autor: Zarlina
Druhý překlad od Danny je opět jednodílka z roku 2015 od Zarliny. Zatím to novou překladatelku bavit nepřestalo, takže se brzy dočkáte vícedílné povídky… teda doufám. 😉 Užijte si povídku a udržujte naši novou překladatelku aspoň chvíli v nadšení svými komentáři. 😉 Pa J. :o)
Bylo nedělní odpoledne, docela teplo na tohle období, a Bill se potil, protože se snažil uklízet ten velký dům, ve kterém bydlel se svým manželem Tomem. Vždycky to byl Bill, kdo uklízel, staral se o zahradu a vařil pro ně jídlo. Nevěděl proč, nebylo to tak, že se na tom domluvili, prostě se to stalo. Když byl v blbé náladě, musel něco dělat, a vždy bylo co, když vlastníte dům. Buďto jeden z pokojů potřeboval extra úklid, vysát podlahu, zalít zahradu nebo cokoliv jiného, co Bill cítil, že musí být udělané. Tom si z toho dělal srandu a taky mu říkal, ať se trochu uklidní a najde si jiný způsob, jak se vyrovnat se špatnými dny, protože kdyby pokračoval, nezbylo by nic pro Toma. Lidé by si mohli myslet, že si Billa vzal jen proto, aby ho někdo rozmazlil.
Ne že by si to opravdu někdo myslel. Bill a Tom byli vždycky něco. Byli nominováni a vyhráli nejromantičtější pár na střední. Přestěhovali se spolu na vysokou a vzali se, když jim bylo pouhých 20. Vždy byli dokonalí jeden pro druhého. Všichni věděli, že spolu zůstanou navždy, to všechno Tom řekl škádlivým hlasem plným lásky.
Už nevtipkoval tak jako dřív, nestaral se, že Bill udělal všechnu práci. Moc často doma nebyl, aby si všiml, jestli je dům uklizený, nebo ne. Ani si nevšiml nových růží, které Bill zasadil na zahradě. Stále jen pracoval, nebo aspoň říkal, že je v práci, a Bill předstíral, že mu věří. Odpoledne byl pryč jako pokaždé. Pohotovost v práci. Řekl, že to může trvat několik hodin, nevěděl, v kolik přesně bude doma. Bill jen přikývl s nuceným úsměvem. To je v pořádku, řekl mu. Doufal, že Tom bude mít krásné odpoledne v práci.
Oba dva věděli, že Tomovy lži byly zbytečné. Oba dva věděli, že Bill není tak stupidní, ale stále předstírali, aby zachovali tu představu dokonalého manželství. Aby jim každý okolo věřil, že jsou spolu stále šťastní. Ale ani jeden z nich nebyl šťastný už několik let. Byli na sebe zvyklí, proto to neukončili. Po několika nekonečných hádkách a bezesných nocích oba řekli, že odchází, že je čas na to, aby žili svůj vlastní život.
Ale nikdy se to nestalo. Ani jeden z nich neodešel. Stále jedli večeři spolu, když Tom přišel z práce. Sdíleli jednu postel a stále předstírali, že je všechno v pořádku, když někdo přijel na návštěvu. Všichni si mysleli, že se jim daří skvěle, ale pravda byla taková, že se k sobě chovali jako cizinci. Cizinci žijící pod jednou střechou, sdílející všechno kromě citů.
Rozdíl mezi nimi byl ten, že Bill stále Toma miloval. Nechtěl, ale stále v něm byl kousek, který ho nemohl nechat odejít. Nemohl zapomenout na toho sladkého teenagera, do kterého se zamiloval, a to byla ta část, která ho nutila zůstat. Co ho přinutilo udržet si falešné úsměvy a hrát hru, kde oba dva předstírali, že věří všem Tomovým lžím. To byl důvod, proč ještě neodešel, důvod, proč udržoval dům a zahradu v perfektním stavu. Možná jednoho dne to Tom uvidí.
Bill se podíval po pokoji, kde stál, a přikývl. Uklízel celé odpoledne, a pokud se Tom uchýlil k normálním hodinám, kdy pracoval přesčas, měl by být brzy doma. Bill musel stihnout ještě další věci předtím, než se jeho muž vrátí domů. S posledním pohledem po pokoji se rozhodl to nechat tak. Odešel do druhého patra, kde si zalezl do sprchy. Doufal, že dnes večer se věci změní.
