autor: Skebe-Neko
Billovi šel od prstů téměř kouř, jak rychle jimi pohyboval po klávesnici, když seděl v sobotu ráno ve svojí kanceláři. Nesnášel chodit do práce mimo pracovní dobu, ale občas neměl na výběr. Ráno mu přišel e-mail od klienta, ve kterém mu psal, co chce změnit a že chce, aby byly změny hotovy do pondělí. Muž tedy skutečně neměl na výběr, natáhl na sebe nějaké oblečení a vydal se do prázdné budovy. K svému velkému překvapení uslyšel zaklepání na dveře a po vyzvání strčil dovnitř hlavu Jack.
„Čau, přišel mi tvůj e-mail a myslel jsem, že bys možná ocenil nějakou pomoc,“ řekl mladší muž s úsměvem. „Je tu něco, co můžu udělat?“
Billův vystresovaný výraz se změnil v úsměv. „Momentálně ne, ale až s tímhle budu hotový, můžu ti to poslat, ty to můžeš skouknout, a pokud bude potřeba, tak něco doplnit,“ řekl s úsměvem na rtech.
„Dobře,“ řekl Jack a opřel se o rám dveří. „Půjdu si pro kafe, chceš taky?“
„Oh, to by bylo skvělé, děkuju!“ vydechl černovlasý muž překvapeně. Mladší muž zmizel z jeho kanceláře a šel připravit dva šálky kávy. Bill děkoval svým šťastným hvězdám, že konečně našel asistenta, který měl dobrou pracovní morálku. Věděl, že mladý muž chtěl kariérně růst a ten věděl, že se to nikdy nestane, pokud nezačne na té nejnižší pozici a práci nebude dělat dobře.
Na Billově stole stál prázdný papírový kelímek, když muž dokončil návrh na svém počítači. Poslal ho svému asistentovi, který se posledních pár hodin potuloval kolem a nosil Billovi kávu, salát, či vytištěné papíry. Bill nechtěl, aby kolem něj jeho asistent pobíhal celý den, obzvláště o víkendu, ale když se mu mladý muž nabídl, že udělá cokoliv, aby pomohl svému zaměstnavateli, mohl ho sotva odmítnout.
Když konečně dokončil svoji práci, Bill se zvedl ze židle a protáhl si bolavá záda. Stejně tak prsty a krk. Práce, ve které člověk většinu pracovní doby proseděl, měla dopad na tělo, ačkoliv byl černovlasý muž ještě docela mladý. Bill zauvažoval, zdali jeho masér bude mít dnes čas, aby mu pomohl od bolesti. Rozhodl se, že pokud mu nezavolá, tak to nezjistí. Vyndal tedy svůj mobil a vytočil číslo na svého maséra, kterému již roky důvěřoval. Harry Jung pracoval v salónu blízko k centru, ale pokud bylo potřeba, zákazníci se mu dovolali i na soukromý mobil, když zrovna nepracoval. Bill již pár let navštěvoval jednoho a toho samého maséra, který se pokaždé staral o jeho bolavé svaly, a nikdy nenechal nikoho jiného, aby se jeho zad byť jen dotknul. Harry přesně věděl, co na Billova bolavá záda zabíralo, kde přitlačit a kde naopak ubrat. Bill se cítil v masérově přítomnosti pohodlně a z toho důvodu nikdy nešel k nikomu jinému. Černovlasý muž poznal Harryho přes kamaráda a posléze zjistil, že se živil jako masér.
„Ahoj, jak se má můj nejoblíbenější klient?“
Po chvíli čekání slyšel Bill z druhé strany linky veselý hlas.
„Čau, docela dobře. Musíš dneska někam jít, nebo si myslíš, že bys mě mohl namazat?“ zeptal se Bill, skousnul si ret a posouval papíry, které měl na stole.
„Jo, rozhodně!“ odpověděl Harry vesele. „Za dvě hodiny můžu být u tebe doma, nebo můžeš přijít ty za mnou, kdykoliv budeš chtít. Co ti vyhovuje víc?“
Bill našpulil rty. „Můžu přijít za tebou,“ navrhl a povytáhl obočí, ačkoliv to muž na druhé straně sotva mohl vidět.
