For The Right Price 4.

Tom se vzbudil se zvukem vlastního sténání. Jeho penis byl obklopen vlhkým teplem a perfektním sáním. Protočil piercing a znovu zasténal. Opřel se o lokty a sledoval Billovy tmavé oči, jak se na něj dívají.

„Dobré ráno.“ Pousmál se, zbylá únava ho opustila.

Bill mu odpověděl mrknutím, jak si bral celou Tomovu délku až do krku. Tom zasténal hlasitěji a zajel rukou do Billových vlasů. Bill se odtáhl a rukou pohladil tvrdý, pulzující penis, který měl předtím v ústech, a jazykem obkroužil jeho špičku. Tomovy prsty přejely Billovi po spodním rtu. Zíral, byl fascinovaný, když špička jazyka vyklouzla, aby mu olízla palec, a poté jej Bill vsál. Stiskl jeho penis, a zároveň sál palec. Tomova hlava spadla dozadu. Zhluboka dýchal, když cítil znovu Billova ústa na svém penisu, polykal celou jeho délku. Dopadl na záda a s hlasitým výkřikem se udělal Billovi do pusy.

Vyčerpal každý kousek své síly, cítil, jako by se mohl zabořit do matrace. Cítil Billovy rty, jak se pohybují nahoru. Kousal a olizoval jeho břicho, bradavky, jeho krk a čelist. S rychlým kousnutím do ucha si Bill sedl na Tomovo břicho. Tomovy oči se otevřely a jeho ruce kroužily po Billových stehnech. Očima pomalu sjížděl jeho tělo až nahoru, stále se stejným zájmem sledoval tělo před sebou. Zvědavě zvedl obočí nad Billovým zlomyslným úšklebkem. Bill se kousal do rtu a zavrtěl se na místě, kde seděl.

„Dobré ráno.“

***

S jednou rukou na volantu a druhou na řádící páce se Tom znovu podíval na Billa a usmál se.

„Chápu, co děláš, Tome.“

„Odpusť mi,“ odpověděl. „Je to roztomilé, jak si každé ráno čteš noviny pro případ, že by s tebou někdo chtěl navázat konverzaci.“

„Minulý večer jsem byl zatraceně sexy, dneska ráno jsem roztomilý,“ zamumlal Bill, zatímco jeho oči neopustily rozečtený článek. „Zřejmě jsem byl degradovaný. Zaskočili mě, když se se mnou snažili mluvit, tak je chci překvapit já, že vím o tom, co se děje ve tvém světě.“

„V mém světě.“

„Správně.“ Rozhodl se, že ho víc nezajímá stávka dopravců v Londýně. Bill složil papír a odhodil ho na podlahu. „Tvůj svět je nudný, Tome.“

„Omlouvám se.“

„Myslel jsem, že budeš mít víc volného času posledních pár dní,“ vydechl Bill po chvilce, „když ten starý chlap není ve městě.“

„Starý chlap?“ Tom se zasmál.

„Víš, co myslím.“

„Není jediný můj klient, Bille. Musím se sejít s novými klienty, když jsem ve městě. A řekl jsi, že se ti líbilo setkání s mým kamarádem Paulem včera večer.“

„Mohl aspoň pokračovat v konverzaci, která se netýkala akcií a dluhopisů a nepřátelských převzetí, či cen ropy.“

„Byla to spíš společenská návštěva.“

„Protože jste spolu chodili na školu,“ dokončil za něj Bill. „Columbia, že?“

„Takže vnímáš,“ Tom si z něj utahoval.

„Čas od času.“

Bill se znovu zadíval z okýnka, a sledoval oplzlé nápisy napsané na špinavé zadní ploše kamionu. „Když máš tady tolik práce, proč tvůj šéf neotevře pobočku v LA?“

„Taky jsem nad tím přemýšlel,“ přiznal Tom. „Ale cestuju po celé zemi. Minulý měsíc jsem byl v Chicagu a nový rok strávím v Atlantě. Většinu svého času trávím tady, když nejsem v New Yorku.“

„Vidíš vůbec něco z toho města, když ho navštívíš? Nebo jsi celý den zavřený v kanceláři?“

„Co myslíš?“

„Takže ty cestuješ po celé zemi, a nic z toho nevidíš.“

„Chceš mi ukázat LA, Bille?“ Tom se usmál na svého spolujezdce.

