Come up to meet you
Tell you I’m sorry
You don’t know how lovely you are
I had to find you
Tell you I need you
Tell you I set you apart
Přijel jsem za tebou,
O šest týdnů později
Týdny Tomovi ubíhaly opravdu rychle, byly rozostřené. Úspěšně se mu podařilo koupit dvě malé nahrávací společnosti, čímž se jeho společnost zvětšila a stala se ještě vlivnější. Tom často pracoval dvanáct hodin denně, snažil se držet krok s obchodem tak jako pokaždé a vtáhnout zaměstnance nedávno koupených nahrávacích společností do toho, jak to chodilo v TK records. Ze začátku se změny setkaly s obavami a strachem jak ze strany starých zaměstnanců, tak i těch nových. Hned poté, co všichni pochopili, že nikdo nepřijde o práci, atmosféra se značně vyjasnila. Tom vypíchl, že každý zaměstnanec je potřebný k tomu, aby se společnosti dařilo. V hektických dnech nákupu nechal Tom kompetentní tým zaměstnanců, aby se vypořádal s běžným denním chodem, stejně jako s tisíci dalšími věcmi, které on sám dělal každý den. Sotva měl čas, aby se nadechl a udělal si pauzu na oběd nebo na večeři.
Navzdory chaosu, který přebral kontrolu nad Tomovým životem, dokázal zůstat v kontaktu s Billem. Tenké hedvábné vlákno, které představovalo spojení, jež mezi sebou dvojčata opět měla, bylo stěží viditelné a opravdu jemné, takže se Tom snažil, jak jen mohl, aby mu práce nestála v cestě k znovuobnovení vztahu se svým bratrem.
Po večerech Tom seděl u svého piána a snažil se přijít s hudbou, která by pasovala k textům, které mu Bill poslal. Byla to rozdělaná práce a bylo jasné, že postupně dojdou k bodu, kdy už toho moc neudělají, pokud se skutečně nesetkají a nebudou na písničce pracovat společně.
Se vším, co se dělo v Tomově životě, si nemohl vzít dovolenou a odcestovat do Francie, kde Bill momentálně žil. To byl důvod, proč Bill souhlasil s tím, že přiletí do New Yorku, aby mohli na písničce pro Georga společně pracovat, a když už tam bude, nakoupí si tam pár věcí. Navíc Bill New York miloval, takže Toma ujistil, že pro něj cesta do Ameriky není zas až tak velkou obětí.
Tom seděl u svého stolu a přesouval stohy papírů z jedné strany na druhou. Hromada „udělat“ rostla každou minutou a hromada „hotovo“ se už dlouhé hodiny nezvětšovala. Tom se opakovaně díval ze svého okna a snažil se uklidnit nervy dechberoucím výhledem na New York.
Tell me your secrets
And ask me your questions
Oh let’s go back to the start
Running in circles; coming up tails
Heads on a science apart
Řekni mi svá tajemství
*Poznámka: překlad posledního verše do češtiny mi dal opravdu zabrat, prakticky to v češtině nedává ani smysl. Já jsem ale strávila půl hodiny u googlu pročítáním různých diskusních fór, abych došla k závěru (který se bude hlavně opakovat na vícero stránkách) a následně to přeložila. Tato část písničky pojednává o hodu mincí a věří se, že když na minci padne orel (tails), přináší to smůlu. Zpěvák Coldplay tedy zpívá o tom, že je lepší tipnout pannu (heads) a v klidu se odloučit. Při svém průzkumu jsem se také dozvěděla, že se písnička často hraje v Anglii na pohřbech, to jen taková malá vsuvka. 🙂
Bill zíral bezmyšlenkovitě z okna letadla a namotával si na prst vlákno svých roztrhaných kalhot. Hudba hrající mu do sluchátek byla ztišená na minimum, takže fungovala pouze jako zvuk v pozadí a on se soustředil na nadcházející setkání s Tomem. Uvězněn hluboko ve svých vlastních myšlenkách neviděl letušku, která procházela uličkou a nabízela jídlo a pití. Nikdo se neodvážil oslovit tichého chlapce, který vypadal smutně a odmítal odvrátit svůj pohled od bílých mraků.