„Bezva! Brzy se uvidíme!“ řekl Harry, v hlase bylo stále slyšet veselí. Bill zavěsil a ukládal věci ze stolu, kam patřily.
*
Bill ležel na modrém masážním stole, pouze osuška zakrývala spodní polovinu jeho těla, zatímco si Harry dával na dlaně olejíček. V pozadí hrála relaxační hudba a Bill přivřel oči, když na zádech ucítil vlhkost.
„Náročný týden?“ zeptal se Harry a masíroval Billova záda.
„Mmh, jo,“ zamumlal černovlasý muž, užíval si každou sekundu. Cítil, jak se každou sekundou uvolňuje, když cítil dotyky mužových obdařených dlaní proti své kůži.
„Vážně bys neměl zapomínat na protahování,“ řekl masér, když přejel skrz napnuté svaly a začal je uvolňovat svými prsty. Bill zaúpěl bolestí.
„Já vím,“ zamumlal černovlasý muž. „Ty mě ale vždycky napravíš, i když na to zapomenu.“
Harry se zasmál a zakroutil hlavou. „Začínám si myslet, že hlavně ty ovlivňuješ výši mého platu,“ zavtipkoval snědý, svalnatý muž a přitiskl dlaně na to správné místo na Billových zádech. „Chodíš sem tak často, že bych mohl dát výpověď a masírovat pouze tebe. Chvíli by trvalo, než bych potřeboval i jiné klienty.“
Bill zamručel. „To je vlastně docela možné,“ zasmál se. Harry měl pravdu: Bill za ním chodil na masáž opravdu často kvůli svému stresujícímu zaměstnání. Denně seděl dlouhé hodiny před obrazovkou svého počítače a neustálé obavy z plánů a uzavírek jeho bolavým ramenům také příliš nepomáhaly.
„Dobře, hotovo,“ řekl Harry, otíral přebytečný olejíček z Billových zad do ručníku. „Půjdu do kuchyně a ty se můžeš zatím obléct. Nepospíchej.“
Poté, co Harry zmizel z obýváku, se Bill zvedl z masážního stolu a šťastně vydechl, jelikož záda ho už nebolela. Pomalu na sebe natahoval oblečení, když v tom uslyšel, jak mu druhý muž dostatečně hlasitě oznamuje, že je na cestě zpátky. Harry vkročil do obýváku, v jedné ruce držel láhev vína a ve druhé dvě skleničky.
„Chceš na chvíli zůstat?“ zeptal se a povytáhl obočí. „Bob dneska večer pracuje, ocením společnost.“
Bill kývl na souhlas. „Jo, myslím, že to by šlo,“ řekl s úsměvem. „Už je to nějaká doba, co jsme spolu strávili nějaký čas, když nepočítám masáže.“
Harry kývnul a usmál se. „No, s Bobem jsme docela zaneprázdnění plánováním svatby a všeho kolem. Zbývá nám opravdu málo času na ostatní věci,“ vydechl tmavý muž a posadil se na gauč. Harry a Bob spolu žili dva roky, ale zasnoubili se pouze před pár měsíci. Bill s Bobem se seznámili již před spoustou lety přes společného kamaráda a měsíc spolu randili. Nevedlo to ale k ničemu vážnějšímu, a tak se rozhodli, že když budou pouze kamarádi, bude to lepší. Jak roky ubíhaly, přestalo to mezi nimi být divné a přátelství nevyprchalo. Ve skutečnosti byl Bob jeden z mála Billových ex-partnerů, se kterým jejich vztah neskončil hádkou. Jejich cesty se časem rozdělily a Bob potkal Harryho. Jejich cesty se nerozdělily proto, že by se pohádali, ale proto, že se Bill utápěl ve svojí nové práci a nechával si opravdu málo času na svoje přátele. Zhruba před třemi lety se opět setkali a Bill se poprvé setkal s Harrym. V té době Bill ještě pořád chodil s Freddym.