Něco bylo jiné, když Tom přišel večer. Něco, co nemohl rozpoznat. Dům byl vždycky perfektně uklizený. Cítil jídlo z kuchyně a mohl slyšet Billovy pohyby v obýváku. Bylo tam ale něco jiného, trvalo to delší dobu, aby přišel na to co.
Bill poslouchal hudbu. Bylo to potichu, ne více než hudba v pozadí, ale bylo to tam. Nějak to působilo, že dům ho více vítal. Spíše jako dům, který spolu sdíleli kdysi, předtím, než se navzájem odcizili. Bill miloval hudbu. Vždy si ji pouštěl a zpíval s ní, i když neznal slova. Ale nedělal to už nějakou dobu, proto trvalo Tomovi tak dlouho, než na to přišel. Jeho mysl na to byla zvyklá, ale nyní se to nestávalo.
Se zvědavostí odešel do obýváku a zastavil se ve dveřích. Zíral na svého manžela s překvapením. Bill ho ještě neregistroval, protože byl zaneprázdněný přípravou stolu. Vypadal jinak, než ho byl Tom zvyklý vídat. Poprvé za několik let se upravil. Měl na sobě těsné oblečení a doplňky. Jeho dlouhé tmavé vlasy byly perfektně stylované, jemně se dotýkaly jeho ramen.
„Uhm…“ Tom si odkašlal a Bill překvapeně vzhlédl. Setkal se s Tomovým pohledem s červenajícími se líčky.
„Ahoj,“ řekl Bill zlomeným hlasem.
To bylo první, a poté si uvědomil, že Bill se pouze neupravil, ale použil i makeup. Měl ho perfektně nanesený, že by nikdo neuvěřil, že ho už několik let nepoužíval. Byl krásný, naprosto úžasný a Tomovo srdce poskočilo, když uviděl před sebou dokonalého muže.
„Ahoj,“ odpověděl Tom jemně. „Uhm… ty…“ skousl si ret. Nebyl si jistý, jestli chce znát odpověď na otázku, která mu probíhala v hlavě. „Máš společnost?“
Věděl, že by nemohl být na Billa naštvaný, kdyby nebyl sám. Ne po všech těch časech, kdy on byl s někým jiným během těch pár let. Nemohl si pomoct, ale žárlil. Nikdo se nesmí dotknout toho krasavce, kterého si Tom vzal. Bill byl opravdu krásný. Jen Tom to v poslední době neviděl.
„Ne.“ Bill zavrtěl hlavou. „Myslel jsem, že se spolu navečeříme.“ Ukázal na stůl, na němž byl připravený nejlepší porcelán. „Myslím… tedy pokud bys chtěl? Udělal jsem tvoje oblíbené…“
„Jo jasně,“ Tom odpověděl. Byl zmatený, stále jedli společně, ale nikdy neseděli u stolu. V poslední době si vzali jen talíře a seděli před televizí. Celá tahle věc ho zaskočila. „Uh, je to kvůli nějaké speciální příležitosti, nebo…?“
Bill si kousnul do rtu a pohled odvrátil na stůl místo Toma.
„Naše výročí…“ zamumlal. Nervózně přejel prsty přes dřevo.
„Oh…“ Tom na to úplně zapomněl. Neslavili jejich výročí svatby už dva roky. Vůbec na to nepomyslel. „Sakra… Omlouvám se… Neměl jsem…“ Zastavil se. Nevěděl, co má vlastně říct.
Neměl jsem zapomenout, neměl jsem ti dneska lhát. Neměl jsem se vracet za tebou, když jsem cítit jiným mužem.¨
„To je v pořádku…“ Bill zašeptal a zvedl pohled k Tomovi. Díval se na něj se smutkem v očích. „Proč si nezajdeš před večeří do sprchy? Bude to hotové za 20 minut.“
Tom přikývl, cítil se hrozně, když se otočil a šel do koupelny. Uvažoval, co se stalo, že všechno dopadlo tak špatně, jak mohli skončit takhle? Jak se z nich stali najednou cizinci?
