autor: elvisfan
„Andy, ty si vážně balíš jen tepláky?“
„Bille, ty zřejmě nechápeš, jak moc budu tenhle týden jíst!“ Andy se během balení ani nepozastavil. „Nejde jen o čtvrtek.“
„Nechystáš se vyjít na veřejnost v těchhle otrhaných starých věcech, že ne?“
„Módní pravidla takhle blízko Díkuvzdání neplatí, Bille.“ Andy zapnul svou tašku a sundal ji z postele, aby s ní zamířil ke dveřím. „Užij si prázdniny, kámo.“
Bill se rozesmál. „Ty taky.“
Andy otevřel dveře a za nimi stál vylekaný Tom. Andy hádal, že tam stojí už nějakou dobu.
„Čau, Andy,“ usmál se Tom. „Je…“ Jeho oči přistály na Billovi a jeho úsměv povadl, když spatřil to zjevné pohrdání v těch velkých hnědých očích. „Ahoj.“
Bill překřížil paže a opřel se o stůl. „Nazdar.“
„Můžu… jít dál?“
„A proč?“ Vyštěkl Bill.
„Protože ti dlužím vysvětlení za to, jaký jsem byl kretén.“
„No, moc rád bych se tady na tu konverzaci zdržel,“ Andy se začal po centimetrech vysouvat dveřmi, „ne, to je lež. Čaute, kluci.“
Tom zůstal stát ve dveřích, ramena měl pokleslá. V jedné ruce držel laptop a druhou měl zastrčenou v kapse. Bill pokrčil rameny.
„Jak chceš,“ řekl mu. „Klidně pojď dál. Hádám, že bude zajímavé slyšet vysvětlení, proč jsi byl několik týdnů pan Úžasný a pak jsi mě prostě totálně odkopnul.“
Tom vešel dovnitř a zavřel za sebou dveře.
„Bille, já se omlo-…“
„Tys tohle začal, Tome,“ připomněl mu Bill naštvaně. „Tys mě pozval na rande, pamatuješ?“
„Pamatuju,“ přikývl Tom. „A rád bych vysvětlil… úplně všechno.“ Ukázal na Billovu postel. „Chceš se posadit?“
„Já postojím.“
„Možná to zabere nějakou dobu.“
Bill pohlédl na postel a pak otočil dokola svou židli a obkročmo se na ni posadil, zatímco Tom se posadil na postel. Bill ho sledoval, jak se sedí s nohama překříženýma před sebou a prsty nervózně ťuká o sebe, jak se snaží přijít na to, kde začít.
„Chyběl jsi mi,“ řekl Tom tiše, oči měl upřené do Billových. „A já vím, že je to moje chyba, ale… opravdu jsi mi chyběl, Bille, už po několika dnech, a… já opravdu nevím, jak tohle provést,“ přiznal. „Pamatuješ na ten den, kdy jsme nechali Anise v tom obchodě a zůstali trčet venku v dešti? Když jsem ti řekl, že bych tě neměl mít takhle moc rád?“
„Bylo to před necelým týdnem,“ odpověděl Bill. Tvář mu zjemněla. „Ale jo, pamatuju.“
„Myslel jsem tím to, že… můj otec mi sem dovolil přijít kvůli škole,“ vysvětloval Tom. „Jen kvůli škole. Nechtěl, aby mě něco… rozptylovalo.“
„Já jsem pro tebe rozptýlení?“ Bill pomalu zvedal hlas.
„Pro mého otce, ano,“ přikývl Tom. „Anis mu zavolal, když mě ten den nemohl najít. Otec mi pověděl, že zapomínám na své priority a řekl mi, abych se s tebou přestal vídat.“
„Tos mi mohl jednoduše říct,“ odpověděl Bill.
