For The Right Price 15.

Tom řekl Billovi, co se stalo v kanceláři jeho otce. Ani jeden z nich cestou zpátky nic neříkal. Bill zapnul rádio a Tom ho brzo vypnul, protože ho to rušilo.

„Omlouvám se, Bille.“ Tom pustil Billovu ruku, aby si zapálil cigaretu. „Byla to chyba.“

Bill neodpověděl, jen zíral na modřiny na Tomově ruce, kterou měl na volantu.

Blížila se půlnoc, když Tom konečně zaparkoval ne jejich parkovacím místě. Ve výtahu nikdo z nich nepromluvil. Bill rychle vkročil do chodby a otevřel dveře předtím, než se k tomu dostal Tom. Tom jen sledoval jeho záda, jak vychází schody.

„Jdeš spát?“ zeptal se ho Tom a klíče hodil na stůl.

„Jdu si sbalit.“ Odpověděl.

„Kam jedeš?“

„Záleží na tom?“ Bill vydechl a otočil se, jeho oči se zalily slzami. „Dokud jsem pryč.“

„Co tím myslíš, dokud jsi pryč?“ Tom popadl Billovu ruku a táhl ho zpátky dolů. Setřel slzy pod Billovýma očima. „Nepamatuju si, že bych říkal, abys odešel.“

„Ale řekls… že to byla chyba.“

„Myslel jsem tím to, že jsem tě přivedl do blízkosti toho kreténa, tohle byla chyba. Nemyslel jsem…“ Když mu to došlo, Tom si dal ruce kolem Billova pasu a přitáhl si ho blíž. „Sakra, Bille, ne. Nemyslel jsem nás.“

„Takže chceš, abych zůstal?“ zeptal se Bill potichu, jeho tvář byla zabořena v Tomově krku.

„Samozřejmě.“ Tom chytl Billovu tvář do rukou a políbil ho na čelo, podíval se mu do očí. „Bůh mi odpusť, pokud mě někdy opustíš, raději ať je to z důvodu, že máš se mnou problém, a ne proto, že tě můj otec nemá rád.“

„Tome…“

„Protože dovol mi ti říct, že otcovo svolení nic neznamená.“

„Tome, ale on se tě zřekne. Kvůli mně,“ vykřikl Bill.

„Nech ho.“

„Podívej, vážím si toho romantického gesta, ale…“

„Bille. Vlastním dva střešní byty na Manhattanu, Escalade, Audi a můj otec za to nezaplatil. Všechno, co mám, jsem si vydělal sám. Záleží mi na tobě, Bille, ne na otci a na mém dědictví.“ Tom se usmál a naklonil hlavu pro polibek, spojil jejich rty dohromady. „Teď musíš přestat brečet, protože to nezvládám, když tě vidím brečet.“

Bill se zasmál skrz slzy a znovu Toma políbil.

„Budu si to pamatovat pro příště, až od tebe budu něco chtít.“

„Takže to znamená, že zůstáváš?“ usmál se Tom. „A můžeme jít do postele a zapomenout, že se tenhle den stal?“

Bill přikývl a přitáhl si Toma pro další polibek. Tom stiskl majetnicky Billovy boky.

„Miluju tě.“ Vydechl, když se od sebe odtrhli.

„Miluju tě.“ Bill se usmál a díval se na Toma skrz řasy. „A jsem si jistý, že se budu cítit lépe, jakmile budeme mít psa.“

„Nepořídíme si psa, Bille.“

O pár nocí později se Tom vrátil domů a uviděl hořící svíčky na stole v jídelně, kterou nepoužil od té doby, co si tenhle byt koupil. Bill se opíral o stůl a na každý z konců položil talíř.

„Ty jsi vařil?“ zeptal se Tom, byl překvapený, když si všiml všeho na stole.

„Samozřejmě, že ne,“ ušklíbl se Bill. „Zavolal jsem a někdo jiný to uvařil.“

„Jaký je k tomu důvod?“

„Okej, víš, že jsem volal té agentuře, že?“

„Ano.“

„A víš, že jsem tam byl a udělal pár zkušebních fotek, že?“

„Ano, Bille.“ Tom vydechl, byl ohromen přítelovým dramatickým vyjadřováním.