Zatímco byl ve sprše, uvažoval o muži, který na něj čeká v obýváku. Začal přemýšlet, co se vlastně mezi nimi stalo. Byli spolu od střední školy, poté se přestěhovali na vysokou a vzali se. Byli velmi mladí a rozhodli se strávit spolu zbytek života. Dokončili školu, našli si práci, kterou milovali, a koupili dům, kde spolu zestárnou. Byli šťastní, všechno bylo tak, jak to chtěli.
Pak se něco stalo. Tom nevěděl, co to bylo, ale jak šel čas, přestali dělat všechny ty věci, které kdysi pro ně byly důležité. Přestali spolu snídat, nevolali si během oběda a netrávili spolu čas před krbem večer, aby si povídali o tom, jaký byl jejich den.
Ztratili se navzájem a nenašli cestu zpátky.
Tom začal vídat ostatní. Začalo to s mužem v práci. Tom řekl Billovi, že musí zůstat déle v práci a Bill mu věřil. Bylo to jednoduché, a když to ten muž, se kterým to táhl, ukončil, nepřestal. Našel si někoho jiného a dál Billovi lhal.
A i když Bill Tomovi jeho lži nevěřil, stále předstíral, že ano. Nikdy se ho neptal, nikdy se nedožadoval vysvětlení. Stále se usmíval a předstíral, že je všechno v pořádku. I když Tom Billa zabíjel pokaždé, když mu lhal.
Tom věděl, že mu ubližuje. Věděl, a přesto nepřestal. Měl ho opustit, měl to skončit, byla by to ta správná věc, ale přesto to neudělal.
Nemohl vysvětlit proč, nemohl říct, proč chtěl být najednou s někým jiným, nebo proč neudělal tu správnou věc a neřekl svému manželovi pravdu, proč to neskončil, jak to měl udělat. Ale dnes poté, co uviděl Billa znovu, začal vzpomínat, jaké to bylo s krásným mužem, kterého kdysi tak moc miloval.
Nebyl to jen jeho vzhled, bylo to něco víc. Byl to způsob, jakým se na něj Bill díval. Očima naplněnýma láskou, které mu říkaly, že ho nikdy nepřestal milovat.
Bill ho nikdy nepřestal milovat, ani potom, co mu Tom stále ubližoval.
Tom vylezl ze sprchy, natáhl se po ručníku, zatímco se na sebe díval v zamlženém zrcadle. Nezasloužil si Billa, ale možná můžou zase věci napravit. Možná není úplně pozdě. Možná tady stále byla šance pro něj. Nevěděl, jak by tam pro ně mohla být, když spolu celé roky nemluvili, ale jedna jeho část doufala, že stále mají budoucnost.
Odešel do ložnice, aby se převlékl do čistého oblečení. Znovu se podíval do zrcadla, cítil se unavený. Unavený ze všech těch lží, z předstírání, že všechno bylo v pořádku, i když nebylo. Nejistý tím, co chce ve svém životě.
Znovu odešel do obýváku ve chvíli, kdy viděl, že Bill dává talíře na stůl. Usmál se, když viděl černovlasého muže, který se díval na stůl a upravoval nůž, jenž nebyl na svém místě. Kousal se do rtu, vypadal, že si není jistý, jestli je všechno perfektní, jak by mělo.
Bill byl vždycky perfekcionista. Vždy chtěl mít všechno tak krásné, jak jen to mohlo být. Nikdy nepřestal upravovat věci na poslední chvíli.
To byla jedna z věcí, kterou Tom miloval, když se poprvé setkali. Chtěl vždy mít všechno okolo sebe dokonalé. Nemohl nechat nic napůl udělané. Bylo to fascinující pro někoho jako Tom, kdo se o nic většinou nestaral tak jako Bill.
Dali se dohromady díky skupinovému projektu ve škole. Předtím byli cizinci, spolužáci, ale cizinci. Poté byli spárováni, aby spolupracovali. Bill byl tak nadšený, aby bylo všechno dokonalé, měli nejlepší prezentaci ze všech. Tom jen proplouval a byl fascinovaný Billovou energií. Potom spolu začali trávit více času, poznávali se, a nakonec to byl Tom, kdo se Billa zeptal. Byli od té doby pár a Tom si byl jistý, že navždy zůstanou společně.
