autor: Ainee
Tomova noc ve městě s Géčky
Se zavřenýma očima a tichým broukáním hrál Tom píseň, kterou hrál dříve už tolikrát. Poprvé ji pro někoho hrál jednoho horkého léta, když mu bylo patnáct. Složil ji sám a byl opravdu nervózní. Bill však byl vážně povzbuzující, nestaral se o to, že to Tom neustále kazil a přestával, jen aby začal znovu od začátku. V okamžiku, kdy se mu ji konečně podařilo dohrát až do konce, Bill si broukal spolu s ním a široce se usmíval. Tom si stále ještě pamatoval, jak jejich hlasy zněly dohromady.
Od té doby hrál pro Billa tolikrát, že už to přestal počítat. Vlastně se z toho stal zvyk. Pokaždé, když přišel Bill k němu domů, schoulili se v jeho pokoji a Tom vytáhl kytaru. Bill obvykle ležel na břiše na Tomově posteli s chodidly ve vzduchu a podepřený na loktech, jak si rukama podpíral hlavu. V náhodném okamžiku si začal broukat spolu s jakoukoliv písní, kterou Tom právě hrál, oči měl zavřené a na tváři obrovský úsměv. Tom tyhle chvíle miloval.
V určitém okamžiku se Bill rozhodl, že Tomovy písně potřebují slova, a vzal ten úkol na sebe. Takhle trávili čas celé roky a skutečně přitom stvořili několik decentních písní. Ne, že by je snad někdy někomu hráli. Tom byl vždycky až příliš nervózní, když měl hrát před jinými lidmi, a Bill se až příliš styděl, aby někoho nechal slyšet své texty, nemluvě o zpěvu. A tak o tom věděli jen oni dva, ale vážně jim to nevadilo. Bylo to jejich společné tajemství. Jejich písně byly pouze pro jejich uši a oba to takhle měli radši.
Tom pocítil téměř smutek, jakmile otevřel oči a rozhlédl se po svém pokoji. Byl doma sám. Byla to vzácná příležitost, mít ve svém volnu celý byt pro sebe. Georg obvykle zůstával doma, když měl Tom den volna, a strávili ho na gauči při hraní na Playstationu a jedením nezdravého jídla. Ale Georg už byl pryč, když se Tom probudil a opravdu se neobtěžoval mu zavolat. Bylo docela hezké mít vzácnou chvíli v tiché osamělosti a moct hrát na kytaru bez Georgova neustálého komentování tohohle a támhle toho. Už to opravdu bylo dlouho, co tohle naposledy dělal.
Ze všeho nejvíce byl rád, že tam Georg není a nemůže jej tak pozorovat, jak je ztracený v myšlenkách na Billa. Věděl, že by byl považován za šílence, kdyby někdy pověděl Georgovi, na koho myslí, zatímco hraje na kytaru takové toužebné melodie.
Jako na zavolanou se Georg vřítil do dveří. Těžce oddechoval a Tom ho slyšel až do svého pokoje. Natáhl krk a vykoukl mezerou v přivřených dveřích.
Georg se pohyboval rychlým tempem a očividně něco hledal. Našel to někde pod hromadou prázdných krabic od pizzy a vydal ze sebe triumfální zvuk. Poté si všiml, jak se na něj Tom divně dívá, a zazubil se.
„Peněženka,“ prohlásil a zvedl ji, jako by chtěl dokázat, že mluví pravdu. Pak přišel za Tomem a opřel se o rám dveří. „Co to děláš?“ Zeptal se a díval se na kytaru v Tomově klíně.
Tom mu věnoval pohled, který jasně říkal: ´Ptáš se na pitomou otázku´, a odložil kytaru na postel. Pak se otočil zpátky ke Georgovi a snažil se rozptýlit své myšlenky otázkou: „Kam jdeš?“
Georg byl stále plně oblečený včetně bot, a zjevně se opět chystal k odchodu.
