When Life Was Easy 4.

– – – flashback – – –

Byla horká letní noc a Tom ležel ve stanu. Nespal. Zíral do látky, skrze kterou mohl vidět obrys měsíce, jenž byl v úplňku. Připadal si v tu chvíli jako úplně maličký mraveneček. Nepodstatná částečka uvnitř mohutného vesmíru. Našel by se alespoň někdo, kdo by si teď vůbec všiml, kdyby odešel? Kdyby odešel ze stanu směrem k horám a už se nevrátil? To byly otázky, které se mu vkrádaly do jeho unavené mysli, myšlenky, které mu nedaly spát. Jeho 27. narozeniny se kvapem blížily a on se cítil, jako by byl příšerně starý. Připadalo mu, že za tak krátký čas stihl prožít víc věcí, než stihnou jiní za celý život. Především poslední dva roky jeho života se podobaly horské dráze, která nezadržitelně mířila do cíle, jenž byl v nedohlednu. Pokaždé ho naplnila na okamžik adrenalinem, když vystřelila vzhůru k oblakům, ale rázem ho připravila o všechnu radost a nutila ho křičet, plakat a zvracet, když se prudce řítila k zemi.

Stihl si vzít ženu, u které si byl jistý, že je jeho životní láskou. Požádal ji o ruku a ještě tentýž rok byla svatba. Pak to mezi nimi začalo skřípat. Uvědomil si, že mu něco chybí, že Ria zřejmě není tou pravou. Stále byla po jeho boku a začínala mluvit o dětech a on se víc a víc cítil zaseknutý v pubertě. Chtěl mít sex, spoustu žen a dívek, toužil po obdivu a uznání. Chtěl zpět svou kariéru, zpět hudbu, na kterou poslední dobou neměl příliš času ani chuti. Chtěl se znovu stát tím starým Tomem, tím, který má vždy vedle sebe své dvojče. Tím, který má vedle sebe někoho, kdo mu rozumí i beze slov, někoho, kdo přijde vždy, když nechce být sám, ale nikdy nezůstává, pokud chce být sám. Myslel si, že toto spojení zafunguje i s Riou, ale nevyšlo to. Když se po několikáté rozhádali a oba práskli dveřmi, došlo mu, že je třeba udělat ten druhý velký krok. Přiznat si, že to nezvládl, a že na manželství zřejmě není připraven. Vše si promyslel. Připravil doma večeři a pokusil se s ní domluvit. Stálo ho to několik dalších hádek, výhružek, ale i slz a omluv, ale nakonec se domluvili a jeho čekalo první soudní stání a ona odešla. Sbalila si věci a odstěhovala se k novému příteli. A on zůstal ve svém velkém domě sám. Najednou tušil, jak se asi cítil tenkrát jeho bratr. Celou tu dobu, když zůstal sám. V cizím bytě, městě, státě, zemi. Úplně sám bez přátel a rodiny. Sám bez lásky se zlomeným srdcem.

Toma z přemýšlení vytrhlo zavrtění těla vedle něho.

„To neuděláš!“ okřikl sám sebe nahlas a zoufale praštil pěstmi do matrace, na které ležel.

„Sakra!“ Tomovo zaklení přinutilo Billa lehce přiotevřít oči, jen tak lehce je přimhouřit. Vysoká horečka mu nedovolovala nic víc. Tom okamžitě sáhl po telefonu ležícím na nočním stolku. V tu chvíli děkoval bohu, že při zařizování domu si nechal poradit od Rii a do každé ložnice zavedl pevnou linku i přes to, že ji nikdy nepoužil až dodnes. Namačkal urychleně telefonní číslo na jejich známého, byl to soukromý lékař. Jeho přítel to i přes pokročilou hodinu zvedl a po vyslechnutí naléhavé prosby vylezl z postele, oblékl se a za 20 minut již zvonil u Tomových dveří.

„Zdravím Tome, kde je?“ Tom celý bledý vedl svého přítele Conora do ložnice pro hosty a během cesty mu líčil, co se stalo předešlé noci. Conor jednal rychle. Spolu s Tomem odnesli Billa do koupelny, svlékli ho a uložili na pár minut do ledové vany. Conor se snažil udržovat s Billem kontakt a dostat z něho, co si vlastně vzal a kolik toho bylo. Tom mezitím ve své ložnici vytáhl ze skříně huňatý župan a přispěchal s ním do koupelny. Společnými silami dostali Billa z vody a zabalili ho do něj. Tom ho pak vzal do náručí a odnesl ho do své postele. Ta byla suchá a voňavá, nechtěl ho vracet do propocených prostěradel. Conor věděl, jak moc se dvojčata bojí jehel, ale přesto mu nezbývalo, než Billovi napíchnout žílu a připojit kapačku. Potřeboval snížit účinek drog, a zároveň srazit horečku. Poslal Toma na pár minut za dveře.