Bill se ušklíbl a kousal si nehet. „Dostal jsem práci.“ Vykřikl.

„Sakra, že jsi dostal, zlato.“ Tom zvedl Billa v gratulačním objetí a plácl ho přes zadek. „To bylo rychlé.“

„Já vím! Je to jen nějaký pánský katalog, ale Tome… mohlo by to vést k něčemu velkému!“

„Bude to vést k něčemu velkému,“ ujistil ho Tom a stále ho pevně svíral. „Protože jsi sakra nádherný a za chvilku se o tebe budou prát, aby tě najali.“

„A brzo budu mít svůj vlastní billboard na Times Square a…“

„A já řeknu každému, kdo to bude poslouchat, že jsem to já, kdo tě klátí.“

„Pokud budeš mít štěstí, tak ano,“ odpověděl Bill, uvolnil se z Tomovy náruče a odnesl flašku vína z kuchyně. „Jakmile budu pracovat, nebudu moc doma, a pokud budu, budu moc unavený na…“

„A já půjdu každou noc do postele nadržený?“

„A každý se mě bude ptát, proč můj krásný obchodní přítel vypadá tak smutně.“ Tom se zasmál a chytl znovu Billa kolem boků. Přitáhl si ho blízko k sobě a začal ho líbat na krku.

„Budeme to muset dělat hodně předtím, než budeš zaneprázdněný.“

***

Tom byl ve své kanceláři s Gustavem a ještě jedním chlápkem z účetního oddělení, jehož jméno si nemohl zapamatovat, a rychle se mu podařilo dostat se mimo konverzaci.

„Úplně rozpouštějí společnost.“ Vydechl Gustav. „Každé oddělení jde za větší nabídkou a nemyslím si, že se ještě někdo zajímá.“

„Možná bychom mohli získat s docela nízkou nabídkou. Můžeme s tím začít.“ Dodal ten chlápek z účetního.

Tom stiskl pár kláves na svém počítači a vytáhl kalendář.

„Možná bych mohl jet do Hartfordu příští týden na setkání s…“

Byl přerušen, když se dveře kanceláře rozletěly a Bill vběhl dovnitř.

„Ten zasraný kretén je zase tady,“ křičel Bill a mával kusem papíru před sebou.

„Omlouvám se, pane Kaulitzi,“ zavolala Vanessa a kývla hlavou na Billa. „Nechtěl čekat, abych…“

„To je v pořádku, Vanesso.“ Tom se podíval ustaraně na svého rozzlobeného přítele a otočil se na ostatní v kanceláři. „Pojďme to dokončit později, ano?“

Gustav a účetní souhlasili a rychle odešli z kanceláře. Vanessa chytla dveře a okamžitě je zavřela.

„Omlouvám se.“ Vydechl Bill a zapadl do křesla. „Myslel jsem si, že budeš zaneprázdněný, ale… jsem naštvaný.“

„Vidím to. Co se děje?“ odpověděl Tom.

„Tohle.“ Bill hodil dopis na Tomův stůl. Tomovi stačilo, aby viděl otcův osobní papír, a věděl, že to nebude nic dobrého. „On mě uplácí,“ vykřikl Bill. „Nabízí mi milion dolarů, pokud tě opustím.“

„Jenom milion?“ ujasnil si Tom, v jeho hlase bylo jasné pohrdání. „Měl bych se urazit, pokud je schopný nabídnout jen tohle.“

„Myslí to vážně, Tome.“ Bill položil Jorgův šek na stůl. „Poslal nějakého poslíčka, který mi předal ten dopis a šek…“

„Oh, věřím tomu, že to myslí smrtelně vážně.“

„Chce odpověď během 24 hodin.“

„Okej.“ Tom mu odpověděl, vůbec nebyl naštvaný. „Takže co je tvoje odpověď? Bereš si ty peníze?“

„Ne!“

„Odcházíš?“

„Ty víš, že ne.“

„Tak potom fajn.“ Tom vzal dopis a šek a projel to svou skartovačkou. „Takže jaký máš jinak den?“

Tomův úsměv hned zmizel, když viděl, jak je Bill naštvaný. Obešel stůl a klekl si před něj.

