For The Right Price 9.

Tom zíval, když procházel přeplněnou letištní chodbou. Zapnul si znovu telefon a usmál se nad e-mailem od Vanessy. Zítřejší schůzka je přesunuta z 9:30 na 11. O dokumenty na tvém stole je postaráno. Tvůj kalendář je prázdný do pátečního rána.

Tom odepsal jednoduché díky a chtěl strčit telefon zpátky do kapsy, když mu přišla esemeska od Billa.

Podívej se nahoru.

Tomovy oči se rozšířily, když to udělal. Uviděl, jak se k němu Bill rychle blíží. A nevypadal, že by měl v plánu zpomalit.

„Ou, do prdele.“ Tom sotva upustil tašku, když na něj Bill skočil, nohy a ruce kolem něj omotal jako had. Tom udělal krok zpátky, aby udržel balanc. Chytl Billa pod zadkem a jejich rty našly společnou cestu. Ani jeden nevěnoval pozornost lidem, kteří na ně zírali, smáli se nebo na ně civěli s odporem, když se shledávali po šesti týdnech. Tom se smál, zatímco Bill začal zasypávat jeho krk polibky.

„Pořád jsme ještě na letišti, Bille.“ Připomněl svému společníkovi Tom. Bill se usmál a spustil nohy na zem.

„Jsi tady.“ Vydechl

„Do čtvrtečního odpoledne.“ Odpověděl Tom a nahnul se pro další pusu.

„Celé tři dny? Připomeň mi, abych Vanesse poslal kytici,“ zářil Bill.

Tom zvedl svoji tašku a ruku v ruce se vydali pryč z letiště. Sotva si Tom sedl do Billova auta, Bill už byl na něm, kousal a líbal jeho krk předtím, než mu vrazil jazyk do pusy. Tom sjel rukou do jeho vlasů, přidržoval si jej, když se vášnivě líbali.

„Chci tě.“ Vydechl Bill.

„Stejný hotel jako minule?“

„Ne, můj byt je blíž.“ Bill si sedl zpátky za volant a nastartoval auto.

„Jsou Natálie a…“

„Tome, pokud se nedostaneme někam, kde můžeme být nazí, během pěti minut, vyhodím tě z auta a už s tebou nikdy nepromluvím.“ Bill zařadil rychlost a rozjel se.

Naštěstí Andy a Natálie nebyli nikde k vidění, když vrazili do Billova apartmánu za necelých deset minut. Oba byli už nazí, když se dostali na postel, proplétali své končetiny a zkoumali ústa toho druhého.

„Bože, Tome. Dělej.“ Bill byl zoufalý, byl nedočkavý, když do něj Tom vsunul třetí prst. „Bože, přestaň mě trápit a už mě, kurva, ojeď.“

„Byl jsi takhle zoufalý i naposled?“ ušklíbl se Tom a začal sát jeho propíchnutou bradavku.

„Nikdy jsi mě nenechal čekat tak dlouho,“ zakřičel Bill slastí, když Tom přejel přes jeho místo. Jejich jazyky se divoce proplétaly, klouzaly po sobě, dokud nesténali. Billova ruka sjela na přední stranu Tomova těla, uchopila jeho penis a jemně ho stiskla. Tom zasténal a kousl Billa do krku a prsty vyklouzl ven.

„Už mě budeš šukat, Tomi?“ vyprskl Bill, když viděl, jak se Tom honí a nasazuje si kondom.

„Není to to, o co mě žádáš od té doby, co moje letadlo přistálo?“ Tom hodil tubu s gelem přes rameno. Namazal si penis po celé délce a namířil k Billovu vstupu. Slyšel, jak Bill zadržuje dech, jejich oči se setkaly, když do něj Tom přirazil.

„Tak dobré, jak si to pamatuješ?“ Zeptal se jej Tom a přirážel dovnitř a ven.

