autor: elvisfan
Další překlad od Zuzu – mimochodem, je to už 43. vícedílka, kterou pro tenhle blog překládá. 🙂 Tentokrát si vybrala povídku od elvisfan z roku 2016. Má 29 kapitol a bude na blogu každou neděli. Užijte si čtení. :o) J.
Přišel do New Yorku kvůli škole, a aby viděl kousek světa. To, co tam našel, změní jeho život navždy.
„Nepouštěj to! Nepouštěj to!“
„Říkal jsem ti, že to držím!“
„Tvoje strana klouže dolů…“
„Do prdele!“
Bill sledoval, jak krabice obsahující jeho zbrusu novou mini-chladničku, vyklouzla z rukou jeho kamaráda Andrease a spadla, zdánlivě zpomaleně, na podlahu. Andy pevně zavřel oči a ústa se mu pootevřela bolestí, když mu roh krabice přistál na levém chodidle.
„Zkurvená bedna!“ Zařval Andy k pobavení všech ostatních na jejich podlaží.
„Říkal jsem ti, že to klouže,“ vyštěkl Bill. Nervózně se kousl do rtu, když jeho kamarád začal poskakovat po nezraněné noze nahoru a dolů. „Jsi v pořádku?“
„Přežiju to,“ dostal ze sebe Andy.
Dali si krátkou přestávku, než se pulzující bolest v Andyho chodidle ztlumila, a už se chystali krabici znovu zvednout, když se chodbou rozezněl známý hlas.
„Kluci, pusťte k tomu profíka.“
„Gustave!“ Vykřikl Bill a vklouzl rukama kolem blonďákova krku. „Jaké jsi měl léto?“
„Nudné,“ pokrčil Gustav rameny, okukoval přitom krabici na podlaze a rozhodoval se nad dalším postupem. „Hodně jsem pracoval a vydělal si nějaké peníze navíc, abych tady nebyl tak závislý na rodičích. Připravený to zkusit znovu?“
„Připravený.“
„Pozadu nebo popředu?“
„Popředu.“
Bill si kleknul a pomalu krabici znovu zvedli.
„Já na vás budu dohlížet,“ rozhodl se Andy a pomalu kulhal, zatímco je vedl k jeho a Billově kolejnímu pokoji.
Bill opět postupoval rychlými šouravými kroky ke svému pokoji, zatínal zuby a uvažoval, proč si vybral ten lehce větší, a tím pádem i těžší model mini-ledničky. Byl jen pár kroků od dveří, když se jeho oči setkaly s očima dalšího muže zjevně v jeho věku, který za sebou táhnul své zavazadlo. Byl vysoký a štíhlý, s tenkými černými dredy visícími až na záda. Zírali jeden na druhého tak dlouho, jak jen to bylo možné, dokud druhý muž nevešel do svého vlastního pokoje o kousek dál. Za ním Bill spatřil ještě vyššího muže s oholenou hlavou a tetováním na krku, který nesl velkou krabici do stejného pokoje.
Zcela rozptýlený Bill neměl tušení, že Gustav zastavil, dokud krabice s chrastivým zaduněním opět nespadla na podlahu.
„Alespoň jsme se tentokrát dostali až do pokoje,“ konstatoval Gustav.
Bill zatleskal, když jeho kamarád vytáhl přístroj z krabice a zapnul ho do nejbližší elektrické zásuvky. „Požaduješ nějaké další těžké zvedání?“ Zeptal se Gustav pouze lehce zadýchaný.
„Myslím, že tohle bylo nejhorší,“ odpověděl Bill. „Zbytek mých menších krabic přinese Gordon.“
„Nepředpokládám, že se to mezi tebou a tvým nevlastním otcem přes léto nějak zlepšilo,“ přemýšlel Andy nahlas.
„Pořád chodím do školy sedm hodin jízdy od domova,“ odpověděl Bill suše. „Co ti to napovídá?“
Gordon, Billův nevlastní otec, zdvořile zaklepal na rám dveří a napřáhl ruce se dvěma krabicemi ke svému nevlastnímu synovi.
„To už jsou z auta poslední,“ prohlásil.
„Díky, že jsi mě odvezl,“ odpověděl Bill a položil poslední ze svých věcí na postel.
„Ale, to není žádný problém,“ mávl rukou Gordon. „No, radši už se vydám zpátky na cestu. Zavolej, když budeš něco potřebovat, a snaž se tento rok nepřekročit limit na své kreditní kartě.“
„Okay,“ odpověděl Bill, ohromený škádlivým tónem v hlasu svého nevlastního otce. „Měj hezkou cestu domů.“
„Dávej na sebe pozor, Bille.“
Gordon byl pryč dřív, než mohl Bill vůbec říct sbohem.
„Páni,“ byla Andyho jediná odpověď.
„Dojemné,“ dodal Gustav. „Moje máma mě na rozloučenou objímala tak silně, až jsem měl málem modřiny, a to jsem od domova jen tři hodiny.“
„Hádám, že bych měl být vděčný, že je pořád ochotný mi tu školu platit,“ odpověděl Bill, když se svezl na svou postel. „Koneckonců, nejsem jeho dítě.“
Gustav vycítil depresivní melancholii, která hrozila, že zaplaví celý pokoj, a tak vyskočil ze svého místa na okraji Andyho stolu.
