autor: xblindmag
Opatrně s tím, co si přeješ?
Bill klouzal podél zdi, jak se snažil zůstat dál od cizince, který se k němu přibližoval. „P-p-prosím, jsem jen student, takže nemám žádné peníze. Moje peněženka je přímo tam na stole a můžeš si vzít to málo, co tam mám, ale prosím, neubližuj mi…“
„Ublížit ti? Nikdy bych neublížil někomu tak krásnému, jako jsi ty.“ Cizinec se uchechtl. „Navíc mě vlastníš, což mi dává ještě větší důvod ti neublížit. Nikdy bych neublížil někomu, kdo si mezi všemi ostatními vybral právě mě.“
Ten krátký smích zněl Billovi příšerně povědomě. A ´majitel?´ Co to k čertu? Nakrčil obočí, pečlivě studoval cizincovo pytlovité oblečení, dredy a naprosto nádhernou tvář. Uvědomil si, jako kdo ten cizinec vypadá, a pak se rozesmál.
„Okay, moc vtipné,“ Bill protočil oči. „Přinutil tě tohle udělat Andy, abych se cítil líp nebo tak něco?“
Dredatý mladík zmateně zavrtěl hlavou. „Andy? Kdo je Andy? A co můžu udělat, abych ti pomohl cítit se lépe? Řekni cokoliv, a považuj to za splněné.“
„Dobře, dobře, konec srandy, ´Tomi.´ Teď už můžeš jít domů.“
„A proč bych si měl nechat tak krásnou osobu vyklouznout z prstů?“
„Můžeš prosím tě přestat mluvit takhle?! Je to tak otravné!“ Zavrčel Bill. „Prostě už odejdi.“
Tom náhle poskočil dopředu, přitiskl dlaně ke zdi a uvěznil tak Billa na místě. „Jsi nejspíš jediná žena, která v mé přítomnosti nepadá do mdlob.“
Bill podrážděně zaťal zuby. „Nejspíš proto, že nejsem žena, já jsem muž.“
Tom překvapeně vykulil oči. „Ach?“
„Omlouvám se za zklamání, ale ano. Teď prosím odejdi.“ Snažil se vyklouznout z toho sevření, ale Tom jej držel pevně na místě.
„No, to jen dělá věci mnohem zábavnější.“ Tom si koketně pohrával jazykem se svým piercingem. „Už jsem dříve pár krásných mužů viděl, ale nikdy ne tak dech beroucích, jako jsi ty. Opravdu jsi muž?“
„Jelikož se zdá, že můj naprosto plochý hrudník není dostatečným důkazem, musím ti ukázat svého ptáka?“ Vyštěkl Bill.
„S dovolením.“ Bez varování Tom náhle přitiskl svou dlaň na Billův rozkrok. Bill zalapal po dechu a snažil se jej odstrčit, ale Tom stál pevně na místě a ohmatával Billa, jako by to byla ta nejběžnější činnost ze všech. „Hmm, moc pěkné. Dobrá velikost a tak.“
Billovi hořela tvář rozpaky, jak se znovu snažil Toma odstrčit. „Okay! Už jsme se shodli na tom, že jsem muž a mám ptáka! Teď už toho nech!!!“
Tom se ušklíbl, ale udělal, jak mu bylo řečeno. „Jsi roztomilý, když jsi takhle rozčilený.“ Nijak Billa nezastavil, když se mu vyvlékl ze sevření, rozběhl se ke stolu a popadl svůj mobilní telefon.
„Odejdi,“ řekl Bill úsečně a zazíral na něj. „Nebo zavolám policii.“
„Nemůžu. Tohle je teď můj domov,“ řekl Tom a pohodlně se uvelebil na posteli.
„O čem to sakra mluvíš?“
„Už jsem ti to říkal, jsi můj majitel. Koupil jsi mě, nebo ne?“ Tom udělal gesto směrem k prázdné krabici na zemi. „Takže ty se staráš o mě, a já se postarám o tebe.“ Mrknul.
Bill si odfrkl. „No samozřejmě, protože to je naprosto normální, že panenka obživne.“ Protočil oči.
„Přesně tak,“ souhlasil Tom ležérně. „Vy lidé si to neuvědomujete, ale panenky mají duše. Jsme tady pro vás, když nás potřebujete, i když s tím obvykle máme být trochu více diskrétnější,“ pokrčil Tom rameny.