„Už jste se dohodli na datu?“ zeptal se Bill a napil se svého vína. Harry protočil oči.
„Vážně?“ zeptal se druhý muž a zasmál se. „Ani omylem! Ještě jsme se na ničem nedohodli! Bob chce obrovskou svatbu, aby se bylo na co dívat, a já chci něco mnohem jednoduššího. Pro Kristovy rány, je nám třicet! V našem věku nemá nikdo velkou svatbu.“
Bill se zasmál a zakroutil hlavou. „Víš, že je to jen to, co se Bobovi líbí,“ řekl Bill a pokrčil rameny. Bob byl o něco menší než Bill a o něco málo svalnatější. Bylo mu třicet a měl rád všechno, co se třpytilo, blýskalo a co bylo růžové. Bill vždycky vtipkoval, že on byl ‚typický gay‘ z každého filmu a seriálu a ani se moc nemýlil. Na druhou stranu Harry byl skromnější a stál nohama pevně na zemi, takže černovlasý muž si sotva dokázal představit, jak těžké bylo, aby se ti dva dohodli na takové svatbě, se kterou budou oba dva spokojení.
„Nenajmete si svatební koordinátorku?“ zeptal se Bill a stočil jednu nohu pod sebe. Harry opět protočil oči.
„To jsme už udělali!“ vykřikl a promnul si spánky. „Všechny ale s náma po pár schůzkách ukončily spolupráci.“
Bill se soucitně usmál. „Co kdybyste jeli na dovolenou a prostě si odpočinuli?“ zeptal se černovlasý muž. „Možná se na něčem dohodnete a nebudete z toho tak vystresovaní. Bob má docela náročnou práci.“ Bob pracoval na třísměnný provoz v ústavu péče o děti a často byl vystresovaný, unavený a plný starostí. Doma o práci nemohl příliš vykládat, takže všechny pracovní problémy v sobě jednoduše dusil, a to byl důvod, proč bylo tak těžké s ním o něčem diskutovat.
„To není špatný nápad,“ řekl Harry zamyšleně. „Už je to nějaký čas, co jsme dělali něco v ložnici.“
Černovlasý muž se zasmál. „No, nemyslel jsem zrovna takový typ dovolený, ale pokud to pomůže, tak prosím,“ zachichotal se.
„No, však víš,“ zasmál se Harry a zavrtěl hlavou. „Jak je na tom tvůj milostný život?“
Bill zafuněl, protočil očima a napil se svého vína. „Spousta ničeho,“ zamumlal a skousnul si ret. Harry přimhouřil oči a podíval se na svého kamaráda.
„No tak, řekni mi to!“ povzbudil ho a šťouchl ho do chodidla svým. Černovlasý muž si povzdychl. Řekl Harrymu, jak se znovu setkal s Tomem. Harry o chlapci věděl, jelikož se Bill jednou Bobovi v sobotu večer nad sklenicí vína svěřil. Bill nebyl zas až tak překvapený, když se dozvěděl, že Bob o Tomovi řekl i svému partnerovi, jelikož pokaždé, když se Bob něco dozvěděl, Harry to následně slyšel také. Byli jedním z těch párů, které mezi sebou neměli žádná tajemství.
„Auch, šukali jste spolu přesto, že má přítelkyni?“ zeptal se Harry a zatvářil se. Bill přikývl.
„Jo,“ zamumlal.
„Takže je bi?“ zeptal se Harry a dolil jim víno. Bill se zasmál a zakroutil hlavou.
„Ne. Tvrdí o sobě, že je hetero,“ řekl a zahýbal obočím. „Řekl, že pouze měl problém mě odmítnout.“ Rty černovlasého muže se zkroutily do malého úsměvu, když pomyslel na dredatého chlapce. Kromě práce toho moc neměl. Sem tam ho bolelo u srdce z pomyšlení na dredatého chlapce a občas si nemohl pomoct, ale musel se smát při šťastných vzpomínkách, které na něj měl. Všechno bylo svým způsobem hořkosladké. Smutek a štěstí smíchané v podivné kombinaci, díky které muž nevěděl, jak se cítit.
Tom otočil klíčem v zámku a vkročil do malé chodby. Byl pátek večer a on slíbil svým rodičům, že je s Amaldou navštíví.
„Mami! Tati!“ zakřičel Tom a dvojice se začala svlékat ze svých bund.
„Ahoj!“ vykřikla nadšeně Simone a došla do chodby. Přitáhla si svého jediného syna do těsného objetí a houpala se s ním ze strany na stranu. Dredáč se zasmál a pohladil matku po zádech. Simone se odtáhla a podívala se na Amaldu. Povytáhla obočí a donutila se k falešnému úsměvu.
„Ahoj,“ řekla dívce a ani se ji nesnažila obejmout. Tom protočil oči a chtěl na matku vyjet, ale neodvážil se, jelikož Amalda stála vedle něj.
Gordon se k trojici v chodbě také přidal a obejmul jak Toma, tak Amaldu. Gordon nebyl zdaleka tak tvrdohlavý jako jeho manželka. Přijal synovo rozhodnutí vrátit se zpátky k Amaldě, ačkoliv Simone s tím nesouhlasila. Dredáčův otec věděl o Billovi, stejně tak jeho manželka, jelikož Simone samozřejmě řekla svému manželovi vše, co se minulé léto stalo, ve chvíli, kdy jí o tom její sestra povykládala. Muž byl skutečně smutný, když se dozvěděl, jak bídně na tom jeho syn s koncem léta byl, a když mu Simone o Billovi řekla, všechno mu najednou dávalo smysl. Nicméně Gordon byl šťastný, když Tom vypadal, že je na tom mnohem lépe poté, co se Amalda vrátila zpátky na scénu. Znal svého syna a věděl, že dělá svá vlastní rozhodnutí, ať už jsou jakákoliv. Simone s tím ale nesouhlasila. Muže jménem Bill, se kterým se Tom minulé léto seznámil, ani neznala, ale vzhledem k tomu, co říkala Delia, přinesl Tomovi do života to nejlepší. Navíc Simone nikdy dívce neodpustí, jak moc jejímu jedinému synovi ublížila. Žena si stále živě pamatovala den, kdy navštívila synův apartmán a našla ho zlomeného na gauči a obklopeného nepořádkem. Tom nebyl s Amaldou šťastný. Simone si tím byla jistá. Mateřská intuice ženě říkala, že někde je muž, se kterým by měl její syn skutečně být.
Čtveřice se přesunula do kuchyně, kde již bylo jídlo na stole. Jejich veselý rozhovor naplňoval dvouložnicový apartmán.
„Budete dělat o víkendu něco speciálního?“ zeptal se Gordon a nabral si jídlo na vidličku. Tom zavrtěl hlavou.
„Ani ne,“ řekl a pokrčil rameny. „Pravděpodobně zůstaneme doma nebo tak něco.“
„Jo. Zítra jde Tom pít se svýma kamarádama,“ zasmála se Amalda trochu nervózně. „Uvidíme, v jakém stavu se vrátí domů.“
Tom se přinutil k úsměvu.
„Je jedině dobře, že Tom tráví čas se svými přáteli,“ řekla Simone ledovým hlasem, aniž by se na dívku podívala. Amalda se začervenala a rychle se podívala do svého talíře. Tom zatnul zuby.
„Mami,“ řekl varovně. Simone zvedla pohled ke svému synovi.
„Co?“ zeptala se, jako kdyby nevěděla, co má Tom za problém. Tom vytáhl obočí a rychle cuknul hlavou k Amaldě, čímž dával najevo, že by matka měla být milejší. Simone protočila oči a vydechla.
„Nejdeš s nima?“ zeptala se Simone dívky vřelejším tónem. Amalda se zmateně podívala na matku svého snoubence.
„Ne,“ odpověděla. „Pouze chlapi.“
Simone povytáhla obočí a přikývla.
Tom vydechl a sklopil pohled ke svému talíři. Chtěl, aby matka zakopala válečnou sekeru, ale nucená zdvořilost bylo pravděpodobně to jediné, co od ní dostane.
„Jen nedělej hlouposti,“ řekl Gordon s úsměvem. „Hlavně když tam nebude Amalda, aby se ujistila, že se dostaneš domů.“
Tom se zasmál a zakroutil hlavou. „Nedostanu se vždycky domů? Občas to chvíli trvá, ale vždycky se domů dostanu,“ vytáhl obočí a pořád se smál.
„Jo. A občas tě cestou musím vyzvednout ze záchytky,“ zasmála se Simone a zahýbala obočím. Tom se rozesmál ještě víc.
„Ale domů jsem se dostal!“ bránil sám sebe.
„Jo, s trochou pomoci následující ráno,“ pokývala chlapcova matka hlavou a usmála se. „Moje vlastní malá opilá cisterna.“ Simone se natáhla, aby jemně pohladila syna po krku. Žena si nikdy nedělala starosti ohledně synova pití, jelikož věděla, že byl stejný jako ostatní kluci v jeho věku, které znala. Navíc Tom nikdy nebyl ohledně popíjení alkoholu hloupý, takže mu pokaždé věřila, že se bezpečně dostane domů, a pokud ne, tak chtěl, aby věděl, že jí může zavolat za každé situace. Nicméně občas ale doufala, že vyroste ze svého divokého období a namísto toho, aby se šel opíjet do baru, zůstane doma. Samozřejmě, nyní trávil doma se svojí přítelkyní mnohem více času než dříve, ale Simone věděla, že to nebylo jeho vlastní rozhodnutí. Amalda byla hodně umíněná, kontrolující a rozkazovačná. Ze začátku se Simone její vlastnosti líbily, jelikož si myslela, že Tom bude díky ní směřovat tím správným směrem, ale nyní ji naprosto štvaly. Nechtěla po synově boku osobu, která dělala veškerá rozhodnutí.
Poté, co dojedli, se čtveřice přesunula do obýváku, aby si společně vypili ještě kávu. Diskutovali o všem a sem tam musel Tom střelit po matce významným pohledem, jelikož když mluvila k Amaldě, tón jejího hlasu nebyl příliš zdvořilý. Po chvíli toho měl už dost.
„Mami, chci si s tebou promluvit,“ řekl a šel do kuchyně, matka ho okamžitě následovala. Tom se opřel o dřez a založil paže na hrudníku. „Proč jsi k Amaldě tak bezohledně chladná?“
Simone protočila oči. „Ty dost dobře víš proč,“ řekla a našpulila rty. „Prostě se mi nelíbí, jak se k tobě chová. Jak se pořád k tobě chová!“
„Jak to myslíš?“ zeptal se Tom, zmateně nakrčil obočí.
„Neustále ti říká, co máš dělat. Sám jsi mi řekl, že nemluví o ničem jiném než o svatbě,“ řekla chlapcova matka a vše, co jí vadilo, vypočítávala na prstech. „Ublížila ti a nikdy se neomluvila.“
„Mami, Amalda se omluvila hned poté, co jsme se po našem rozchodu poprvé viděli,“ řekl Tom potichu. „Možná mluví o svatbě, ale… Dobře, to s ní proberu, ale kromě toho jsem šťastný.“
Simone se dívala na syna, promluvila až po chvíli. „Mně se nikdy neomluvila,“ řekla pomalu. „Přijala jsem ji do rodiny ve chvíli, kdy jste spolu začali chodit. Dovolila jsem jí tady spát, když jste byli ještě teenageři, koupila jsem jí pilulku po, když jste měli nehodu nebo jste nedbali na ochranu. Každé ráno, když jste tady byli, jsem jí připravovala snídani. Pomalu jsem ji začínala vnímat jako vlastní dceru, a když tě opustila, nezlomila tím srdce pouze tobě.“
Tom vydechl. „Já vím,“ řekl pomalu. „Ale mami, tohle je mezi mnou a Amaldou. Dali jsme se znovu dohromady už před nějakým časem. Měla jsi čas na to, abys jí odpustila, ale ty sama ses rozhodla to neudělat. Už nejsem malé dítě, dělám svá vlastní rozhodnutí. Žiju svůj vlastní život a ty musíš přijmout, že Amalda je jeho součástí.“
Simone si povzdychla. Chápala, jak to její syn myslel, ale i tak nezvládla mlčet, jelikož věděla, že její chlapeček dělá největší chybu svého života.
