autor: Valecita
Zvědavý
„Ano, mami. To by bylo opravdu fajn, tak proč ne – sakra!“ Tom poskočil, když ucítil, jak se jej dotkly Billovy prsty. Ohlédl se a těžce oddychoval. „Vyděsil jsi mě.“
Bill ústy naznačil omluvu a ospale se položil zpátky na postel.
Tom si odkašlal. „Promiň, mami. To byl jen…“ řekl do telefonu a zarazil se. Nechtěl jí říct o Billovi po telefonu, ale vzhledem k tomu, že od sebe byli kilometry daleko v rozdílných zemích, Tom si pomyslel, že to je jediná možnost, i když ne ta nejlepší. „Víš, chtěl jsem ti to říct osobně, ale… hádám, já nevím. V nejbližší době tam přiletět nemůžu, musím pracovat a tak.“
„Je tam někdo speciální, o kom bych měla vědět?“ Zeptala se Tomova matka s pobavením v hlase.
„Dalo by se to tak říct,“ řekl Tom a ohlédl se na sotva probuzeného Billa. Sluneční paprsky dopadající z okna koupaly spodní část Billova těla přes přikrývku ve světle. „Našel jsem to, co jsem hledal. Tu osobu, kterou jsem hledal.“
„Ty sis někoho našel?“
Zeptala se a Bill se pousmál a zavrtěl se.„Zapni hlasitý odposlech,“ řekl Bill ochraptělým hlasem ze spánku.
Tom přikývl a zmáčkl modré tlačítko na svém telefonu. „Tome?“ ozval se hlas jeho matky.
„Jsem tady, promiň. Já, ehm…“ zaváhal Tom.
„Našel sis dívku? Nebo kluka? Kdo je to?“
Tom se usmíval. „Kluka, ale není to tak, jak si myslíš,“ řekl. Tom si přál, aby to bylo tak, jak jeho matka naznačovala.
„No, já poslouchám.“
„Našel jsem Billa, mami.“
Nastala odmlka. „Billa.“
„Jo, našel jsem Billa,“ řekl Tom a pokoušel se přitom skrýt své nadšení. „Ach, sakra. Ty neznáš jeho jméno. Ehm, Bill je můj bratr, mami. Moje dvojče.“
Tom uslyšel zalapání po dechu a znovu ucítil Billovy prsty na své paži. Usmál se. „Ach, Billa! Tak se jmenuje? Ach, drahoušku. Mám za tebe takovou radost.„
„Dobrý den, paní Trümperová,“ řekl Bill, když se naklonil blíže k telefonu.
„Ahoj, Bille!“
Bill se usmíval a Tom si povzdechl. „Přál bych si, aby ses s ním mohla setkat, ale slibuju, že tě brzy navštívím a Billa vezmu s sebou. Pokud je to v pohodě.“
„Samozřejmě, to je v pořádku, zlatíčko. Ale doufám, že je s tím v pohodě i Bill,“ řekla, její hlas byl tišší a pochybovačný.
„Byl bych moc rád, paní Trümperová,“ řekl Bill.
„Skvělé! No, zlato, teď už opravdu musím končit. Tvůj táta musí do práce a já taky. Chce, abych ho odvezla do kanceláře. Dej mi vědět, kdy dorazíš, ano? Chybíš mi!“
Tom se usmíval. Bylo hezké slyšet mámu po tak dlouhé době. Nemluvili spolu už déle než týden a Tom z toho vinil práci a celou tu věc s Billem, ačkoliv na to druhé si nestěžoval. „Taky mi chybíš, mami. Brzy ti zavolám.“
„To bys měl!“
Tom se rozesmál. „Zavolám. Měj se hezky. Ahoj, mami.“
„Ahoj, Tome. Ahoj, Bille!“
Bill se usmál. „Ahoj.“
S povzdechem Tom zavěsil a položil telefon zpátky na stolek. Ucítil Billovu hřejivou ruku na svých holých zádech a usmál se. „Tak to byla moje máma.“
Bill položil ruku na Tomovo rameno a stáhl jej zpátky na postel, Tomova hlava skončila na jeho hrudi. „Je milá. Nebo alespoň zní mile.“
„Jo, no,“ vzdychl Tom ospale. „Ona je ta, která mě tenkrát vzala od tebe pryč.“
Bill zapletl prsty do Tomových vlasů. „To bylo dřív, ale teď je to jiné. Není potřeba držet v sobě zášť, okay?“
Tom přikývl a zabroukal, když se Billovy prsty posunuly a začaly mu masírovat pokožku hlavy. „Dobře. Já vím.“
„V kolik hodin musíš být v práci?“ Zeptal se Bill.
„Nejpozději v devět. Ale měl bych tam být o patnáct minut dřív. Všechno připravit a tak.“
„Teď je sedm. Máme čas.“ Bill přesunul své prsty na Tomův krk a masíroval tamější svaly. „Já musím být ve škole v devět třicet. Moje první hodina začíná v deset.“
Tomovi se chtělo zasténat nad pocitem Billových prstů na svém těle. „Jestli v tom budeš pokračovat, tak znovu usnu.“
Bill se tiše rozesmál, až se Tomova hlava otřásala spolu s jeho hrudí. „A pročpak?“
„Tvoje prsty jsou kouzelné,“ zavrněl Tom.
„A to, že kvůli tomu usneš, je špatné?“ Zeptal se Bill, nyní masíroval Tomova ramena.
„Ne, ne. To není. To jen…“ Tom se odmlčel. „Georg by mi nakopal zadek.“
„Pokud se neukážeš, že.“ Bill se ušklíbl a přesunul ruce na Tomovu nahou hruď. „Mohl bys zavolat, že jsi nemocný.“
„Zná mě, já nikdy nejsem nemocný,“ řekl Tom a silou vůle se snažil přinutit své plíce normálně pracovat. Chystal se vybuchnout. „Navíc, já tam pracuju rád. A Georg mě potřebuje.“
Bill chvíli zůstal zticha. „Tome, můžu se tě na něco zeptat?“
„Jasně.“
„Totiž, nechci se do toho vtírat nebo tak. Jsem jen zvědavý, ale… uh. Máte ty a Georg…“
Tom se zamračil a otočil hlavu k Billovi. „Cože? Ne! On má přítelkyni a… ne.“
Bill se zamračil. „Dobře. Ale… co ty? On… líbí se ti nebo tak něco?“
„Kurva, ne. Je to jen můj kámoš!“
Bill vzdychl. „Na to jsem se ale neptal. Ale chci říct, že pokud ano, pak je to v pohodě. Já jen… jsem jen zvědavý. Chci to vědět, ale jestli mi to nechceš říct, pak je to fajn, já-„
Tom přiložil dlaň na Billovu hruď, aby jej přinutil ztichnout. A Bill poslechl. „Bille, poslouchej. Já ti věřím, takže před tebou nemusím nic tajit.“ Okay, to byla lež, ale Tom Billovi nemohl říct, že touží po něm. Že se ta hranice mezi bratrskou láskyplností a poblázněností občas rozostřila. „Georg se mi nelíbí, věř mi. On je ten poslední člověk, který by se mi líbil. A Gustav. Gustav by se mi taky nelíbil.“
„Okay.“
Tom přejel palcem přes Billovu dlaň. „Proč se ptáš?“
Bill polkl. „Byl jsem zvědavý, říkal jsem ti to.“
Tom zavrtěl hlavou. „Nemyslím si, že to je ten důvod. Ty… máš ty o Georga zájem?“
Bill vykulil oči a rychle zavrtěl hlavou. „Ne, ne. To bych nikdy, totiž. Ne.“
„Dobře.“
„Dobře,“ souhlasil Bill.
Uplynula krátká chvíle a oba dva tam jen v tichosti leželi. Tom mu chtěl povědět pravdu, chtěl znát pravdu. Proč se Bill ptal? Žárlil? Tom chtěl vyprsknout nad svou vlastní stupiditou. Samozřejmě, že by Bill nežárlil. Samozřejmě, že nad Tomem přemýšlel pouze jako nad svým bratrem. A tak to taky mělo být.