Georg se na něj darebácky usmíval a jen pokrčil rameny. Tom protočil oči a obrátil svou pozornost zpátky ke kytaře. Opravdu si na ni bude muset brzy koupit nové struny. V duchu si poznamenal, aby si nějaké přinesl z práce. „Jdu ven s Gustavem. Je tady jeden bar někde za rohem kousek od obchodu, který mi chce ukázat. Říká, že tam pracuje jedna opravdu hezká holka.“ Georg zavrtěl obočím a zazubil se. Pak pokračoval. „Měl by ses přidat.“
Tom nad tím vteřinu zapřemýšlel. Noc ve městě s Gustavem? Nebyl si jistý, že je to tak dobrý nápad. „Já nevím,“ řekl po chvíli.
Georg nakrčil nos a nasadil svůj neurčitý výraz. „Ty jsi někdy tak nudný patron. Vážně, kdy naposledy jsme se šli spolu někam napít? Ani si nemůžu vzpomenout.“
Měl pravdu, Tom to věděl. Když šel někam na drink naposledy, šel sám. To však byl příšerný nápad, pomyslel si, když si vzpomněl na ráno poté a na tu černovlasou dívku, kterou našel ve své posteli. Před tím však, no, to už bylo nějakou dobu.
„Ale no tak, Tome. Potřebuješ vypadnout z domu a trochu se pobavit. Já vím, že tu svou kytaru miluješ a tak, ale využíváš ji jako výmluvu, jak se vyhnout skutečnému životu.“ Georg se náhle tvářil až příliš vážně a Tom věděl, že si o něj dělá starosti. Ne, že by to někdy přiznal, ale Tom věděl, že Georg si o něj vždycky dělal starosti. Bylo to docela sladké, velmi ne-homoušským způsobem.
Hlasitě zabručel a rezignoval na svůj osud. „Fajn. Já půjdu. Dej mi dvě vteřiny, abych se převlíknul do něčeho decentnějšího.“
Georg po ulici prakticky poskakoval, celý nažhavený pořádně se namazat. Tom se loudal za ním a vrtěl hlavou nad svým splašeným kamarádem. Alespoň zvenčí. Možná by mu ten čerstvý vzduch mohl vyhnat z hlavy myšlenky na Billa. A pokud ne, alespoň by je mohl utopit ve velkém množství alkoholu.
S Gustavem se setkali před obchodem a Tom se musel té ironii skoro smát. Byl zpátky na místě své práce, ve svém volném dni. Georg mu kvůli tomu věnoval zvláštní pohled, ale Tomovi to bylo vážně jedno. Byl v divné náladě.
Gustavovi ta situace očividně také nepřišla vtipná a jen na něj pozvedl obočí a pohledem se jej zeptal ´Co to s tebou kurva je?´
Tom jen pokrčil rameny a zeptal se: „Tak kde je ten bar, o kterém jsi mluvil? Vážně se potřebuju napít.“
Tím si od obou Géček vysloužil široký úšklebek a Georg pyšně prohlásil: „To je ten správný přístup!“
Nešli moc daleko. Ukázalo se, že je to doslova za rohem. Tomovi přišlo zvláštní, že si toho baru nikdy předtím nevšiml. Vypadal tak trochu zchátrale, ale zvuky vycházející zevnitř naznačovaly, že je tam pěkně živo. Ne, že by se o to místo opravdu staral, chtěl se jen opít.
Všichni tři se zrovna chystali vejít dovnitř, když Tom koutkem oka spatřil něco, co odvedlo jeho pozornost. Na místě se zarazil a zíral na člověka, který právě vyšel z uličky za barem ven na ulici. Byla až příliš tma, aby se mohl pořádně podívat, ale ta silueta mu byla až příliš povědomá. Byl si bezesporu jistý, že to byla ta holka nebo kluk z metra. To dlouhé, štíhlé tělo, a ty vlasy. Nikdy v životě si nebyl ničím tak jistý. Rozhodně to byla ona nebo on, a Tom prostě věděl, že musí jít za ní nebo za ním. Nemohl ji nebo jeho, nechat tentokrát zmizet. Nebyl k tomu žádný důvod, prostě jen měl takový pocit v žaludku.
Už udělal několik kroků dál ulicí, když jej někdo popadl za paži a přinutil jej se ohlédnout.