„Možná už nejsi dítě,“ řekla pomalu. „Ale navždycky budeš můj malý chlapeček a nezáleží na tom, jak velký nebo starý jsi. Není tady nic, jak bys to mohl změnit.“ Simone jemně pohladila svého syna po tváři a milujícně se zadívala do jeho tmavých očí. „Tome, nemůžu přestat myslet na to, že je v tvém životě někdo další, někdo, kdo je pro tebe lepší.“
Tom sebou cuknul, oči se mu rozšířily. Jak to matka věděla? „Huh?“ zeptal se zmateně.
„Delia mi to řekla,“ řekla Simone opatrně. „Řekla mi o Billovi. Slyšela jsem, že jste spolu něco měli.“
Tom vydechl. „Měli,“ řekl rozhodně. Simone přimhouřila oči, když si všimla, že se Tom vyhýbá jejímu pohledu. Znala svého syna a věděla, že jí buď lže, nebo před ní něco tají.
„Delia také říkala, že jsi nikdy nevypadal šťastnější než v létě,“ pokračovala Simone pomalu. Tom nakrčil obočí.
„Jsem s Amaldou.“ Tom použil stejná slova, která řekl i Billovi. Tentokrát byl ale jeho hlas zoufalý, obranný, nejistý. Simone zhluboka vydechla.
„Ale tenhle Bill-„
„Mami, ne!“ vykřikl Tom zoufale. Spolknul knedlík, který se mu tvořil v krku a pevně k sobě stisknul oční víčka, aby zastavil slzy, které ho pálily v očích. „Jsem s Amaldou. Vybral jsem si ji. Musíš to přijmout, dobře? Můžeš to udělat?“
Simone vydechla. „Jo,“ vzdala se a zvedla ruce do vzduchu. „Slibuju.“
„Děkuju,“ řekl Tom potichu. „Chci trávit čas s tebou a tátou i v přítomnosti Amaldy. Bylo by na nic chodit na návštěvy odděleně.“
Simone se vroucně usmála a přitáhla si syna do těsného objetí. „Já vím,“ řekla a pohladila syna po zádech. Slíbila Tomovi, že přijme, že je Amalda součástí jeho života, ale už mu neslíbila, že se nebude plést do jejich vztahu. Simone pouze chtěla pro svého syna to nejlepší a udělala by cokoliv, aby toho dosáhla; aby byl Tom s tím nejlepším člověkem, kterého by jen mohl mít. Amalda to nebyla, tím si byla jistá. Možná to tak nevypadalo, ale Simone se ještě nevzdala.
autor: Skebe-Neko
překlad: Catherine
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 30
Tom mně štve proč je tak upnutý na tu semetriku doufám že Simone něco podnikne aby Tomovi otevřela oči.
Lutujem Billa. Naozaj ho lutujem, lebo je nestastne zamilovany do toho najhlupejsieho chlapa na svete. A Tomovi prajem aby sa ozenil. Aby si uvedomil ze co urobil zle. Podla mna Amalda bude este vacsia semetrika ako je teraz. Len aby potom nebolo neskoro. Aby Bill uz potom Toma nebude chciet. Nadobudne pocit ze je druha moznost, ked s Amaldou to Tom nevydrzi. A to nie je vobec pekny status.
[1]: Souhlasím.Tom teď Billovi jen ubližuje. Tom se bojí vyjít s pravdou ven a uvědomit si koho vlastně chce a miluje. Tom mě nehorázně štve a Amalda je nehorázně majetnická.