozcuchané.
„Je mi to opravdu líto,“ řekla nejdřív, aniž by se setkala s Billovým pohledem. „Vážně nevím, proč ses vůbec obtěžoval.“ Bill se zhluboka nadechl a uvažoval, jestli je na tento rozhovor vůbec připravený.
„Protože… no… Corey tohle mým přátelům dělat nesmí. Dokonce i když… přátelé… už nejsme,“ řekl Bill rozpačitě a zašoupal nohou o cementový chodník. „Pojďme se posadit,“ nabídl, kývl směrem k malé terase a Natálie poslechla, sedla si, a spojila své dlaně dohromady.
„Cítím se tak špatně, já… jsem se svým chováním k tobě… opravdu ujela. Byla jsem špatná kamarádka, bez ohledu na to, jak se cítím ohledně… něj… tak jsem neměla udělat to, co jsem udělala. Prostě mi bylo opravdu mizerně od chvíle, kdy jsme se spolu přestali vídat – a já vím, že si to zasloužím – já jen…“
„Corey tě od té doby šikanuje, že?“ Zeptal se Bill tiše a cítil, jak se mu bolestivě zkroutil žaludek, když přikývla. Pokoušel se vyhýbat pravdě už od středy. To vysvětlovalo, proč to Corey s Billem náhle vzdal… našel si lehčí cíl. „To je mi moc líto.“
„Nemusíš se-„
„Tohle si nezasloužíš. I když jsi byla, jo, kámoška na hovno… tohle si nezasloužíš.“
„Podělala jsem to, přeju si, abych nebyla tak pitomá,“ popotáhla a nenápadně si otřela tvář, avšak Bill si toho všiml.
„No, jestli to pro tebe něco znamená… pořád mi na tobě záleží, Natálie. Možná se můžeme znovu pokusit…“
Natálie se konečně setkala svýma uslzenýma očima s Billovým pohledem, ruku měla stisknutou v pěst u brady. Znovu popotáhla. „Ty jsi vážně skvělý přítel, Bille. Je mi líto, že jsem toho zneužila. Ale… v žádném případě mi nikdy nemůžeš odpustit za to, co jsem udělala…“
„Možná…“ řekl Bill, konejšivě okolo Natálie omotal svou paži. „Ale to neznamená, že musíme přestat být přátelé. Nemůžu ti odpustit. Ale dokážu akceptovat, že lidé se mění a můžeme se pokusit se přes to dostat. Všechno, o co žádám, Nat, je, abys tolerovala Toma, protože je pro mě důležitý, a v nejbližší době rozhodně nikam nezmizí.“
Natálie uslzeně přikývla, pak se pro Billa natáhla a zabalila jej do roztřeseného objetí. Bill ji stiskl nazpět a uvažoval, jestli dělá správnou věc. Natálie mu ublížila a zničila jeho důvěru, ale on věděl, že ji nemusel vpustit zpátky dovnitř. Bill neočekával, že se věci vrátí zpátky k normálu, a ani to nechtěl. Možná už Natálii nikdy znovu věřit nebude, ale to neznamenalo, že spolu nemohli alespoň mluvit. Mimoto, nemohl se dostat přes tu skutečnost, že Natálie kvůli němu lhala.
Začal o tom, jakmile jejich objetí skončilo, a Natálie se na něj pousmála. „Bylo to… upřímně… to nejmenší, co jsem mohla udělat. Měla jsem pocit, jako by to byla moje chyba… nemusel ses mě zastat… neměl jsi… a tak jsem tě chtěla ochránit.“
„S tou lží tady je jen jeden malý problém,“ začal Bill váhavě, a Natálie se zamračila. „… Corey už není pod zákonem, takže možná bude obviněn z napadení a tak podobně. A pak my oba budeme svědci, a… já nedokážu lhát pod přísahou. A jsem si jistý, že Corey se vynasnaží, aby to hodil na mě.“
„Já… vím,“ zašeptala Natálie. „Byla u mě policie a mluvili se mnou… řekla jsem jim ten samý příběh.“
„Natálie!“ Vykřikl Bill, náhle jej přepadla touha s ní zatřást, ale potlačil ji a místo toho sevřel ruce v pěst. „To je trestný čin! Mohla by ses dostat do vážných potíží-“
„Bille, uklidni se! To je okay, je to okay,“ naléhala Natálie a položila ruku na jeho napjaté předloktí. „Já vím, co dělám. Byla jsem vágní, okay? Řekla jsem, že Corey byl opravdu vzteklý, strčil do mě, ty ses ho snažil zastavit, a v určitém okamžiku se to přeměnilo na pěstní souboj. Snažila jsem se to udělat tak, aby to znělo, jako že on to všechno začal a tys mě jen bránil. Je to jen sotva upravená pravda, a jestli řekneš poldům jinou verzi, pak prostě řeknu, že jsem byla rozrušená a mohlo mi něco uniknout, nebo že se to stalo příliš rychle na to, abych to dokázala přesně popsat. Bude to v pohodě.“
„Ach, Natálie, v to vážně doufám,“ vzdychl Bill, a rukou si projel skrz vlasy. „Z tohohle všeho mě začíná bolet hlava.“
„Možná bys měl odpočívat,“ navrhla Natálie a promnula mu paži. Bill přikývl; zapne si nějakou hudbu a prostě na tohle všechno na nějakou dobu zapomene.
