autor: xblindmag
Poté, co se jim podařilo Simone s Gordonem přesvědčit, že Tom měl naléhavou rodinnou záležitost, a to byl tudíž důvod, proč musel beze slova odjet, se rodiče konečně stáhli a nechali mládež o samotě. Bill si úlevně vydechl, že té lži uvěřili, a sevřel Tomovu ruku ještě pevněji, zatímco vyprovázeli Andrease ke dveřím. Všichni tři společně vyšli ven, aby si mohli promluvit bez riskování, že je někdo bude poslouchat.
Andreas nedokázal přestat na Toma zírat. Byl ohromený skutečností, že Tom je opravdu tady, že každé Billovo slovo bylo pravdivé a že se jeho malá T.K. panenka proměnila do chodící a mluvící lidské bytosti.
„Je můj a nebudu se o něj dělit…“ Řekl Bill škádlivě a přitiskl se k dredáčovi blíž.
Andreas protočil oči a rozesmál se. „Proto nezírám. To jen, že… Vážně jsem nečekal, že by Tom doopravdy… Bože, tohle je tak divné! On je opravdu tady!“
„Já myslel, že už jsi mi uvěřil, když jsem říkal, že je Tom moje panenka, které obživla?“
„Věřil! Ale je to prostě…“
Tom se uchechtl. „Ale tohle není poprvé, kdy ses se mnou setkal,“ podotkl.
„Já vím, ale předtím jsi byl jen Tom… A teď jsi panenka Tom a…“
Andreas se trochu otřásl, zřejmě byl tou situací víc otřesený, než dával najevo. Bill a Tom se nad ním rozesmáli.
„Běž domů a odpočiň si, Andy,“ navrhl Bill. „Později ti zavolám a doplním informace, jakmile přijdu na to, o co jde.“
Blonďák roztržitě přikývl a stále na Toma zíral, jako by mu narostlo několik hlav. Začal se otáčet k odchodu, když v tom dredáč znovu promluvil.
„Díky, že jsi Billovi pomáhal, když jsem byl uvízlý v tom panenkovském těle. Teď tě nemusím zavraždit za to, že jsi zjistil moje tajemství.“
Andreas se prudce otočil a nevěřícně na Toma hleděl. Bill vyprskl a plácl Toma po hlavě.
„Dělá si srandu,“ řekl Bill rychle, ačkoliv bojoval s tím, aby zadržel smích. „Andy, přísahám, že si dělá srandu, okay? Já bych dřív zavraždil jeho, než abych mu dovolil ublížit mému nejlepšímu kamarádovi.“
Tom otevřel ústa, aby něco dodal, ale jen bolestně zavrčel, když ho Bill loktem udeřil do boku. Volnou rukou si zakryl ústa, jak cítil, že jeho vlastní smích uniká ven.
Andreas ještě jednou mávl a Bill pobaveně sledoval, jak jeho nejlepší přítel urychleně kráčí ke svému zaparkovanému autu a odjíždí pryč. Jakmile zahnul za roh, Bill s Tomem propukli v hysterický smích.
„Ty jsi takový blbec!“ Řekl Bill a hravě dredáče praštil do ramene. „Ty víš, jak moc byl vyděšený, když tě viděl pohnout se jako panenku!“
„Nemohl jsem si pomoct. Prostě jsem musel,“ zazubil se Tom.
Bill pobaveně potřásl hlavou. „Ty jsi tak zlý.“
„A ty jsi tak roztomilý.“ Tom omotal ruce kolem druhého mladíka a přitáhl si jej blíž.
Bill protočil oči, ale stejně se usmíval, pochvalně zabroukal, když se jejich rty setkaly ve sladkém polibku. Jakmile se od sebe odtáhli, Bill přimhouřil oči v předstírané vážnosti.
„A nyní, pane T.K., věřím, že mi dlužíte skutečné vysvětlení toho, co se stalo.“
***
Dvojice se brzy usadila v Billově pokoji. Bill se uvelebil na posteli a rozbaloval z krabice svou novou panenku – dokonce i když mu to přišlo trochu divné mít v jedné místnosti společně plastového T.K. i živého – zatímco čekal, až Tom začne mluvit. Dredáč se usadil naproti Billovi a rozpačitě se poškrábal za krkem.
„Nejdřív musím říct, že jsem neměl ani tušení, že se tvoje máma chystá darovat zbytek tvých panenek,“ začal Tom.
„Takže to znamená, že tě vzala taky, nebo…?“
Tom zavrtěl hlavou. „Nevzala, a mám pocit, že moje překvapení by fungovalo daleko líp, kdyby tě nevyděsila tím, co udělala.“
Bill se suše zasmál. „Vyděsil jsem se hned v okamžiku, kdy jsem zjistil, že jsi pryč, ještě předtím, než jsem zjistil, že máma dala pryč moje panenky.“
Dredáč se zamračil a hluboce vzdychl. „Opravdu se omlouvám… Jen jsem tě prostě chtěl nějak překvapit. Jsi… jsi na mě naštvaný?“
Bill se přestal pokoušet panenku uvolnit, když ucítil Tomovu ruku na své. Černovlasý mladík pomalu zvedl hlavu, aby se setkal s Tomovým pohledem, a když v něm spatřil úzkost, natáhl ruku, aby pohladil Tomovu tvář.