„Měl jsem, já vím.“ Tom se podíval na Billa s prosbou o odpuštění v očích. „Ale nevěděl jsem jak. Já se nikdy… s nikým dřív nerozcházel.“
„Takže jsi prostě jen čekal, až se natolik naštvu, že to udělám za tebe?“ Bill se zvedl ze své židle. „To je opravdu ubohé, Tome.“
„Bille!“ Tom vyskočil, vrhnul se k Billovi a popadl jej za paži. Přitáhl si ho k sobě, jemně jej uchopil za tváře a s povzdechem k sobě přitiskl jejich čela. „Prosím, dovol mi to vysvětlit,“ prosil. „Chci ti říct úplně všechno.“
„Říct mi co, Tome?“ Bill se odtáhl jen natolik, aby se podíval Tomovi do očí. „Co je to… velké tajemství, které nad tebou pořád visí?“
„Jsem to… já,“ odpověděl Tom jednoduše. „Je to můj otec a má rodina a skutečnost, že můj život pro mě byl předem celý naplánovaný.“
„Naplánovaný tak, že s tím zjevně nechceš mít nic společného.“ Bill se nechal odvést k posteli a posadil se tak blízko k Tomovi, až se jejich kolena dotýkala. „Tome, jsi dospělý. Prostě svému otci řekni, že nechceš… převzít rodinnou firmu, nebo cokoliv to je, co se od tebe čeká, že uděláš.“
„To není tak jednoduché, Bille.“ Tom držel Billovy prsty volně ve své vlastní ruce. „Já nemám na výběr. „Není to nic jiného než zázrak, že můj otec souhlasil a nechal mě sem přijít, a udělal to jen po dohodě, že až tenhle rok skončí, vrátím se domů a budu žít život, pro který jsem se narodil. A já myslel, že to zvládnu. Že budu mít pár měsíců svobody, budu žít poprvé svůj vlastní život, a potom udělám to, co se ode mě čeká.“ Usmál se na Billa. „A pak jsem potkal tebe.“
„A co?“ Bill zazíral a snažil se svou ruku stáhnout. „Prostě jsem ti zničil všechny plány?“
„Ne!“ Tom ho chytil pevněji. „Bille, já jsem moc rád, že jsem tě potkal. Miluju… na tobě všechno. Jsi zábavný a talentovaný a tak zatraceně krásný, že to jen sotva můžu vystát, a trávit s tebou čas mě dělá šťastným… snad poprvé za celý můj život.“
„Takže… tvůj otec nechce, aby byl jeho syn šťastný?“ Billova tvář povadla, když si uvědomil, co se Tom pokouší říct. „Nebo nechce, aby byl jeho syn šťastný s mužem?“
„Moje rodina ví, že jsem gay,“ odpověděl Tom. „Už od chvíle, kdy mě má matka přistihla v posteli s otcovým bodyguardem,“ uchechtl se. „Který se brzy poté ocitl bez práce. Mí rodiče si vybrali to… přehlížet, s porozuměním, že až nastane ten správný čas…“
„Tak prostě zapomeneš na to, kdo jsi?“ Hádal Bill. „Takže chtějí, aby ses oženil s nějakou ženou, na které ti nebude záležet, a… panebože.“ Zbledl. „Ty už jsi ženatý.“
Tom zavrtěl hlavou. „Ještě ne.“
Tentokrát to nechal být, když Bill svou ruku stáhl. „Johanna a já jsme zasnoubení od chvíle, kdy mi bylo…“ Tom se odmlčel, když si od něj Bill odsedl. „Kdy mi bylo čtrnáct. Domluvily to naše rodiny,“ vysvětloval. „Jsme k sobě… uctiví a zdvořilí a já s ní dokážu vést alespoň inteligentní konverzaci, ale ona ví, že ji nemiluju a ona nemiluje mě.“
„Ale vezmeš si ji,“ dodal Bill zcela nevěřícně.
„A budu jí věrným manželem a založíme spolu rodinu…“
„Protože to se od tebe očekává,“ odfrkl si Bill.
„Přesně tak.“ Tom se zhluboka nadechl, a když se jeho oči konečně setkaly s Billovým intenzivním pohledem, věděl, co přijde.