„Lepší.“ Bill se usmál a přitáhl si ho za krk. Jazykem se snažil dostat mezi zavřené rty. Bylo to pomalé a jemné. Bill zasténal, když se Tomův jazyk přizpůsobil tempu jeho boků. Omotal si nohy kolem Tomova těla a dovolil mu, aby do něj zajel hlouběji. Bill vydechl, když Tom narazil na jeho prostatu. „Rychleji,“ žadonil. Tom se jen usmál a zavrtěl hlavou, pokračoval ve stejném pomalém tempu.

„Proč spěcháš?“

„Provokuješ mě, zase…“

„A ty to miluješ.“ Všechna slova opustila Billovy myšlenky a on se neklidně posouval po posteli, když Tom opakovaně zasahoval uzlíček nervů uvnitř něj. Billova těsnost ho svírala, a on věděl, že nemá daleko k tomu, aby ztratil kontrolu. Zrychlil tempo přírazů. Pohyboval se rychleji a přirážel do kluka pod sebou. Bill sténal Tomovo jméno a jeho nehty se zarývaly do Tomových zad.

„Už budeš?“ Dožadoval se Tom, cítil, jak se Bill kolem něj stahuje.

„Ano… oh bože.“ Zasténal. Tom sténal dlouze a potichu, když naplňoval tělo pod sebou. Bill cítil, že vybuchne, křičel slastí a postříkal oběma mužům břicho svým spermatem. Jeho dech se uklidnil, když jej Tom začal líbat, a užíval si váhu Tomova těla na sobě.

„Vítej zpátky.“ Zasmál se a jazykem přejel přes Tomův ušní lalůček.

„Jsem rád, že jsem tady,“ ujistil ho Tom a pomalu se od něj odtáhl. Dopadl na záda vedle něj. „Sakra… vyždímal jsi mě.“

„Budu to brát jako kompliment.“ Bill se otočil, políbil Tomovo rameno a posadil se. „Hned budu zpátky.“

Tom se zvedl na loktech a hledal odpadkový koš. Našel kapesník, otřel si tu trochu, kterou Bill zanechal na jeho břiše. Sroloval kondom a podíval se po malém pokoji. Byly tu dvě malé postele rozdělené nočním stolkem. Skříň byla u jedné stěny, a co předpokládal, šatní skříň v rohu. Jak dva lidé mohli sdílet tenhle pokoj a nezabít se, nechápal.

„Možná jsme měli na konci publikum,“ oznámil Bill, když znovu vešel do pokoje. „Ale slíbili, že nic neřeknou a nebudou se smát, až budeme odcházet.“

„Tenké zdi, chápu to dobře?“

„Pokud Andy chrápe hlasitěji než obvykle, jsem vzhůru. Těším se na pár nechrápacích dní.“ Bill si nervózně kousal ret. „Teda chci říct… věřím, že budu s…“

„Se mnou?“ Tom se usmál a stáhl si Billa do klína. „Ano, zůstáváš se mnou. Věřím tomu, že chceš…“

„Ano! Bože, ano. Kdy můžeme odejít?“

***

O jednatřicet hodin později spolu vystoupili z výtahu a snažili se nesmát jako idioti.

„Znamená to, že… jdeme pozdě?“ hádal Bill, když se ocitl v prázdné chodbě lemované obrazy.

„Něco takového,“ odpověděl Tom a ruku si položil na spodní část Billových zad.

„Myslíš, že to někdo pozná?“

„Nemáme to napsané na čele.“

„Nikdy jsem neměl sex v limuzíně, Tome.“

„Já taky ne.“ Odbočili za roh a stáli na konci velké, dobře oblečené společnosti. Číšnici byli všude a nabízeli šampaňské a teplé předkrmy.