„Samozřejmě.“ Odpověděl Bill upřímně. „Věřím, že tenhle výlet bude úspěšný, všechno dobře dopadne a ten starý chlápek se v pondělí ráno podepíše na tu tečkovanou čáru.“ Usmál se na Toma, který se smál frázi, kterou Bill znovu použil. „Takže možná… odletíš až v úterý ráno?“

„To je žádost?“

„Měl bych poprosit?“

„Možná by to mohlo pomoct.“ Bill si odepnul pás, nahnul se k Tomovi a políbil ho na krk.

„Prosím, pane Kaulitzi?“

***

Po dvouhodinovém řízení se Bill ocitl v uvítací hale a otočil se kolem dokola.

„Tohle je jen plážový dům?“ zeptal se a usmál se na uklízečku, která vzala jejich zavazadla. „Je to… jako tisíc hotelových pokojů nebo tak něco, Tome.“

„Myslím, že je to osm ložnic,“ odpověděl Tom s nezájmem.

„Ty opravdu zjistíš všechno, že?“

„Docela dost.“ Otočil se, když uslyšel své jméno a viděl pana Townese a jeho ženu, kteří přicházeli skrz otevřené francouzské dveře. „Děkujeme za pozvání, pane.“ Usmál se a natáhl ruku.

„Jsem rád, že jste přijeli, chlapče.“ Harrison ho pozdravil. „Bille, prosím, chovej se jako doma. Dej si drink nebo něco k jídlu. Provedu vás, jakmile všichni dorazí.“

Bill jen zíral a otevřel pusu, když Harrison a jeho manželka odešli přivítat další hosty. Tom mu prstem zavřel pusu. „Zavři dveře, vletí ti tam moucha.“

„Tome, řekl jsi… počkej, cos to, sakra, řekl?“

„Promiň,“ Tom se zasmál. „Něco z mámina jižního nářečí.“

„Tví rodiče nežijí v New Yorku?“ Zeptal se zvědavě.

„Můj otec a jeho druhá manželka žijí v New Yorku. Mamka žije v Georgii.“

„Hmm.“ Bill slyšel pohrdání v Tomově hlase, když zmínil jeho nevlastní matku, ale rozhodl se, že v tom nebude pátrat. „Prohlídka domu, Tome.“ Zavolal. „Dělá pro nás prohlídku svého domu.“

„Pravidlo číslo jedna v mém světě,“ Tom si položil ruku na Billova záda, když šli na terasu, „nebuď tak ohromený.“

„Oh…“ Bill se zastavil a rozhlídl se okolo sebe. Snažil se vypadat, že nejeví zájem o bazén velký jako olympijský, a upravený trávník, který vedl rovnou až k oceánu. „Máš pravdu, moc se ukazuje. Nedáme si drink?“

Během odpoledne byl Bill představený dědici loďařství, třem majitelům a celé správní radě Townes Communications a modelovi sportovních plavek. Byl rád, že se konverzace točila kolem nově vycházejících filmů, nebo drbů o tom, co se děje v Hollywoodu, ačkoliv i jeho nová informace o stávce v Londýně mu přišla vhod. Večeře se podávala v pět, a spíš než obvyklé steaky a hamburgery byl Bill překvapený, když viděl švédské stoly nabízející výběr všeho od čerstvého shusi po vepřové špízy až k zelenině nakrájené ve tvaru květin.

„Co bych dal za tučný steak a brambory.“ Řekl Tom, když si sedl na židli vedle Billa. Nakrčil nos nad Billovým výběrem na talíři. „Ty máš rád sushi?“

„Překvapuje mě, že ty ne,“ odpověděl Bill a utahoval si z něj, „myslel jsem, že znalost všech druhů sushi je podmínkou přijetí do klubu.“

„Vtipné, ale ne. Nejsem fanoušek vařené ryby, a už vůbec ji nebudu jíst syrovou.“

„Uniká ti to, Tome.“

Tom zvedl ruku k ochraně, když mu před obličejem mávala lososová rolka.

„Nezdáš se být dneska otrávený,“ pronesl Tom.