Bill byl všechno, co Tom vždycky chtěl, nemohl rozumět tomu, co se změnilo tak rychle. Bill byl stále ta samá osoba, tak proč to Tom nedokázal ocenit? Proč si připadal, že potřebuje víc, než mu jeho manžel nabídne? Nevěděl to, a asi se to ani nedozví.
Bill se podíval od stolu, a když viděl Toma ve dveřích, nervózně se usmál.
„Hey…“ řekl potichu.
„Hey.“ Tom odpověděl s úsměvem. „Vypadáš nádherně, Bille,“ řekl, když se přibližoval ke stolu. Bill sklopil pohled a zamumlal ‚díky.‘ Ukázal ke stolu a požádal Toma, aby si sedl. Po chvilce oba seděli v naprostém tichu. Nevěděli, co mají říkat.
Bylo to jednoduché. Nikdy nepřestali mluvit o věcech. Mohli sedět u večeře hodiny, kdy měli jídlo snězené a svíčka skoro dohořela, stále mluvili o věcech, které nebyly důležité. Byla to normální věc. Tom nikdy nebyl unavený z Billova hlasu, sledoval, jak pohybuje rukama, když něco vysvětluje, když viděl, jak se jeho oči rozzářily, když mluvil o věcech, které pro něj byly důležité. Sdíleli spolu několik pozdních hodin, které trávili mluvením. Najednou si Tom uvědomil, že mu to chybí.
Dojedli v naprostém tichu, hned jak byly talíře prázdné, Bill se zvedl od stolu a začal uklízet. Vypadalo to, že začíná litovat celého toho nápadu. Možná by to bylo jednodušší, kdyby ignorovali jejich výročí, protože by se nemuseli rozhodovat, zda stráví večer společně, nebo to vzdají a půjdou do postele bez dalšího slova.
Tomův telefon najednou vydal hlasitý zvuk. S povzdechem ho vyndal z kapsy, šťastný, že se může podívat na něco jiného než na Billa, ale ten pocit rychle vyprchal, když viděl tu zprávu.
Byla od Noaha, muže, kterého Tom vídal za Billovými zády. Tom zapomněl, že si má vymyslet lež pro Billa, sbalit si věci a strávit noc u Noaha. Byl překvapený Billem, tím, jak připravil stůl, hudbou, a tím, jak Bill vypadal. Dokonce si nevzpomněl, že slíbil, že bude někde jinde.
„Něco je špatně?“ Bill se zeptal a Tom zvedl pohled, aby se setkal s jeho ustrašeným obličejem.
„Ne,“ řekl potichu. „Jen práce, mám prezentovat společnost zítra ráno na konferenci. Chtějí, abych odjel dnes v noci, protože vlaky tak brzy ráno nejezdí.“
„Oh…“ Bill přikývl, znovu předstíraje, že věří Tomovým lžím, ale Tom viděl, jak moc mu to ublížilo. „Potom bys měl raději jít, nechceš zmeškat svůj vlak.“ Řekl Bill potichu.
Tom ho sledoval, jak se otočil, ale nemohl si nevšimnout smutku v jeho očích a viděl, jak si rychle utírá slzy předtím, než se vydraly ven. Nemohl to udělat. Nemohl opustit Billa takhle. Věděl, že Bill nesnáší způsob, jakým ho nechává o samotě. Nikdy ho ale neviděl, že by brečel. Byl slepý, uvědomil si, jak moc ty lži ubližují muži, kterého miloval.
Hned litoval toho, že to dělá, když viděl, jak Bill zvedá ruku, aby si znovu utřel oči. Pokaždé litoval, když mu lhal. Když ho nechal o samotě, pokaždé si vybral někoho jiného než jeho. A poté si uvědomil, že nechce odejít. Nebylo to jen proto, že nemohl, ale opravdu nechtěl. Chtěl zůstat přesně tam, kde je, chtěl dát znovu věci do pořádku. Chtěl se znovu zamilovat do muže, kterému slíbil, že ho bude milovat a ochraňovat po zbytek jeho života.
