autor: HollyWoodFix
Zdravím u nové povídky, kterou pro vás překládá opět Danny. 🙂 Začíná dlouhou jednodílkou, kterou jsem musela rozdělit na dvě části, a pak navazuje pokračování s dalšími čtyřmi díly. Dám to všechno do jedné rubriky, aby v tom nebyl zmatek. Povídky byly na THF zveřejněny v letech 2014 a 2015. Užijte si čtení, J. :o)
Od té doby, co si kluci mohli pamatovat, to bylo vždycky stejné. Podle jejich matek to tak bylo už od dob střední školy. Kdy to vlastně začalo, nikdo pořádně neví; jediné, co věděli, bylo, že se to zhoršovalo a ovlivňovalo to i okolí, hlavně jejich syny.
Gordon Trumper a Jorg Kaulitz byli nejlepší přátelé, ale zároveň největší soupeři. Všechno mezi nimi byla soutěž. Od toho, kdo má nejlepší kolo, když byli děti, po to, čí žena je víc atraktivní, až k úspěchům jejich synů.
Tom a Bill už si na to zvykli. Pokud jeden z nich dostal A z písemky, všechno, co slyšel, bylo, že druhý dostal A+. A seznam věcí, kvůli kterým byli porovnáváni, neskončil jen u známek. Byl to jejich vzhled, jejich mimoškolní aktivity, a dokonce i jejich přítelkyně.
Oba kluci právě dokončili školu, oba byli nejlepší ve třídě. Doufali, že když odejdou na vysokou, konečně se všechno změní, ale už slyšeli o tom, jak se jejich otcové předbíhali v tom, na kterou školu byli přijati. ‚Bill byl přijat na Yale… Jo, Tom půjde studovat na Harvard…‘ a tak dále.
A tehdy si oba kluci uvědomili, že tohle nikdy neskončí. Věděli, že problémy, které jejich otcové mají, nikam nevedou, a už toho měli dost. Chtěli udělat něco, aby jim to vrátili, a možná, aby ukončili tenhle souboj mezi nimi, který se táhl už několik let.
***
„Takže… co budeme dělat?“ Zeptal se Bill líně, praskl žvýkačku, zatímco ležel na posteli druhého kluka.
„Nevím, vole… je to už potřetí, co se mě na to ptáš,“ povzdechl si dredáč, otočil se na židli, kterou měl před počítačem. Snažili se na něco přijít už několik hodin a oba kluci byli blízko k tomu, že to vzdají.
Chtěli udělat něco, co by jejich otce dostalo, zastavilo všechno to předbíhání a vytahování a mělo to být něco, co by jim vynahradilo ty roky, které byli odstrkováni. Ale vše, na co přišli, mělo vždy opačný účinek. Oba tvrdě pracovali na tom, aby dosáhli toho, co mají. Nemohli si dovolit zhoršení známek, nemohli začít s drogami, nemohli nejít na jejich vysněnou vysokou, a nemohli se vzdát mimoškolních aktivit, protože některé univerzity si na tom zakládaly.
„Takže co uděláme s tím dostat je na kolena? Chci říct, jediná věc, co můžeme udělat, aby to neovlivnilo naši budoucnost, je náš milostný život… ale i pak, co uděláme? Dovedeme domů nějakou hnusnou tlustou holku nebo tak?“
Bill se tomu nápadu zasmál a protočil oči. „Jo, i kdybychom to udělali, pořád by se předbíhali, která z nich je míň tlustá a hnusná…“
„To je fakt,“ zasmál se Tom, věděl, jak velká pravda to je. „Jsou tak předvídatelní. My jsme tak předvídatelní…“ povzdechl si Tom. „Co bysme mohli udělat, aby je to totálně vyvedlo z míry…“
„Jo, ale co… Už jsme řekli, že nemůžeme udělat nic, co zničí naši budoucnost, tudíž nemáme nic… možná bychom na to měli zapomenout…“
„Ne… myslím, že jsme na něco přišli s tím chozením…“
„Nezačnu chodit s tlustou holkou,“ zasmál se Bill. „Mimo to, bude to hnusné…“
„Ne, tohle ne. Myslel jsem něco víc než to. Jak nasraní by byli, kdybysme začali chodit s klukama.“ Řekl Tom, čímž způsobil, že Bill dostal záchvat smíchu.