„Chceš si dát snídani?“ Zeptal se Tom asi po jedné či dvou minutách – Tom si nebyl jistý – ticha.
„Jasně. Totiž jo. Ty ji připravíš?“ Zeptal se Bill, shlédl dolů a povystrčil jazyk s úšklebkem na tváři.
„Říkal jsem, že ano. Nebo ne?“ Zeptal se Tom s úsměvem.
Bill přikývl. „Můžu si půjčit tvou sprchu?“
„Ach, jasně. Uh, já ti udělám – nám udělám snídani.“ Tom se posadil a protáhnul se, až mu zapraskalo v zádech. „Kávu, čokoládu, čaj? Co by sis dal?“
„Kávu. Černou, prosím.“
Tom přikývl. „Okay. Máš rád vafle?“
Bill se posadil a vesele zabroukal. „Miluju je.“
„Mám nutelu, jestli ji chceš k těm vaflím,“ nabídl Tom.
„Panebože. Jestli takhle budeš pokračovat, budu se sem prostě muset nastěhovat a nechat tě, abys mě rozmazloval,“ řekl Bill se zasténáním.
Tomovi se zasekl dech v hrdle. Bill byl tak smyslně založená bytost a ani si to neuvědomoval. „To bys mohl,“ řekl Tom dřív, než se dokázal zastavit.
Bill se rozesmál a naklonil se, aby se nosem zavrtal do Tomových zad. „Možná tu nabídku jednoho dne přijmu, nepokoušej mě.“ Odtáhl se a jemně Toma postrčil. „No tak, udělej mi snídani!“
Tom si odfrkl a vstal. Poupravil si boxerky a otočil se ke svému bratrovi. „Já to věděl, že jsi tady jen kvůli mému vaření.“
„Ještě jsem tvoje vaření ani nevyzkoušel,“ poukázal Bill. „Ale možná,“ řekl hravě a sevřel svou kuličku v jazyku mezi zuby. „Běž.“
Tom si povzdechl a přikývl, rychle se otočil a úprkem se vydal do kuchyně.
Bill nepotřeboval vidět jeho erekci.
***
Tom si pobrukoval, zatímco připravoval vafle a hromadil je na talíři na lince. „Tak mi zavolej,“ zpíval tiše a dál si broukal melodii.
„Proč bych ti volal? Jsme ve stejné místnosti,“ řekl Bill a Tom u toho poskočil.
„Do prdele!“ Tom se otočil a lapal po dechu. „Ty prostě miluješ mě děsit, že?“
Bill se ušklíbl a přišel k Tomovi blíž. „Možná,“ řekl hravě. Nakoukl Tomovi přes rameno a vydal ze sebe ´mmm´. „To vypadá dobře.“
Tom se usmál a otočil se, aby zkontroloval vafle, které se zrovna pekly. „Jsem to já, co jsi čekal?“
Bill se rozesmál a šťouchl Toma do boku, až sebou trhnul. „Ty jsi tak plný sám sebe, co?“
„Jo,“ dostal ze sebe Tom jen sotva. Nechtěl nad Billem příliš přemýšlet, zvláště ne teď. Objevil se v kuchyni pouze v černých, velmi nízkých džínách a ponožkách. Jeho vlasy byly mokré a voda z nich kapala na jeho nahá ramena a hruď. Tom cítil, jak mu zamravenčilo v žaludku.
„Potřebuješ s něčím pomoct?“ Zeptal se Bill.
„Ne,“ řekl Tom napjatým hlasem. Vážně se potřeboval sebrat. „Díky, už mám skoro hotovo.“
Bill přikývl a posadil se ke stolu. „Nekopal jsem, nebo ano?“ Zeptal se Bill.
„Co?“
„Ve spánku.“
„Aha! Ale ne. Nekopal.“ Tom otevřel vaflovač a odpojil ho, poslední vafli přihodil na vrchol ostatních. „Kdyby ano, stejně bych si toho nevšiml. Mám tvrdý spánek.“
Bill se usmál. „Okay.“
Tom popadl z police nutelu a z linky talíř a přesunul se ke stolu. Všechno na něj položil. „Ach, vidličky. A kávu.“
Bill si olízl rty a čekal, sledoval Toma, jak se pohybuje po kuchyni.
