The broken ones 5.

Say something I’m giving up on you
I’ll be the one if you want me to.
Anywhere I would’ve followed you
Say something I’m giving up on you

Řekni něco, nechávám to na tobě,

Poté, co Tom se skupinovým skypem s přáteli a bratrem souhlasil, cítil se, jako by se s každou další minutou rozpadal na malé kousíčky. Snažil se koncentrovat na posledních pár schůzek, ale nedokázal udržet pozornost. Přesně uprostřed monologu jednoho ze svých právníků o tom, jak by měla znít nabídka pro zmiňované nahrávací společnosti, si Tom uvědomil, že neslyšel ani jediné slovo toho šedovlasého muže v drahém obleku.
Na konci schůzky cítili zaměstnanci právního oddělení potřebu zeptat se Toma, zdali si chce koupi nahrávacích společností rozmyslet, jelikož si všimli, že celou schůzku vypadal poněkud vyplašeně. Trvalo pár minut, než jim Tom vysvětlil, že jeho výraz nemá nic společného s nadcházejícím obchodem a že chce nabídku odeslat, co nejdříve to bude možné.

Málokdy se stávalo, aby si Tom přál být znovu dítětem. Většinou se to stávalo, když byl opřený o tiskárnu, v ruce držel papíry a zíral do nich, aniž by chápal jediné slovo. V takových momentech opravdu chtěl, aby mu bylo znovu pět. Tom přemýšlel o tom, jak v tom věku byl jeho život jednoduchý. Když viděl v televizi něco strašidelného, co ho děsilo, vklouznul si večer do Billovy postele a uklidnil se. Jen to, že ležel v blízkosti bratrova horkého těla, okamžitě uklidňovalo jakýkoliv strach, který by mohl mít. Bill byl vždycky mazel, takže s Billovými hubenými pažemi omotanými kolem krku mohl usínat v teple, spokojenosti a bezpečí.
Samozřejmě, že tohle nikdy svému malému bráškovi nepřiznal, a namísto toho předstíral, že mlaskavé vlhké pusinky, které mu bratr pokládal na tváře, a jejich večerní mazlení bylo něco, co se mu nelíbilo a dělal to jen pro potěšení svého brášky. Bill se vždycky smál Tomovu předstíranému znechucenému krčení nosu. Tom si byl opravdu jistý, že mu Bill nikdy nevěřil ani slovo.

Vzpomínky na dobu, kdy byl se svým bratrem tak silně propojený, že nemuseli být ani ve stejné místnosti a on přesně věděl, jak se Bill má a jaké myšlenky se mu honí hlavou, opatroval s láskou. Bylo to ještě předtím, než jim dospěláci začali říkat, že je špatné spoléhat se pouze jeden na druhého a nepustit mezi sebe nikoho dalšího. Jejich rodiče začali zvát další děti, aby si společně hráli, což nikdy nedopadlo dobře. Po chvíli nějaké dítě vzalo Billovi hračku, což citlivého chlapce rozesmutnilo. To Toma naštvalo, protože někdo rozplakal jeho brášku, a on ho chránil stylem, který dospělí nazývali agresivním chováním. Tom si tehdy nemyslel, že házení písku na dítě šikanující jeho brášku bylo něco nevhodného. Pokud by měl být opravdu upřímný, pořád si to nemyslel.
I jako dospělý, a po tom všem, co se stalo, byl Tom pořád smutný ze způsobu, jakým se k němu a Billovi dospělí chovali kvůli tomu, jaký měli dvojčecí vztah. Jako dospělý muž částečně rozuměl, že není jednoduché vychovávat dvě děti, které jsou na sobě tak moc závislé, že i jejich vlastní rodiče se cítí nepatřičně.
Když se Bill učil jezdit na kole, bylo pro něj těžké kontrolovat své nemotorné pohyby. Často se stalo, že z kola spadl a odřel si lokty a kolena. Ani jednou ale neběžel zpátky dovnitř s pláčem tak jako ostatní děti, aby ho máma utěšila. Namísto toho je máma našla společně na chodníku, Bill měl své hnědé oči plné slz, zatímco ho Tom hladil po koleni, držel za ruku a znovu ho přinutil k úsměvu.

Zprvu byla obrazovka rozostřená, takže bylo nemožné, aby cokoliv viděl. Po chvíli se ale spojení ustálilo a on se díval na tři obličeje, které se dívaly na něj. Tom se zaměřoval na to, aby se díval do očí Georgovi. Kamarád, který měl krátké vlasy, oblečené bílé tričko a na očích velké černé brýle, vypadal jako intelektuál. Gustav vypadal pořád stejně. Ačkoliv viděl pouze horní polovinu jeho těla, byl si jistý, že má na sobě kraťasy. Na blonďatých vlasech měl posazenou modrou kšiltovku. Teplo se rozlilo Tomovým tělem hned poté, co viděl obličeje svých kamarádů. Všechny pozdravil neutrálním ahoj. Bylo to dlouho od doby, co se s nimi setkal a opravdu tak s nimi strávil nějaký čas.

