Flight 1/3

Povídka s jednoduchým názvem „Let“ má jen tři díly a holandská autorka Sturmfrei ji napsala v roce 2017. Přeložit se ji pro vás rozhodla Zuzu, tak si hezky počtěte a dejte Zuzu vědět, že její dlouholetou a náročnou práci pro blog oceňujete. Pa J. :o)

Pokud se zeptáte Georga, Tom a Bill jsou ve vztahu.

Ve vzduchu

Kytara v rohu Tomova pokoje sama hrála. Tom se na ni lenivě usmíval. Nedokázal tu píseň tak úplně rozpoznat, ale mělo to atmosféru něčeho dobrého a on si spolu s ní chvíli broukal. Až po jedné nebo dvou minutách si vzpomněl, že kytary obvykle nehrály, aniž by někdo brnkal na struny. A trvalo mu dalších několik vteřin si uvědomit, že sní, a že ta píseň je ve skutečnosti jeho vyzvánění.

ach sakra zase jsem zapomněl na ten časový posun!!! nechal jsem ti zprávu v hlasové schránce, ale neposlouchej ji, dokud se dostatečně nevyspíš, okay? -b

Tom se nad tou zprávou připitoměle zazubil, pak ignoroval její obsah a vytočil svou hlasovou schránku. Jakmile mu robotický ženský hlas potvrdil, že má novou zprávu, přitiskl si telefon k uchu s větší dychtivostí, než si opovažoval přiznat.

„Ahoj,“ vydechl Bill. I když Tom věděl, že je to jen nahrávka Billova šeptání, pocítil na páteři zachvění, a sevřel telefon o něco silněji. „Tak jsem právě nasedl do letadla zpátky do LA, bude to desetihodinový let bez přestávky přes celou noc. Doufám, že se mi podaří se trochu vyspat do krásy, bůh ví, že to potřebuju-„

Tom musel využít veškerou svou pevnou vůli, aby nevyskočil z postele a neprobudil svého spolubydlícího. Věděl, že Georg neoceňoval žádné rušení spánku, zvláště ne kvůli jednomu z Tomových motýlky poháněných kolapsů z důvodu Billova příchodu. Namísto toho si zprávu přehrál ještě jednou, nastavil si budík na půl druhé odpoledne (i když věděl, že bude v tu dobu v práci), a padl zpátky na polštář.

O tři a půl hodiny neklidného spánku později se Tom vyhrabal z postele a vydal se na svou běžnou ranní rutinu, kdy nakonec skončil u kuchyňského stolu s telefonem v jedné ruce a se studeným toustem ve druhé. Odpovídat na Billovy zprávy bylo o tolik jednodušší, když jeden druhého jen sotva znali – čas a místo, mrkající smajlík, hotovo. Téměř osm měsíců po jejich dohodnutém uspořádání Tom zápasil s každým slovem. Dokonce i když věděl, co chtěl říct, úplně o něčem jiném bylo jak.

„Snídáš svůj telefon? Ne, nech mě hádat. Bill napsal. V nemožnou hodinu. Opět.“

Tom chvíli v tichosti seděl a snažil se přijít na to, o kolik víc času jim to dopřeje. Bylo očividně až příliš brzy na tak pokročilou matematiku; jediné, na co se dokázal soustředit, byla představa Billa, jak s ním sedí u stolu, snídá a usmívá se. Nakonec si zhluboka povzdechl a zvedl toust z podlahy.

„Víš, co ještě bys měl udělat?“ Řekl Georg, zatímco si na toust roztíral máslo. „Říct mu, že si musíte promluvit.“

Než mohl Georg odpovědět s další dobře mířenou, často opakovanou radou, Tom popadl jeden z jeho toustů a naštvaně si kousl. Jeho další slova vyšla ven spolu se sprškou drobků.