„Nikdy bych na tebe nemohl být naštvaný,“ konejšivě se usmál, a Tom mu úsměv vrátil, jak se naklonil do jeho doteku.
„Opravdu jsem tě chtěl překvapit,“ pokračoval Tom, když překryl Billovu ruku svou vlastní, sundal si ji z tváře a držel ji mezi svými dlaněmi. „Změnil jsem se zpátky tak nečekaně, a když jsem se z toho šoku vzpamatoval, přišel jsem s tímhle velkým plánem, jak tě překvapit. Bylo to podobné tomu, co se stalo, s tím, že jsem se objevil u dveří a tak… i když jsi to měl být ty, kdo ty dveře otevře…“
„Ale pak mi máma způsobila hysterický záchvat tím, že dala pryč panenky?“
„Ne tak úplně…“ zasmál se Tom. „To ´ale´ vlastně přišlo ještě daleko dříve…“
Bill zmateně nakrčil obočí, ale zůstal zticha, aby dredáč mohl pokračovat.
„Chtěl jsem tě překvapit, ale pak…“ Tom odvrátil pohled, očividně v rozpacích. „Ale pak jsem musel na velkou.“
Bill přihlouple zamrkal a hleděl na druhého mladíka. Když Tom dovolil, aby se jejich pohledy setkaly, byl to jen moment, a znovu se odvrátil.
Bill se smíchem vydechl, na tváři se mu pomalu formoval zmatený úsměv. „Tys… musel na velkou? Jakože… posadit se na záchod a–„
„Ano, to jsem tím přesně myslel.“
„Oookay… Ehm, bylo ti špatně?“ Zeptal se Bill, nebyl si tak úplně jistý, jak to mělo cokoliv společného s tím, co měl Tom právě teď vysvětlovat. „Už jsi v pořádku? Potřebuješ léky, nebo–„
„Bille,“ rozesmál se dredáč, odstrčil stranou své rozpaky, když se zdálo, že druhý mladík nerozumí. „Bille, pamatuješ si, jak jsem se pořád měnil tam a zpátky? Nebylo nutné, abych jedl, ale stejně jsem to občas dělal, a i když jsem jedl, ani jednou jsem nemusel použít záchod.“
Bill čekal, stále mu tak úplně nedocházela pointa. Tom se znovu rozesmál.
„Jsem až příliš lidský, Bille, alespoň víc, než bych jako panenka měl být. Od chvíle, kdy jsem byl násilím vtlačen zpátky do toho plastového těla, jsem nedělal nic jiného, než že jsem se snažil kvůli tobě změnit zpátky, ať už úplně, anebo se jen pohybovat v tom maličkém těle, abys mohl vidět, že tady pořád jsem. Myslím, že jsem narušil rovnováhu mezi tím být panenkou a být člověkem. Ty ´zákony´ už mě nedokázaly zadržet, a když jsem se tentokrát stal člověkem, získal jsem všechny lidské vlastnosti, včetně věcí, jako je hlad a skutečná bolest a… nutnost používat záchod.“
„Takže zůstáváš?“ Zeptal se Bill, když znovu našel svůj hlas. „Chci říct, že teď už jsi napořád člověk?“
Tom s úšklebkem přikývl. „A… to byl důvod, proč jsem na chvíli zmizel. Byl jsem trochu přemožen všemi těmi lidskými vlastnostmi; poprvé jsem krvácel, když jsem se omylem škrábnul do ruky při vylézání z tvého okna, pak jsem musel použít záchod, a pak mi chvíli trvalo, než jsem si vůbec uvědomil, že to kručení v mém břiše je proto, že mám hlad. Bylo to všechno tak divné, protože jsem to ještě nikdy předtím nezažil!“
Bill se zahihňal. Tom byl tak moc jako dítě, a Bill to miloval. „Počkej… počkej, takže ty už teď opravdu zůstáváš? Jako, že se už definitivně nikdy nepřeměníš v panenku? Zůstaneš se mnou napořád?“
Tom se usmíval, opatrně se naklonil přes panenku stále uvězněnou v krabici a jemně Billa políbil. „Už jsem ti říkal, že bych tě nikdy neopustil, panenka nebo ne. Ale ano, budu s tebou – jako člověk – napořád.“
To byla ta nejlepší zpráva, jakou Bill za celý týden slyšel, a přitáhl si dredáče k sobě blíž pro spalující polibek.