„Bude v pořádku,“ sdělil mu Conor, než se stihl vůbec Tom nadechnout. „Musíš na něj pouze dát pozor, nechám ti tu všechno potřebné, a pokud ti to nebude vadit, vyspím se dole na gauči, měl jsem dlouhou službu. Když se bude něco dít, hned pro mě dojdi. Vypadá to, že kombinace drog, alkoholu a toho enormního stresu mu neudělala dobře. Už několikrát jsem ho varoval, aby si s drogama nezahrával. Chápu, že nejsi jeho máma, Tome, ale jsi jeho dvojče, tebe by snad měl poslechnout. Víš dobře jak je tvůj bratr citlivý. Když šlo o trávu, tak jsem přivíral oči, tráva jednou za čas neuškodí, ale s touhle nalomenou psychikou by do toho Bill mohl rychle spadnout a oba dobře víme, že už nejde jen o trávu. Dneska má opravdu bad trip. A mohlo by to vypadat ještě hůř. Vídám to na klinice dnes a denně. Nerad bych ho takhle někdy viděl a myslím, že ani ty o to nestojíš. Nevím, co se mu teď v životě děje, ale ještě před tour si ode mě nechal předepsat léky na nervy a na spaní. Opravdu se nic neděje? Chci říct, vždycky byl ve stresu a všechno moc řešil, když ho čekala vystoupení, ale takhle vystresovaného jsem ho dlouho neviděl.“

Tom jen přikyvoval, netušil co na to odpovědět. Nakonec se zmohl jen na tiché „Děkuju. Tady je deka. Chovej se jako doma.“ S těmito slovy podával Conorovi srolovanou červenou deku, kterou vytáhl ze skříňky vedle dveří do ložnice.

Jen co Conor odešel směrem k obýváku, Tom sáhl po klice a vešel do své ložnice. Na posteli uviděl Billa, bledého a úplně vyčerpaného. Měl napíchnutou kanylu v pravé ruce a na hrudníku i prstě měl připojených několik přístrojů hlídajících jeho životní funkce. Byl rád, že volal právě Conora. Vždy jim dokázal pomoci, a pokud to bylo jen trochu možné, vytvářel jim doma podmínky nemocnice, aby do žádné nemuseli jít. Toma přepadl obrovský strach. Nebyla tohle všechno přeci jen jeho vina? Po tom, jak se jeho bratr choval, to očividně pořád ještě nebylo za ním. Nechtěl Billovi jeho stav víc zhoršit, ale že je to takhle zlé, vůbec netušil. Najednou mu každá sklenička šampaňského, vína, whisky nebo i jen piva připadala jako tichý zabiják. Když si jen představil, co se asi tak dělo v těle jeho dvojčete, které bylo oslabené stresem, na nějž zapíjel léky alkoholem. Kombinace hodna slavných. Ta, která v 99 % končila smrtí. Smrtí, která pak prodávala jejich alba, filmy, fotografie nebo knihy. Tomovi se zhoupl žaludek, byl to on. To on sám byl viníkem. On pomalu a potichu zabíjel svého bratra celou tu dlouhou dobu.