„To je směšné, Tome! Nemůžeme to udělat!“
„Proč ne? To by rozbilo jejich představu o ‚dokonalých synech‘ a neovlivnilo by to naši budoucnost.“
Bill přemýšlel nad Tomovými slovy a nemohl si pomoct, ale dredatý chlapec měl pravdu. „Ale bude to záhada, když se najednou objevíme s klukama… navíc, jak bysme to udělali? Někoho najmeme? Nemůžeme začít randit s náhodnýma klukama, způsobilo by to hodně problémů.“
„Jo, to máš pravdu.“ Tom se opřel o židli, snažil se přijít na nový plán.
„Nebo!“ Zakřičel Bill, vystrašil Toma, který se hned posadil. „Mohli bychom chodit spolu.“
Tom se na moment podíval na druhého chlapce trochu zmateně, dokud o tom nezačal přemýšlet víc a víc. Čím víc o tom přemýšlel, tím více to bylo perfektní.
„Možná to k něčemu bude,“ řekl Tom. „Tohle je šokuje, možná i trochu nasere…“
„Zničí to jejich perfektní představu o nás,“ skočil mu do toho Bill. „Navíc, co může být horší, než že tvůj syn nechodí jen s nějakým klukem, ale se synem tvého nejlepšího přítele! Přemýšlej, celé to bude pro ně jen horší…“
„To je perfektní!“ Vykřikl Tom nadšeně. Nemohl se dočkat, až to bude moct jejich otcům vrátit.
„Ale jak tohle uděláme? Nemůžeme prostě přijít a říct jim ‚hej, chodíme spolu.‘ Nemyslím si, že tohle sežerou, když jsme zatím oba měli jen přítelkyně. A co naše mamky? Budeme jim taky lhát, nebo jim to řekneme?“
„Uhm… opravdu jsem nepromýšlel detaily…“ Tom se postavil a rozhlížel se po pokoji. „Nedal bych o tom vědět našim matkám, protože by nedovolily, abysme si udělali srandu z našich otců, a neudržely by to jako tajemství. A jak to uděláme, aby to bylo přesvědčivé… nevím. Ale hádám, že začneme s něčím malým a budeme to budovat.“
„Co tím myslíš?“
„Něco jako přestat chodit na rande s holkama, nebo je aspoň před nimi skrýt. Um… nevím jak ty, ale jak vidíš, já mám pár plakátů nahých holek na zdech.“ Ukázal na jeden, kde na sobě blondýna měla jen bikiny a byla sehnutá k autu. „Můžeme je všechny sundat. A kdykoliv budeme sledovat televizi nebo tak, a oni budou mít nějaký komentář o sexy holce, tak můžeme místo souhlasu tvrdit opak, nebo já nevím… Předstírat, že nám to není příjemné nebo tak něco. Začít s malými věcmi, jako jsou tyhle, a pak se to bude jen zvětšovat.“
„Jo, to by mohlo vyjít. Ale zní to, jako bychom se moc připravovali… chci říct, jak dlouho to budeme plánovat?“
„No… škola právě skončila a máme další tři měsíce, než odjedeme na vysokou. Řekněme, že si s nima pohrajeme celé léto … a řekneme jim pravdu, než odjedeme.“
„Zní to jako dobrý nápad,“ souhlasil Bill. Dávalo jim to hodně času přijít s uvěřitelnou lží.
Navíc to znamenalo, že spolu budou muset trávit více času během léta, což ani jednomu z nich nevadilo.
Červen – Fáze 1
Léto oficiálně začalo a oni pomalu odstartovali jejich plán. Oba sundali dolů plakáty s nahými ženami, přestali randit. Ale kromě těchhle změn to vypadalo, že ani jeden z otců si ničeho nevšiml. Bill si byl jistý, že kdyby si Tom hledal holku, jeho otec by to vzal na vědomí, ale pokud se ani jeden z otců nemusel v něčem předhánět, zdálo se, že se nestarají. A neměli ani šanci zamést otázky ohledně toho, jak jsou holky sexy, protože ta možnost se nikdy nenaskytla.
„Takže to vypadá, že tohle nefunguje…“ kňučel Bill, když se znovu roztahoval na Tomově posteli, zatímco kamarád seděl na počítačové židli. Byly to už dva týdny od spuštění plánu a oba kluci se snažili dosáhnout výsledků.
„Jo… vypadá to, že bysme měli přitvrdit… ale nevím, kde začít…“
„Mohli bychom schovat gay časopisy někde v pokoji, a budeme doufat, že je najdou?“
„Ne, můj táta nikdy nechodí do mého pokoje…“
„Můj taky ne.“
„Máma, na druhou stranu, by byla překvapená,“ zasmál se Tom při představě, jak jeho mamka našla něco takového v pokoji svého syna.
„Možná to není špatný nápad.“
„Co? Aby naše matky našly gay porno?“
„No…“ Bill se zasmál. „Ne úplně. Myslel jsem, že bychom jim to řekli… víš… že jsme spolu, nebo aby to nějak zjistily. Myslím, že se nebudou tolik vyptávat jako otcové, a potom jim to třeba řeknou… nebo se nás zastanou, až přijde čas na to, abychom jim to řekli, protože tomu budou víc věřit…“
„To… dává smysl….“ odpověděl Tom, znovu se rozhlížel po pokoji. „Ale… to jim to prostě jen tak řekneme?“
„Já nevím… myslím, že… by tomu víc věřily, kdyby to viděly… víš?“ začervenal se Bill.
Tom se přestal dívat po pokoji, když si uvědomil, co černovlasý kluk naznačuje. Oba věděli, že se budou muset jednou dohodnout, jak daleko to zajde, ale ani jeden z nich se k tomu moc neměli.
„Předpokládám, že tomu víc uvěří…“ přikývl Tom pomalu na souhlas. „Takže… co přesně by měly vidět?“
„No, měli bychom si určit nějaká pravidla… um… ze začátku… žádný sex…“
„Kurva ne!“ Tomův hlas se zvedl o několik oktáv a rychle si odkašlal. Jeho tvář se dokonale zbarvila do červené. „Chci říct, že nebudeme dělat nic, co by naši rodiče neviděli, že ne? Takže bych řekl, že líbání je hranice… a taky to uděláme, jen když bude potřeba…“
„Platí.“ Bill rychle zatřepal hlavou, aby se zbavil červené barvy, kterou tahle konverzace přinesla. Chtěl se zbavit toho trapného momentu co nejrychleji. „No, takže, co uděláme, aby nás chytli?“
„No…“ Tom pochodoval po pokoji, když přemýšlel. „Většinou chodí na jógu v úterý a ve čtvrtek spolu, že? A potom jdou většinou k nám na oběd, nebo ne?“
„Jo… většinou jo.“
„No… takže to by mohlo být dokonalé. Obě tam budou, naši otcové budou v práci, takže se nemusíme bát, že nás chytí. A yeah…“
„Dobře.“ Bill souhlasil, ale už se začal cítit provinile. „Nezničí to náš vztah s rodiči… všechno to lhaní? Přivedeme je do šoku, pak si na to zvyknou a možná to budou i podporovat, a potom jim řekneme, že jsme s nima chtěli jen vyjebat?“
„Nikdy jsem o tom nepřemýšlel… jen jsem se chtěl pomstít našim otcům.“
Oba chlapci zůstali na chvíli potichu, přemýšleli o všech následcích, které bude tenhle vtípek mít. Byl to Tom, kdo konečně prolomil to ticho.
„No, je mi fuk, jak naštvaný bude můj otec… A vím, že mamka se bude cítit trochu ublíženě, ale dostane se přes to. Možná bude i rozumět tomu, že se jim chceme pomstít.“
„Máš pravdu,“ souhlasil Bill. „Navíc, ten výraz v jejich tvářích bude k nezaplacení.“
***
Úterý přišlo pro oba chlapce až moc rychle. Byli u Billa doma a jejich matky byly na józe. Znovu si nervózně procházeli celý plán.
„Takže počkáme do té doby, než uslyšíme auta… pustíme hudbu víc nahlas, takže se budeme moct vymluvit, že jsme je neslyšeli, a potom začneme…“
„Ano,“ přikývl Tom na souhlas. Seděli každý na opačné straně sedačky v obýváku. Mluvili o jejich plánu asi stokrát, ale teď se to blížilo, situace se zdála být víc reálná. Ne, že budou muset políbit jen tak nějakého kluka, protože to ani jeden z nich předtím nikdy nedělal, ale musí políbit svého nejlepšího kamaráda. Protože byli jejich rodiče přátelé a oni dva spolu vyrůstali, bylo to, jako by měli líbat svého bratra. Ještě k tomu to budou muset herecky zvládnout, předstírat, že jsou vystrašení a ztrapnění (ačkoliv oba se tak stejně cítili), ale budou muset vést s matkami emocionální konverzaci a v podstatě udělat coming out.
Trapné ticho přerušil zvuk auta, které právě přijelo na příjezdovou cestu.