„Ten muž, se kterým jsem se dnes ráno setkal.“

„Myslíš chlapa, který ti dal svoji společnost pro blbé dvě miliardy dolarů?“

„Přesně ten.“ Tom se usmál a ukradl si dvě skleničky šampáňa. „Když jsme skončili s naší schůzkou, pozval mě. Jeho žena si myslí, že má talent.“

„Viděl jsi někdy její práci?“ Zeptal se Bill a upřel pohled na zeleno-limetkové monstrum na zdi.

„Nikdy.“

„Takže jak víš, že všechno je tak špatné?“

„Na něčem podobném už jsem byl,“ pokrčil Tom rameny, kývnutím hlavy pozdravil muže v obleku, který vypadal povědomě. „Bohaté domácí paničky se začnou nudit, tak se rozhodnou být umělkyněmi. Pokud se tě někdo zeptá, řekni, že je to unikátní.“

„Unikátní je kód pro hnusné?“

„Něco takového.“

Prošli se po pokoji, zastavili před pár kousky, které nebyly tak špatné jako ty ostatní, nakonec se rozhodli jít k dnešním hostitelům. Tom mohl poznat tu umělkyni a Bill byl představen jejímu manželovi.

„Takže co si myslíte o koníčku mé ženy?“ zeptal se starší muž s pobaveným zábleskem v očích. „Docela… jedinečné, že?“

***

O měsíc později, když Bill, Natálie a Andy seděli na Billově posteli, ležela složená část novin na dece. Natálie si začala kousat nehet, když byl Bill příliš dlouho potichu.

„Věděla jsem to!“ Konečně vykřikla a rozhodila rukama. „Neměla jsem ti ten článek ukazovat.“

„Stejně bych ho viděl,“ připomněl jí Bill.

„Jo,“ souhlasil Andy. „Chci říct, Bill musí vědět o aktuálních událostech.“

„Nedělám to, protože…“ Bill vydechl a zavrtěl hlavou. „Nechápete to.“ Vzal si noviny, zíral na černobílou fotku novomanželů, kteří se šťastně usmívali do kamery. Tomův profil byl nepochybně v pozadí.

„Věděla jsem, že budeš naštvaný.“ Řekla mu Natálie. „Ale… myslela jsem, že bys to měl vědět. Chci říct, Tom je v San Francisku, jen pár hodin odsud, a ani ti to neřekl. A samozřejmě měl čas být trochu společenský.“

„A pravděpodobně měl k tomu dobrý důvod,“ odpověděl Bill v obraně, doufaje, že je to pravda.

„Říkám, zatrhni mu tu volnost.“ Rozhodl se Andy. „Myslím, byla to svatba. Pokud si vezmeš rande s sebou na svatbu, vezmeš si někoho, s kým to myslíš vážně, ne?“

„Přesně.“ Natálie přikývla a podívala se na Billa ostrým pohledem. „Takže jak vážně tě bere?“

***

„Oběd?“ zeptal se Georg, když strčil hlavu do dveří. „Jeden ze stážistů se chystá do lahůdek za rohem.“

„Jasně.“ Tomův úsměv nebyl tak velký. „Moje obvyklé.“

„Kdo tě nasral?“

„Jen jsem pár dní neslyšel o Billovi,“ pokrčil Tom rameny a snažil se vypadat normálně. „Nic vážného.“

„Wow.“

„Wow, co?“

„Oh, nic…“ ušklíbl se Georg a odstoupil ode dveří. „Jen to, žes o něm neslyšel, tě sere. To je všechno.“

O hodinu později Tom dojídal svůj oběd, když mu Bill konečně zavolal.

„Promiň, že jsem se neozval předtím.“ Řekl Bill a jeho nálada byla znát i přes telefon. „Jen jsem myslel, že budeš potřebovat trochu odpočinku po svém výletu do San Franciska.“

Tom vydechl a opřel se o stůl.