„Kam si myslíš, že jdeš?“ Zeptal se Georg. Na tváři měl zmatený výraz a to, že Tomovi zabralo několik vteřin, než si uvědomil, co přesně mu řekl, tomu příliš nepomohlo. Zkusil to znovu. „Země volá Toma! Kam to utíkáš? Nejdeš nikam jinam, než do tohohle baru se se mnou a Gustavem opít. A teď pohni kostrou!“ Teď už mu silně tahal za paži a Tom neměl jinou možnost, než jej následovat. Jakmile vešel do baru, naposledy se ohlédl přes rameno a spatřil tu tajuplnou osobu mizet za rohem a pryč z jeho života.
Tom si nemohl vzpomenout, kdy naposledy byl na Georga tak nasraný. Chtěl jít za tou holkou nebo klukem víc než cokoliv jiného, a Georg všechno zničil tím, že jej násilně vtáhl do toho podělaného baru. Bylo to vážně mizerné místo, a klientela byla, no, ´zajímavá´ bylo vhodné slovo. Nespokojeně se rozhlížel kolem a rukou pevně svíral pivo. Tohle vůbec nebylo jeho prostředí a on se cítil dost mimo mísu.
Géčka byli ve svém živlu. Georg už měl na paži zavěšenou drobnou zrzku. Gustav byl hned po příchodu opravdu zklamaný, protože ta hezká barmanka, kterou jim chtěl ukázat, ten večer nepracovala, ale dostal se přes to celkem rychle, jakmile si všiml prsaté brunetky posílající mu pochvalné pohledy. V této chvíli se někde v koutě muchlovali.
Jediný stále o samotě popíjející byl Tom, a aby byl upřímný, ve skutečnosti mu to nevadilo. Žádná z žen v něm nevzbudila nějaký zájem, a on stejně stále myslel na tu holku nebo kluka z ulice.
Jeho směrem se vydala dobře vyvinutá blondýna a on si povzdechl. Nevěděl, jestli se mohl vůbec obtěžovat být milý, až ji bude odmítat. Ne že by nebyla roztomilá, takovým dětinským způsobem, ale on opravdu neměl náladu. Samozřejmě si vůbec nevšimla jeho nezájmu a posadila se vedle něj. Velké modré oči na něj pozorně hleděly, prohlížely si jeho čisté rysy a jeho zjevně vyrýsované tělo. Po tváři se jí rozšířil úsměv, jak očividně schvalovala to, co viděla. Nemohl ji vinit za to, že se snažila.
„Ahoj!“ Řekla vesele. Po očku na ni kouknul, ale pouze kývl. To ji však nijak neodradilo. „Nikdy předtím jsem tě tady neviděla. Jsi tady okolo nový?“
Lehce pobavený tím laciným pokusem o začátek flirtování jen lehce zavrtěl hlavou a konstatoval: „Ne, kousek odsud pracuju.“
Bylo jasné, že s tou krátkou odpovědí nebyla spokojená, a pokračovala. „Vážně? A kde pracuješ?“ Naklonila se přitom trochu blíž a svůj výstřih mu tak strčila až do obličeje. Bylo to příjemné, měla hezká prsa, jen ho to dneska opravdu nezajímalo.
„Však víš, tady kolem.“ Snažil se ji odbýt krátkými odpověďmi, ale zdálo se, že je odhodlaná jej polapit.
„Okay. Takže, ehm…“ Odmlčela se, zřejmě si nebyla jistá, jak v konverzaci pokračovat.
Rozhodl se jí ulehčit trápení. „Hele, nechci být nezdvořilý nebo tak něco, ale já opravdu nemám zájem.“
Definitivně se jí to dotklo a než odkráčela, poslala mu rozhořčený pohled.
Tom se nedokázal přinutit, aby se o to staral. Zaměřil se na svou téměř prázdnou lahev piva. Už ztratil přehled, kolik jich vypil, ale zřejmě ještě neměl dost, protože stále myslel na Billa. Vstal, trochu moc rychle, a dovrávoral k baru. S rozhodnutím se opít si objednal další pivo a těžce se opřel o pult. Nechal svůj pohled potulovat po zdi za barem. Byla plná fotek. Většina vypadala obyčejně, nebo tam byly fotky z různých akcí pořádaných v tomto baru. Byly tam i fotky z tematických večírků a koncertů a jedné nebo dvou narozeninových párty.
Tom zrovna myslel na to, jak hloupě to vypadá s těmi fotkami zdobícími celou zeď, když jedna z fotek zachytila jeho pozornost. Nebyla úplně ostrá a ta osoba byla napůl ve stínu, ale ji nebo jeho okamžitě poznal.
Objevila se před ním lahev piva a on barmance bezmyšlenkovitě zaplatil, než jej něco napadlo. „Hej!“ Zavolal na ni, až se otočila a vrátila se k němu.
„Můžu nějak pomoct?“ Zeptala se s nezájmem.
Na vteřinu se na ni zahleděl a usoudil, že je celkem obyčejná a nudná. „Kdo je tohle?“ Ukázal na fotografii a tázavě přitom hleděl na barmanku.
„Myslíš tohle?“ Řekla a ukázala na fotografii.
„Ano, ano tohle,“ odpověděl Tom s naléhavostí v hlase.
Dívka na něj pozvedla obočí a věcně poznamenala: „To je Billa.“ Pak pokrčila rameny a odkráčela.
Tomovi zabralo několik minut, než si uvědomil, že mu opravdu neřekla nic jiného než dívčino jméno. A jaké podivné jméno. Kdo by pojmenoval svou dceru Billa?
Zamračil se a napil se piva. Pak naklonil hlavu a zadíval se intenzivněji na fotografii. Na jejím profilu bylo cosi podivně známého, jen to nedokázal popsat.
Ve chvíli, kdy se Tomovi podařilo od fotografie odtrhnout bez dalších odpovědí, byl Georg tak nalitý, že jen sotva mohl mluvit. Gustav byl dávno pryč a Tom předpokládal, že odešel s tou brunetkou. Dobře pro něj! Možná, že když si užije, nebude pak v práci taková mrcha.
Stále se pošklebující nad myšlenkou, že má nyní upřímný důvod si ze svého šéfa utahovat, se Tom rozhodl, že je na čase, aby on a Georg zamířili domů. Samozřejmě, že Georg divoce protestoval, ale Tom jej znal až příliš dlouho a už se naučil, co mu říct, aby jej přesvědčil. Stačilo vyslovit McDonald´s, a Georg už byl na místě.
Když se Tom té noci konečně dohrabal do postele, byl duševně i tělesně vyčerpaný. Nakonec musel Georga domů téměř odnést. Dokonce ani McDonald´s nepomohl jeho kamarádovi příliš vystřízlivět. Dostat jej do postele dalo tolik práce, že jej Tom nechal na gauči, pořádně uloženého, samozřejmě. Opravdu se necítil na to, aby se po ránu musel vypořádávat s Georgem s kocovinou, kterému je špatně.
Přetočil se na záda a zíral do stropu. Dokonce i když nikdy v životě nebyl víc unavený, ve skutečnosti nebyl ospalý. Frustrovaně zatahal za své boxerky. V pokoji bylo až příliš horko a lepily se mu ke stehnům. Lehce zasténal, když se rukou otřel o rozkrok. Sám pro sebe se usmál, když si uvědomil, že by to bylo dokonalé uvolnění stresu a také něco, co by jej mohlo přiblížit ke spánku.
Zavřel oči, udělal si pohodlí, a za víčky se mu promítaly obrázky té dívky z metra. Usmál se ještě víc a natáhl ruku, aby s ní znovu lehce přejel přes svůj rozkrok, když si uvědomil, že už je napůl tvrdý. Trochu zaražený, že okamžitě reagoval, se rychle rozhodl toho využít a pohotově si stáhl boxerky níž. Zvedl boky, aby je lehce zcela sundal, jeho probuzená erekce se otřela o přikrývku a on zasténal. Popadl svůj penis, který sebou v jeho sevření škubnul, a silně za něj zatahal. Dnes v noci neměl trpělivost, potřeboval se udělat a usnout, co nejdříve to bylo možné.
Znovu zavřel oči, představil si tu černovlasou dívku, to, jak vypadala její tvář a jak by se zkřivila rozkoší, zatímco by se pod ním svíjela. Zatraceně, jak moc bylo znepokojující mít sexuální fantazie o někom cizím? V tu chvíli se o to však Tom nemohl starat méně, ty představy jej posílaly k vrcholu rychleji než obvykle.
