autor: elvisfan
Bill se opíral o zeď, rozhlížel se kolem po ne příliš ohromujícím odpočívadle v hale pavilonu Umění Newyorské univerzity, a poté se s povzdechem sklonil zpátky ke svému telefonu.
Zastavili se tam Gustav s Andym, jako vždy plně podporující přátelé, ačkoliv připustili, že většině věcí, které Bill navrhl, nerozumí. Zbytek davu sestával povětšinou z přátel a drahých poloviček jeho spolužáků, a Bill se rozhodl zabít čas na Twitteru, dokud jeho nudný večer nebude u konce.
„Velmi zajímavé.“
Bill vzhlédl k muži stojícímu asi metr od něj a studujícímu některé s nedalekých návrhů. Bylo mu mezi 40 až 50 lety, měl na sobě příšernou kombinaci oblečení a na špičce nosu uzoučké brýle. Bill se zrovna chystal něco retweetnout, když vtom si uvědomil, že se ten muž dívá na jeho návrh. Zběžně se odlepil od zdi a usmál se, když s ním muž navázal oční kontakt.
„To je vaše práce?“ Zeptal se.
Bill přikývl. „Ano, pane.“
„Velmi zajímavé,“ pokyvoval muž hlavou. „Inspirované padesátkami, ale uhlazenější. Čisté linie.“ Znovu přikývl. „Velmi zajímavé.“
S krátkým pokynutím hlavy směrem k Billovi se muž vydal na obhlídku ostatních výstavek. Bill za ním zíral a poté od něj odtrhl oči a přesměroval je ke své práci na zdi.
„Kvůli tomuhle jsem zůstal celou noc vzhůru,“ zamumlal. „A všechno, co dostanu, je ´zajímavé´.“
„Takže… ty nechceš, aby to bylo zajímavé?“
S krátkým zalapáním po dechu se Bill na místě otočil a přímo za sebou našel Toma. Ten se nad jeho zjevným překvapením usmíval.
„Ty jsi opravdu přišel!“ Vykřikl Bill, jakýkoliv pokus o lehkost okamžitě odhodil.
„No, pozval jsi mě,“ připomněl mu Tom a otočil se ke kresbám na zdi. „Ty jsou tvoje?“
Bill přikývl a jeho oči ani na okamžik neopustily Toma, který Billovu tvorbu prohlížel z daleko větší blízkosti, než kdokoliv jiný toho večera.
„No, líbí se mi to,“ přikývl Tom s upřímným úsměvem. „Tohle bych opravdu nosil.“
Bill skepticky pozvedl obočí. „Kterou část?“
„Všechno,“ odpověděl Tom. „Tu koženou bundu, ty kalhoty… okay, možná ne ty kšandy,“ připustil. „Ale je to rozhodně víc než jen zajímavé.“
Bill se rozzářil. „Opravdu si to myslíš?“
„Ty ne?“
„No, jo,“ přikývl Bill. „Je to můj návrh. Myslím si, že je to všechno skvělé.“ Vrhnul pohled přes rameno. „Kdo se vůbec stará o to, co si myslí nějaký cizí starý chlap?“
Tom vyprskl a ohlédl se na toho cizího chlapa, který byl, díkybohu, už mimo doslech.
„Takže ses dneska večer musel příšerně nudit,“ zasmál se Bill. „Když jsi přišel trávit čas s hromadou rádoby módních návrhářů.“
„No, opravdu jsem přišel hlavně za tebou,“ opravil ho Tom a zachytil Billovo zčervenání, než stihl sklopit hlavu. „Bille, chtěl by sis se mnou někdy někam vyjít?“
Bill cítil, jak mu břicho propuklo v jásot, než si nervózně zastrčil pramen vlasů za ucho. „Chodíme spolu někam pořád.“
Tom se ušklíbl. „Myslím tím jen ty a já.“
Bill se lehce zamračil. „Neptáš se mně jen kvůli tomu, co řekl Andy, že ne?“
Tom rychle zavrtěl hlavou. „Ptám se tě, protože bych s tebou rád šel na rande,“ odpověděl mu. „Takže… v pátek večer?“
Bill se rozzářil. „Moc rád.“
***
Bill uslyšel zaklepání na dveře a pomyslel si, že asi bude zvracet.
„Ještě nemám ani žádný make-up!“ Zíral na Andyho, oči měl rozšířené strachem. „Zdrž ho!“
Bill rychle popadl většinu svého make-upu, ale než stihl udělat i jen jediný krok směrem ke koupelně, dveře se otevřely. Vydal ze sebe nervózní vyjeknutí, než si uvědomil, že hlava nakukující do dveří je blonďatá.
„Už zvracel?“ Zeptal se Gustav.
„Zatím žádný pach zvratků,“ podával hlášení Andy. „Ale myslím, že by se to brzy mohlo stát.“
„Bylo to jen jednou, kreténi.“ Bill si odnesl make-up do koupelny a vysypal ho na poličku nad umyvadlem. „Jen jednou jsem před rande zvracel…“
„A to se ti ten kluk nelíbil ani zdaleka tak moc, jako se ti líbí tenhle.“ Gustav se opřel o stěnu a sledoval, jak si jeho kamarád nanáší stříbrné oční stíny a úzkou linku černou tužkou na oči. „Bille, ty nosíš více make-upu než holka, se kterou jdu dneska na rande já.“
Bill široce rozevřel oči, jak si nanášel svou oblíbenou řasenku. „Pravděpodobně ho taky nosím lépe.“
Bill svému kamarádovi poslal vzdušný polibek, než jej odstrčil z cesty, aby mohl zavřít dveře od koupelny. Prohlížel se ve velkém zrcadle a rozhodl se, že jeho tmavě modré vojenské boty budou perfektním doplňkem k jeho jinak černému outfitu.
„Černá kožená bunda, nebo stříbrná?“ Zeptal se.
Gustav si odfrkl. „Opravdu se chystáš následovat mou radu?“
„Máš pravdu.“ Bill našpulil rty, zatímco se dál prohlížel. „Stříbrná.“
Bill si zrovna oblékl bundu, když se ozvalo další zaklepání na dveře.
„Jsi připravený?“ Zeptal se ho Andy. „Nebo bych ho měl na chvíli zabavit zvířátky z nafukovacích balónků?“
Bill odběhl zpátky do koupelny a loktem přitom odstrčil Gustava z cesty. Zkontroloval svůj odraz a o trošku víc si načechral vlasy. Zaslechl Tomův hlas a nedokázal kontrolovat velikost svého úsměvu, když jeho rande vešlo do místnosti. Tom pozdravil Andyho a Gustava, a jeho vlastní úsměv odpovídal Billovu, jakmile jej spatřil.
„Ahoj,“ řekli oba unisono.
Bill demonstrativně ignoroval Andyho našpulené rty i Gustavovu imitaci padání do mdlob.
„Připravený?“ Zeptal se Tom.
„Připravený.“ Bill zvedl svou kabelku a hodil si ji přes rameno. „Kam to vůbec jdeme?“
Tom už se chystal k odpovědi, než se zarazil. Slibně se usmál.
„Máš rád překvapení?“
***
Bill předpokládal, že museum bylo trochu odlišné od obvyklého prvního rande a rozhodl se Tomovi neříct, že v tomto konkrétním muzeu byl už minimálně tucetkrát. Zběžně si prohlížel všechny exponáty, kolem kterých procházeli, a pomalu si začínal uvědomovat, že jej Tom vede na nějaké specifické místo. Vyjeli výtahem do druhého patra a Bill zalapal po dechu, když se dveře otevřely.
Na začátku galerie, přímo před nimi, visel plakát s nápisem ´Móda v průběhu 20. století.´
„Slyšel jsem, že to tady bude!“ Vykřikl Bill s vykulenýma očima. „Ale nevěděl jsem, že už je to otevřené.“
Tom pohlédl na muže vedle sebe, zatímco se přibližovali ke galerii.
„Není.“
Bill se na Toma podezíravě podíval, a poté na svou zvědavost rychle zapomněl a obrátil svou pozornost k různým outfitům z doby za posledních sto let.
„Okay, já vím, že gangsteři byli v podstatě ti špatní, nebo tak něco,“ komentoval Bill, „ale oblékat se teda uměli.“
Tom se zasmál, zatímco Billa následoval výstavou, a byl šťastný, že dokázal na Billově tváři vyvolat tak široký úsměv.
„Ugh!“ Otřásl se Bill. „Zvonáče.“
Ohlédl se na Toma a nesměle se usmál, když spatřil Tomovy oči na sobě a ne na všem tom úžasném oblečení kolem nich.
***
„Okay, ty očividně víš, co mě zajímá,“ sevřel Bill teplý nápoj v dlaních. „A co ty?“ Zeptal se Toma. „Co baví tebe?“
„Já rád cestuju,“ odpověděl Tom. „Jen bych rád viděl více z měst, ve kterých zrovna jsem, než jen sedět celý den se svým otcem na různých schůzkách.“
„Tvůj otec, ta… vysoce postavená politická osoba?“ Hádal Bill.
Tom se ušklíbl. „Rád bych občas řídil auto,“ odpověděl, chytře se tak vyhnul odpovědi na otázku.
Bill se zarazil, se svým latté téměř u rtů. „Tys nikdy neřídil auto?“
„Ani jednou,“ zavrtěl Tom hlavou. „Vždycky jsem měl řidiče, ale moc rád bych věděl, jaké je skutečně sám řídit.“
„Vedeš velmi podivný život, Tome,“ ušklíbl se Bill do svého nápoje.
„Proč to říkáš?“ Rozesmál se Tom. „Protože jsem dospělý muž, který musí být všude doprovázen chůvou?“
Oba po očku nakoukli k nedalekému stolu, kde byl vždy přítomný Anis zcela zabraný do svého telefonu. Když si konečně uvědomil, že je pozorován, vzhlédl k nim, což jen vyústilo v další smích.
„Málem bych zapomněl, že je tady s námi,“ připustil Bill neochotně. „Možná je otravný, ale aspoň je natolik důvtipný, že se drží v pozadí.“
Tomovi zapípal telefon a on se na něj krátce zamračil, než si ho zastrčil zpátky do kapsy. Když se jeho oči znovu setkaly s Billovýma, byl opět samý úsměv.
„Připravený jít?“
„Odhodili prázdné kelímky do koše a opustili kavárnu, než zamířili na konec bloku, kde se Tom zastavil a zíral na cosi na druhé straně ulice; ve skutečnosti to byla celá skupinka něčeho na druhé straně ulice.
„Bille?“
Billovy oči následovaly Tomův pohled, ale nespatřoval tam nic zvláštního.
„Proč tam jsou seřazeni ty koně?“
„Ach!“ Bill se rozesmál. „Nabízí tady jízdu kočárem přes Central Park.“
„Opravdu?“
„Jo.“ Bill našpulil rty a toužebně hleděl na nádherného černého koně stojícího před lakovaným červeným kočárem. Podíval se na Toma. „Nikdy jsem na tom nebyl, ale slyšel jsem, že je to zábava.“
Tom se setkal s Billovým širokým, nadějeplným pohledem. „Nikdy?“
Bill zavrtěl hlavou a Tom sešel z obrubníku a zamířil rovnou ke kočáru, který Bill před chvílí obdivoval. Krátce promluvil s kočím, než se s mávnutím a zazubením otočil k Billovi. Bill spěchal přes ulici a Tom ho přidržel za ruku, když šplhal do kočáru. Uvelebil se a vzhlédl, jen aby spatřil Anise, který přecházel ulici směrem k nim.
Ne
, pomyslel si poklesle. Nemůže opravdu jet s námi.Tom tiše promluvil se svým bodyguardem, který si zjevně příliš neužíval to, co mu bylo řečeno, a poté Tom vyšplhal do kočáru a usadil se velmi blízko Billa. Kočár se dal do pohybu a Bill nedokázal potlačit svou zvědavost. Ohlédl se na osamocenou postavu, která je nyní následovala do parku.
„On prostě… půjde za námi?“ Zeptal se Toma.
Tom jednoduše pokrčil rameny. „Nesmí mě pustit z dohledu,“ ušklíbl se.
Bill se zahihňal, přitulil se blíž k Tomovu boku a ani se nestaral o nedostatek své zdrženlivosti. Tom se k němu naklonil stejně tak blízko, vzal Billa za ruku a propletl dohromady jejich prsty.
„Víš, minulý rok Andy potkal jednu holku, do které byl prvních několik týdnů školy blázen,“ začal Bill. „Musel si našetřit, aby ji mohl vzít na vyjížďku kočárem těsně před tím, než jsme všichni odjeli na Vánoce domů.“
„Jak to šlo?“ Zeptal se Tom.
„Podle všeho se ukázalo, že jejich kůň trpěl… plynatostí,“ uchechtl se Bill. „Celou cestu parkem neustále prděl.“
Tom obezřetně pozoroval pozadí koně táhnoucího jejich kočár. „To se stává?“
Stále smějící se Bill přikývl. „Andy zaplatil za celou hodinu, ale po dvaceti minutách začalo být té holce špatně, takže museli zastavit a dojít celou tu cestu zátky k její koleji pěšky.“
„Doufejme, že tohle dopadne lépe než u Andyho,“ odpověděl Tom.
„Už teď je to lepší.“
Bill ztuhnul, pevně zavřel oči a v duchu sám sobě vynadal. Tohle bylo jejich první rande, připomínal si, a on byl až příliš dychtivý. Prostě věděl, že je celý večer zničený, dokud neucítil lehké stisknutí ruky.
Poté ucítil Tomovy prsty přejíždějící po jeho čelisti, a zvedl hlavu. Tomovy oči ani na okamžik neopustily jeho, zatímco palcem přejížděl přes Billovy rty, které se mimoděk pootevřely. Tom sklopil hlavu, Bill zavřel oči, a jejich rty se setkaly. Jazyky se váhavě přitiskly k sobě, dokud nezačaly být odvážnější. Jemně se vzájemně hladily, krátce kolem sebe kroužily, a Bill vzdychl, když se od sebe oddělili. Koutek Tomových úst se pozvedl v drobném úsměvu, jak palcem přejel přes Billův vlhký spodní ret.
„Rozhodně je to lepší.“
autor: elvisfan
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
original
Moc pěkné.
Rozmyslam ze kto je vlaste Tomov otec. Preco Tom stale potrebuje ochranku. Som velmi zvedava….mozno sa t tak zvrtne ze Toma niekto unesie;Billa unesie; budu vydierat jeho otca. Uplne som nedockava 🙂 hahaha. Konecne sa chlapci odhodlali na dalsi krok a uzili si krasne rande.
Toľko romantiky na záver večera… Len tak ďalej, hrdličky moje, 😘 Ďakujem za preklad