autor: elvisfan
O rok později
Bill otevřel vstupní dveře a vkročil dovnitř. Upustil všechno, klíče, kufr a kabelku tam, kde stál. Zamknul dveře, sundal si boty a usmál se, když uslyšel ťapky na dřevěné podlaze. Marilyn, jezevčice, kterou ho Tom překvapil k 20. narozeninám, přišla ze schodů, byla nadšená, že už jsou oba zpátky doma.
„Jak se má moje malá holka, hm?“ zeptal se Bill, zvedl ji a zabořil nos do její srsti. „Chyběl jsem ti?“
Marilyn odpověděla malým zaštěkáním a olízla Billovi ruku, a Bill s ní šel do kuchyně. Našel sáček se sladkostmi ve spížce a dal jí jednu, nechal sáček na kuchyňské lince a odešel po schodech nahoru.
Vkročil do ložnice a usmál se. Televize byla zapnutá, lampička u postele svítila a Tom byl vytuhnutý. Hlavu měl natočenou doleva, ovladač položený na břiše a pohyboval se nahoru a dolů, když dýchal. Bill položil Marilyn na svou vlastní postel a lehl si na tu, kterou sdílel s Tomem. Začal Tomův krk zasypávat vlhkými polibky, pokračoval na pravé rameno, a najednou cítil, jak ho Tomova ruka objala. Tom mu věnoval ospalý úsměv předtím, než se shledali v polibku.
„Chyběl jsem ti?“ Zeptal se Toma a usmíval se, když vstal.
„Tři nejhorší dny v mém životě,“ odpověděl mu a sledoval Billa, jak se svléká. „Jaké bylo Miláno?“
„Dokonalé, Tome.“ Bill prakticky zakřičel štěstím, když znovu dopadl na postel a usadil se Tomovi na klíně. „Oficiálně jsem se zamiloval do Itálie. Jestli tam někdy pojedu znovu, pojedeš se mnou.“
„Nechal sis něco zajímavého?“
„Možná budou jedny černé kožené kalhoty naspod mého kufru,“ ušklíbl se Bill. „Na zavazování vepředu.“ Nahnul se a líbal Tomův krk. „Se zipem vzadu.“
„Neřeknu ne módní přehlídce.“
„Zlato, slibuju, že tě zítra zničím, ale můžu si dneska lehnout a umřít?“ Zašeptal a sklouzl pod peřinu ke svému příteli.
„Unavený?“ Hádal.
„Totálně vyřízený.“ Bill se stočil pod Tomovu ruku. „Osmihodinový let, být šest hodin pozadu… pro mě jsou teď čtyři ráno.“
„Znám ten pocit.“
„Dneska je neděle, že?“
„Sobota ještě dalších pár hodin.“
„Takže tě mám pro sebe zítra na celý den?“ Bill se na něj podíval.
„Jsem celý tvůj.“ Tom vypnul televizi, lampičku u postele a nechal Billa, aby na něm odpočíval.
„Není to Itálie, ale šéf je šťastný. Hodně pršelo,“ vydechl Tom a přejížděl Billovi po boku rukou nahoru a dolů. „Volala mi mamka. Chtěla se ujistit, že se k nám přidáš na Díkůvzdání.“
„To je plán.“ Bill zívl. „A potom uvidíme Natálii a Andyho na Vánoce, že?“
„To je taky v plánu.“ Tom cítil, jak se Bill pohybuje a o chvilku později cítil jeho dech na krku. „Jak se má Andy?“
„Dva měsíce je venku z léčebny a stále je čistý a nepije,“ dostal ze sebe Bill i přes únavu. „Hádám, že je to jeho druhé kouzlo. Jeho rodiče chtějí, aby se přestěhoval zpátky domů, ale zatím zůstává. Oh! A Natálie mi včera poslala email, že ji přijali na kosmetický program, na který se hlásila.“
„Vyřiď jí ode mě gratulace.“
„Mm-hmm.“
Bill zajel nosem na Tomovu klíční kost a políbil ho na hrudník. „Chyběl jsi mi.“ Vydechl.
„Ty mně taky.“
O chvilku později se Bill rozhodl, že není zase tak unavený, jak si myslel.
KONEC
překlad: Danny
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 57
Tak a pustime si pesnicku Pretty Woman a krasny koniec pred nami. Myslim ze obaja sa nejak navzajom zachranili.
Moc pěkné dík za povídku.
Moc pěkné dík za povídku.
Dokonalý koniec dokonalej poviedky. Oni žijú šťastne a zdá sa, že aj Andy a Natalie čaká lepšia budúcnosť. A tak to má v poviedkach byť. Ďakujem za preklad.
Miluju tuhle povídku ♥️♥️♥️.
Krasna pohádka. Rada jsem se k ni zase vrátila 🥰.