autor: elvisfan
Tom vstoupil do své kanceláře a nechal dveře otevřené, protože věděl, že dlouho nebude sám.
„Vanesso, zdrž moje hovory.“ Zakřičel na místo, kde seděla jeho sekretářka.
„Ano, pane Kaulitzi,“ uslyšel tichou odpověď.
„Dobře, Kaulitz, vyklop to…“
Georg Listing, Tomův spolupracovník a nejlepší kamarád od střední, vrazil do jeho kanceláře, těsně následován Gustavem Schäferem, nejnovějším členem firmy, kterého Tom a Georg „adoptovali“ hned první týden po jejím založení.
„Vyklop co?“ Zeptal se Tom nevinně. „Došlo mi kafe, takže pokud mi chceš…“
„Zkrať ty blbosti, Tome.“ Dožadoval se Gustav. „Šéf mluví o tom, jak tvůj výlet do LA dopadl dobře, a ty se usmíváš od ucha k uchu? Nikdo není šťastný na pondělním setkání.“
„Co? Byl to úspěšný výlet.“ Tom si sedl zpátky do židle a doslova si užíval ten pohled, kdy to vypadalo, že jeho kamarádi dostanou infarkt. „Místo toho, abyste mě vyslýchali, byste mi měli děkovat, protože díky mně je společnost o něco bohatší.“
„Jo, jasně.“ Georg se opřel o knihovnu a založil si ruce na prsou. „Protože se strachujeme o peníze.“
Tom to přešel ještě jedním úšklebkem v obličeji, než to vzdal. „Dobře, zavři dveře.“
Gustav téměř zabouchl dveře a oba si s Georgem sedli do volných křesel s rukama netrpělivě zkříženýma na stole.
„Okay… někoho jsem potkal.“ Georg se pousmál a podíval se na Gustava. „Gusi, mám na čele vytetované idiot?“
„Ne, Geo. Nemáš.“
„Děkuju.“ Georg stočil svůj pohled zpět na Toma. „Došlo mi, žes někoho potkal, Tome, co chci, jsou detaily.“
„Jmenuje se Bill.“
„Víc detailů,“ žádal Gustav.
„Co víc chcete, kluci?“ ušklíbl se Tom. „Potkal jsem ho, scházeli jsme se, mám ho rád. Konec historky.“
„Scházeli jste se,“ zopakoval Georg. „Takže to nebyl jen rychlý šuk.“
„No, začalo to… chci říct…“
„Oh, ty zmetku…“ Gustav vztekle zíral na svůj vibrující telefon. „Dobře, očekávám celou historku později, Tome. Přesně v 1:00 tady. Čínské jídlo.“ Gustav za sebou zavřel dveře a Tom s Georgem na sebe hleděli. Byl to Georg, kdo prolomil trapné ticho.
„Co se mi snažíš neříct, Tome?“ Tom se opřel o stůl a vydechl. Zajel si rukama do copánků.
„Jen mezi námi?“ Zeptal se.
„Jen mezi námi.“
„Je to… jak jsem Billa potkal,“ začal, „já… možná jsem si ho… vybral.“
„Vybral?“ Georgovy oči se rozšířily, když mu to došlo. „Myslíš jako prostitutku?“
„Jo… no… on byl… on…“
„Řekni mi, že jste používali kondom,“ přivřel oči Georg a stiskl si špičku nosu. „Prosím tě, drahý bože, řekni mi, Tome, že jste používali kondom.“
„Nejsem idiot, Geo.“
„Vybral sis štětku, že jo?“
„To nebylo tak, že bych jezdil po Hollywood Boulevard a hledal ptáka,“ bránil se okamžitě Tom. „Viděl jsem ho a… on byl zasraně nádherný, Geo, a…“ Tom se ušklíbl, věděl, že ho detaily jeho sexuálního života vystraší až do konce jeho života. „Jednou to prostě nestačilo.“
„Ale no ták…“
„Ale tak to nebylo, sakra, já ani nevím, jak to vysvětlit. Zaplatil jsem mu za celou noc a druhý den ráno jsem si uvědomil, že bych rád zůstal déle… a on se mnou.“
„Po celou dobu?“
„Po celou dobu.“
„Kolik tě to stálo?“ Georg si odfrkl. „A jak to vysvětlíš na tvém účtě? Hádám, že by to Vanessa mohla dát jako zábavu.“ Uvažoval nahlas.
„Patnáct tisíc plus pět set, pokud počítáš první noc. A za všechny jeho věci jsem platil ze svého.“ Tom rychle dodal. Všiml si, že Georgova čelist je skoro na desce, když uslyšel tu částku.
„Počkej? Všechny jeho věci?“
„Chodil se mnou na večeře, když jsem byl s klienty, a když mě Townes pozval do domu na pláži…“
„Šťastný bastard.“
„A… věděl jsem, že musí vypadat dobře.“
„Oh, Tome…“ Georg si položil hlavu do dlaní a zavrtěl s ní. „Chudáček blbý Tom. Co ještě? Myslím kromě dobrého sexu, který tě zbavil všech smyslů.“
„To nebylo… dobře, ten sex byl kurva úžasný.“
„Hádám, že jsem si o to říkal.“
„Ale to není jen o tom. Poznali jsme se… a mám ho rád.“
„Takže jsi zamilovaný do štětky? Co je to? Pretty Woman?“ Georg si odfrkl.
„Ne… já ne… on není šlapka.“
„Dal jsi mu peníze za sex, takže jo, je…“
„Už není.“
„Takže co teď? Bude tvoje hollywoodská bokovka? Letadlo přistane a on přiběhne?“
„Není bokovka, Geo.“ Tom mu upřímně odpověděl.
„Fajn, okay. Myslíš to s tím klukem vážně a najednou se snaží změnit kariéru. Ale ty nikdy nejsi ve vztahu, Tome,“ připomněl mu Georg. „Ne od střední. Rozešel ses se Stevenem, protože nadával, že tě skoro nikdy nevidí. A to bydlí na Manhattanu! Jak, do prdele, budeš s někým, kdo je na druhé straně země?“
„Já nevím.“ Tom se zhluboka nadechl, protože si uvědomil, že nemá daleko od toho, aby křičel. „Uvidím ho, kdykoliv budu v LA. Řekl, že s tím je v pohodě.“
„Jo… zatím…“
***
„Tak jak velké zpoždění má?“ zeptala se Natálie od dveří.
„Jen pár minut,“ odpověděl Bill. Aby se vyhnul kamarádčinu skeptickému pohledu, raději se díval na svůj telefon ležící před ním na posteli.
„Vsadím na 15,“ poznamenala Natálie.
„Pravděpodobně se zdržel v práci nebo něco.“
„Zdá se, že to dělá často.“
„Stalo se to dvakrát. A vždycky volá,“ opravil ji Bill.
„Stále čeká, až ten telefon zazvoní?“ Andyho hlava se objevila ve dveřích. „Znovu pozdě, hm?“
„Nezavolal mi snad, když se dostal zpátky do New Yorku?“ vyptával se Bill. „Jak řekl, že udělá?“
„Ano, zavolal,“ řekli Natálie a Andy najednou.
„A nezavolal mi snad každou noc za ty dva týdny?“
„Ano, zavolal.“
„Docílil jsem své pointy?“
„Ano, Bille.“
„Užij si hovor, děvko.“ Dodala Natálie na cestě do předsíně. Bylo přesně 6:18, když zazvonil Billův telefon.
„Já se moc omlouvám.“ Byla první slova, která vyšla z Tomovy pusy.
„Zase práce?“ Bill si nemohl pomoct, ale usmál se.
„Samozřejmě. Pátek 4:30 a můj šéf svolal schůzku. Což mě zdrželo, musel jsem udělat všechno papírování a Vanessa už šla domů. Prostě noční můra,“ vydechl Tom. „A musím být vzhůru za sedm hodin, abych to udělal všechno znovu.“
„Oh, prosím tě.“ Bill si upravil polštář za sebou a udělal si pohodlí. „Miluješ všechno tohle drama.“
„Tu práci miluju. Můžu to snad mít i bez dramatu.“ Tom zabloudil do obýváku a uvelebil se na gauči se sklenkou skotské. „Takže co je nového?“
„Mám práci.“
„Skvělé! Kde?“
„Malý obchod se starožitnostmi. Oblečení, boty…“
„A tady přichází tvoje zaměstnanecká sleva.“
„Patnáct procent, zlato. Zítra začínám,“ ušklíbl se Bill.
„Chybí mi ten úsměv.“ Řekl Tom, sám sobě se divil.
„Jaký úsměv? Ani mě nevidíš.“
„Když se takhle směješ, tak jsi… myslím, vypadáš… zním jako blbeček.“
„Líbí se mi, když se tak chováš. A taky mi chybíš.“ Bill se snažil oddálit svoji otázku na tak dlouho, jak bylo možné, ale pak musel. „Nějaká dobrá zpráva pro mě?“
„Ještě ne,“ odpověděl Tom po krátkém zaváhání. „Vím, že jsem v Denveru příští týden.“
„Hmm…“
„Já vím.“
„S mým štěstím už nikdy nebudeš mít žádný byznys v Kalifornii.“
„Není možné.“
„Jak to víš?“
„Ještě všechno nevlastníme,“ uculil se Tom. Mluvili spolu hodinu, dokud neslyšel, jak jeho postel volá jeho jméno, a Bill ho nechal jít.
„Zavolám ti zítra?“ Zeptal se.
„V šest přesně, standardního pacifického času.“ Tom ho ujistil. „Pokud můj šéf svolá schůzku, prostě skončím.“
„Nebuď dramatický, Tome.“
„Co nejblíž okolo šesté, jak jen bude možné, ano?“
„Je to rande.“
autor: elvisfan
překlad: Danny
betaread: J. :o)
George má pravdu. Ako dlho im to takto vydrží? Budú musieť niečo vymyslieť, a to čím skôr. Alebo sa niečo stane… Nebudem predbiehať. Nechám sa prekvapiť, ale teším sa. Ďakujem za preklad.
To jsem zvědavá jak to zvládnou láska přes telefon?
Zatím to pro oba nevypadá moc dobře. Doufám že to brzy vyřeší. Díky za překlad a další díl
Fiiiha… najprv som si myslela ze som preskocila jeden diel. Nejak mi nedoslo ze sa chlapci uz v minulej casti rozdelili. Kazdopadne jeden z nich sa bude musiet vzdat svojho zivota. Som zvedaba kto to bude. Lebo takyto vztah nema velku buducnost.