„Ne,“ řekl Tom potichu. Zvedl se ze židle a přešel k Billovi, který se otočil a díval se na něj zmateně. „Oni to beze mě přežijou.“ Tom pokračoval a zvedl ruku, aby Billovi odstranil ofinu z čela. „Dnes jsem tvůj, pouze tvůj.“
Bill překvapeně zamrkal a Tom se mu nedivil. Byly to roky, kdy Tom dal přednost Billovi před kýmkoliv, kdo mu psal. Nezajímalo ho, jestli je to práce, nebo to Tom vždy jen řekl. Bill nikdy nebyl na prvním místě. Od té doby to Bill přijal. Nikdy se mu to nelíbilo, ale musel se naučit s tím žít.
„Co?“
„Omlouvám se, že jsem tě nechával o samotě.“ Tom zašeptal, opatrně dal ruce kolem manželova pasu. Bylo to divné, nedržel Billa takhle blízko dlouho, ale cítil, že je to správné, přesně jak k sobě patřili. „Slibuju, že budeme trávit čas společně.“
Cítil Billovu nejistotu v tom, jak se jeho tělo napnulo, a v jeho ocích viděl, že mu nechce věřit jeho slova. Tom mu rozuměl, nevěřil by sám sobě, ale udělá cokoliv pro to, aby mu ukázal opak. Ukáže Billovi, že to myslí vážně, že tohle skončí. Chtěl tomu dát šanci, opravdovou. Pokud by si i stále potom nebyl jistý, že Bill je ten pravý, udělá tu správnou věc a skončí to.
Chtěl všechno napravit, uvědomil si, že možná je trochu pozdě, a věděl, že to bude těžké, ale chtěl to nejlepší, protože i když to v poslední době neviděl, Bill si zaslouží někoho upřímného. I kdyby bylo pozdě na to, aby se změnil Tom, mohl zkusit udělat věci jinak.
Přitáhl si Billa ještě blíž, i když trochu váhal a přemýšlel, jestli ho druhý muž bude stále chtít po všem, co se stalo. Rozhodli se to zkusit, stále byli spolu ženatí, a po tom, čím si Bill prošel, udělal mu krásnou večeři. Musel mít nějakou naději, že to ještě není konec. Nahnul se trošku blíž, ale stále nepřerušoval oční kontakt. Zavřel oči a přitiskl své rty na Billovy, cítil chuť jeho rtů poprvé za dlouhou dobu.
Bill do polibků překvapeně vzdychl. Tom začal pohybovat rty opatrně a pomalu. Souhlasně zamumlal a jeho ruka si našla cestu okolo Tomova krku, vítající tu chuť a Tomův jazyk. Nesdíleli spolu dlouho žádný polibek, ale věděli, jak přesně pohybovat rty. Věděli, jak to ten druhý má rád. Byli perfektní pro sebe, vždycky byli, a Tom nepochopil, proč chtěl líbat někoho jiného. Nikdo nechutnal tak dobře jako Bill, nikdo ho nedokázal políbit jako on. Nikdo nevěděl, co udělat, aby se cítil dobře, tak jako Bill.
Nechal svůj jazyk, aby přejel Billovi po horním patře, čímž si vysloužil od mladšího muže malý sten. S úsměvem to udělal znovu, protože věděl, že to je jedna z věci, kterou Bill miluje. Věděl přesně, že je to správně, protože Billem projela vlna vzrušení. I po dlouhé době dokázal Billa dostat do kolen. Billova ruka byla v jeho vlasech, jako by se bál, že když ho pustí, tak odejde.
„Chceš se přesunout do ložnice?“ zašeptal Tom proti Billovým rtům.
„Jsi si jistý, že chceš?“ zeptal se Bill. Trošku se odtáhl a podíval se na Toma. „Myslím… nechci, aby sis myslel, že tě nutím, nebo…“
„Chci,“ Tom ho přerušil. Nesnášel se za to, že on byl důvod, proč je Bill tak nejistý. Nemělo to takhle být. Neměl si být nejistý, že s ním jeho manžel nechce být. Bylo to špatně a Tom si to nikdy neodpustí. „Chci tebe.“
Vzali to pomalu, pomaleji, než to dělali předtím, možná pomaleji než kdy jindy. Bylo to, jako by potřebovali čas, aby se znovu poznali. Jako by se potřebovali dotýkat každé části jejich těl, protože jejich ruce neměly dost. Bylo to sladké, láskyplné a Tom to nechtěl nijak jinak. Trvalo mu to dlouho, než Billa svlékl a miloval se s každou částí jeho rtů, krku a vrchní částí těla. Užíval si jeho rty a jazyk na bledé kůži.
