In Denial 6.

autor: Sheerac50
Před Tomem spadlo na zem několik uschlých listů. Jejich pád byl zmírněn jemným popraškem sněhu stále přetrvávajícím na chodníku. Neměl rukavice, takže si ruce chránil proti chladu v kapsách. Studený vánek chladil jeho horkou kůži. Věděl, že to byla emoce spíše než chlad, co přineslo červeň na jeho tváře. Přemýšlel o minulé noci a o tom, jak se jeho a Billovy oči opakovaně setkávaly během vánočního zdobení. Proč se červenal při myšlence na ty medově hnědé oči zářící jeho směrem, na to neměl žádnou odpověď. Bill byl muž, ne dívka ani žena. Byl to nádherný, dechberoucí muž.
Odkopl po cestě několik kamínků, hluboce zamyšlený, když zahnul za poslední roh směrem ke klubu. Andreas mu půjčil klíče, takže si mohl vyzvednout svou zapomenutou peněženku, kterou předchozího večera nechal v kuchyni.

Uvnitř přešel velkou společenskou místnost, která nyní zářila jasnými barvami. Vysoko na stropě slavnostně visely zlaté girlandy, které tam včera s Billem pověsili. Tom se usmíval, když je uviděl, a vzpomínal, jak moc se přitom nasmáli. Celé to místo bylo nyní téměř v naprosté temnotě s výjimkou několika staromódních luceren v oknech šířících tlumené světlo. Tom si pomyslel, že se atmosféra celého toho místa během svátků změnila díky všem těm svíčkám a falešnému sněhu nastříkanému na oknech.

Zatlačil do dveří od kuchyně a byl překvapený, když ji nenašel prázdnou. U jednoho ze stolů seděl Bill s hromádkou ubrousků před sebou. Většina z nich byla zmačkaná do koulí. Trochu na židli poskočil, když Tom vešel.

„Ach. Ahoj, Tome. Vylekal jsi mě.“

Tom se na něj díval s pozvednutým obočím, zatímco zůstal stát na místě.
„Proč jsi pořád tady? A co to děláš?“ Zeptal se a při pohledu na tmavovlasého mladíka se mu v mysli objevil záblesk z jeho snu. Ty věci, které tam se svým kamarádem prováděl… Děkoval bohu, že Bill neumí číst myšlenky.
Bill se na něj jen sladce usmál a podíval se na nepořádek, který udělal ze všech těch použitých ubrousků. „Zkouším se naučit, jak udělat ty labutě, které máme na stolech.“
Tomův úsměv se rozšířil a lehce se rozesmál. „Hádám, že to nejde moc dobře?“
Bill k němu vzhlédl, když Tom přišel blíž, a zazubil se. „Ne, nejde.“
Tom se náhle přestal usmívat. „Je Štědrý den. Co tady děláš tak sám? Nemáš rodinu, která přemýšlí, kde jsi?“
Bill se obrátil k deformovanému ubrouskovému výtvoru ve svých rukách. „Ne, já a můj otec spolu příliš nevycházíme,“ řekl a pousmál se, aby to prohlášení trochu zlehčil.

Tomovi se sevřela hruď při představě, jak jeho kamarád tráví Vánoce o samotě, a navíc v práci. Bez zaváhání se ve vteřině rozhodl.
„Proč nejdeš se mnou k mé sestře? Připravuje krocana,“ nabídl Tom a snažil se, aby se přitom Bill necítil jako nějaký sociální případ.
Bill zavrtěl hlavou. „To je v pořádku, Tome. Nechci se vám nijak plést do rodiny.“
„Ale no tak, budou rádi, že tě tam mají,“ naléhal Tom. „Moje sestra si pořád stěžuje, že si nikdy nepřivedu žádné rande. Byla by nadšená.“
„Rande?“ Bill k němu tázavě vzhlédl a Tom zčervenal, když si uvědomil, jak to vyznělo. Samozřejmě, že to takhle nemyslel. Oni oba věděli, že Tom nerandí s klukama.
„Ty víš, že… já jsem ne…“ Koktal Tom a snažil se najít ta správná slova, když vtom se Bill rozesmál tím svým roztomilým, speciálním způsobem.
„Klídek, Tome. Já vím, že mě nežádáš, abych s tebou šel jako tvoje rande.“
Tom se usmál, lehce úlevně. „Takže, půjdeš?“
„Nemyslím si, že můžu odmítnout takovou nabídku,“ zazubil se Bill.
K jeho sestře to bylo jen deset minut jízdy, ale Tom si myslel, že bude nejlepší nejdřív zavolat a dát jí vědět, že si přivede kamaráda. Jeho sestra zněla potěšeně, když se ptala, jestli jde o jeho novou ´známost´.
„Není to tak, jak si myslíš. Je to kluk,“ odpověděl Tom do telefonu.
„No, je víc než vítaný, ale nebude ho postrádat jeho vlastní rodina?“ Zeptala se Catherine.
„Říká, že ne,“ odpověděl Tom a vrhnul pohled na sedadlo spolujezdce, kde si Bill ve zpětném zrcátku kontroloval make-up. Uvažoval, jestli problémem jeho otce byla Billova sexuální orientace, anebo jestli se jejich rozdílné názory týkají něčeho úplně jiného.
„Okay. Tak se brzy uvidíme,“ řekla jeho sestra, než zavěsila.