„Oh kurva, kurva, kurva.“ Tom si mumlal pro sebe a šmátral po ovladači od sterea, aby zapnul hudbu. Když byla hudba zapnutá, podívali se na sebe, byli jako zamrzlí a oba vystrašení udělat ten první krok. Věděli, že mají jen pár sekund, a když slyšeli zvuk klíčů ve dveřích, byl to Bill, kdo se vzpamatoval první. Potlačil přetrvávající pocity viny, chytil Tomovo tričko a stáhl si ho na sebe. Chvíli leželi, tváře od sebe jen pár centimetrů, když se jich zmocnila neznámá síla. Situace už nebyla tak trapná, naklonili se dopředu, uzavřeli prostor mezi sebou, jako by to byla ta nejpřirozenější věc na světě.
Polibek začal pomalu, jejich rty se společně pohybovaly jako jedny, jako by to nebylo poprvé, co to dělají. Rychlost polibku se začala stupňovat, z Billových úst vyšlo zasténání z intenzity situace.
Jenže předtím, než mohl polibek zajít někam dál, slyšeli dva překvapené povzdechy a rychle se od sebe odtrhli. Věděli, že tam jejich matky budou, přesto byli tím přerušením šokovaní.
Podívali se nahoru a spatřili své matky stojící nad nimi; Simone, Billova matka, měla ruku před pusou, jak byla šokována, a Natálie, Tomova matka, měla oči dvakrát tak větší než normálně.
Jakékoliv pochybnosti, které Tom a Bill měli, se rychle vytratily z okna. Sice byli přichyceni, ale oba cítili, jako by ta situace byla reálná. Možná to nebyl tak dobrý nápad.
Tom slezl z Billa a oba se posadili, drželi si od sebe velkou vzdálenost. Simone a Natálie byly stále ve stejné pozici, jako když poprvé vešly do pokoje. Byly v šoku z toho, co právě viděly.
Tom vypnul hudbu a podíval se na Billa, aby mu dal nějaký náznak toho, co mají dělat, ale i černovlasý kluk se díval na své ruce a cítil se provinile.
„Co děláte tak brzo doma?“ Zeptal se Tom, nervozita byla v jeho hlase znát.
Tom prolomil zamrznutí obou žen a obě dvě se na sebe podívaly.
„Kluci… co se tady děje?“ Zeptala se Simone váhavě.
„Nečekali jsme vás tak brzo zpátky…“ řekl Bill, jeho hlas byl trochu vyšší než šepot a stále se na nikoho nedíval. Tom se podíval na Billa, když uslyšel strach v jeho hlase, nemohl se rozhodnout, jestli je Bill tak dobrý herec, nebo už nehraje.
„Neodpověděli jste na otázku.“ Simone znovu promluvila, tentokrát ale přísněji.
Tom přemýšlel, co by měl říct, ale předtím, než dostal šanci, si Bill přitiskl ruku na ústa, aby potlačil vzlyknutí, slza mu stekla z oka. Tom byl zachycen v situaci, která se právě odehrávala. Měl velkou chuť si stáhnout do náruče druhého chlapce, ale Simone ho předběhla.
„Oh, zlatíčko.“ Simone se rychle posadila a Billa si přitáhla do pevného objetí. „To je v pohodě… ssshh… to je v pohodě…“
Tom na chvíli zachytil Billův pohled a všiml si, jak druhý kluk mrkl. Spadl mu kámen ze srdce. Takže to Bill jen hrál. Tom viděl, jak byla Billova strategie účinná, a rozhodl se, že toho využije, jak nejvíc může. Přemýšlel nad vším špatným, depresivním a smutným předtím, než se podíval na svou matku, která se stále nepohnula. V očích se mu začínaly tvořit slzy.
Pohled na očividně rozrušeného syna stačil k tomu, aby se také Natálie pohnula. Posadila se vedle Toma a stáhla ho do objetí.
Všichni čtyři seděli na sedačce. Natálie a Simone povzbuzovaly své zdánlivě naštvané syny, a Tom s Billem udržovali tu emoční šarádu tak dlouho, jak bylo třeba. Odtáhli se od svých matek a rukou odstranili poslední falešné slzy.
„Chtěli byste nám teď říct, o co tady jde, kluci?“ Zeptala se Simone tentokrát jemněji. Stále měla Billovu ruku v té svojí a jemně mu přejížděla po dlani palcem.
„Já a Tom,“ začal Bill a díval se na Toma, který seděl vedle něj. Jejich matky byly na opačných stranách gauče, takže oba kluci byli uprostřed. „My jsme…“ Jak jistý si Bill byl předtím, teď měl problém najít slova.
„Zamilovaní,“ dokončil Tom větu za něj. Rozhodl se do toho jít doopravdy. Tom chytil Billovu ruku a propletl s ním prsty. Bill se podíval na Toma, byl trochu zmatený tím, jak se Tom rozhodl do toho jít, ale byl schopný si to dát dohromady a stydlivě se podíval na druhého kluka pohledem, jakým by se na sebe zamilovaní dívali.
„Je to pravda, Bille?“ zeptala se Simone, aby získala zpět jeho pozornost. Bill přikývl a stiskl Tomovu ruku trochu více.
„Nevím, co mám říct… je to opravdu šok,“ řekla Natálie, promluvila poprvé za tu dobu, co vešla do pokoje. „Proč jste nám o tom neřekli? Tome, proč jsi mi neřekl, že jsi gay?“ Tom mohl slyšet, jak jeho matka začíná být naštvaná, a to ho donutilo cítit se provinile.
„Omlouvám se.“ Bylo vše, co mohl říct, stiskl ruku druhému klukovi. „Nechtěl jsem tě zklamat. My jsme vás nechtěli zklamat.“ Podíval se na Billa a tiše jej prosil očima, aby to vzal za něj.
„Nechtěli jsme, abyste nás nesnášeli,“ popotáhl Bill.
„Zlatíčko, jak jste si mohli myslet, že bychom vás nesnášeli?“ vydechla Simone a utřela slzu, která mu tekla po tváři.
„Nevím… žádný rodič nechce zjistit něco takové o svém dítěti! A ty víš, jaký je můj otec a pan Kaulitz! To, jak se snaží, abychom byli perfektní. Jak si myslíš, že budou reagovat, až zjistí, že jejich dokonalí synové jsou nejen gayové, ale ještě spolu randí? Budou nás nenávidět!“
„Tvůj otec by tě nedokázal nenávidět, Bille.“
„Tvůj také ne.“
Bill zavrtěl hlavou, předstíral, že není úplně přesvědčený, čímž donutil Simone vzít jeho tvář do dlaní, aby ho donutila se na ni podívat.
„Poslouchej mě, Bille. Bez ohledu na to, jak moc mě to zaskočilo, není nic na světě, co by mohlo mě nebo tvého otce donutit, abychom tě přestali milovat.“
„A to samé platí pro tebe, Tome. Bude to trvat, než si na to zvyknu, ale nemění to nic na tom, jak moc tě miluju.“
„Díky, mami.“ Tom byl dojatý tím, jak klidně to jeho matka vzala. Měl strach, že to vezme hůř, a zahřálo ho u srdce, když věděl, jak moc ho jeho matka miluje.
„Omlouvám se, Bille a tobě taky, Tome.“ Emoce se začaly v Simone probouzet.
„Za co se omlouváš?“
„Omlouvám se za to, že jste měli pocit, že se musíte schovávat a museli jste schovávat to, jaké k sobě chováte city. Muselo být otřesné to skrývat a předstírat, že jste někdo jiný.“
„To je v pohodě, mami.“ Bill se ji snažil utěšit, ale zdálo se, že to nemá žádný výsledek.
„Ne, není to v pohodě. Měl jsi pravdu, když jsi řekl, že tě tvůj otec tlačil k tomu být perfektní a vždycky jsem cítila, že to občas přehání, ale pak jsem viděla tvoje dokonalé známky a nezdál ses být nešťastný, takže jsem většinou byla potichu. Ale teď se ukázalo, že jsi byl doopravdy nešťastný…“
„Není to tvoje chyba.“
„Z části je.“
„Prosím, neobviňuj se. Protože se budu cítit ještě hůř. Odpustím ti, pokud ty mi odpustíš, že jsem ti lhal.“
„Samozřejmě, že ti odpouštím, zlatíčko.“
Následovalo ticho, ve kterém se všichni snažili zklidnit svoje emoce, a vstřebat všechno, co se právě stalo.
„Takže… jak dlouho už spolu chodíte?“ Zeptala se Simone a doufala, že to trochu odlehčí situaci.
„Dva roky.“ Řekli oba najednou. Trochu pracovali na jejich pohádce, kdyby se náhodou někdo ptal na tyhle otázky. Jen doufali, že se nebudou ptát až moc, protože si toho moc nenaplánovali.