Bill miloval víkendy. Už jen to, že si mohl pospat, bylo skvělé, ale být konečně schopný dohnat všechen ten spánek, o který v poslední době přišel, bylo nebeské. A na vrchol toho všeho se mu vrátil jeho Tom, a díky tomu se poprvé za celý týden Bill mírumilovně vyspal.
Když se probudil, tak se usmíval, protáhl se, zatímco si jeho oči zvykaly na světlo pronikající skrz závěsy.
A poté vedle sebe spatřil ležet plastovou panenku.
„Tome?!“
Škubnul sebou, když se rozrazily dveře a objevil se v nich dredáč, s vykulenýma očima se rozhlížel po pokoji, zatímco si upravoval provizorní pyžamové kalhoty. „Co? Co se stalo? Jsi v pořádku?“
Bill ze sebe vydal roztřesený úlevný povzdech. „Sakra, Tome… Já myslel, že jsi…“ Uchechtl se a zvedl do vzduchu jejich ´adoptovanou´ panenku.
Tom se usmál a zavřel za sebou dveře, než dokončil úpravu svých kalhot. „Promiň, neměl jsem v úmyslu někam jít, aniž bych ti to řekl, ale na tuhle celou věc se záchodem si pořád ještě zvykám.“
Bill se zahihňal nad lehkým zrůžověním na Tomově tváři. Bylo dobře, že se koupelna nacházela hned naproti Billovu pokoji, a že pokoj jeho rodičů byl daleko dole v hale, takže nic neuslyší, ať už by šlo o zvuky častého otevírání a zavírání koupelnových dveří, nebo čehokoliv jiného, co by je mohlo zalarmovat, že je v domě přítomna další osoba.
Černovlasý mladík se pokusil potlačit úsměv, jak zvedl prst a jeho pohybem k sobě druhého mladíka přivolával. Tom pozvedl obočí, ale odstrčil se ode dveří, připojil se na postel k Billovi a postupoval, dokud svým tělem neležel nad Billovým. Jejich rty se spojily, jakmile se u sebe nacházely dostatečně blízko, a Bill se do polibku usmál a přitáhl si k sobě Toma blíž.
„Chceš se se mnou konečně pobavit, Tomi?“ Zeptal se Bill škádlivě.
Tomovi překvapením vystřelilo obočí vzhůru, ale ušklíbl se a znovu spojil jejich rty.
„Počkat,“ jejich polibek jen sotva začal, když se odtáhl. Bill ho zvědavě pozoroval.
„Co se děje?“
Tom se natáhl pro plastovou T.K. panenku vedle nich. Stáhl jí miniaturní čepici přes oči, a poté ji opatrně posadil na noční stolek vedle budíku.
„Nechceme traumatizovat dítě,“ zazubil se Tom a znovu svými rty přejel přes Billovy.
„Já myslím, že bereš tu věc s ´adopcí´ až příliš vážně,“ rozesmál se Bill.
„Měl bys raději obecenstvo?“
„To jsem neřekl.“
„No, i kdyby ano, nemyslím si, že bych byl ochotný se o tebe dělit.“
„Hmm…“ Bill se roztřeseně nadechl, když ucítil špičky Tomových prstů na svém břiše. „Co kdyby se proměnil v člověka a pokusil se ukrást si mě pro sebe?“
„Pak asi upadl na hlavičku, protože panenky by si neměly vytvářet tyto druhy citů ke svým vlastníkům.“ Tom vyjel rukou výš a užíval si pocit Billovy jemné pokožky i to, jak se Bill lehce kroutil.
„Panenka upadlá na hlavičku, jo?“ Zeptal se Bill s jasným pobavením v hlase, zatímco hravě přimhouřil oči.
„Mmhmm…“ Tom Billovi vtiskl polibek na rty. „Takže je zatraceně dobrá věc, že už nejsem panenka, co?“
„Velmi dobrá věc,“ řekl Bill a trošku se nadzvedl, když mu Tom opatrně stahoval tričko. Dredáč tričko odhodil stranou a okamžitě začal vtiskávat polibky na Billovu nově odhalenou pokožku. Bill nad tím pocitem tiše zalapal po dechu a usmíval se, když si Toma přitáhl pro ještě jeden polibek, než pokračovali ve své ´zábavě´. „Opravdu velmi dobrá věc.“
autor: xblindmag
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 13
Uf…tak to Tom vyriesil sam. Cakala som nejake voodoo alebo ciernu magiu 🙂 na to aby urobili z Toma cloveka a ono stacilo iba velmi chciet byt s Billom.
Jéé já jsem za oba tak ráda,že jsou konečně spolu. Jsem zvědavá na tu jejich " zábavu ". Díky za překlad.
A nakoniec sa stal zazrak. Keby som to vzala cisto technicky – Tom bez dokladov a bez byvania… ale je to poviedka, vlastne skor rozpravka a v rozpravkach je mozne vsetko. Tak nech sa ta ich dobre skonci. Dakujem za cast.
tak že Tom zůstane napořád už člověkem to je moc dobře.