Když dorazili před dům a otevřely se dveře, objevila se v nich žena před třicítkou a okamžitě se Tomovi vrhla kolem krku. Mladý muž se jen usmál a svou sestru objal.

„Chyběl jsi mi. Už to bylo až moc dlouho,“ vynadala mu vřelým hlasem a otočila se k Billovi.
„Já jsem Catherine,“ řekla a potřásla si s ním rukou.
„Rád tě poznávám. Jsem Bill.“
Catherine zavolala na svého manžela Johna, který v kuchyni míchal vaječný likér. Silně stavěný muž v tmavě červené zástěře a s počínající ztrátou vlasů, navzdory jeho mladému věku, vyšel z kuchyně. „Tome!“ Vykřikl vesele a se zájmem se otočil k Billovi. „Ahoj, drahoušku, ty jsi teda ale vysoká,“ řekl a napřáhl ruku, vřele se na Billa usmíval.

Tom vyprskl, než své pobavení rychle zamaskoval odkašláním. Catherine do svého manžela šťouchla, aby sklapnul.

„Omlouvám se za svého manžela, Bille,“ řekla Catherine a přísně na svého chotě zazírala.
Johnův pohled se přesunul zpátky na černovlasého mladíka a nepokrytě na něj zíral.
„Bill?“
„Ano, to jsem já,“ usmál se Bill, naklonil přitom hlavu a vypadal ještě ženštěji než kdy předtím.
Manželský pár odešel do kuchyně, aby nově příchozím přinesli na přivítanou trochu vaječného likéru a Johnův hlas bylo slyšet velmi jasně, když se tázavě otočil ke své ženě.
„To je kluk?“
Bill se zahihňal, neobtěžován scénou, kterou způsobil. „Mě si rozhodně bude pamatovat.“

Tom se usmíval a odvedl kamaráda do obývacího pokoje.

Catherine se k nim brzy připojila a podala jim oběma sklenice s vaječným likérem. Dívala se, jak Bill věnoval jejímu bratrovi ten nesladší úsměv, zatímco Tomovi položil dlaň na předloktí. Tom sklopil hlavu a zazubil se na skleničku ve své ruce, jako by náhle byl stydlivým, sedmiletým klukem. Billovy oči přetrvávaly na profilu jejího bratra, zatímco jeho prsty opouštěly Tomovu paži jen velmi neochotně.
Dál sledovala, jak se oba mladíci smějí a mluví spolu, a nemohla popřít, že Tom nikdy dříve nevypadal tak šťastně. Jeho oči směrem k Billovi prakticky zářily a na tváři měl široký úsměv, který vypadal, jako by nikdy neměl pominout.
Na Catherine náhle dolehlo, že možná ještě existují věci, které o svém bratrovi nevěděla. Věci, o nichž měla podezření, že je ještě neobjevil ani on sám.