Poslední týdny byly pro Billa opravdu stresující. Účastnil se týdnu módy jako model, což znamenalo nekonečné hodiny čekání, oblékání se a líčení vizážisty. Bylo to vyčerpávající a malé množství jídla to rozhodně neulehčovalo. Nevyslovené pravidlo mezi modely a modelkami týdne módy bylo jíst tak málo, jak jen bylo možné, aby byli schopni obléknout i ty nejupnutější a nejmenší kousky oblečení.
Vzhledem k cestování na různé módní přehlídky měl Bill sotva čas na to, aby se prakticky nebo jakkoliv jinak připravil na svůj nadcházející výlet do Ameriky. Dokonce neměl ani čas na to, aby se podíval po nějakém ucházejícím hotelu, starosti si s tím ale nedělal. Buď mu Tom může nějaký dobrý doporučit, nebo by možná mohl zůstat u něj doma. Detaily svého výletu s Tomem neprobíral, ale poslal mu čas přistání letadla, takže se domníval, že ho Tom na letišti vyzvedne.
Vypadalo to, že let trval celou věčnost, zároveň byl ale zatraceně krátký. Billův žaludek se kroutil a dlaně měl pokryté studeným potem, když se konečně dostal přes imigrační a od setkání s bratrem po všech těch letech ho dělily pouhé sekundy. Pomalu vyšel ze dveří, tlačil před sebou vozík se všemi svými zavazadly. Bill skenoval očima dav lidí, kteří čekali na své rodiny a přátele, aby je přivítali v Americe. Ať se snažil, jak se snažil, Tomovu známou tvář v davu neviděl.
Uteklo několik minut a po Tomovi ani stopy. Bill zkontroloval e-mail, který mu poslal, aby se ujistil, že mu napsal správný čas. Všechno ale bylo v pořádku, nespletl se s posunem času. Nechtěl být až příliš vlezlý, ale po nějaké chvíli se rozhodl, že Tomovi napíše a zeptá se ho, kde je. Nedostal žádnou odpověď a Tom se stále neukazoval.
Billovým tělem prošel strašlivý ledový chlad, když mu konečně došlo, že bratr nepřijde. Na chvíli sledoval šťastná rodinná znovu shledání, všichni se objímali a on přemýšlel, zda jeho výlet do Ameriky nakonec nebyl hloupý nápad. Malý chlapeček uvnitř jeho těla si přál, aby ho Tom přijel vyzvednout na letiště a po všech těch letech ho přivítal v objetí. Jak se ukázalo, Tom ho nevítal. Buď na Billův dnešní přílet zapomněl, nebo z toho vycouval, protože se bál setkat se s ním tváří v tvář.
Bill posbíral všechny svoje věci a dostal se ven z letiště, aby chytil taxík, který ho doveze do centra města. Prvně ho napadlo, že během jízdy si najde hotel, ale při jízdě na Manhattan si to rozmyslel a řekl řidiči, aby ho zavezl k TK records. Pokud se Tom rozhodl z jejich setkání vycouvat, Bill ho donutí, aby se mu podíval do očí a řekl mu to přímo do tváře, namísto toho, aby se choval jako zbabělec. Kvůli tomu, aby se s bratrem setkal, letěl až do Ameriky a nezasloužil si, aby se k němu takhle zachoval.
Když Bill vystoupil z taxíku, se slunečními brýlemi na nose obdivoval vysoký mrakodrap se skleněnými stěnami. Byl slunečný den a jasně modrá obloha se vysmívala Billovým temným pocitům. Poté, co vešel do prostorného a luxusního lobby, uctivě se rozhlížel kolem sebe. Vstupní hala byla stylizovaná jako terasa ve středomoří, uprostřed byla fontána. Byla zde veliká přepážka, kde pracovala spousta lidí a všichni vypadali zaneprázdněně. Když k přepážce došel, domníval se, že je to pravděpodobně recepce. Tmavovlasá žena se na něj usmála.