Tomovy oči se vlivem magnetické síly usídlily na jeho dvojčeti. Seděl na židli a objímal si kolena. Měl na sobě oblečené šedivé tepláky a černé tričko, které mělo své nejlepší dny již za sebou. Jemné, načechrané, krátce střižené vlasy nádherně rámovaly Billův obličej. Tom si všiml pár nových piercingů na bratrově obličeji, které dříve neměl, stejně tak tetování na paži, kterou na kameře viděl. Tom se utápěl ve velkých oříškových očích, jež se na něj zpříma dívaly. Samozřejmě, že to byla pouze iluze, protože Bill nemohl vědět, že se na něj dívá. Hluboko uvnitř ale Tom věděl, že se na něj Bill dívá stejně tak jako on na něj. Slyšel Georga a Gustava, jak se o něčem bavili. Pouhé štěbetání, které znělo tak vzdáleně, jako kdyby se Tom potápěl pod vodu. Snažil se soustředit, ale nešlo to. Jeho oči si zběsile prohlížely každý detail bratrova těla.

„Tome, seš v pohodě?“ zeptal se Georg; ve tváři, která se k obrazovce přiblížila, jako kdyby mohla vzdálenost, jež mezi nimi byla, zrušit, byly vepsané obavy.
„Ehm… jo. Jen… jsem unavený,“ odpověděl Tom a nervózně se zatahal za vlasy.

Tom se snažil na tenhle skype hovor připravit tím, že sám sobě připomínal, aby se nenechal uhranout Billovýma laníma očima. Nepomyslel ale na to, jak na něj bude působit jeho andělský hlas. Po celém těle měl husí kůži a jeho srdce poplašeně bilo. Cítil, jak se mu žilami rozlévá adrenalin. Byl to ten samý hlas, co mu zpíval, když byli děti a on nemohl usnout. Ten samý hlas, který tisíckrát řekl: „Miluju tě, Tomi.“ Tom si pamatoval, jak mu Bill poprvé zpíval „In Die Nacht“ hned poté, co písničku pro něj napsal. Dvojčata seděla na posteli, vyměňovala si pohledy a Bill řekl, že má pro Toma překvapení. Byl tak polapen emocemi, že si Billa pouze přitáhl do těsného objetí a políbil ho na spánek.

Tom se tak moc snažil dát dohromady větu. Hlavou mu proudila slova, která by měl pravděpodobně říct, ale on pouze otvíral naprázdno pusu jako ryba na suchu. Chtěl Georgovi říct, že má radost i za něj, ale skoro veškerou sílu mu sebrala skutečnost, že zadržoval slzy.

And I… I am feeling so small
It was over my head
I know nothing at all
And I…will stumble and fall
I am still learning to love
Just starting to crawl

A já… Cítím se tak malý.

Poté, co Tom vyslovil jeho jméno s použitím přezdívky z dětství, Billa zaplavily emoce jako přílivová vlna. Změť obrázků se mu objevila před očima a zatáhla ho zpátky do minulosti.

Gustav s Georgem sledovali tichou souhru, která se mezi dvojčaty odehrávala. Rozhodli se je přerušit, aby zlehčili napětí ve vzduchu.

Géčka se zároveň zvedla a omluvila s tím, že si musí pro sklenici vody nebo na toaletu.

Tomovy oči byly přilepené k dlaním, které měl složené v klíně. Po chvíli ale sesbíral odvahu a zvednul pohled ke svému bratrovi.

Naštěstí se Géčka vrátila i se svými nápoji. Georg vysvětloval více detailů, jako například kde svatba bude a že oslavovat budou v Berlíně. Také dodal, že doufá, že by pro něj mohli připravit rozlučku se svobodou. Poté, co si všimnul Tomova zlověstného úsměvu, dodal, že slíbil své přítelkyni, že na jeho rozlučce nebudou přítomny žádné striptérky.

Say something I’m giving up on you
I am sorry that I couldn’t get to you
Anywhere I would have followed you
Say something, I’m giving up on you

Řekni něco, nechávám to na tobě,

Dveře do Tomovy kanceláře se hlasitě otevřely a Tom s naštváním v očích vzhlédl od počítače. Byl připraven kohokoliv, kdo ho rušil, poslat do prdele. Očima se ale setkal se svojí sekretářkou, která obranně zvedla ruce do vzduchu, jako kdyby přesně věděla, co se Tom chystá říct.

Všechny emoce, které měl Tom ve tváři, zmizely a on najednou vypadal jako ten bohatý majitel firmy, kterým byl. Změna byla nepatrná, ale Bill ji okamžitě zaznamenal. Bylo to, jako kdyby Tom odsunul své přátele a svého bratra na druhou kolej a znovu utápěl sám sebe, včetně svých emocí, ve své práci. Byl to Tomův vyrovnávací mechanismus a ochranný štít, takže pro něj bylo opravdu jednoduché v mžiku mrknutí oka takhle obrátit.