Hlasitě zasténal, jak si palcem přejel přes špičku s prvními několika kapkami, a představoval si přitom dívčino štíhlé a bledé tělo. Myslel si, že vypadá nádherně, ani v nejmenším se nestaral o to, že byla prakticky plochá a bez jakýchkoliv křivek. Na zlomek vteřiny jej to vyvedlo z rovnováhy, ta představa byla tak neznámá, že se jeho ruka přestala pohybovat a on otevřel oči. Tom šel vždy hlavně po křivkách a plných hrudnících.
Netrvalo však dlouho a zase oči zavřel, jeho pulzující erekce se dožadovala jeho plné pozornosti. Rychlým tempem pohyboval rukou nahoru a dolů a zapojil do hry i svou druhou ruku.
Jak se jeho nastupující orgasmus blížil ke svému vrcholu a palce se mu zkroutily do matrace, znovu spatřil tu tmavovlasou dívku, nyní se na něj smála a prstem jej k sobě zvala blíž. V duchu se k dívce přiblížil, a jak už byl jeho vrchol velmi blízko, ta představa se náhle změnila. Jemné rysy se staly ostřejšími a kostnatějšími, její jemné křivky se zcela vyrovnaly a celá její postava zmužněla. Aniž by byl schopen zastavit proměnu svých představ s myslí zamlženou chtíčem, černovlasá dívka se proměnila v Billa a Tom zalapal po dechu. Velké, zlatavé oči na něj zajiskřily a na Billově tváři se objevil rozpustilý úšklebek.
Tom naháněl své uvolnění a silně trhnul rukou, jak jej orgasmus udeřil plnou silou, Billova tvář se za jeho víčky rozzářila a on prakticky mohl slyšet jeho smích, ten nádherný melodický smích, který Tom miloval. Otřásl se při doznívajícím orgasmu a představa Billa v jeho mysli byla tak jasná, že musel otevřít oči, aby se ujistil, že nebyla skutečná.
Tom se pokusil v temné místnosti zaostřit a našel sám sebe zcela o samotě. Nebyl tam nikdo jiný kromě něj, žádný další zvuk krom jeho těžkého oddechování. Třesoucí se rukou se natáhl pro ubrousek na nočním stolku a mysl mu přitom závodila, tisíce myšlenek si hledalo cestu do jeho podvědomí, zatímco utíral všechen nadělaný nepořádek. Vyhonil si nad představou Billa! Odhodil použitý ubrousek nahodile na zem.
Ne, vyhonil si nad představou té tajuplné černovlasé dívky z metra, opravil se, Bill se zjevil zničehonic. Šokovaný a zmatený svými vlastními činy se Tom otočil na bok a zabořil tvář do polštáře. Byl cítit potem a sexem.
Stále se opájející doznívajícím orgasmem se Tom zhluboka nadechl a upadl do spánku. Poslední věc procházející jeho myslí byla otázka, kde je Bill, a proč se vůbec kdy jejich cesty rozešly? To bylo to, o čem Tom neustále přemýšlel celé roky, ale nyní se to najednou zdálo být urgentnější než kdy dřív.
Proč se Bill sám rozhodl jej opustit? Co kdy udělal, že se k němu Bill otočil zády a nechal jej za sebou? Tomův spánek byl neklidný a jeho sny byly všechny o Billovi. Následující ráno se probudil s pocitem větší opuštěnosti než kdy předtím, a odhodlanější než kdy předtím, že musí Billa najít. Nějak.
autor: Ainee
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 8
Tak že Bill utekl od Toma.
A podla mna nie su bratia. 🙂
[2]: Nejsou, to tam bylo naznačované už od začátku 🙂
[3]: preco som si to nevsimla 🙂 hahaha. Nejak mi to uslo. Ale vyzera to na taku "tazku" poviedku. Citovo vycerpavajucu.
[4]: A takové mám právě nejradši, ty, u kterých musí člověk přemýšlet. Jen místní čtenáři to bohužel moc neoceňujou… 😀 Autorka má ještě třetí takovou podobnou povídku, tak váhám, jestli se mám do ní pustit taky a nebo se na to vykašlat…