„Tady to máme,“ řekl Tom a položil před Billa horkou kávu. „Černá káva pro tebe,“ řekl zpěvavým hlasem. „A černá káva pro mě s troškou mléka.“ Posadil se vedle Bill a usmál se.
„Mňam,“ řekl Bill a přičichl ke kávě.
„Chceš mléko? Mohli bychom si to vyměnit a…“
Bill zavrtěl hlavou. „To je v pohodě. Miluju černou kávu. Proto jsem tě o jednu požádal, nebo ne?“ Řekl a mrknul.
Tom cítil, jak se mu sevřelo srdce. „Jo, jo.“
Bill se napil své kávy a trhnul sebou. „Ááá, pálí. Pálí, pálí, pálí.“
„Sakra, promiň. Měl jsem tě varovat,“ omluvil se Tom a chytil Billovu ruku. „Jsi v pořádku?“
„Jo. Neboj se,“ řekl Bill a usmál se, olízl si rty a trochu se přikrčil. „Jen počkám, dokud to trochu neochladne.“ Odstrčil hrníček kousek stranou a popadl vidličku.
Tom otevřel nutelu a podal ji svému bratrovi, který se usmál a zabořil do ní vidličku, aby si trochu nabral a natřel na vafli.
„Už je to nějakou dobu, co jsem tohle naposledy měl,“ řekl Bill a olízl si rty. „Tečou mi sliny, i jen když nad tím přemýšlím.“
Tomovi taky tekly sliny, ačkoliv ne ze stejného důvodu. „Jo,“ řekl Tom pomalu a krátce do své kávy zafoukal. „Až dojíme, skočím si do sprchy, a pak můžeme jít, okay?“
Bill přikývl a usmíval se. Ukrojil si kousek vafle s rozetřenou nutelou a zvedl si ji k ústům. Zasténal. „Mmm. Tak dobré.“
Tom ztrácel kontrolu. V boxerkách se mu začínala formovat erekce a Tom nechtěl nic jiného, než s tím něco udělat. A Bill takhle při jídle sténající jeho momentální situaci vůbec nepomáhal.
„Takže, vyjdeme si dneska někam s klukama?“ Zeptal se Tom, silou vůle se snažil svou erekci potlačit mluvením o svých přátelích.
Bill si zvedl hrníček k ústům a zafoukal do něj. „Jo. Totiž, tak trochu jsem chtěl trávit čas jen s tebou, ale to je v pohodě.“
„Můžu jim zavolat, jestli chceš,“ nabídl Tom.
„Ale ne. Opravdu, můžeme spolu pobýt večer.“ Bill se odmlčel a odkašlal si. „Totiž, jestli chceš a nemáš žádné jiné plány.“ Usrkl ze své kávy.
Tom se zhluboka nadechl. „Samozřejmě!“ Odmlčel se. „Ehm, totiž, totiž, jasně. Jo.“
Byl královsky v prdeli.
Bill se usmíval a tváře mu zrůžověly. „Skvělé. Tentokrát můžeš jít ty ke mně.“ Napíchnul další kousek vafle a intenzivně se na Toma podíval, než se pustil do jídla.
Tom polkl. „Jo. Jasně, samozřejmě. Uh.“ Popadl svůj hrníček a na jeden zátah ho vyprázdnil. „Myslím, že teď půjdu do sprchy. Za chvilku jsem zpátky. Můžeš si dát všechny ty vafle,“ řekl ve spěchu a vstal, opatrně, aby se rychle otočil a Bill tak nespatřil, jak moc je vzrušený.
Bill přikývl, i když jej Tom nemohl vidět. „Dobře!“ zavolal za ním a pokračoval v jídle a v pití kávy.
autor: Valecita
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
original
Tom trpí mám pocit že Bill provokuje schvalně.
Tom je tak veľmi v prdeli, 😁 a Bill by mal prestať provokovať, lebo mu braček čoskoro skolabuje, xi