„Už jsem ti říkal, ty to zvládneš,“ trval na svém z bezpečné vzdálenosti. „Už teď to zvládáš, protože vy dva už prakticky jste pár.“ Tom si odfrkl, ale Georg ještě neskončil. „Bill je tady po celou zatracenou dobu. Má ve tvém šatníku šuplík se spodním prádlem. Koupil jsi mu věšák na ručník do koupelny, aby se tam jeho věci vešly spolu s těmi našimi.“

Rázně vyšel z kuchyně do svého pokoje, popadl tašku, a poté oddupal ke dveřím. Aniž by zavolal jediné slovo na rozloučenou, prásknul za sebou dveřmi a rázně vešel do výtahu. Mohl prakticky slyšet Georgovo protočení očí, ale řekl sám sobě, že je mu to jedno. Tak možná s Billem chtěl oficiální vztah – no a co? Bill dal od začátku zcela jasně najevo, že se to nikdy nestane, a Tom souhlasil se všemi podmínkami bez zaváhání. Nemohl nyní změnit názor a riskovat, že ztratí to, co měli, dokonce i když to, co měli, nebylo na sto procent to, co chtěl.

Problém byl, že ignorovat Georga byla ta lehká část. (Alespoň mu Tom mohl prásknout dveřmi). Ignorovat Billa, rozptýlit se od myšlení na Billa, to byl prohraný souboj ještě dřív, než to vůbec začalo. Tom prošel po cestě do práce kolem několika stánků s časopisy a Billova tvář zdobila každý z nich. Jeho lícní kosti, rovný nos, plný spodní ret. Tmavé oči vystupující z hladké, bledé kůže. Černobílé dredy naaranžované odlišně na každé fotografii, ale vždy zvýrazňující to, co bylo katalyzátorem jeho kariéry a co se stalo Billovou obchodní značkou: ten jeho naprosto androgynní vzhled.

Módní drahoušek, stálo v prvním titulku. Další časopis jej velebil jako současnou múzu vrcholné módy, inspirující novou éru bezpohlavního oblečení. Byl tam Bill, zubící se, zatímco jej Karl Lagerfeld představoval Choupette, své kočce. Bill byl oblečený ve třpytivém stříbrném plášti, dredy měl rozpuštěné kolem ramen, a černý inkoust na jeho předloktí byl ostrým kontrastem k jemným tónům jeho make-upu a delikátní látky. Na dalších byl Bill oblečený v kůži, v krajce, v kůži a v krajce, ve vysokých botách a v kovbojských botách, stojící, sedící, ležící, uprostřed piruety, objímající psa, popíjející kávu-

„Pane? Budete si něco kupovat?“

Kolem Toma se znovu zmaterializoval skutečný svět a on našel sám sebe u novinového stánku kousek od zastávky metra, jak zírá na poslední vydání Vogue. Bill se na něj z obálky vědoucně ušklíbal. Prodavač se na něj díval se směsicí nudy a obav; neschopný odpovědět, Tom jen pokrčil rameny, a zároveň zavrtěl hlavou, než zamířil do budovy, ve které pracoval.

Pokud přijdeš zítra večer, udělám ti lasagně

Po chvilce zaváhání si smazal upozornění na půl druhou a odhodil telefon do tašky, kde se snad někde ztratí vespod mezi obaly od proteinových tyčinek, zamotanými a rozbitými sluchátky a účtenkami od donáškového jídla. Nacpal tašku do spodního šuplíku svého stolu, s kopnutím ho zavřel, a ponořil se do svého nejnovějšího případu.

***

Samozřejmě, když byla jedna hodina a třicet minut, Tom pocítil náhlé nutkání jít na oběd do nejbližšího Starbucks a zkontrolovat, jestli mu nenapsal Georg. Nenapsal – ale v 1:43 se na obrazovce rozsvítilo Billovo jméno.

jestli mi uděláš lasagne, přísahám, že tě nechám, abys mě udělal na kuchyňském stole

S třesoucím se dechem i prsty Tom odpověděl: večeře bude v 7

autor: Sturmfrei

original