How can you see into my eyes, like open doors
Leading you down into my core
Where I’ve become so numb, without a soul
My spirit’s sleeping somewhere cold
Until you find it there and lead it back home
Jak můžeš hledět do mých očí jako do otevřených dveří,
Den, kdy Tom nechal Billa na letišti, byl v Tomových vzpomínkách rozmazaný. Poté, co Bill prošel bezpečnostní kontrolou, odjel do práce, ale nebyl si jistý, zda vůbec něco udělal. Tom byl tak moc zahalen ve své vlastní bolesti, že bylo šíleně těžké se soustředit i na ty nejjednodušší úkoly. Tom se opět vrátil k tomu, že sotva spal, pořád se rozhlížel kolem sebe, hledal Billa, a až poté, co ho nikde nenašel, si uvědomil, že tam již není.
Tomovy dny se postupně stávaly jednoduchou rutinou. Brzy ráno odcházel do práce, aby toho stihl co nejvíce udělat. Dopřál si dlouho pauzu na oběd, při které si vyhradil čas, aby si zavolal s Billem. Poté den ubíhal rychlostí světla díky všem možným jednáním a téměř každý den zakončil donáškovou večeří ve svém apartmánu. Během dne si s Billem vyměnil tolik zpráv, kolik jen bylo možné, ve kterých se bavili o všem mezi nebem a zemí.
Nudná jednání ubíhala skutečně rychle, když polovinu pozornosti věnoval v myšlenkách svému bratrovi a druhou polovinu tématu, o kterém ostatní v místnosti debatovali. Tom si byl docela jistý, že si jeho zaměstnanci a obchodní partneři všimli malé změny v jeho chování. Občas dokonce obdržel otrávené pohledy, když vzal do ruky svůj telefon. Pokaždé se z toho ale vykroutil s omluvou, že má moc práce a musí zvládat plnit více věcí najednou. Nikdo ale nevěděl, že když tvrdil, že odpovídá na pracovní e-maily, že ve skutečnosti psal zprávy svému malému bráškovi a detailně mu popisoval, jak ho donutí rozkoší křičet jeho jméno, až se uvidí.
Georg Tomovi několikrát připomněl, aby přemýšlel o tom, koho si přivede na jeho svatbu jako své rande. Pořád se mu ta myšlenka nelíbila, ale pochopil, že to bylo to nejlepší, co momentálně mohl udělat. Billovo ujištění, že se za ním po svatbě přestěhuje do Států, trochu zmírňovalo jeho napětí. Tom se nakonec rozhodl, že se zeptá jedné ze svých kamarádek, zda by mu na svatbě byla ochotná dělat společnost. Neměl žádnou bývalou přítelkyni, které by se mohl zeptat, jelikož uznával pouze známosti na jednu noc. Nikdy se neobtěžoval, aby ty dívky poznal blíže.
Tom zvedl z pracovní desky svůj telefon, aby se konečně vydal do kavárny dole v ulici. Ženu u vchodu pozdravil přátelským pokýváním a mávnutím tak jako pokaždé. V kavárně bylo plno, ale to nebylo žádným překvapením, jelikož bylo poledne. Muži v drahých oblecích stáli v řadě, horečnatě ťukali do telefonů nebo si tiskli telefon k uchu a mluvili do něj tichým neutrálním hlasem. Tom se rozhlédl kolem sebe a hned si všiml své kamarádky Eden, která stála bokem od zbytku lidí. Byla Asiatka, takže i kdyby stála v řadě mužů ve středním věku, svojí krásou by mezi nimi vynikala. Tom si všiml, že měla již dva šálky kávy. Seděla u velkého stolu, ačkoliv se měli sejít pouze sami dva. Viděl, jak všechny lidi, kteří za ní přišli, aby se zeptali, zda je u stolu volno, propíchla pohledem a oni beze slova odešli. Tom ji nikdy neviděl u soudu, ale tak nějak měl pocit, že přesně tenhle pohled způsoboval, že z ní měli ostatní právníci nahnáno. Bylo to pro ni tak typické a byl to jeden z důvodů, proč ji měl Tom tak moc rád.
„Takžeee…“ řekla Eden, když si Toma prohlédla od hlavy až k patě poté, co došel ke stolu, „… vypadáš jinak.“
„Tvoje oči. Už nevypadáš ztrápeně,“ naklonila hlavu a usmála se.
Tom přikývl a usmál se. Obchodní svět na Manhattanu nebyl až tak velký, a tak ho příliš nepřekvapovalo, že se o jeho koupi již mluvilo.