Vstala a usměvavě se na Toma podívala. „Myslím, že ten krocan už je hotový. Pomůžeš mi v kuchyni?“ Zeptala se, a Tom přikývl a poslušně ji následoval do kuchyně. Jeho sestra ke krocanovi připravila bramborovou kaši a zeleninový salát. Vonělo to tak dobře, až se Tomovi začaly sbíhat sliny. Pohled na křupavého, zlatavého krocana mu připomněl, jak je jeho žaludek žalostně prázdný. Z vedlejší místnosti mohl slyšet Billův a Johnův hlas. Vypadalo to, že spolu vycházejí docela dobře, dokonce i když dva odlišnější lidi byste jen těžko hledali. Catherine vzhlédla ke svému mladšímu bratrovi, který byl téměř o hlavu vyšší než ona.

„Překvapuješ mě, Tome,“ řekla a usmívala se na něj se zvědavým pohledem na tváři.

Tom odložil nůž a vidličku vedle krocana.
„Opravdu? A jak?“ Zeptal se a začal zdobit talíř trochou salátu.
„Bill. Vypadá jako velmi sladký mladík, ale u tebe jsem něco takového nikdy nečekala.“ Catherine se nevinně usmála.
Tom sebou trhnul a otočil se.
„Jak to myslíš? Jsme jen přátelé,“ řekl rychle.
„Já neříkám, že nejste, ale něco mi říká, podle toho, jak se na tebe dívá, že on chce být víc než jen kamarád,“ konstatovala Catherine klidně.
Tom si rozhořčeně odfrkl.
„Nebuď hloupá,“ řekl své sestře odmítavě. Najednou se mu srdce rozbušilo rychleji a cítil se nepříjemně pod těma známýma očima, které studovaly jeho tvář. Catherine neodpověděla. Pouze zvedla ruku, aby uchopila jeho tvář, a jemně ho pohladila.
„Jak můžeš být tak slepý, Tome?“

Dokonce i když si byl Tom jistý, že se jeho sestra mýlí, její slova mu dál zněla hlavou. Proč mu vůbec záleželo na tom, jestli ho má Bill rád víc než jen jako kamaráda? Nebylo to tak, jako by z toho snad někdy mohlo něco vzejít.

Slyšel z vedlejší místnosti jásavé hlasy, když tam vešla jeho sestra s krocanem na talíři, jako by nesla trofej. Sám pro sebe zaklel a zvedl mísy s kaší a salátem, než ji následoval. Když se posadil ke stolu, dával si pozor, aby držel svůj pohled dál od černovlasého mladíka, kterého sem dnes večer přivedl. Proklínal svou sestru za ty bláhové řeči, díky kterým byl nyní kolem Billa celý nervózní a na hraně.
Zdálo se, že Bill se má báječně. Jeho jasný smích Toma nutil cítit se dobře ohledně rozhodnutí jej vzít s sebou. A čím více vaječného likéru měl, tím méně si dělal starosti s tím, jak blízko u sebe později toho večera seděli, anebo že on a Bill byli Catherine společně odvedeni do pokoje pro hosty, když hodiny odbily druhou hodinu ranní.

„Moc se omlouvám, že je tady jen jedna postel, ale je dost velká a vy jste oba tak hubení, že nebudete mít žádné problémy se tam vejít,“ řekla jeho sestra, když vstoupili do pokoje, jenž dříve patříval Tomovi. Tom se podíval na postel a začal se znovu cítit nervózně.

„To bude okay,“ slyšel, jak Bill řekl vesele.
Když se za Tomovou sestrou zavřely dveře, oba ztichli a Bill přišel k posteli.
„Kterou stranu chceš?“
Tom otočil hlavu a podíval se nejprve na Billa a poté na postel.
„To je jedno,“ pokrčil rameny.
„Pak já si vezmu tuhle,“ řekl Bill a přešel napravo, než si začal sundávat oblečení.
Tom se díval, jak si Bill džíny stáhnul přes úzké boky a odhalil tak pevný, malý zadek v černých boxerkách. Spěšně odvrátil hlavu a začal si sundávat vlastní tričko.
Když přešel místnost oblečený jen ve spodním prádle, zahlédl Billův pohled přejíždějící mu od hrudi až k rozkroku, než se od Toma rychle odvrátil s lehkým zčervenáním.

Rychlým pohybem si Bill stáhl tričko a vklouzl pod přikrývku. Tom přešel k levé straně a lehnul si do bezpečné vzdálenosti od svého kamaráda. Stejně jako tenkrát, když spolu sdíleli postel. Tentokrát se však vzájemně znali a Tom nevěděl proč, ale byl si až velmi dobře vědom Billova téměř nahého těla vedle sebe.