„Ty opravdu čekáš, že tomu nesmyslu uvěřím?“
„Jo.“
„A co tě teda nutí si myslet, že tě najednou tak moc potřebuju?“
„Přál sis to.“
„Co prosím?“
„Přál sis, aby tvoje ex žárlila, a aby ses se mnou mohl pobavit. Takže to je přesně to, co teď uděláme.“
Bill zamrkal, tvář mu zrůžověla při uvědomění si vzpomínky na to ´přání´, které před chvílí vyslovil. „Ani náhodou, to nemůže být pravda.“
„Jak jinak bych mohl vědět, že sis to přál? Byl jsi sám, vydal jsi ze sebe své pocity, já jsem je slyšel a rozhodl se podle nich jednat. Takže teď jsem tady pro tebe.“
„Jdi do prdele.“ Bill se sesunul na židli s nevěřícným výrazem ve tváři. „Ani náhodou nemohla panenka obživnout; prostě jdi do prdele.“
Tom zmateně nakrčil obočí. „Ehm, mám pocit, že ke mně ještě nechováš ty nejvřelejší city, ale pokud to je opravdu to, co chceš…“ Shodil ze sebe svou obrovskou mikinu. Bill vytřeštil oči, když si Tom začal stahovat tričko.
„Stop stop stop!!!“ Bill přispěchal k posteli a zastavil dredatého mladíka před dokončením jeho úkonu. „To byla jen fráze! Neznamenalo to, že bych chtěl… tohle!“
Na Tomově tváři přetrvávalo zmatení, když si své tričko zase srovnal. „Taková podivná fráze.“
Bill protočil oči. Vstal z postele a začal přecházet po pokoji. „Tohle není skutečné. Tohle nemůže být pravda. Musí se mi to jen zdát. Jo, celé to je jen sen. Nebo spíš noční můra. Příšerná noční můra, která-„
„Ty nesníš…“ Řekl Tom znuděně, jak ležel na posteli a pohodlně relaxoval. „Ale pokud chceš spát, budu tady, abych tě opět příjemně probudil.“ Uchechtl se a mrknul.
„Panebože, začínám bláznit…“ Bill se posadil na okraj postele a sevřel si hlavu v dlaních.
„Nezačínáš bláznit, krásko.“ Zašeptal Tom Billovi do ucha, až se druhý mladík zachvěl. „Přísahám, že jsem opravdový každým možným způsobem…“
„Ty zatracený PERVERZÁKU!!!“ Zaječel Bill a odstrčil ho. Už se chystal Toma praštit, když náhle zaslechl svou matku, jak na něj odněkud zespoda volá.
„Bille? Zlato, jsi v pořádku?“
„Sakra!“ Zasyčel Bill a s hrůzou hleděl na dredáče na své posteli. „Musíš odejít!“
„Říkal jsem ti, tohle je teď můj domov,“ odpověděl Tom klidně.
„Ale ty – a moje máma – a -„
„Bille?“ Hlas jeho matky se přibližoval. „Ty tam s někým mluvíš?“
Tom očividně neměl v úmyslu se ze své polohy pohnout. Bill přes něj spěšně přehodil deku a naaranžoval vedle něj polštáře, aby zamaskoval tu náhlou váhu na posteli.
„Jediné slovo nebo pohyb a zavraždím tě. Jasné, panenko?“ Varoval ho Bill. Tom jednou přikývl, než mu Bill přikryl dekou i hlavu. Ve chvíli, kdy se dveře do pokoje otevřely, Bill polehával na polštářích a na něčem, co byla zřejmě Tomova hruď, a snažil se vypadat nenuceně.
„Bille?“
„Jo, mami?“
Simone se rozhlédla po pokoji. „Slyšela jsem tě předtím křičet, jsi v pořádku?“
„Ach, jen jsem telefonoval s Andym, víš?“ Bill se modlil, aby si jeho matka nevšimla, že má mobil na stole na druhé straně pokoje.
„A kde je Andy? Nebyl předtím tady?“
„Musel jít domů kvůli-“ Bill náhle vyjekl, když ucítil, jak se mu přes deku něco otírá o zadek. Předstíral zakašlání a doufal, že se jej máma nebude nijak vyptávat. „Kvůli rodinné večeři nebo tak něco. N-nevím to jistě.“
Simone si svého syna podezřívavě prohlížela, ale rozhodla se neobtěžovat se s dalšími otázkami. „Okay. Večeře bude brzy.“
Bill přikývl, nejspíš selhával ve snaze nezčervenat, zatímco byl přes deku jeho zadek i nadále hlazen. Simone na moment zaváhala, než nakonec odešla a zavřela za sebou dveře. Bill počkal, dokud neuslyší její kroky dole pod schody, a pak okamžitě strhnul deku.
„Co to kurva děláš?!“ Zasyčel na dredatého mladíka a ochranářsky si rukama přikryl zadek.
„Takže se jmenuješ Bill, jo?“ Tom se na něj mile usmál a podal mu ruku. „Já jsem Tom, ne že bys to už nevěděl.“
„Neměň téma!“ Vyštěkl Bill.
„Co máš za problém? Tvůj zadek byl přímo tady vedle mé ruky, a přímo prosil o to, abych se ho dotknul,“ odpověděl Tom s rozpustilým úšklebkem.
„Poslouchej, panenko, pokud se tady chystáš zůstat, musíš hrát podle mých pravidel. To znamená žádné ochmatávání, žádné líbání, žádné hlazení mého zadku, žádné dotýkání! Napořád!“
„No sakra, to jsou všechno věci, na kterých je postava, podle které jsem vytvořený, založená. Co teda, kčertu, mám dělat?“
„Nic! Nic, dokud nepřijdu na to, jak tě proměnit zpátky!“
„Proměnit mě zpátky?“
„Ano! Přijdu na to, jaké divné voodoo tě oživilo a zvrátím to, abys byl zase jen zasraná panenka!“
Tom sebou při těch drsných slovech trhnul. Odvrátil pohled od černovlasého mladíka a na tváři se mu usadil smutek. Bill nad tou náhlou změnou přišel o řeč. Opravdu byl tak dotčený?
„Bille!“ Zavolala jeho matka zespoda. „Večeře je hotová!“
Bill se obrátil zpátky k živé panence sedící na posteli. „Za chvilku jsem zpátky. Ničeho se za tu dobu nedotýkej,“ řekl pevně, ale ne tak hrubě jako předtím.
Tom přikývl, zůstal ve své poloze a dokonce ani nevzhlédl. Bill se cítil poněkud provinile. Otevřel ústa, aby se omluvil, ale namísto toho vydal jen více příkazů.
„Myslím to vážně, Tome, nedělej nepořádek s žádnou z mých věcí.“
„Nebudu dělat nic, co nechceš,“ odpověděl Tom tiše. „Slibuju.“
Bill našpulil rty. Opravdu se cítil provinile, ale kvůli čemu? Jo, fajn, trochu na Toma vyletěl, ale on si to koneckonců za to své harašení zasloužil. Dokonce i když, jak sám řekl, dělal jen to, co by udělala postava, podle které byl vytvořený.
„Bille! Budeš to mít studené!“
Bill vzdychl a bez dalšího slova pokoj opustil.
Byl to rozpačitý večer. Když se Bill vrátil po večeři do svého pokoje, našel obživlou panenku na zemi v koutě. Tom se sklíčeně opíral o zeď, zatímco si prsty pohrával s miniaturní kytarou a čepicemi, které jako člověk v plné velikosti zjevně nemohl použít. Zůstal tak po celou dobu, kdy Bill dělal domácí úkoly, a dokonce i když jen relaxoval na své posteli s iPodem.
Když se Bill zavrtal do přikrývek připravený ke spánku, dredatý mladík se stále nepohnul z místa. Bill lehce otráveně zavrčel nad vinou, kterou cítil. Popadl jeden ze svých polštářů a hodil s ním po dredaté panence. Tom sebou překvapeně trhnul, když polštář přistál vedle něj. Poté k Billovi vzhlédl.
„Měl by ses vyspat,“ řekl Bill úsečně. „Chceš i deku?“
Tom na moment hleděl na polštář. „Budu v pohodě. Děkuju.“
Bill přikývl a sledoval, jak Tom opatrně odložil mrňavé panenčino příslušenství a sundal si čepici, než se položil hlavou na polštář, schoulil se na boku na podlaze a použil odloženou mikinu jako přikrývku. Bill si povzdechl, stále cítil, jak jej zevnitř užírá vina. Ale ignoroval ji, zhasnul velké světlo a malou lampičku přepnul na to nejtlumenější světlo. Zabořil se hlouběji do přikrývek zády k Tomovi a zavřel oči připravený ke spánku.
Uběhlo dobrých deset minut a Bill se k usnutí ani nepřiblížil. Házel sebou a otáčel se, snažil se najít polohu, ve které by mohl usnout, ale nic nefungovalo. Podrážděně zasténal. Opravdu se cítil tak moc provinile?