Po tomhle zjištění padla Billovi brada až k zemi, trvalo pár sekund, než se vzpamatoval. „Chci mluvit s Tomem Kaulitzem.“
Vyděšená recepční vzhlédla k muži, který před ní postával. Nakrčila obočí, prohlížela si jeho obličej, a poté shlédla k zavazadlům, která měl pohozená vedle sebe na podlaze. Nikdy neslyšela o tom, že by měl její šéf bratra, ale poté si uvědomila, že Tom o svém soukromí nemluvil a ona netušila, z jaké rodiny pochází. Byla v těžké situaci: pokud muže pustí dál a ukáže se, že je to šílený stalker, dostane se do problémů. Stejně tak se ale stane, pokud ho za Tomem nepustí a později se ukáže, že byl opravdu Tomovým bratrem. V hlavě si přehrávala obrázek Toma, a jak vypadal, když brzy ráno šel do své kanceláře a cestou ji pozdravil: tmavé vlasy měl svázané v drdolu a měl oblečený světle šedý oblek se zelenou košilí. Když se dívala na chlapce před sebou, viděla stejné oříškově hnědé oči ve tvaru mandlí, rty, které byly zkroucené stejným způsobem a bezchybný nos. Byli stejně pohlední.
„V desátém patře najdete jeho kancelář. Je v budově, ale vidím, že má momentálně jednání. Řekněte jeho sekretářce, že ho sháníte, a ona se o to už postará.“
Nobody said it was easy
It’s such a shame for us to part
Nobody said it was easy
No one ever said it would be this hard
Oh take me back to the start
Nikdo neřekl, že to bylo jednoduché,
Tom měl první jednání s novými a starými zaměstnanci zároveň. Byla to důležitá schůzka, při které chtěl svým zaměstnancům znovu nastínit svoji vizi společnosti, pobídnout je k tomu, aby se učili jeden od druhého a aby staří zaměstnanci využívali vědomostí, které do firmy přinesli noví zaměstnanci. Byl si vědom toho, že všichni mají před sebou období, kdy se budou muset přizpůsobit jeden druhému a on chtěl být pro všechny své zaměstnance viditelným vzorem. Slova „zpětná vazba“, „vize“ a „cíle“ byla velkými písmeny napsána na bílé tabuli za ním.
Na pár sekund měl Tom v hlavě naprosto prázdno, v uších mu bzučelo a probíhala jím panika, která všechny jasné myšlenky vyháněla z jeho mysli. Kvůli tomu, aby nedovolil své panice plně propuknout, měl Tom první shledání se s Billem po všech těch letech dobře naplánované. Jeho plán rozhodně nemohl ztroskotat. Nicméně teď stál přimrznutý na místě, jeho malý bráška byl na jeho patře a oči jeho zaměstnanců byly upřené na jeho osobě.
Tom se cítil jako srna dívající se do nebezpečných světel auta, které ji co chvíli srazí, ale nebyla schopná s tím nic dělat. Jelikož měl Tom normálně vše pod kontrolou, nedokázal se vypořádat s tím, že jeho bratr převzal veškerou kontrolu do svých rukou a nutil ho reagovat v situaci, která se rozhodně nikdy neměla stát.
Když sekretářka zachytila jeho pohled, mávla na něj a potichu ukázala na Billa, který před ní stál pravděpodobně se všemi svými zavazadly. Jeho zaměstnanci si spolu začali šeptat a dívali se na svého jindy vyrovnaného šéfa, který vypadal, že záhadná návštěva ho opravdu rozhodila. Tom věděl, že musí z místnosti zmizet a dostat Billa do jiné místnosti pokud možno někde v ústraní, kde by se ho mohl zeptat, co k čertu dělá v jeho práci. S veškerou silou vůle dokázal nasadit profesionální výraz: rozhodně nedá své emoce najevo před všemi svými zaměstnanci.
Oříškově hnědé oči, ve kterých byla vidět spousta emocí, jež Tom nedokázal rozeznat, se na něj dívaly, když se k bratrovi přibližoval. Připomněl sám sobě všechny ty páry očí, které ho zezadu sledovaly, a všechny své city odsunul do vzdáleného koutu své mysli. Hluboko uvnitř se ale chtěl k bratrovi rozběhnout, přitáhnout si ho k sobě, obejmout ho a už nikdy ho nepustit.
