When Life Was Easy 3.

Max s Billem zapadli do salonku a Bill přes tablet objednal dvě vody. Za pár minut u nich byla roztomilá servírka, položila jim vody na stůl a zmizela. Oba se napili a začali si povídat o módě. Oběma ale bylo jasné, že tím jen ztrácejí čas. To jiskření mezi nimi bylo tak silné, že se nedalo vůbec vydržet. Bylo patrné, že jen čekali, kdo z nich to začne. Nakonec se odhodlal Max, byl sice mladší, ale zdálo se, že Bill je ten submisivní typ. Max si k sobě Billa přitáhl a políbil ho.

„Ale ale, Bille snad mi nechceš říct, že tě přitahuju?“ Max stiskl bouli v Billových kalhotách, Bill zasténal. Spaloval ho chtíč. Chtěl víc. Jeho jazyk se otíral o ten Maxův, jak se snažil z druhého chlapce dostat co nejvíc potěšení. Max pomohl Billovi vyhrnout triko. Začal se věnovat jeho bradavkám. Laskal je a pohrával si s kroužkem v jedné z nich. Nakonec se ale znovu vrátil k Billovým rtům. „Nechceš si taky sáhnout?“ Zasmál se Max na roztouženého Billa, když se mu rukou nenápadně otřel o kalhoty. Bill se lehce zhoupl na jeho klíně a zavrtěl hlavou. Znovu procpal svůj jazyk do Maxových úst, a ten vzdychl s dalším Billovým zhoupnutím na jeho klíně. Bill se takhle zhoupl ještě několikrát a vždy za to byl odměněn promnutím zadečku, které ho přinutilo hlasitě vydechnout.

Tom se konečně prodral až k protějšímu salonku a pokusil se otevřít dveře svou kartou. Na displeji se rozsvítila červená kontrolka na znamení, že je salonek obsazen. „Kurva!“ ulevil si Tom nahlas a bouchl do čtečky. Po jeho boku se objevila vnadná servírka.

Popošel blíž a naklonil se k jejímu uchu. „Mady, uvnitř je můj bratr, chci mu udělat překvapení. A taky bych rád věděl, kdy ti končí směna?“ Nahodil ten nejsvádivější tón, co uměl, nenápadně se při šeptání do jejího ucha dotkl jejího ramene. Pocítila jeho horký dech na svém krku a letmý dotyk horké dlaně na svém odhaleném ramenu. Byl pro ni tak neodolatelný.

Bill se lekl náhlého hluku, který rozčísl relativně tichou hudbu. Někdo musel otevřít dveře. Prudce se otočil a ve světle náhle dopadajícím do jejich spoře osvětleného salonku rozeznal mužskou postavu. „Tome?!“

„Jsou tu na takové situace připravení. Postaraj se o něj.“ Houkl ještě na Billa, zatímco ho cpal do jednoho z taxíků postávajících naproti klubu. Nakonec zapadl na sedačku vedle Billa. Ten ještě pořád nevěřícně zíral směrem ke vchodu do klubu.

Bill si pronajal obrovský byt s velkými okny a výhledem na nápis Hollywood. Jeho byt měl vše, co chtěl. Obrovskou terasu s vířivkou, saunou a grilem pro jeho „přátele“. Šatnu tak velkou, že by mohla být dvoupokojovým bytem. Dvě koupelny, dvě ložnice pro hosty a naprosto luxusní kuchyň. Celý byt byl protkán moderní technologií. Byla to chytrá domácnost se vším všudy. Vše tam probíhalo tak, jak si Bill naplánoval. Pravým opakem pak byl jejich „společný dům“. Pronajímali si totiž s bratrem dům v Santa Monice. Dům, ve kterém bylo studio, bazén, zahrada a gril. Dům, který měl představovat jejich společný domov pro ty, kteří jim byli nejbližší rodinou a přáteli. Dům, do kterého je přiváděli a nechávali je žít v myšlence, jak moc jsou si blízcí a jak moc jim život bok po boku vyhovuje. A také dům, ze kterého po odvezení posledních přátel a rodiny na letiště odjížděli každý jiným směrem. Bill směrem k Hollywood hills a Tom evidentně do Malibu Beach.

Když poprvé přiletěli do Los Angeles, bylo to Billem vysněné místo. Záviděl všem těm, co měli domy u oceánu, kterým náležel kus pláže, zahrada a bazén. Sháněli tam dům, ale žádný nebyl ten pravý. Takový, jaký by si Bill představoval.