„No, pokud necháme obchod obchodem, mám nějaké novinky z osobního života.“ Tom chytil do dlaní svůj hrníček, byl rád, že může něco držet. Byl neobvykle nervózní, když měl mluvit o Billovi, dokonce i před jednou ze svých nejbližších kamarádek. Nikdy nemluvil o detailech z dřívějška, ani o svojí rodině.
„Víš, že mám bratra, dvojče, že?“
„Jo, ehm… no… byl na dva týdny v New Yorku, z toho důvodu jsem byl ještě míň kolem než normálně. Svým způsobem jsme spravili náš vztah.“
„V minulosti jsme měli nějaké problémy, ale promluvili jsme si o tom, a teď je vše v pohodě.“ Tom věděl, že jeho vysvětlení postrádalo detaily, ale nemohl jí říct víc, aniž by se nedotknul citlivých témat. Doufal tedy, že se Eden s jeho vysvětlením spokojí.
„Hmm,“ napila se ze své kávy a nakrčila čelo, jak přemýšlela. „Kdy to je?“
Tom načmáral na ubrousek detaily letu, který měl do Německa již zarezervovaný, a Eden vyndala z kabelky mobil, do kterého tiše ťukala a pravděpodobně kontrolovala svůj pracovní rozvrh.
Jedním z důvodů, proč se Tom zeptal zrovna Eden, tedy kromě toho, že byla jeho blízkou kamarádkou, byl ten, že mluvila plynule německy. Když studovala práva, studovala zároveň i němčinu, díky čemuž strávila rok v Německu, kde zdokonalila své jazykové schopnosti. Tomovi přišlo skutečně fascinující, že kromě toho, že byla Eden talentovanou právničkou, měla také cit pro cizí jazyky. Jednou večer nad skleničkou výborného červeného vína mu řekla, že má i vášeň pro psaní. Dokonce nějaká svá díla i publikovala: krátký příběh a nějakou poezii. Tom byl slovy kamarádky totálně uchvácený a ještě ten večer si nějaká její díla přečetl. Tom nebyl nějaký extra čtenář, ale dokonce i on dokázal říct, že byla skutečně dobrá.
Tom se usmál a podíval se z okna, kde viděl poslíčka na kole, jak projíždí mezi auty s pravděpodobně těžkým batohem na zádech.
„Bill.“ Jakmile Tom vyslovil bratrovo jméno, nemohl si pomoct, ale musel se usmát jako idiot. Vypadalo to, jako kdyby se z něj stala puberťačka, která se začala červenat a chichotat, kdykoliv někdo zmínil jméno její tajné lásky. Tom to ale nedokázal zastavit a ve chvíli, kdy vyslovil bratrovo jméno, vypadal, jako kdyby požil pilulky štěstí.
„On je tím důvodem, proč nevypadáš ztrápeně. Dělá tě šťastným.“ Nebyla to otázka, ale konstatování, a Tom sám sebe potichu proklínal za to, že se nedokázal více ovládat. Věděl, že Eden je brilantní pozorovatel; nepřekvapovalo ho, že došla k závěru během pár minut. Tom téměř doufal, že jeho nabídku odmítne, jelikož byl najednou nervózní z toho, jak před ní dokáže skrýt city, které k Billovi cítil.
„Můžeš mi e-mailem poslat detaily? Moc ráda bych se na svatbu tvého kamaráda přidala a seznámila se s tvým tajemným bratrem.“ Eden se trochu zasmála, ráda poznávala nové lidi a věci, které neznala. „Jste si podobní?“ zeptala se zvědavě a nehty s perfektní manikúrou klepala do desky stolu.
Wake me up, wake me up inside I can’t wake up,
Wake me up inside, save me,
Call my name and save me from the dark, wake me up
Bid my blood to run, I can’t wake up
Before I come undone, save me
Save me from the nothing I’ve become
Probuď mě, probuď mě uvnitř, nemůžu se probudit.
„Ne, mami. Nemyslím si, že je to ukvapené rozhodnutí!“ vykřikl Bill a naštvaně sevřel svůj telefon mezi prsty. Bill volal své mámě, aby ji seznámil se skutečností, že se bude stěhovat do Států. Samozřejmě, že jí neřekl pravý důvod, ale vymyslel si příběh o tom, že podepsal smlouvu s oděvní značkou, která od něj koupí jeho vlastní módní řadu. Řekl jí tedy, že se stěhuje do Států, aby pracoval na svém snu. Byla to pouze milosrdná lež, protože skutečně plánoval, že si pronajme studio a začne navrhovat oblečení. Díky penězům, které dostal od Toma, byl konečně schopný svůj sen uskutečnit. Z nějakého důvodu si myslel, že matka bude sdílet jeho radost a bude šťastná, ale momentálně pouze kritizovala jeho rozhodnutí.