„Celé dva roky?“ Obě dvě se tím zdály být šokované. „Muselo být těžké to skrývat.“
„Popravdě, ani ne,“ odpověděl Tom. „Chci říct, jsme nejlepší přátelé, takže jsme neměli důvod se vymlouvat, abychom se mohli vídat. A vy jste nám dali dost svobody, když jsme chodili ven, jen vás to nikdy nenapadlo.“
„A co všechna ta rande, na kterých jste byli s různými děvčaty?“ zeptala se zvědavě Natálie.
„No…“ Bill se do toho vložil. „Chodili jsme s nimi jen ven, nebo jsme jim řekli pravdu a setkali jsme se spolu namísto toho.“
Simone a Natálie přikyvovaly, kluci si oddechli, že jim to matky sežraly.
„Omlouvám se, kluci, že jsme si tímhle museli projít, ale už si tím procházet nemusíte. Můžeme vám pomoct to oznámit otcům, pokud chcete…“ navrhla Simone a dívala se na oba chlapce. Jejich ruce byly stále spojené.
„Prosím, ještě jim to neříkejte.“ Žádal Bill. „Nebyli jsme připraveni se přiznat vám, aspoň ne teď, a nemyslím si, že by to vzali stejně jako vy.“
„Jo, ještě na to nejsme připraveni,“ souhlasil Tom. Chtěli, aby odplata jejich otcům trvala trochu déle, a pokud by jim to řekli na začátku léta, jejich otcové by si na to mohli zvyknout; ale oni si s nimi chtěli trochu pohrát.
Simone si vyměnila pohled s Natálií. I když se ani jedné nelíbilo, že takhle velké tajemství musí skrývat před svými manželi, chtěly jen to nejlepší pro své syny.
„Dobře, zůstane to tajemstvím.“
„Pro zatím,“ dodala Natálie. „Ale myslím, že byste měli přemýšlet o tom, kdy jim to řeknete.“
„Dobře,“ odpověděli oba současně. „Díky.“
„No, nevím jak ty, ale já umírám hlady,“ zvedla se Simone ze sedačky a Natálie ji následovala. „Chcete si dát oběd s námi, kluci?“
„Nemám po tomhle moc hlad,“ řekl Bill.
„Já také ne,“ souhlasil Tom.
Jen přikývly a rozhodly se, že kluci potřebují nějaký čas být o samotě, takže se rozešly do kuchyně. Ale předtím, než ztratily výhled na sedačku, podívaly se zpět na své syny, kteří byli v objetí. Tom hladil Billa po vlasech.
„Stále se dívají?“ Zašeptal Bill Tomovi do krku.
„Myslím, že jo.“
Bill se odtáhl od Toma jen proto, aby si opřel čelo o druhého kluka a usmál se na něj. Tom mu úsměv vrátil. Ten pohled nutil obě ženy se ušklíbnout nad tím, jak dobře spolu vypadali. Ale také se rozhodly odejít, nechtěly být svědky něčeho intimnějšího.
Když matky odešly, kluci se od sebe odtáhli a zasmáli se.
„No do prdele,“ vypískl Bill. „Zasloužíme si Oskara.“
„Žádná sranda. Ale byly tam některé chvilky, kdy jsem si nebyl jistý, jestli hraješ nebo ne.“
„Taky jsi nebyl špatný.“
Následovalo ticho, ani jeden z kluků si nebyli jistí, jestli chtějí něco říct.
„Ten polibek…“ Začal Tom a odkašlal si. „Byl docela přesvědčivý.“
„Jo.“ Bill se rozpačitě oklepal. „Muselo to být přesvědčivé, jinak by to nesežraly.“
„Totálně.“
„Myslel jsem na jednu holku,“ lhal Bill.
„Jo, já taky, chlape, já taky,“ lhal Tom taky. Další trapné ticho následovalo.
„Takže je v bezpečí říct, že fáze jedna byla úspěšně dokončena, že?“ Bill konečně prolomil ticho.
„Jo… dáme se do fáze dvě.“
autor: HollyWoodFix
překlad: Danny
betaread: J. :o)
Tak toto bude divoka jazda!! Uz sa velmi tesim na pokracovanie
Tak to bude parádní povídka moc dík za překlad.
Paráda! Neodolala som a prečítala zvyšok… a teším sa na preklad. Googlu to moc nejde. Ale je to super poviedka. Skvelý výber. Ďakujem za preklad.
[1]: Mám úplně stejný názor. Ještě jednou díky za překlad.