„Jsme na místě, pane.“ Pronesl zhruba po půl hodince taxikář a mrkl na Toma do zpětného zrcátka. Ten byl vzteklý, obávající se o své dvojče, a navíc příšerně nervózní. Jeho bratr celou cestu nepromluvil ani slovo. Seděl tak, jak ho Tom usadil, přísahal by, že snad ani nemrkl. Zaplatil taxikáři, oběhl auto a pomohl Billovi ven z auta. Když taxikář odjel, Tom se snažil chytit Billa kolem pasu, ale ten se mu vysmekl.

„Jak chceš!“ křikl Tom naštvaně a vydal se pěšky směrem k velké bráně zasazené do cihlového plotu. Všiml si, že ho jeho bratr následuje. Prošli branou, která se za nimi začala automaticky zavírat ve chvíli, kdy kráčeli po kamenitém chodníčku skrze velkou zahradu s náhodně rozmístěnými kameny, palmami, keři, květinami a osvětlenými malými cestičkami vědoucími k lavičkám, bazénu, posezení s grilem i k malé fontáně. Cesta se mu s jeho dvojčetem, které ho následovalo, najednou zdála nekonečná. Konečně došel až ke dveřím a sáhl do kapsy pro klíč. Odemkl velké dveře z masivního dřeva. Vešel dovnitř a rozsvítil. Příjemné tlumené světlo zalilo chodbu končící halou. Bill ještě stále v šoku a pod vlivem drog, které mu dávaly pořádně zabrat, opatrně vkročil dovnitř. Tom se otočil a zavřel dveře. Když se otáčel, aby se vyzul, všiml si Billova výrazu, který prvně přisuzoval pouze šoku z jeho výstupu v klubu. Opravdu to přehnal. Tohle ho bude stát majlant. Navíc ten kluk pravděpodobně vůbec netušil, za co dostal. Ale najednou měl pocit, že dostal málo.

„Ty seš sjetej?!“ křikl Tom na Billa a natlačil ho ke zdi. „Tak slyšíš? Dal sis něco?“ křičel na své dvojče a třásl s ním. V tu chvíli přiběhl Cooper a jal se vítat svého pána. To vytrhlo Toma z jeho chování. Pustil Billa a s pohlazením poslal Coopera zpět na jeho místo. Ten zase poslušně odběhl. Bill stál opřený o zeď neschopný slova. Ani nevěděl, proč se mu samy od sebe spustily slzy. „Kurva!“ zanadával Tom a bouchl do protější zdi. „Proč mi to děláš tak těžký, Bille. Proč?“ Otočil se na dvojče a podal mu ruku. Tom věděl, že to, jak je teď Bill zranitelný, se rozhodně nedá srovnat s tím, jak zranitelný bude druhý den ráno. Potřeboval ho co nejdříve uložit. Bill se jen poplašeně uhnul. Očekával od Toma ránu. To Toma vytočilo ještě víc. Adrenalin mu projížděl celým tělem, ale i tak by své dvojče nikdy neuhodil. Nikdy by mu nic neudělal. Ani by na něho nesáhl. Ne tak, jak by si sám Bill nepřál. Byl na vrcholu zoufalství. Svezl se po stěně vedle Billa do dřepu a složil hlavu do dlaní. Nevěděl, jak se má chovat. Vlastně už svého bratra vůbec neznal. Najednou byl vedle něho někdo cizí. Cizí tak moc, že ani nevěděl, jak se zachovat. Jako kdyby všechno bylo zase zpět. Rozhodl se zkusit to ještě jinak.

„Billy, dal sis něco? Jestli ano, nebudu se zlobit, jen mi to prosím řekni.“ Tom se zdola podíval do Billovy skleslé ustarané tváře. Ani se nepohnul, žádný pohled, který by vyslal ke svému dvojčeti, jež na něho mluvilo. Jen vzlykal a nereagoval na nic, o co se jeho dvojče snažilo. „Dobře, tak když nechceš mluvit, alespoň pojď za mnou.“ Tom měl pocit, že se každou chvíli rozpláče i on sám. Nemohl unést pohled na své zoufalé dvojče. Myslel si, že tohle už je dávno za nimi, ale očividně se spletl. Vstal a hlavou naznačil Billovi cestu. Po prvních čtyřech krocích si všiml, že jeho mladší bráška se konečně rozhodl odlepit svá záda od zdi a jít za ním. Nechtěl to komentovat, jen zamířil přímo do jedné z ložnic pro hosty.