„Jak jsi…“

„Bylo to v novinách,“ opověděl mu Bill stroze, zíral na článek, který ho naštval. „Velká společenská svatba a to všechno, víš? Je to velká novinka. Harrison Townes si vzal svou středoškolskou lásku, Muffy nebo Buffy, nebo jak se ksakru jmenuje. Jsi dobře vyfocený, Tome.“

„Byl jsem tam ani ne jeden den, Bille, Sakra, ani ne celý den. Letěl jsem zpátky tři hodiny po svatbě.“

„A dokonce i moje malé auto by zvládlo šestihodinovou cestu. Myslel jsem, že budu pozvaný do města, které jsem chtěl vždycky vidět. Nebo kurva, mohl jsi udělat zastávku v LA, když je Vanessa tak dobrá v přidávání pár extra dní na tvých výletech.“

„Tentokrát jsem nemohl,“ vysvětlil Tom. „Měl jsem potom naplánovaný celý den plný schůzek. Ne, že bych tě nechtěl vidět, ale byl jsem v LA před pár týdny. Hádám, že jsem…“

„Oh!“ Bill se rychle chytil toho posledního slova. „Takže hádám, že už mě máš dost.“

„Bille…“

„Dochází ti, proč jsem naštvaný, že?“ zeptal se Bill potichu.

„Ano.“

„Za poslední dva měsíce byl celkem týden, možná týden a půl, kdy jsem tě mohl vidět. A ty jsi mi ani neřekl, že budeš tady, ve stejném státě, na svatbě chlapa, kterého stejně nemáš rád.“

„Je to byznys,“ odpověděl Tom klidně. „Asi to byl nápad jeho dědečka, aby mě pozval. A udělal jsem si hodně dobrých známostí, když jsem tam byl, což znamená více výletů do LA. Myslel jsem, že tě to potěší.“

„Hádám, že všechno je jen o obchodě,“ vyjel Bill. „Nepřijel bys bez toho, aby v tom byl zahrnutý obchod.“

„Chceš, aby ti Vanessa poslala můj kalendář za poslední rok? Vyzývám tě, abys našel jeden celý volný víkend.“ Tom si masíroval krk a zavřel oči, pevně doufal, že se tohle nezvrhne v regulérní hádku. „Bille, omlouvám se. Vídám tě tak často, jak můžu. Myslíš, že nechci, aby to bylo častěji?“

„A chceš?“ Zeptal se Bill naprosto vážně.

„Samozřejmě, že chci. Chápu, že jsem ti o té svatbě měl říct, ale… sakra… nemyslel jsem, že bys chtěl jít.“

„Tome, pokud to znamená, že tě uvidím. Klidně bych seděl deset hodin na opeře nebo cokoliv,“ vydechl Bill a přehodil si telefon k druhému uchu, čekal na Tomu odpověď.

„Říkali bychom si sbohem jen pár hodin po tom, co jsem se tam dostal,“ upozornil ho mírně Tom, věděl, že tuhle hádku prohrává. „Alespoň bychom spolu byli těch pár hodin.“

„Je to žárovka, co se ti právě rozsvítilo nad hlavou, pane Kaulitzi?“ ušklíbl se Bill přes telefon.

„Jo, jasná a zářící.“ Tom se otočil v židli a díval se na obrázek sebe a Billa sedících pod věží. Hlavu si opřel o křeslo, znovu a dlouze vydechl. „Omlouvám se.“

„Měl bys.“

Tom se otočil při jemném zaklepání na dveře, ze kterých na něj mávla Vanessa.

„Bohužel, budu muset jít.“ Odpověděl lítostně.

„Samozřejmě.“ Povzdechl si Bill. „Běž a hledej více lidí, kteří jsou schopní rozdělit své životy pro pár miliard dolarů.“

„Je mezi námi už všechno v pořádku?“ Zeptal se Tom jemně a hodil pohled po své sekretářce, která vypadala pobaveně.

„Budu o tom přemýšlet.“ Odpověděl mu Bill s pobavením v hlase. „Řeknu ti to příště, až tě uvidím.“

autor: elvisfan