Náhle se k němu Bill naklonil blíž, zapřený o loket.
„Děkuju, že jsi mi dnes večer dovolil jít s tebou,“ řekl jemně, než se k němu Tom otočil a chystal se říct, že je rád, že Bill mohl přijít. Díky Tomovu nečekanému pohybu se jejich tváře k sobě dostaly tak blízko, až se jejich rty krátce otřely, než Bill vydechl a rychle se odtáhl s obavami z Tomovy reakce z narušení jeho prostoru.

Tomovi se na okamžik rozšířily oči, byl šokovaný tím náhlým dotekem jejich rtů. Když však spatřil ten zdevastovaný pohled na Billově tváři, pousmál se, aby ho uklidnil. Jako zamrzlý Bill dál přetrvával zapřený o loket nad Tomovým obličejem a Tom dokázal myslet pouze na to, jak neuvěřitelně vypadají Billovy oči takhle zblízka a jak mu způsobují závrať. V žaludku ucítil něco neznámého, a než se dokázal zastavit, jeho ruka se natáhla a zahákla za Billův krk a on si jej znovu přitáhl dolů ke svým rtům. Bill se tomu polibku odevzdal a Tom zavřel oči, ochutnával ty nejjemnější rty, jakých se kdy dotýkal. Byl to pomalý polibek se setkávajícími se rty, něžně se ochutnávajícími, než se opět vzdalovaly, jen aby byly opět přitisknuty k sobě. Tom povystrčil jazyk a Bill ochotně pootevřel rty, aby Tomovi umožnil vstup do svých úst. S tichým zasténáním jej Bill políbil hlouběji a Tom cítil, jak celé jeho tělo reaguje na ten opojný zvuk. Jazykem si hrál se stříbrnou kuličkou v Billově jazyku a v těle začal pociťovat vzplanutí neznámé touhy. V rozkroku se mu hromadilo horko a během několika vteřin byl tvrdý.

Se zalapáním po dechu Tom své rty od Billa odtrhl. Byly horké a nateklé naprosto stejně, jako vypadaly ty Billovy. Zíral na něj a spatřil v jeho očích ten samý zmatek, jaký sám cítil. Co to do něj kčertu vjelo, že dělal takové bláznivé věci?

„Sakra, já se tak omlouvám,“ řekl hlasem tak ochraptělým, že ho jen sotva poznával. „Nevím, proč jsem to udělal.“
Billovy tváře byly krásně načervenalé a on sklopil pohled pryč od Tomových očí.
„Já taky ne. Já vím, že nejsi na kluky, Tome,“ zamumlal směrem k matraci.
Ne, to rozhodně nebyl. Přesto však chtěl omotat paži kolem té malé postavy vedle sebe a držet ji blízko, zabořit nos do těch jemných dlouhých vlasů. Pohlédl dolů a mohl vidět svou vlastní erekci vystupující zpod přikrývky, a tak se otočil na břicho, aby své potíže před Billem ukryl. Ten vaječný likér zřejmě působil na jeho tělo víc, než si uvědomoval, protože neměl žádné vysvětlení, proč jeho tělo takto reagovalo a on chtěl spát, aby už nad tím nemusel dále přemýšlet.

autor: Sheerac50

překlad: Zuzu
betaread: J. :o)

original

6 thoughts on “In Denial 6.

  1. Bože, tí dvaja sú spolu takí zlatí! Len sa teraz obávam toho, aby sa Tom nezľakol, alebo ešte lepšie, aby sa Bill nerozhodol, že by sa s ním nemal stretávať. Aby sa viac netrápil. Nemôžem sa dočkať pokračovania. Ďakujem za preklad.

  2. Presne suhlasim s Jasaliou. Len aby sa Bill nestiahol spat a sam odsudil ich vztah, v domnienke ze Tom nie je gay

  3. Dievcata uz som zufala. Marne hladam uz tyzden jednu poviedku. Jednodielnu. Tom je tam hasic. Billa zobudi jeho jazvecik kvoli dymu a evakuuju cely bytovy dom. Tam pred domom mu da Tom deku a nejak sa daju do reci. Ale ani za svet neviem jej nazov. Skusala som vsetko mozne. Neviete niektora?? Ani neviem ci to bol preklad alebo ceska poviedka.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics