autor: xblindmag
Pro tebe všechno
Toma to zastihlo nepřipraveného.
Jen malou chviličku před obvyklým ranním budíkem se Tom probudil náhlou, prudkou bolestí, která mu projela celým tělem. Když otevřel oči, uvědomil si, že je zpátky v tom nehybném, mrňavém plastovém těle. Zpanikařil a silou vůle se přeměnil nazpět.
Přeměna z panenky na člověka a naopak nikdy nebyla příliš pohodlná, ale nyní to bylo prostě vysloveně bolestivé. Tomovi to trvalo několik pokusů, ale nakonec se mu nějakým způsobem úspěšně podařilo změnit se zpátky na člověka zrovna ve chvíli, kdy se Bill vedle něj probouzel.
Bill byl vždy tak líný a pomalý při ranním probouzení, takže když Tom viděl, jak se mladík okamžitě posadil s ustaraností a strachem ve tváři, cítil se příšerně. Rychle Billa pevně sevřel v náručí a konejšil ho a uklidňoval, než se Bill vůbec mohl vzpamatovat ze svého šoku natolik, aby zformuloval řádnou větu. Bill se k němu okamžitě přimknul, jako by na něm závisel jeho život.
„Chvěješ se…“ zašeptal Bill, jeho hlas byl prázdný, a přesto ustaraný.
„Je mi fajn,“ trval na svém chraptivě Tom, ignoroval přitom pulzování uvnitř svého těla i to, jak vyčerpaně se opět cítil. „Nikam nejdu, ano? Nedělej si o mě starosti, je mi fajn.“
Bill dredáče stiskl pevněji a zavřel oči, zatímco mu po tváři sklouzlo několik slz.
Věděl, že Tom lže.
***
„Přijdeš pozdě.“
„Já dneska do školy nejdu.“
„Bille…“
„Nejdu. Strávíme celý den v knihovně, dokud nenajdeme něco užitečného.“
„Bille, je mi fajn, opravdu…“
Černovlasý mladík zazíral na panenku skrz odraz v zrcadle, před kterým si rozčesával vlasy. „Nelži mi, Tome. Já viděl, co se předtím stalo.“
Tom si povzdechl. Popravdě, i když opravdu moc chtěl vědět, jestli pro něj existuje nějaký způsob, jak zůstat člověkem, po incidentu dnešního rána věděl, že mu příliš času nezbývá. A tím pádem nechtěl strávit svůj zřejmě poslední den opravdové interakce s Billem v knihovně.
Obzvláště tím nechtěl promarnit svůj den po tom všem, čím si prošli předchozí den.
Dredáč vstal z postele, přistoupil k Billovi zezadu a jemně mu omotal ruce kolem pasu. Nosem odstrčil Billovy ruce, aby se mohl přitisknout k jeho krku, než mu na něj vtiskl lehký polibek.
„Pojďme na rande.“
Bill civěl na Toma přes odraz v zrcadle. „Cože?“
Tom se ušklíbl, znovu políbil mladíkovu jemnou pokožku. „Slyšel jsi mě. Řekl jsem, pojďme na rande. Stejně nejdeš do školy, tak proč neudělat něco zábavného?“
Bill se zamračil a vzdychl, jednu ruku přiložil na Tomovu a jemně ji hladil. „Tome, opravdu bychom měli začít hledat–„
„Jen jedno rande!“ Naléhala panenka. „Jen pro dnešek, a já přísahám, že všechno to důležité hledání můžeme dělat zítra.“
„Tome…“
„Billeeeee!“ Zakňoural Tom a našpulil rty. „Prosím? Jen jednou?“
Černovlasý mladík věděl, že to špulení rtů je předstírané, a přesto si nemohl pomoct a vzdal se. Protočil oči a otočil se, aby to roztomilé našpulení slíbal.
„Zatracený neodolatelný blbče,“ utrousil Bill s vědoucím úsměvem.
Tom se zazubil a polapil mladíkovy rty svými vlastními ještě jednou.
***
Spolu si zašli do kina.
Nebo spíše seděli vzadu v tmavém kině a muchlovali se, zatímco na plátně hrál nějaký napínavý film.
Poté šli spolu na večeři.
Nebo spíše měli bitku s jídlem, která skončila tím, že si vzájemně z tváří slízávali čokoládovou zmrzlinu.
Poté šli spolu do parku.
Nebo spíše když se Bill dožadoval být pohoupán na houpačce, Tom jej místo toho shodil ze sedátka, přitiskl jej na trávu a zlíbal jej málem do bezvědomí.
Vůbec to nebylo takové, jaké by první rande mělo být, ale oni oba už se cítili s tím druhým tak pohodlně – navzdory tomu, že tento druh vztahu sotva začali – že to vše prostě přišlo přirozeně.
Ani jeden z nich by to ani jinak nechtěl.
„Vidíš? Máš T.K. rád,“ řekl Tom, když se posadil na okraj postele a čekal, až Bill zapne nějaké DVD, na kterém se oba shodli, že ho skutečně budou sledovat.
Bill se napůl otočil se zamračením na tváři. „Cože?“
„Máš rád T.K., jinak by sis neužil všechny ty zábavné věci, které jsme dneska dělali.“ Tom se zasmál a čekal, než Bill dokončí práci s přehrávačem, a poté jej popadl za pásek a zatahal. Bill vyjel, když byl náhle stažen vzad, a rozchechtal se, jakmile dopadl na dredáče, který na oplátku zavrčel, jelikož nečekal, že na něj Bill dopadne s takovou silou.
Černovlasý mladík se z panenky skutálel, položil se na břicho vedle ní a praštěně se usmál. „Dneska tady ale nebyl T.K., dneska jsi to byl jen ty.“
Tom se zasmál a přitáhl si k sobě Billovo tělo, takže leželo částečně na něm. „Ano, byl jsem to já, a já jsem T.K.“
„Ty jsi Tom,“ prohlásil Bill vědoucně.
„Správně, Tom Kaulitz. T.K.“
Bill protočil oči a cvrnknul panenku do nosu. Rozesmál se nad tím falešným zazíráním, které za to obdržel. „Já vím, kdy jsi T.K., a kdy jsi to jen skutečně ty.“
„Ale jak už jsem řekl předtím, mé skutečné já má v sobě stejně i T.K.“
„Tome, prostě sklapni a přestaň se snažit zničit mou fantazii.“
Dredáč pozvedl obočí. „Ach, teď o mně fantazíruješ?“
„Ne! Myslel jsem to jako… ne opravdu fantazírování, ale s tebou, když nejsi T.K., ale jen ty sám–„
„Jsou to hezké představy?“ Přerušil jej Tom s poťouchlým úšklebkem na tváři. „My dva ve sprše? Na zadním sedadle auta? Hrající si s nějakými hračkami a pouty?“
Bill se znechuceně zamračil, plácnul smějící se panenku a otočil se, aby se posadil čelem k televizi. „Ty jsi tak slizký, víš to?“
Tom se také posadil a vklouznul rukou kolem mladíkova pasu, i když se jej Bill pokoušel odstrčit. „A ty jsi tak roztomilý,“ řekl Tom, přitáhl si Billa blíž a vtiskl mu jemný polibek na spánek.
„Drž hubu. Nenávidím tě,“ řekl Bill s předstíraným trucováním.
„Aww, ty mě nemiluješ?“ Zeptal se Tom se svým vlastním našpulením rtů.
Bill krátce odvrátil pohled od televizní obrazovky, aby se zaměřil na dredáče, který měl nyní štěněčí pohled. Billovy rty sebou zaškubaly, dokud se nezkroutily vzhůru do úsměvu, a on pobaveně protočil oči a uzavřel mezeru mezi nimi dlouhým polibkem.
„Takže mě miluješ?“ Pokračoval Tom škádlivě.
Bill se zasmál a položil si hlavu na Tomovo rameno. „Sklapni, Tome. Film začíná.“
***
Černovlasý mladík si protáhnul paže a zazíval, když znovu vstoupil do pokoje, tentokrát již v pyžamu. Ospale se usmál a skočil na postel, přímo do Tomovy otevřené náruče. Spokojeně zabroukal, jak se k dredáčovi schoulil.
„Hej, Bille?“ Začal Tom a jen o kousíček se odtáhl, aby mu lépe viděl do tváře. „Myslíš, že bychom dnes možná mohli použít teplejší deku?“
Mladík zmateně nakrčil obočí. Přikrývka, kterou používal, nebyla tenká, ale také nebyla příliš hrubá, protože sdíleli společné teplo.
„Dneska večer je mi chladno,“ pokračoval Tom a lehce se zachvěl. „Tobě ne? Myslím, že se venku začíná ochlazovat…“
Bill se zasmál a potřásl hlavou, skutálel se z postele a zamířil ke skříni. Popadl z police svou oblíbenou modrou flísovou deku a vyšplhal se zpátky na postel. Deku roztáhl a většinu z ní hodil na Toma, protože nechtěl, aby mu v noci začalo být příliš horko, než se schoulil zpátky do panenčiny náruče.
„Lepší?“ Zeptal se Bill.
„O moc lepší,“ Tom se roztomile zazubil a zabořil se hlouběji do měkké přikrývky.
„Ty mimino.“
„Hej!“
Bill se rozesmál a natáhl se, aby zhasnul lampičku na nočním stolku. Spokojeně zabroukal a pomalu zavřel oči, zatímco si jej Tom držel u sebe a konejšivě jej hladil po zádech.
„Bille?“ Zašeptal Tom tiše po několika minutách.
„Mmhmm?“ Mladík byl po tak dlouhém a zábavném dni tolik připravený na spánek.
„Miluju tě.“
Billovy oči se prudce otevřely. Tom cítil, jak ztuhnul, a tak zpevnil své sevření a jeho doteky byly jemnější a více upokojující.
Bylo to rozhodně odlišné od způsobu, jakým jej Tom škádlil dříve ohledně toho, jestli jej miluje. Tohle bylo upřímné, ani v nejmenším nějaké vtipkování. V duchu si Bill pokoušel sám sobě říkat, že si to jen představoval, když mu tón Tomova hlasu zněl také jako loučení.
Navzdory tmě dokázal jednoduše najít panenčinu tvář, jemně hladil její tváře a přitiskl se blíž, dokud se jejich rty nesetkaly v něžném polibku.
„Taky tě miluju, Tome.“
Jejich rty se ještě jednou setkaly, než se objali, jako by měl nastat konec světa.
Když si byl Tom jistý, že Bill tvrdě spí, vymotal se z flísové přikrývky, o kterou předtím požádal. Opatrně, aby mladíka nevzbudil, ji omotal kolem Billova těla a ujišťoval se, že se bude cítit pohodlně a bude v teple. V tlumeném světle pronikajícím skrz závěsy Tom chvíli hleděl na Billovu tvář. Usmál se a odhrnul mu pramínek vlasů, než se naklonil blíž, aby mu vtiskl jemný polibek na čelo. Poté opatrně vypáčil Billovo smrtelné sevření jeho trička a propletl jejich prsty dohromady, než věnoval polibek i zadní části Billovy ruky.
Billova ruka tu jeho nevědomky stiskla, a Tom se znovu usmál, než zavřel oči, aby se pokusil usnout.
***
Toma to opět zastihlo nepřipraveného, tentokrát minimálně několik hodin před ranním budíkem, takže si pomyslel, že bude fajn Billovi nepřidělávat starosti.
Až do té chvíle, než si uvědomil, že už se zpátky přeměnit nedokáže, bez ohledu na to, jak moc se o to pokoušel.
Tom věděl, že tato chvíle nakonec přijde. Dokonce na to sebe i Billa připravil, prožil si chvíle, kdy s mladíkem mohl opravdu být, a dokonce nakonec i sebral odvahu mu říct, že ho miluje. I přesto to nemohl prostě vzdát. Ta podivná věc byla, že mohl stále cítit všechnu tu bolest, navzdory tomu, že byl v malém, plastovém těle. Myslel si, že všechna ta bolest přicházela jen proto, že byl člověkem.
Bolest jej však ani v nejmenším nezajímala. Bill jej zajímal, a Tom si najde způsob, jak se přeměnit nazpět.
Alespoň v to doufal.
Tom vzhlížel k Billově spící tváři a přál si, aby jej mohl ještě jednou políbit. K čertu, kdyby se mohl dotknout Billovy ruky, vedle které ležel, to by mu stačilo. Ale byl uvězněn v plastovém těle panenky, neschopný se ani trošku pohnout.
Je mi to líto, Bille…
***
Bill ze sebe vydal kňouravý zvuk, když se mu rozdrnčel budík. Přitulil se blíž do Tomova hřejivého objetí, ospale vzdychl a natáhl ruku, aby znovu sevřel panenčino tričko.
Ucítil plnou ruku jemného flísu a ospale zamrkal.
Už druhé ráno po sobě se Bill posadil tak prudce, až se mu zatočila hlava.
Už druhé ráno po sobě se Bill probudil za pohledu na plastovou panenku vedle sebe.
Ale na rozdíl od předchozího rána se panenka nepřeměnila zpátky na člověka, bez ohledu na to, jak dlouho na ni Bill vykuleně zíral.
„Tome?“ Pomalu se naklonil dolů vedle panenky, natáhl ruku a palcem pohladil drobnou tvář. „Tome, jsi v pořádku?“
Žádná odpověď. Žádný pohyb. Žádná změna.
„Tome?“ Zkoušel to mladík znovu, ani si neuvědomil, že se mu chvěje hlas. „Tome, změníš se brzy zátky, že?“
Bill čekal, ale stále nepřišla absolutně žádná odpověď. Oči se mu zaplnily slzami, když sevřel panenku v rukách.
„Tome, přeměň se!“ Snažil se znít naštvaně, ale byl všechno, jen ne naštvaný. „Vrať se zpátky! Vrať se, zatraceně! Ty blbče, říkal jsi, že mě neopustíš! Říkal jsi, že zůstaneš! Já věděl, že jsme včera měli začít s tím hledáním, ale ty jsi říkal, že je ti fajn, a pak… a pak…“
Bill cítil, jak celý ochabnul a položil si panenku do klína. Tiché potůčky slz mu stékaly po tvářích, jak opatrně hladil panenčiny dredy. Změnil své držení panenky na něžnější, kdy používal klouby svých prstů, aby opatrně hladil panenčiny tváře.
„Tome, prosím, vrať se zpátky…“ Zkusil to znovu, zvedl panenku do úrovně svých očí a intenzivně ji pozoroval, doufal, že by mohl zachytit v panenčiných očích nějaký signál života, když si vzpomněl, co Tom říkal o tom, že vše se děje přes oči. „Prosím, Tome… Miluju tě…“
Nevěděl přesně, jaký druh signálu doufal, že uvidí, ale když z panenčina oka unikla malá slza, Bill mohl panenku pouze sevřít ve svém náručí a nabídnout jí teplo a omluvy za svou sobeckost, než se rozvzlykal.
autor: xblindmag
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
original
Nieeeeeee…..revem….revem ako male decko. Takto to nemoze byt. Chudak Bill. Chudak Tom. Paneboze….zuzu!!!! Povedz ze to tak nebude dlho. Pomoz im prosim!!!!
Bulím doufám že brzo bude další díl.
Tom se musí vrátit zpět do lidské podoby. Takhle to přece nemůže skončit po tom co si řekli jak se milují. Čekání na další díl bude dlouhé. Díky za překlad.
Tak smutné, nejradši bych taky plakala, ale věřím, že Bill s Tomem něco vymyslí, aby mohli být spolu.
Už aby byl další díl!
Děkuji za překlad.
Tak a je koniec. Z Toma je babika a z Billa kôpka nestastia. Ale nastastie je to len rozpravka a tie mavaju stastne konce, takze sa nemusime obavat toho najhorsieho. Dakujem za cast.