Blonďatý muž se chvíli rozhlížel po svém apartmánu a snažil se bojovat s bodavým pocitem viny, který cítil kvůli tomu, jak hrubě s matkou mluvil. Všechny věci již měl zabalené v krabicích, kufry měl vyskládané v řadě v chodbě. Do svatby a jeho stěhování do Států již nezbývalo příliš mnoho času. Většinu svých věcí Bill za pár dní pošle do Států v kontejneru po moři a do Německa odjede pouze se svými kufry. Apartmán již prodal a ohledně svého stěhování do Států se cítil hořkosladce. Tom mu řekl, aby si apartmán nechal, ale Bill to zamítl. Po spoustě nocí, které v apartmánu strávil tím, že sám sobě ubližoval, nemohl vystát jen pomyšlení na to, že by tam Toma přivedl.
Bill seděl na gauči v tureckém sedu, v klíně měl položený notebook. Potřeboval pro sebe a Toma zarezervovat hotelový pokoj v Berlíně. Jak máma, tak Georg se nabídli, že můžou přespat u nich, ale poté, co to probrali s Tomem, se rozhodli, že nabídku s díky odmítnou. V době svatby to budou již čtyři týdny, co se neviděli, a bylo tedy jasné, že nechtěli strávit první společnou noc u někoho doma, kde by se museli proplížit do pokoje toho druhého a riskovat, protože nedokázali ve svojí společnosti fungovat, aniž by se vzájemně dotýkali.
Bill se díval na rezervační stránku svého oblíbeného hotelu, nebyl si jistý, zda by měl zarezervovat jeden či dva pokoje. Samozřejmě, že jim bude stačit jeden pokoj, ale trochu ho děsila skutečnost, že možná za nimi do hotelu přijde matka, která bude chtít vidět oba dva pokoje. Bill si promnul spánky a v duchu zaklel, protože ať budou kdekoliv, vždycky budou muset dělat takováhle preventivní opatření. Pár kliknutími zarezervoval romantické apartmá a jednolůžkový pokoj. Pokud je matka skutečně přijde do hotelu zkontrolovat, nepřekvapí ji, že je Tom v luxusním apartmá.
Bill doufal, že se stihnou s Tomem setkat den před svatbou, aniž by to kdokoliv jiný věděl, ale jeho plán nevyšel, jelikož Tom měl v ten den důležité jednání. Do Německa se dostane přesně na čas, aby byl schopen jít na Georgovu svatbu.
Jak Bill přemýšlel o svatbě, vzpomněl si, že se musí zeptat Andrease, zda by se chtěl k němu přidat. Rychle napsal e-mail a poslal mu ho. Bill si byl docela jistý, že si Andreas čas udělá, jelikož byl umělec pracující na volné noze a neměl žádný pevný rozvrh. Bill opatrně volil svá slova, ptal se kamaráda, zda by mu dělal na Georgově svatbě společnost, nenazýval to jako rande. Tušil, že Andreas je do něj pořád trochu zamilovaný a nebylo by zkrátka fér, aby mu dával falešnou naději.
Bill se podíval na hodinky a nadskočil. Musí se nachystat na další focení. Bylo to poslední focení v Paříži, než odjede do Německa. S jeho vyhlídkami na navrhování oblečení v blízké budoucnosti se jeho práce modela najednou zdála nezajímavá a nesmyslná.
Bill si otřel tichou slzu, která mu stékala z oka, a odpočítával minuty do bratrova hovoru. Cítil se bez něj naprosto ztracený a srdce se mu stahovalo bolestí, když si uvědomil, že zbývá ještě spousta dní do doby, kdy konečně bude moci ukrýt svou hlavu v bratrových širokých ramenech.
Now that I know what I’m without
You can’t just leave me
Breathe into me and make me real, bring me to life
Teď, když už vím, co jsem bez tebe,
Andy nebude asi moc dobrý nápad jsem zvědavá jak to zvládnou aniž by se neprozradili.
Suhlasim s Karin, ze Andy nebude dobry napad. Urcite bude nejaka drama na svadbe.
Tom nakoniec nasiel vhodne riesenie problemu zo svadbou a zda sa, ze aj Bill sa rozhodol rozhibat a nieco s ich spolocnym zivotom urobit. Aspon ze tak. Slubila si, ze na svadbe sa stane vela vyznamnych veci, tak som zvedava. Dakujem za cast.