Měli pocit, že jsou zase mladí, jako by si nebyli jistí, co má ten druhý rád, předtím, než se tak dokonale poznali, že by to mohli dělat i ve spánku. Rozdíl byl v tom, že přesně věděli, co dělají. Věděli, jak toho druhého dohnat k šílenství.
Tom věděl, jak Billa donutit vykřikovat tím nejkrásnějším způsobem, a když se oba zbavili oblečení, ujistil se, že využije svoji znalost, aby si Bill užil každý dotek. Chtěl ujistit Billa, že ví, jak je tahle noc důležitá. Chtěl, aby začali znovu. Tom si nechtěl jen užít, bylo to více než sex. Chtěl se milovat, aby Billovi dokázal, že stále mají šanci.
Trvalo mu dlouho, než si ho připravil, chtěl se ujistit, že Billovi nemůže žádným způsobem ublížit. Byl pomalejší a opatrnější než kdykoliv předtím a líbal Billa po celém těle. Když Tom cítil, že jsou oba dva připravení, pomalu do Billa zasunul, stále se mu díval do očí. Usmál se, když Bill zavřel oči v rozkoši, a pokaždé sténal Tomovo jméno, přejel mu tělem pocit štěstí. Cítil, že jednoho dne to muži pod sebou vše vynahradí.
Tom dosáhl orgasmu a z úst mu vyšlo Billovo jméno. Mohl cítit, jak Billova ruka stiskla jeho vlasy, když dosáhli orgasmu společně. Po dlouhé době leželi vedle sebe a snažili se chytit dech, když si Tom uvědomil, že Bill brečí. Slzy mu stékaly po tvářích a v očích měl smutek.
„Bille?“ Tom zašeptal a opřel se o lokty, aby se díval na muže pod sebou, který natočil tvář k němu. „Co se děje? Ublížil jsem ti?“
„Ne,“ Bill zašeptal. Prstem přejel od jeho nosu až ke rtům. „Byl jsi úžasný, jen… si přeju, aby tohle pokračovalo.“ Zašeptal. „Přeju si, aby to nebylo jen dnes v noci, chci, abys byl zase můj.“
„Bille… já…“
„Miluju tě,“ Bill vyhrkl. „Stále tě tak moc miluju…“
Tom překvapeně zamrkal. Věděl, že ho Bill stále miluje potom všem, ale nečekal, že to někdy uslyší. Ten pohled v jeho očích zlomil Tomovi srdce. Bál se, plný bolestí, že ho Tom už nemiluje.
„Taky tě miluju,“ řekl Tom potichu a dal Billovi jemnou pusu na rty. „Vím, že mi nevěříš a máš na to právo, ale omlouvám se za vše, co jsem ti udělal. Nevím, proč jsem to udělal, ale stále tě miluju, Bille.“
Bill se na něj podíval, a poté se opatrně usmál. Nebyl si jistý, jestli Tom říká pravdu, ale doufal, že ano. „To je v pořádku.“ Zašeptal, vždycky chtěl ujistit Toma, že je všechno v pořádku.
„Ne, to není.“ Tom zavrtěl hlavou. „Není to v pořádku a nikdy ti to nevynahradím.“ Dlouze se nadechl a Billovi utřel slzu. „Ale slibuju ti, Bille, že už ti nikdy takhle neublížím.“
Bill se jen usmál. Pravděpodobně mu stále nevěřil, a Tom se mu nedivil. Bude to chtít více než jen sliby, aby mu Bill začal znovu věřit, a Tom udělá cokoliv, aby si získal jeho důvěru zpátky. Nezáleží na tom, jak dlouho to bude trvat. Jeden den si vzpomenou, proč se vlastně vzali.