„Jsi v pořádku?“
Skvělé. Přesně to, co Bill potřeboval. Aby si zdroj jeho provinilosti dělal obavy.
„Je mi fajn,“ odpověděl Bill úsečně. „Jen mám trochu potíže se spaním, to je všechno.“
„Proč nezhasneš světlo?“ Zeptal se Tom. „Slyšel jsem, že i to nejmenší světlo lidem ztěžuje usínání.“
„Jo? A odkud jsi to slyšel, panenko?“
Bill se okamžitě cítil ještě provinileji po tichu, které obdržel. Vzdychl.
„Nemůžu. Potřebuju světlo,“ řekl.
„Ty ho potřebuješ?“
„… bojím se tmy,“ přiznal Bill trucovitě a cítil, jak se mu rozpaky rozhořela tvář.
„Pokud vedle mě někdo neleží, potřebuju ke spánku světlo.“
Bill z Tomova rohu zaslechl nějaký pohyb, než dredatý mladík znovu promluvil. „No, nejsem si jistý, jak moc jsem pro tebe ´někdo´, ale jsem tady. A ve vší vážnosti, nejspíš budeš spát líp se zhasnutým světlem.“
Bill musel zatnout zuby, aby si zabránil se na panenku znovu obořit. Nejdřív si to v hlavě promyslel. Opravdu nenáviděl, když se pořádně nevyspal, a pokud jej dál bude užírat vina, pak rozhodně neusne ještě několik následujících hodin. Také by se možná ta vina zmírnila, pokud by dredáči umožnil alespoň pohodlí postele namísto tvrdé podlahy. Váhavě se otočil čelem k Tomovi a nadzvedl přikrývku.
Tom zvedl svůj polštář, mikinu nechal ležet na zemi a zamířil k posteli. Když se začal hrabat pod přikrývku, Bill mu poslal varovný pohled.
„Pokud si cokoliv zkusíš, ve vteřině vypadneš,“ řekl přísně, ale ne hrubě. „A nemyslím tím jen z postele, vyhodím tě na ulici, je mi jedno, jestli jsi panenka, nebo ne.“
Tom s porozuměním přikývl a uložil se na posteli v dostatečné vzdálenosti od druhého chlapce.
„Dobře.“ Bill se usmál a otočil se, aby lampu zhasnul. Jakmile se pokoj ponořil do kompletní tmy, Bill se spěšně zavrtal zpátky do přikrývek. Tohle byla část, kterou nenáviděl ze všeho nejvíc, dokonce i když někdo spal vedle něj. Ta část, kde měl pocit, že ve tmě vidí pohybující se věci, věci, které jej ve spánku zavraždí nebo tak něco.
Bill se úmyslně vrtěl a použil to jako výmluvu dostat se k Tomovi blíž. Jakmile ucítil, jak se rukou otřel o jeho kůži, instinktivně rukou škubnul nazpět. Okamžitě toho litoval, když se jeho strach ze tmy znovu nastartoval. Možná to přece jen nebyl tak dobrý nápad. Obvykle ten ´někdo´ spící vedle něj byl Andreas, a tomu nikdy nevadilo, když se k němu Bill během spánku přitiskl jako zbabělá kočka. Tady Bill neměl nikoho, ke komu by se mohl přitisknout. No, měl, ale…
Bill několik minut počkal, nebo alespoň doufal, že to bylo několik minut, než se znovu ´náhodně´ otřel svou rukou o Tomovu paži. Tentokrát nechal své prsty na místě, kde se lehce dotýkaly té teplé kůže, a nějakým způsobem jej to alespoň uklidňovalo. Bill brzy upadl do lehké dřímoty.
autor: xblindmag
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 13
Ja toto nemozem citat!!! Normalne som pri citani toho zaciatku "hekala" od smiechu. To je tak vtipne. Perfektny napad pre poviedku. Verim ze Bill nebude dlho odolavat Tomovmu sarmu. Dufam ze sa tam ten proces premeny este raz/dvakrat udeje. Pocitam ze sa Tom v tej najnevhodnejsej chvili (ked si Bill uvedomi k nemu nejake city) zmeni opat na panenku. Ach
….a mozno existuje aj jeden realny Tom. Podla ktoreho bola panenka navrhnuta. A tak sa mozu spolu stretnut. Juuuuj….fantazirujem. tesim sa na pokracovanie 😉
Tak tohle je perfektní povídka jen jsem zvědavá jak dlouho Bill bude odolávat.