„Upřímně nejsem,“ přiznal Bill. „Lidé jsou milí, baví se o věcech, které mě nenudí ke spánku a barmani dělají výborný rum s colou. Je to skvělý den, Tome.“

Právě dokouřili cigaretu po večeři, když jeden člen zachytil Tomův pohled na druhém konci bazénu.

„Bille, máš s sebou tu obálku, kterou jsem ti ráno dal?“ Zeptal se a natahoval už ruku.

„Oh, yeah.“ Bill hrabal ve své tašce, a hledal něco, o čem věděl, že je nová smlouva, na které Tom pracoval.

„Čas jít do práce?“

„Vypadá to tak, nevím, jak dlouho se zdržím, takže…“

„Běž, budu v pořádku.“

Bylo po desáté večer, když unavený, ale vítězný Tom vystoupal schody nahoru do jejich společného pokoje. Viděl jejich tašky vedle oblečení, které měl Bill na sobě celý den, ale pokoj byl prázdný. Pohlédl z okna a spatřil Billa u bazénu, jak sedí na dlouhém skákacím prkně. Měl na sobě džíny a bílé tričko, dlouhé nohy ve vodě. Tom shodil boty, vyměnil bílou košili za černou a odešel zpátky dolů. Vydal se po ceničce vedoucí kolem bazénu osvětlené jen malými světly.

„Ahoj.“ Billův hlas byl tichý, ale usmál se, když Tom přišel blíž. „Jak to šlo?“

„Hádám, že ten starý chlápek nezmění názor po jedné noci, ale výlet byl úspěšný. Nevadí, když se přidám?“ Odpověděl.

„Vůbec ne.“

Tom si opatrně sedl za Billa na úzké prkno a rukama mu sjel po stehnech, než je položil na jeho boky.

„Takže co dál?“ zeptal se jej Bill. „Pojedeš zpátky do New Yorku a všichni tě poplácají po zádech?“

„No, nic není oficiální, dokud to nebude podepsané. Až se zítra vrátíme, vytisknu novou kopii se všemi změnami, na kterých jsme se dohodli, pak mám celé pondělí na podepsání a notářské ověření. Potom pošlu fax svému šéfovi a bude to. Pak mě každý může poplácat po zádech.“

„Hádám, že jsi měl produktivní výlet.“

„Řekl bych to tak.“ Tom sledoval, jak si Bill hraje se zlatým řetízkem. Vzal ho do ruky a palcem přejel po černém lesklém povrchu medailonku. „Nosíš ho často,“ okomentoval, „vlastně ho nosíš pořád.“

„Byl mé mámy,“ Bill si vzal od Toma medailon a otevřel ho. Ukázal na každé straně fotku. „To je ona.“

„A beru to tak, že ty jsi na druhé straně?“ zeptal se Tom a podíval se blíž na fotku.

„Když mi bylo 12… chvilku předtím, než umřela.“

„Vypadáš jako ona.“

„Já vím,“ Bill si vzal medailon zpátky, zavřel ho a pustil. „Aspoň ji mám vždycky u sebe.“

Tom Billa objal ve své náruči a jemně ho políbil na krk. Vzal si cigaretu, kterou mu Bill nabízel.

„A co ty?“ Zeptal se Bill po chvilce, když bylo štěstí zpátky v jeho hlase. „Řekl jsi, že máma bydlí v Georgii.“

„V Atlantě,“ potvrdil Tom. „S mou sestrou. Pochází odtamtud, takže se tam zpátky přestěhovala, když se rozvedli s mým tátou. Mojí sestře bylo jen 14, takže šla s ní. To už jsem byl na Columbijské, takže jsem zůstal v New Yorku.“

„Vídáš je často?“

„Často ne, ale kdykoliv jsem tam, tak ano. Máma nemá moc ráda New York. Moje sekretářka ví, že mi má vždycky přidat nějaké extra dny, kdykoliv mám naplánovaný výlet do Georgie. A máma má aspoň důvod si stěžovat, že jsem příliš hubený a krmí mě něčím jiným než jen hospodským jídlem.“

„Viděl jsem ty svaly, Tome.“ Bill se ušklíbl a opřel se o tělo za sebou. „Nejsi hubený.“

„Hádám, že je to nějaká mateřská věc.“

„A co tvůj táta?“

„Můj otec… vídám ho, když je to nevyhnutelné. Každých pár měsíců luskne prsty a čeká, že přiběhnu. Nevadí mi tolik, když jsou v Hamptonu.“

„Nezní to, jako by sis o něm moc myslel.“ Bill poznamenal, ale věděl, jaké to je.