„Měli bychom zamířit dolů do společenské místnosti?“ Navrhl. „Najít pro mě a Andyho pár žhavých věciček?“
„Hej!“ Zabručel Bill. „Jen proto, že preferuju penis před vagínou, to ještě neznamená, že nemůžeme najít někoho žhavého i pro mě!“
„Bille, mám tě rád,“ odpověděl Andy. „Ale nebudu kvůli tobě očumovat kluky.“
Bill věnoval svému spolubydlícímu dobromyslné povystrčení ven z pokoje a společně se vydali k výtahům. Když procházeli kolem jistého pokoje na konci chodby, Bill nakoukl dovnitř a spatřil toho kluka s dredy, jak mluví s tím druhým, starším mužem. Dredatý mladík se na poslední chvíli otočil a zachytil tak krátký záblesk Billa procházejícího kolem.
„Jak to sakra dělá?“ Bill odtrhnul svůj pohled od pozadí kluka u kulečníku a následoval Andyho pohled napříč místností. Ušklíbnul se nad pohledem na jejich kamaráda u snack baru spolu se třemi dívkami.
„Žárlíš, Andy?“ Zeptal se vědoucně.
„Sakra, jo!“ Odpověděl Andy. „Ten člověk je magnet na holky! Chci, aby mi dával lekce!“
„Vlastně jsem se na něj jednou jedné holky zeptal, na večírku minulý rok.“ Bill si ukradl další pohled na pozadí kulečníkového kluka, než pokračoval. „Řekla mi, že je celý… ach, jak jen to říkala? Že je celý sladký a mazlivý.“
„Gustav?“
„Jo,“ přikývl Bill. „No tak, přece jsme za ty roky viděli, kolik holek prakticky stojí řadu na to, aby ho mohly obejmout.“
„Chci ho zabít, jen co na to pomyslím.“
„Hádám, že to dává smysl. Vážně má skvělé paže.“
Andy prudce otočil hlavu k osobě, se kterou sdílel gauč, oči měl vykulené a možná i lehce vyděšené.
„Co?“ Bill si odfrkl. „Haló? Všiml sis těch svalů?“
„Ehm, svalů na rukách chlapa?“ Zeptal se ho Andy. „V poslední době ne.“
„Přijmi tohle od gaye, Andy. Gustavovy paže jsou skvělé.“
Bill obrátil svou pozornost zpátky ke klukům hrajícím kulečník, dokud si neuvědomil svým periferním viděním, že Andy jeho směrem dál posílá zvědavé pohledy. Nakonec se k němu otočil s tázavým pohledem.
„Takže… ehm,“ koktal Andreas. „Co si myslíš, že si holky můžou myslet o mně?“
„Já nevím,“ pokrčil Bill rameny. „Nikdy jsem tě neviděl s holkama dost často na to, abych se jich na to chtěl zeptat.“
Bill vyjekl, když našel sám sebe jako oběť přátelského sevření do kravaty.
O několik hodin později se vrátili na čtvrté podlaží s pizzou a pivem. Kluk s dredy zrovna opouštěl svůj pokoj a on a Bill si po cestě vyměnili pohledy.
„Můj pokoj nebo váš?“ Zeptal se Gustav svých přátel.
„Tvůj,“ odpověděl Andreas.
Zatímco čekali, než Gustav odemkne pokoj, Bill se zběžně ohlédl přes rameno. Dredatý mladík se na něj díval zpět, zatímco se dveře od výtahu pomalu zavíraly.
autor: elvisfan
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 35
Mam velmi rada poviedky zo skolskeho prostredia. Som zvedava kro z chlapcov naberie odvahu na prve oslovenie. Dakujem za dalsi urcite skvely preklad
Zuzu tohle sem chtela prekladat taky .. 😀 🙂 ale se mrada ze si to teda budu moct vychutnat i v cestine tady .. 🙂
dekuju za preklad a gratuluju k 43 vicedilne povidce:)
Jsem zvědavá kdy začnou spolu mluvit Zuzu moc dík za tolik krásných překladu.
[2]: Radši Januli taky vždycky předem napiš na co se chystáš, abychom se náhodou nesešli u stejné povídky 😀
[4]: neboj Ja vim .. 😊 jen ze sem nad Tim taky uvazovala 😄
Zhodou okolností som akurát deň pred tým pozerala preklady podľa prekladateľov. A keď som videla, koľko si toho už preložila, Zuzu, padla mi sánka. Pretože toto je neuveriteľné! Som ohromená. Klobúk dole, dievča, a hlboká poklona. Si úžasná. No a teraz k poviedke. Začína to pohodovo, som zvedavá, či to tak aj bude. Či to bude len bežná oddychovka, alebo nás čaká aj nejaká dráma. Ďakujem za úžasnú prácu s prekladom, Zuzu.
[6]: Stejný názor,ještě jednou díky za další překlad.Povídka vypadá opravdu zajímavě.
Zjistila jsem u téhle povídky zajímavou věc. Když se na ni v seznamu podle překladatelů klikne v názvu na první dvě slova, otevře se normálně celá povídka, ale když se klikne jen na slovo Most, otevře se rovnou první díl… 😁
Tak už ne, máš po srandě ;-D Opraveno. :o)