Tomovo silné obočí vystřelilo až ke kořínkům jeho vlasů stejným stylem, jako když nebyl potěšen výkony svých zaměstnanců. Během toho, co s Billem mluvil, si byl docela jistý tím, že jak sekretářka, tak pravděpodobně celé patro poslouchají jejich rozhovor. Kvůli paranoie, že by v jeho hlase mohl být rozpoznán jakýkoliv cit, se snažil nasadit neutrální výraz a chovat se, jako kdyby byl Bill kdokoliv jiný.
„Ještě nemáš hotel? A kde plánuješ spát?“
„Promiň, mám důležité jednání a na tohle teď nemám čas. Paní White, prosím, doprovoďte Billa do nějaké volné konferenční místnosti. Možná byste mohla uskutečnit pár hovorů a zjistit, jestli má nějaký hotel volné místo, i když je to v tomhle období nepravděpodobné?“
Paní White sjela pohledem mladého muže, který před ní stál. Rozhodně nebylo pochyb o tom, že je šéfovým bratrem. Uvažovala, zdali vztah, který mezi sebou mají, je špatný, jelikož Bill vypadal, že nemá daleko k slzám.
„Pojď se mnou, drahoušku,“ chytla viditelně se chvějícího chlapce za paži a vedla ho do malé světlé místnosti, která byla oddělená od zbytku patra opravdovou stěnou. „Udělám pár hovorů a uvidíme, jak se vyřeší ta situace ohledně hotelu. Během toho sem někoho pošlu, aby ti donesl kávu nebo čaj a sendviče.“
Tell me you love me
Come back and haunt me
Oh and I rush to the start
Running in circles, chasing our tails
Coming back as we are
Řekni mi, že mě miluješ,
Bill přikývl té přátelské ženě a byl vděčný, že alespoň někdo byl k němu zdvořilý. Posadil se do pohodlné židle k velkému dubovému stolu a kroutil hlavou nad svou vlastní hloupostí. Před pěti lety ho bratr bez jediného slova opustil a všechny jeho pokusy, kdy se ho pokoušel kontaktovat, se setkaly s hrobovým tichem. Měl veškeré důkazy, které by kdokoliv jiný potřeboval k tomu, aby si potvrdil, že ho bratr nemiloval a že se o něj nijak nezajímal. Namísto toho se nechal oklamat nějakými obyčejnými zprávami, které si s Tomem vyměnili.
Slzy mu stékaly na nos a dopadaly na naleštěný stůl. Bylo to, jako kdyby bratra znovu ztrácel a mučivá bolest otřásala jeho tělem formou hlasitých vzlyků. Už mu bylo jedno, že by ho někdo mohl slyšet, nebo co by si mysleli, kdyby ho takhle našli. Poprvé pomyšlení na skok z mostu vypadalo jako to nejlepší řešení.
Zničehonic byl Bill vtažen do objetí.
Nobody said it was easy
Oh it’s such a shame for us to part
Nobody said it was easy
No one ever said it would be so hard
I’m going back to the start
Nikdo neřekl, že to bylo jednoduché,
Oh, vracím se zpátky na začátek.
Ach Billy. Neboj sa. Tom je len prilis velky profesional na to aby sa k tebe spraval ako spravny brat. A samozrejme dufam ze vsetky hotelove izby su obsadene. 😉 dakujem za diel.
Doufám taký že nemají volný hotel.
Verím, že to je Tom, kto Billa objal. A že po tomto objatí sa ich puto stane pevnejším. Tom predsa nechcel Billovi ublížiť! Tak teraz má možnosť to napraviť. Ďakujem za časť.
Ach jo…me je z toho vselijak. Na jednu stranu jsem hrozne nastvana na Toma za to jak se chova ale na druhou stranu je mi ho lito. Kr kdyz nevim co se stalo. Myslim ze hotelovy pokoj se najde ale doufam ze v nem Bill dlouho nezustane. Maji to oba tezky. Doufam ze uz to bude jen lepsi ☺️