„Vynikající obchodník.“ Připustil Tom. „Ale velký snob, a ještě větší blb. Mamka ho opustila, když zjistila, že ji podvádí s jednou z jeho sekretářek z kanceláře.“

„Hádám, že ta jeho sekretářka je teď jeho manželka.“

„Dobrý odhad.“

„Otce na hovno máme společně. Můj se v něj přeměnil, když máma zemřela.“

Bill si položil hlavu na Toma a zavřel oči, užíval si pocit, který už dlouho necítil.

„Měli bychom jít dovnitř.“ Rozhodl nakonec.

„Dobře.“ Tom se podíval na obě strany a skousl si líčko zevnitř, když přemýšlel nad jejich situací. „Nějaký nápad, jak se odsud dostat, abychom neskončili v bazénu?“

„Běž první.“

Tom se pomalu postavil na nohy a natáhl ruku, aby pomohl Billovi. Zasmál se, když dopadl zpět na zem, která byla jen pár centimetrů. Tom držel Billa v rukách, naklonil hlavu, aby ho políbil. Bylo to jemné, jako by váhal. Tom se dožadoval vstupu a Bill mu okamžitě vyhověl. Tomův jazyk se snažil zapamatovat si každý kousek Billa. Bill sevřel v rukách Tomovu košili a odtáhl se, malé zakňučení vyšlo z jeho rtů.

„To nebyla součást naší dohody, Tome.“ Bill se rozešel pryč, ale Tom ho zastavil rukou na jeho rameni. Byl trochu zmatený z Billovy reakce.

„Co je špatně na tom, když tě chci políbit? Pokaždé, když se snažím… ty odvrátíš hlavu a polibek skončí na tvém krku nebo jinde.“

„Líbání není v popisu mé práce,“ odpověděl Bill s lítostí v očích, „je to moc osobní.“

„A sex ti nepřijde osobní?“

„Líbání něco znamená, sex je jen fyzický. Můžu to rozlišit, pokud chci. Většinu času se ani neudělám.“ Odpověděl bezvýznamně.

„Škrábance na mých zádech říkají něco jiného.“

„Dobře, s tebou to nebyl problém.“

Bill přimhouřil oči nad Tomovým arogantním pohledem, ale nemohl být naštvaný.

„A ta značka, cos mi udělal na rameni, tam byla taky pár dní.“

„Dobře, Tome!“

„Okay, žádné líbání, pokud je to pravidlo. Budu to respektovat,“ souhlasil nakonec Tom.

„Děkuju.“ Bill vzal jeho ruku do své a vedl ho zpátky do domu.

„Ale jen abys věděl, jsi v tom dobrý.“

„Nech si to,“ Bill ho varoval. „Jinak spíš dneska na zemi.“

***

O půl hodiny později Tom hladil hvězdu na boku, zatímco na něm Bill jezdil. Billovy ruce byly volně okolo jeho ramen. Dováděl Toma k šílenství, když ho opakovaně kousal na krku.

„To je tak nemravné, Tome,“ usmál se Bill, přivřel oči, když Tomův tvrdý penis narazil do správného bodu. „Dům… plný… oh bože… obchodníků… a… kurva, je to úžasné… a my… máme…“

„Co máme?“ Tom se ušklíbl a stiskl jeho zadek.

„Oh, drž hubu…“ začal Bill vzdychat, „prostě mě šukej.“

Bill potlačil výkřik, když ho Tom bez varování otočil. Vyklouzl ven a slyšel zakňučení chlapce pod sebou. Prudce do něj znovu vnikl a sledoval, jak si Bill kouše ret, aby zůstal potichu, jak nejvíc může. Tom sténal do jeho krku. Udělal se do Billa, než na něj stihl dopadnout. Kousl ho několikrát do krku a odtáhl se. Bill se protáhl a zasténal slastí. Otevřel oči a uviděl, jak se Tom usmívá. Úsměv mu oplatil a jemně Toma poplácal po tváři.

„Jsi dobrý,“ řekl mu.

„Jsi rád, že jsi mě nevykopl z postele?“

autor: elvisfan