Tom natáhl ruku. Nabídl Billovi, aby se přisunul blíže, a s dalším úsměvem si Bill položil hlavu na jeho hrudník a jeho ruka si našla cestu okolo jeho pasu. Tom Billa políbil do vlasů a zavřel oči, cítil Billův dech proti své kůži.
Bill zaléval své růže. Slyšel zvuk Tomova auta na příjezdové cestě a jeho rty se zkroutily do úsměvu. Pokračoval ve svém úkolu a čekal, kdy Tom dojde na zahradu, doufaje, že bude v dobré náladě, když je pátek a mají před sebou celý víkend, který mohou strávit spolu.
Posledních pár měsíců se jim dařilo skvěle. Bill začal věřit, že ho Tom opravdu miluje, i když měli několik těžkých let a stále mají budoucnost před sebou.
Tom už nelhal, nikdy nezůstával v práci dlouho a vždy přišel domů s úsměvem na tváři. Předtím, než udělal cokoliv jiného, políbil svého manžela a nikdy neopustil dům bez ranního polibku se slibem, že bude brzy doma. Slibem, který dodržel.
„Ahoj, pane krásný.“ Tom se usmál a Billa objal jen jednou rukou. Bill si všiml, že něco skrývá za svými zády. „Vypadáš dneska šťastně…“
„Já jsem.“ Bill se usmál a naklonil hlavu, aby přijal Tomův polibek. „Co to tam máš?“
Tom se ušklíbl. Věděl, jak moc Bill miloval překvapení, a s úsměvem vytáhl kytici, kterou schovával za svými zády. Jeho úsměv se rozšířil, když slyšel Billův vzrušený hlas.
„Tomi, jsou nádherné.“ Bill skoro potáhl, když přijal kytici. „Ale proč?“
„Protože tě miluju.“ Řekl Tom a znovu ho políbil. „Tebe a nikoho jiného.“
Bill mu vrátil úsměv a políbil ho. S kyticí v jedné ruce a v druhé ruku svého manžela, šel Bill zpátky do domu. Domu, který oba mohli nazývat domovem.
překlad: Danny
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 35
Opravdu krásná povídka, vehnala mi slzy do očí. Děkuji za překlad. 🙂
I když jsem dopředu věděla od slečny překladatelky o čem povídka je.. I přesto jsem se neudržela a při čtení v řádcích se mi objevili slzy na tváři. Opravdu moc pěkná povídka, dojemná ale především s šťastným koncem.. 😊 Proto děkuji i za skvělý překlad a dobrý výběr 😘 Jen tak dal.. budu se těšit na další a další překlady 😊
Ach….este ze si Tom uvedomil kde vlastne ma stastie. Doma pekne v posteli a nie v praci kadejaky hlupak. Nadherna poviedka. O krasnych citoch, odpustani, nadeji. Dakujem za preklad
Ach..to bylo takové hořkosladké..úplný srdcebol. Tom je pěkný vůl, že si neváží toho, co doma má. Naštěstí mu to došlo dřív než bylo pozdě.
Díky za překlad.
Musím říct, že ze začátku mě Tom pěkně naštval, ale jsem moc ráda, že si to potom uvědomil.
Byla to opravdu nádherná povídka a je výborně napsaná a také samozřejmě přeložená, že jsem všechny emoce prožívala s Billem a Tomem.
Děkuji autorce za tuto výbornou povídku a překladatelce za chuť překládat, za skvělý výběr povídky a vynikající překlad, děkuji! 😉
Krásná povídka ještě že si Tom uvědomil co pro něj Bill znamená moc dík za překlad.
Napsane je to krasne, jen ja mam problem s temihle tematy. Neverim na zpravovani vztahu ani sexem, ani ditetem coz je taky in. Chtela bych verit, ze nasli happy end, ale spis si myslim ze to po case zase sklouzne tam, kde to bylo. Ale povidka je uzasne napsana 💜
[5]: Mám stejný názor,ještě jednou díky za překlad.
Naozaj krásna a dojemná poviedka, milujem šťastné konce😊
Bylo to nádherné, dojemné a mělo to krásný a šťastný konec děkuji moc za překlad
krásna poviedka,veľká vďaka za preklad