„Nerozumím tvému světu, Tome,“ zašeptal Bill. „Místo toho, aby byl šťastný, že si jeho syn našel někoho, koho miluje, tak mi tvůj otec chce dát peníze, abych odešel.“

„Bille.“

„To jsem tak špatná osoba?“

„Nejsi…“

„Cokoliv jsem dělal, a kýmkoliv jsem byl, ale nikdy jsem nikomu neublížil, Tome.“

„Bille, ale já to vím.“

„Takže jak může…“

„Přestaň.“ Tom se postavil a zvedl i Billa. „Můj otec nikdy nebyl šťastný, že jsem gay, takže se rozhodl nenávidět tě ještě předtím, než tě pozná, jednoduše proto, že jsi kluk. Prosím, nenech tohohle vypatlaného kreténa, aby ti dovolil o sobě zapochybovat. Jsi úžasná osoba, Bille. Já tě miluju.“ Tom jen vydechl a zavrtěl hlavou, věděl, že tahle tři slova nestačí. „Jsem do tebe blázen. Zapomeň na mého otce, jeho debilní přátele, zapomeň na jeho svět. Pokud někdo nechce poznat toho Billa, kterého znám já, je to jejich ztráta. Jsi teď v mém světě. A já tě nenechám odejít.“

***

Přišel listopad a Bill se připojil k Tomovi na výlet do Atlanty. Tom stál vedle své matky a dívali se ven skrz velké okno. Bill seděl v altánku u jezera, bavil se s Tomovou sestrou Danni a Carlem, což byl dlouholetý přítel Simone. Tom se chystal něco říct, když jeho sestra vplula zpátky do domu. Usmála se na Toma a políbila ho na tvář.

„Je kouzelný, Tome. Udrž si ho.“ Řekla mu.

„Mám to v plánu.“

„Jdu ven, mami.“ Řekla přes rameno a šla k vstupním dveřím.

„Do půlnoci ať jsi doma, mladá dámo,“ zakřičela na ni Simone.

„Mami, je jí dvacet,“ připomněl jí Tom.

„Žije pod mou střechou, nebo ne?“

Tom se jen usmál, nikdy nepochopil logiku své matky.

„Takže?“ zeptal se po chvilce, jeho oči nikdy neopouštěly Billa.

„Je příliš mladý, Tome.“ Odpověděla svému synovi.

„Bude mu dvacet příští měsíc. A… počkej. Řekl jsem ti, jak jsem Billa poznal, a všechno, co mi k tomu řekneš, je to, že je příliš mladý?“

„No neprodává se na Times Squeare, že?“

Tom se ušklíbl nad matčinou otevřeností. „Ne.“

„Tak proč by mi měl obraz jeho minulosti změnit názor na to, co je teď? A ovlivňuje to tvůj?“

„Ne, vůbec ne.“ Odpověděl Tom popravdě.

„No dobrá. Bill dělá mého malého chlapečka šťastným, a to je vše, co mě zajímá.“ Simone se podívala na svého malého chlapce, který byl skoro o hlavu vyšší než ona. „A ty by ses neměl zajímat o to, co říká tvůj otec. A vůbec se nestarej o jeho dědictví. Tvůj otec možná nesnáší Billa, stejně tak nesnáší, když se nějaký skandál váže k jeho jménu. Víš, jak slova letí rychle. Chce se vyhnout otázkám, a to, že se tě zřekne, mu v tom má pomoct.“

„Mami, opravdu se o to nestarám,“ trval si Tom na svém. Sledoval Billa a Carla, kteří se vraceli zpátky do domu. „Mám hodně peněz pro nás oba, a Bill už teď vydělává slušné peníze… a otec a jeho dědictví mě opravdu nezajímá.“

Simone sledovala Billa s horlivým vnímáním, jaké může mít jen matka, jak se vrátil zpátky do domu a usmál se na Toma, jako by ho neviděl několik dní. Tom si položil ruce okolo jeho ramen, nahnul se a pošeptal mu něco, co Simone neměla vědět. Tom zachytl úsměv jeho matky, když šli všichni do jídelny.

„Okej, mami. Proč se tak směješ?“ Zamumlal tak, že to slyšela jen mamka.

„Líbíte se mi, když jste spolu,“ ušklíbla se Simone. „A opravdu si přeju, abych tam byla, když jsi řekl o Christine, že je děvka.“

autor: elvisfan