„Jo, to udělám. Díky za návštěvu, Natálie. A… někdy si zajdeme do Dairy Queen na koktejl, co ty na to?“ Nabídl Bill, když oba vstali. Natálie přikývla a plaše se kousla do rtu. „Nebo možná bych ti mohl udělat nějakou úpravu, protože…“ Ukázal směrem k Natáliině bídnému stavu s předstíraným znechucením a byl rád, když z ní dostal zasmání.
„Jo, jak myslíš, uvidíme se, okay? Díky za… prostě díky.“ Objala jej a odešla.
Toho večera Bill ležel v posteli, brouzdal po internetu a poslouchal nějakou tichou muziku indie a rocku, která příliš neobtěžovala jeho mozkové funkce. Nyní se cítil klidnější, ačkoliv občasné záchvěvy znepokojení zamávaly s jeho psychikou a pár vteřin jej týraly. Nakonec se rozhodl říct to rodičům – tento rok už před nimi držel dost tajemství a neměl v úmyslu z toho udělat zvyk. Už byl napůl cesty z postele, když na něj do schodů zavolala Karoline, aby přišel dolů.
„Už jsem na cestě,“ odpověděl, říkal si, že už bylo asi na čase dělat večeři, a tak byl překvapený, když našel Karoline ve spodní části schodiště, čekající na něj se špatnými zprávami vepsanými ve tváři.
„Billi, je tady policie,“ řekla tiše. „Rádi by s tebou mluvili. Jelikož no, jsi svědek…“ Billovi se zkroutil žaludek. Na tohle ještě nebyl připravený! Dokonce ani neměl příležitost probrat ten příběh se svými rodiči; prozatím se tomu tématu všichni vyhýbali, a Simone s KiKi se stále ještě musely dozvědět celou pravdu.
Pro tuto chvíli věděl, že musí hrát nevinného; zbytek si mohl rozmyslet později. Vážně na svou matku kývl a zamířil do vstupní haly, kde stála Simone a napjatě klábosila se dvěma ženami v uniformách. Pokoušel si vybavit Natáliinu verzi příběhu, ale byla velmi vágní. Možná to byl dobrý nápad. Mohl říct, že si to moc dobře nepamatuje kvůli tomu otřesu mozku – ale pak by zbývalo pouze Coreyovo svědectví…
„Dobrý večer,“ promluvil Bill náhle suchými ústy, hlas měl nakřáplý a těžce polkl, jak se snažil nepůsobit příliš nervózně. Simone mu stiskla rameno, a pak se postavila za něj.
„Dobrý večer, Bille, je nám líto, že musíme tebe a tvou rodinu právě nyní vyrušit. Jak se cítíš?“ Zeptala se menší ze dvou policistek. Měla tmavou kůži a dlouhé, černé vlasy svázané v pevném drdolu, ale její tvář byla přátelská. Na jmenovce její uniformy stálo ´Constanza´.
„Dobře, ehm, lépe,“ řekl, jak předpokládal, že tím myslela jeho otřes mozku. Pohlédl na druhou policistku, vysokou, dobře stavěnou ženu s blond vlasy a poněkud zastrašujícím výrazem, který Billa nutil uvažovat, jestli se na něj chystají použít rutinní hru na hodného a zlého poldu. Na její jmenovce stálo ´Boulstridgeová´.
„Nejsi v žádném průšvihu,“ řekla Boulstridgeová a pozvedla na něj obočí.
„Nejde o… jde o to, co se stalo ve středu?“ Zeptal se Bill a tvář mu nad tím uklouznutím zčervenala; nemyslely si, že je vinen, takže by se měl opravdu snažit nedat jim k tomu žádný důvod.
„Vlastně…ne,“ odpověděla Constanza. „Jde o zatčení Larse Jamesona.“
autor: Dušinka
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 26
Kto je Lars Jameson??? Nieco mi uslo???
[1]: Malá nápověda: Billův největší nepřítel se jmenuje Corey Jameson… 😉
[2]: Coreyho otec??? Boze….nejak mi to nedochadza dnes. 🙂 snad nieco neurobil Coreymu za to vylucenie zo skoly. A teraz ho policajti zabasli. No, kazdopadne to bude napinave cakanaie na pondelok. 🙂 velmi ma potesila smska od Toma. Som rada ze na neho mysli aj ked s nim nemoze byt. Snad tato poviedka bude mat este aspon 20 dielov. Velmi ma bavi.
Hm, zaujímavý vývoj. Nakoniec sa ukáže, že Corey bol zneužívaný otcom, Bill mu všetko odpustí a budú kamoši. Tak či tak, som zvedavá, o čo vlastne pôjde. Ďakujem za časť.
[4]: ani nemusi byt zneuzivany, ako to, ze mozno je gay. Ved to, ze bol stale "zatazeny" na Billa moze znamenat, ze sam s tym vo vnutri bojoval. Ze si nechcel pripustit skutocnost ze je gay a chcel si to vybit na gayovi Billovi. A jeho otec, ktory si myslel, ze ma syna super sportovca mega heteraka, teraz zisti, ze jeho syn je gay. Asi sa mu musel priznat pod natlakom, ked je jeho otec teraz v base zadrzany, ze je gay a odhalil v otcovi nepricetneho homofoba ktory ho asi musel potiadne zmastit. Tot moja hypoteza 🙂
Chudák Bill doufám že to dobře skončí jen jsem zvědavá co chtějí po Billovi co se tyče Coreyho otce.