autor: Sheerac50
Tom už po bůhvíkolikáté přecházel po obývacím pokoji. V ruce držel svůj mobilní telefon a každých pár minut se zastavil a zíral na něj. Měl by Billovi zavolat teď, anebo počkat? Měl by počkat, než mu zavolá Bill? Chtěl s ním Bill vůbec mluvit, nebo se až příliš styděl za to, co předchozího večera udělali?
To, že nevěděl, jak si spolu vzájemně stojí, Toma frustrovalo a dráždilo. Nebyl schopný na Billa přestat myslet ani na jedinou minutu, a jestli si s ním brzy nepromluví, tak začne šplhat po zdi.
Znovu se zastavil v přecházení a hleděl na telefon. Co by mu kčertu měl říct? Nevyvinulo se to přesně tak, jak by Tom jejich poprvé chtěl mít. Oba byli až příliš opilí a celé to bylo uspěchané a jen sotva romantické.
Tom si povzdechl. Chtěl, aby jejich poprvé bylo speciální, chtěl Billovi ukázat, že to s ním opravdu myslí vážně, a ne s ním zacházet jako s hezkým kouskem masa, protože přesně takový měl pocit. Rozhodně mělo nejdříve proběhnout nějaké to randění, než ze sebe vzájemně strhají oblečení. S dalším hlubokým povzdechem si znovu zastrčil telefon do kapsy a zamířil do sprchy.
***
Když mu později toho odpoledne telefon zazvonil, popadl ho tak rychle, až ho málem upustil, ale na druhém konci nebyl Bill. Andreas slyšel v Tomově hlase zklamání a odfrkl si.
„Hej, můžeš se pokusit znít trochu nadšeněji, když ti volá tvůj nejlepší kámoš?“
„Promiň, jen jsem myslel, že to možná volá někdo jiný,“ řekl Tom a posadil se na gauč.
Andreas se rozesmál a vůbec přitom nezněl ublíženě.
„Jistý černovlasý krasavec, možná?“ Řekl škádlivě.
Tom ztuhnul. Všiml si snad někdo, že se včera večer s Billem vytratili?
„Co tím myslíš?“
„Nic, kromě toho, že každý viděl, jak jste se včera večer chovali, flirtovali a dělali na sebe oči.“
„Jen jsme si povídali,“ bránil se Tom. „Aspoň dokud tam byli kolem další lidi.“ Tom se zarazil, když si uvědomil, co právě řekl.
Andreas byl několik vteřin zticha, než znovu promluvil.
„A pak jste dělali co?“
Tom chvíli zvažoval, jestli by to měl svému kamarádovi říct, a rozhodl se, že Andreasovi může důvěřovat.
„Líbali jsme se…“ začal a zaváhal, než pokračoval, „… a pak jsme to dělali ve tvé kanceláři.“
Andreas zněl, jako by se v tu chvíli něčím začal dusit.
„Dělali jste co?“ Téměř vykřikl do telefonu.
„Dělali jsme to,“ zkusil to Tom znovu, „na tvém stole.“
„Vy dva jste šukali na mém stole?“ Andreas zněl nekonečně překvapeně.
„Jo, promiň, že jsme skončili zrovna tam,“ zamumlal Tom.
Andreas se vzpamatoval celkem rychle.
„Seru na to,“ pronesl. „Takže co? Jste teď vy dva spolu?“
Tom si ztěžka povzdechl.
„Já nevím. Od včerejška jsme spolu nemluvili. Možná toho všeho lituje.“ Tom zněl tak utrápeně, že se Andreas musel rozesmát.
„Ty jsi tak nevšímavý, Tome,“ řekl Andreas. „Všichni vědí, co k tobě Bill cítí. Není to tak úplně tajemství. Dokonce vtipkují o tom, jak musíš být neuvěřitelně slepý, když to nevidíš.“
Tom byl chvíli zticha, hlavou mu procházela spousta myšlenek.
„Proč jsi mi to neřekl?“
„Že je v tom Bill až po uši?“ Zeptal se Andreas. „Protože jsem neviděl důvod zničit vám vaše přátelství. Usoudil jsem, že dřív nebo později si to uvědomíš sám.“
„Aha,“ bylo vše, co vyšlo z Tomových úst.
„Ale teď by mě zajímalo, co cítíš ty?“
Tom nad tím nemusel příliš přemýšlet, aby přišel s pravdivou odpovědí.
„Já myslím… že ho miluju,“ řekl tiše.
„Pak myslím, že bys mu to měl říct,“ odpověděl Andreas bez zaváhání.
„Ale on je kluk,“ konstatoval Tom.
„Jo? To já vím,“ řekl Andreas. „A…?“
„Ale já nejsem… však víš, gay. Kluci se mi takhle nelíbí,“ řekl Tom a volnou rukou si promnul obličej.
Andreas se srdečně rozesmál. „Trochu být musíš. Jednoho jsi ojel.“
Tom zasténal nad kamarádovými přímočarými slovy. Andreas měl pravdu, ojel, a hodně se mu to líbilo. „Já nevím… Bill je jiný,“ zkoušel to Tom.
Andreas se znovu rozesmál. „To určitě je.“
Tom se nedokázal dostat přes to, jak byl Bill vlažný poté, co se ten večer vrátili ke stolu. Byl dostatečně přátelský, ale ta jiskrná zář z jeho očí zmizela. Tom si nemohl pomoct a uvažoval proč. Byl snad pro něj takovým zklamáním?
„Jestli to, co říkáš, je pravda, tak proč to vypadalo, jako by o mě potom ztratil zájem?“
„Co já vím?“ Řekl Andreas. „Možná si myslí, že sis jen zahrával, zkoušel nové věci. Vím, že on sám se nikdy o nic nepokusil proto, že si byl jistý, že jsi hetero… Stejně, jako jsem si tím byl jistý já.“
Tom zasténal. Nevěděl, co má na to říct.
„Nebo možná v ojíždění kluků opravdu stojíš za hovno,“ nabídl Andreas s humorem v hlase.
Tom se suše zasmál. „Co když jo? Není to tak, jako bych snad měl moc praxe.“
„Musíš vědět, jestli se ti podařilo, aby se udělal. Není to jako s holkama. Kluk to nemůže předstírat,“ řekl Andreas pobaveně.
„O tomhle s tebou v žádném případě diskutovat nebudu,“ řekl Tom pevně.
„Jen se snažím pomoct,“ konstatoval Andreas nevinně. „Je jen jeden způsob, jak zjistit pravdu. Zavolej mu.“
Tom věděl, že to musí být on, kdo udělá první krok. Čekání na Billovo zavolání by nevyřešilo vůbec nic. „Okay, zavolám.“
„Hodný kluk,“ řekl Andreas. „Udělej to hned teď,“ řekl naléhavě a zavěsil.
Tom stále držel telefon v ruce. Nebyl důvod to odkládat, protože kdyby to udělal, možná by nakonec vůbec nezavolal. Než měl šanci přijít s dalšími výmluvami k tomu, aby to odložil, už vytočil známé číslo a nervózně čekal s telefonem přitisknutým k uchu. Bylo zřejmé, že Bill neposedával kolem a nečekal na Tomův telefon, protože to nějakou chvíli trvalo, než to zvedl.
„Ahoj,“ řekl Tom a snažil se udržet svůj hlas klidný. „Nevhodná chvíle?“
„Ne, já jsem jen… to nic,“ řekl Bill, a Tom mohl slyšet, že jeho hlas zní taky trochu nervózně.
Tom se rozhodl, že nemá co ztratit, takže šel rovnou k věci.
„O včerejší noci…“ začal, a pak ho slova zradila.
„To je v pořádku, Tome,“ řekl Bill tiše. „Nemusíš mi nic vysvětlovat. Byl jsi opilý, oba jsme byli. Ty víš, že od tebe nic neočekávám.“
Tom byl jako omráčený. Takhle přesně si ten rozhovor nepředstavoval.
„O čem to mluvíš?“
„O tom samém, co ty,“ řekl Bill trochu popleteně. „Voláš, abys mi řekl, že lituješ toho, že věci zašly včera až příliš daleko, nebo ne?“
„Ne…“ řekl Tom a uvažoval, jak si o něm Bill tohle může myslet. „Volám, protože tě chci vidět.“
„Opravdu?“
„A chtěl jsem se tě zeptat, jestli by sis se mnou někdy někam vyšel?“ Domluvil Tom.
„Myslíš jako na rande?“ Zeptal se Bill překvapeně.
„Jo…“ Tom byl trochu ustaraný z toho, že tím Bill zněl tak zaražený. Myslel, že dal jasně najevo, jak to cítí. „Takže bys šel?“
Bill byl dlouhou chvíli zticha a Tomovi se nelíbilo, že musel nad odpovědí tolik přemýšlet.
„Já si nemyslím, že je to dobrý nápad,“ řekl nakonec.
Tom se pokusil spolknout ten obří knedlík v krku, bez úspěchu.
„Můžu se zeptat proč?“
Bill tiše vzdychl.
„Hraješ za jiný tým, Tome. Co se stane, až se vzpamatuješ a budeš se chtít vrátit k hraní si s holkama? Nechci skončit se zlomeným srdcem.“
„To se nestane,“ slíbil Tom.
„To nevíš,“ trval na svém Bill.
„Možná ti nemůžu slíbit, že budeme žít spolu šťastně až navěky, ale to ti nemůže slíbit nikdo,“ řekl Tom, a Bill se na druhém konci suše zasmál.
„Od tebe to zní, jako bych snad chtěl žít v nějaké pohádce.“
„No, to ti dát taky nemůžu, ale opravdu bych se rád pokusil udělat tě šťastným. Pokud mi to dovolíš.“
Znovu nastalo ticho a Tom s bušícím srdcem vyčkával.
„Zatraceně, ty to děláš vážně těžké,“ řekl Bill. „Opravdu bych na to rande moc rád šel, ale moje srdce a moje hlava říkají dvě odlišné věci.“
„Pak poslechni to, co říká ano,“ řekl Tom. Dokázal říct, že Billovo odhodlání ochabovalo a snažilo se jej přesvědčit, aby dal Tomovi fér šanci, než ho vyloučí jako možný materiál na přítele.
„Nejspíš toho budu litovat, ale okay, půjdu s tebou,“ řekl Bill, a Tom nedokázal zadržet triumfální gesto pěstí, které Bill naštěstí nemohl vidět.
„Co třeba zítra?“ Zeptal se Tom. Stále trpěl bolestí hlavy a hádal, že Bill také, a on chtěl, aby jejich první rande bylo perfektní, takže dnešní večer nepřicházel v úvahu.
„Okay. Vyzvedneš mě, nebo bych měl…“ začal Bill, když jej Tom přerušil.
„Ne, já pro tebe přijedu. Půjde to kolem sedmé?“
„Budu připravený,“ řekl Bill, a Tom si byl téměř jistý, že zněl trošku nadšeně.
autor: Sheerac50
překlad: Zuzu
Tom, zdá sa, konečne precitol zo svojho polospánku. Bolo načase. Teraz si to len nepokaziť. Ďakujem za preklad.
Tom si konečně přiznal co k Billovi cítí a Billovi se nedivím že je tak nejistý.