Tom věděl, že mu jeho bratr není lhostejný, ale také věděl, že to všechno není správné. Je to odsouditelné, trestné, společností zavrhované. Kdykoli se jen přistihl, že na svého bratra myslí jinak než jen jako na dvojče, okamžitě začal pokukovat po slečnách okolo. Na jednom z koncertů poznal Shermine. Byla tak krásná. Štíhlá a vysoká se zlatavě hnědou pletí a očima temnýma jako noc. Doufal, že když má dcerku, mohla by být důvodem přestat mít tyhle myšlenky, myšlenky na svého bratra. Několikrát to zkusil. Dokonce poprvé nechal svého bratra samotného na Vánoce a trávil je se Shermine a s její malou dcerkou. Měl dojem, že je vše v pořádku, protože věděl, že jeho bratr se odjel bavit do Mexika. Až teď si začal představovat, co se asi tak dělo v Mexiku, zatímco on sám se pokoušel celému světu vyslat zprávu o tom, jak moc je se Shermin a její dcerou šťastný, jak moc tvoří novou rodinu. Jenže to nevyšlo. Nakonec i Shermine pochopila, stejně jako Ria, že Tom je jako dítě. Že zřejmě opět dochází k tomu, že Tom je ještě nevyspělý a ona je ta druhá, že ji Tom podvádí, ale nedokázala ukázat na tu, která byla oním číslem jedna. Ani Ria předtím nedokázala říct, se kterou ji podváděl. A jen Tom věděl proč, ale nechtěl si to připustit. Ani jedna z žen jeho života totiž neměla nejmenší tušení, že tím číslem jedna v jeho srdci i posteli byl jeho bratr Bill.

A potom přišla Heidi. Byla vlastně takovým vítězstvím. Dokázala snést jeho dvojče ve svém okolí a vše se ukázalo jako výhodný plán. Dopřávala mu pravidelný sex. Nikdo nespekuloval, kde a s kým se stýká, protože díky její slávě to každý věděl okamžitě. Většina fanynek mu ji přála a spousta chlapů záviděla, přeci jen Heidi Klum a on, kdo by si to byl kdy pomyslel. Zato jeho bratr očividně byl jejich vztahem velmi zklamaný, nedal to na sobě ale znát. Až teď Tom viděl, že celou dobu jen tiše trpěl.

Tom ulehl do své postele. Ležel znovu vedle svého bratra, jako už tolikrát. Instinktivně cítil, že by ho měl chytit za ruku, protože Bill sebou začal zmítat na posteli a na jeho čele se objevily vrásky. Zřejmě se mu zdálo něco opravdu nepěkného, i jeho tep blikající na malém přístroji vedle postele teď ukazoval šílenou křivku. Tom sevřel bratrovu dlaň ve své a přisunul se blíže k němu. Bill, který zřejmě podvědomě vycítil Tomovu přítomnost a doteky, se po pár minutách uklidnil. Jeho tep už byl zase klidný a pravidelný stejně jako jeho dech. Tom znovu jako už jednou předchozí noci jen ležel v posteli, zíral do stropu a snažil se usnout. Myšlenky, které ho z postele od Heidi vyhnaly do klubu, protože před nimi chtěl utéct, ho dohnaly. Dohnaly ho v jeho vlastní posteli, kde se teď zhmotnily do podoby bledého Billa napojeného na přístrojích, který jen tak ležel vedle něho a nevnímal nic okolo sebe. Kéž by radši zůstal předchozího dne v posteli s Heidi. Nic z toho by se nestalo. Všechno to byla jeho vina. Soustavně ničil bratrovi život. Jeho bratr přeci musí mít právo na lásku. On si ji nemůže nárokovat jen pro sebe, a už vůbec ne, když mu tolikrát řekl, že on ho nemiluje.

Tiše pootočil hlavu, aby se mohl dívat na své dvojče, zatímco stále držel jeho dlaň v té své. To je ten dotek, kterým pro něho všechno začalo. Ne ten, kdy mu Bill udělal dobře ve sprše. Jak teď Tom litoval, že mu nabídl drogy. Kdyby jen tušil, co všechno měl už jeho bratr v sobě… A v co se to vlastně zvrhne. Kdyby jen tušil, že jeho bratr k němu něco cítí. A kdyby jen dokázal zabránit sobě cítit to samé. Tomovou hlavou vířily myšlenky dokola a téměř mu vařily mozek. To co se stalo v té sprše, bylo něco, na co se snažili oba dva zapomenout, ale nešlo to a mezi nimi se postupně začalo bratrské pouto měnit na partnerské. Vše vyvrcholilo zhruba o tři roky později.

– – – flashback – – –

Tom seděl na zemi s kytarou v rukách a zavřenýma očima. Snažil se vymyslet melodii, která by perfektně ladila k Billovu textu, jenž byl tak moc emotivní jako snad žádný jiný. Byl totiž o nich dvou.

In mir wird es langsam kalt

Když Tom naposledy drnkl do strun, Bill povzdychl. „Je to nádherný.“

„Pořád jsi tak nádherný,“ šeptl Tom do tmy a pohladil bratra po tváři.

autor: Nici