Když byli u cíle, kterým byly bílé dřevěné dveře, Tom otevřel a sáhl po vypínači. Lehce přejel prstem ve směru hodinových ručiček. Tím nechal celou místnost osvítit jemným světlem, které vycházelo z několika strategicky rozmístěných bodů. Světla lemovala každou stěnu, bylo na nich fascinující, že vycházela od podlahy a ne od stropu. Jemně tedy osvětlovala stěny do jejich necelé poloviny. Další světla byla umístěna pod postelí. Tom prošel dveřmi, aby dal Billovi prostor dostat se také dovnitř pokoje.

Bill seděl na posteli a snažil se pochopit poslední okamžiky svého nyní znovu tak chaotického života. Příšerně ho bolela hlava, cítil neuhasitelnou žízeň a hlad. Pálil ho nos a v ústech měl hořkou pachuť. Navíc se stal vězněm v domě vlastního bratra. Vězněm toho, kdo mohl za všechno to, co se dnes večer stalo v klubu. Vězněm toho, kdo ho vyměnil, kdo ho vyhodil jako prašivého psa. Někoho, kdo mu byl ze všech nejblíž, a pak mu vrazil kudlu do zad. Billovi se najednou vrátily všechny vzpomínky na ten den, kdy přišel jejich konec

– – – flashback – – –

„Musím končit.“ Pronesl Bill nasupeně do telefonu a zavěsil. Slyšel totiž cvaknout zámek. „Tak ty ji miluješ a budete se brát?!“ křikl na svého bratra. Ten jen bezmocně postával mezi dveřmi s plnými taškami v rukách. Takový útok po ránu nečekal.

„Promluvit? Máš hodinu na to, abys zabalil všechny svoje a hlavně její krámy a vypadnul odtud. Já jdu teď nakoupit a doufám, že až se za tu hodinu vrátím, už tu nebudeš. A klíče nech ve schránce.“ Bill popadl klíčky od auta, vyhnul se obratně Tomovi a vyběhl ze dveří k autu. Věděl, že kdyby zůstal o pár minut déle, tak by se jeho bojová póza zhroutila jako domeček z karet. Přesně tak, jak se teď zhroutil jeho život. Nastartoval auto a odjel dříve, než za ním stihl Tom vyběhnout. Ten zůstal bezradně stát přede dveřmi. Znal tyhle bratrovy scény, ale také věděl, že ho vždy přejdou. Rozhodl se tedy počkat, až Bill vychladne a vrátí se domů, pak si budou moci v klidu promluvit. Kdyby jen věděl, jak moc se mýlil.

Po hodině, kdy si Bill nakoupil snad všechny luxusní doplňky a boty, co viděl v jednom z nejdražších butiků v celém Los Angeles, sedl zpět za volant. Tentokrát mu nákupy nezvedly náladu ani trochu. Tentokrát ne. Zaparkoval před domem. Vytáhl tašky z auta, zamkl a vydal se k domu. Už po otevření dveří ho do nosu praštila vůně čerstvě uvařené kávy.

„Fakt nevím, o co ti jde, ty psychopate? Cos čekal, že s tebou budu spát napořád?“ k jejich smůle stihla ještě přijet domů Ria, Tomova snoubenka, která o jejich vztahu neměla ani potuchy. Vyšla nahoru, a když viděla spoušť a Billa hrabajícího se v jejích věcech, hned se na něho utrhla.

„Kruci,“ pronesla Ria do ticha pokoje. Došlo jí, že přestřelila, ale třeba se ho konečně zbaví. Konečně se odstěhují. Konečně budou mít klid jen jeden na druhého. Ta myšlenka se jí moc líbila.

Billovi, který seděl ve Starbucks právě pípla smska. Když si ji přečetl, nemohl uvěřit tomu, co v ní stálo.

Znovu se mu spustily slzy. Po kolikáté už dnes? Asi po milionté. Nechtěl tím zatěžovat nikoho z rodiny a přátel, také nechtěl vypadat jako hysterik nebo žárlivka. Protože tohle nikdo pochopit nemohl. Jeho cesta ze Starbucks tak vedla přímo do jedné z nejlepších realitních kanceláří v celém Los Angeles. Za necelou hodinu bylo hotovo. Smlouva podepsána a Bill se mohl těšit ze svého prvního vlastního bytu. Bytu, který splňoval vše, co měl. Ale nebyl ničím ideálním, když ho nemohl sdílet s Tomem. Rozhodl se zůstat v jednom nejmenovaném luxusním hotelu a mezitím si nechat dovybavit vybraným nábytkem a potřebami svůj nový domov.

Bill znaven celým vývojem dnešního večera nakonec tvrdě usnul. Neměl ale vůbec tušení, jak moc toho večera zamotá hlavu svému staršímu dvojčeti.

autor: Nici