„Tome, kdo jsi?“
„Moje jméno není Tom Kaulitz,“ začal Tom nervózně. „Kaulitz je ve Stennheimu docela běžné jméno, ale má rodina ve skutečnosti nemá příjmení.“ Nervózně polkl. „Moje jméno… moje celé jméno je… Jeho královská výsost princ Thomas Christian Alexander ze Stennheimu. Jsem nejstarší syn krále Jörga Třetího a následník trůnu.“
„Ty…“ Billovi poklesla čelist a zjistil, že má potíže s mluvením. „Ty jsi zatracený princ?“
„Nejspíš je tomu trochu těžké uvěřit, já vím.“ Tom se natáhl pro svůj laptop a otočil ho k Billovi. „Tahle fotka je už pár roků stará, ale jsem to já… se svými rodiči.“
Bill zíral na formální fotografii staršího muže a ženy stojících po stranách mladšího muže, který mohl být pouze Tom. Očividně vypadal mladší, ale jeho vlasy a oči byly naprosto stejné jako u muže právě sedícího na jeho posteli. Nadpis vysvětloval, že se jedná o oficiální portrét krále a královny ze Stennheimu s jejich nejstarším synem na jeho osmnácté narozeniny.
„Ty… kreténe!“ vyskočil Bill z postele a rozešel se na protější stranu místnosti. „Po celou tu dobu jsi mě jen vodil za nos a předstíral jsi, jak ti na mně záleží…“
„Mně na tobě záleží!“ Tom vstal a natáhl se pro Billovu ruku, jen aby mu opět byla vytrhnuta.
„Ach, jdi do prdele, Tome!“ Vykřikl Bill. „Tys jen… rozséval svůj královský oves, nebo něco takového, než půjdeš a oženíš se s nějakou ubohou holkou, na které ti ani nezáleží!“
Tom zíral. „Okay, ani nevím, co to vůbec znamená, ale…“
„Znamená to, že jsi mi zasraně lhal, Tome!“ Vykřikl Bill. „Pokaždé, když jsi mě políbil, pokaždé, když ses mě dotkl, pokaždé to byla zasraná lež!“
„Nikdy to nebyla lež!“ Tom si Billa přitáhl k sobě a odmítal jej pustit, i když zaslechl, jak mu Bill vzlyká do ramene. „Pokaždé, když jsem tě políbil nebo se tě dotkl, bylo to proto, že mi na tobě záleží.“ Zavřel oči, jak zabořil nos Billovi do vlasů a jeho hlas nebyl o nic hlasitější než šepot. „Chtěl jsem s tebou být,“ řekl mu. „Pořád chci.“
„Nemůžeš.“ Bill popotáhl, jeho slzy se proměnily v tmavé fleky na Tomově tričku. „Ne doopravdy.“
„Tak jakkoliv, jak jen můžu být.“ Tom vtiskl polibek na Billův spánek a uvolnil své sevření, když Bill zvedl hlavu z jeho ramene. „Máme šest měsíců,“ vysvětlil Tom s nadějí. „Můžeme spolu strávit tolik času, kolik jen bude možné, a…“
„A co, Tome?“ Bill si odfrkl a odtáhl se. „Můžu se do tebe zamilovat ještě víc, jen abych ti o pár měsíců později řekl navždy sbohem?“
„Nebudeš se zamilovávat sám, Bille,“ slíbil mu Tom. „Prosím, dovol mi… nech nám těchhle šest měsíců. Nejsem připravený se tě vzdát.“
„Já se tě taky nechci vzdát.“ Bill si zachytil horní ret mezi zuby. „Ale… bože, máš snoubenku, Tome.“
„Ale ty jsi ten, na kom mi záleží, ten jediný, s kým chci být.“ Tom omotal paže kolem Billa, který stále stál ztuhle na místě. „Po tak dlouho, jak jen tě budu moct mít. Prosím?“
Tom zaslechl tiché zakňučení, a konečně se Billovy paže pevně sevřely kolem jeho krku.
„Tohle je nemožné,“ Bill zachytil pevně jeho vlasy. „Já nevím, jestli to zvládnu.“
„To já taky ne,“ pousmál se Tom smutně. „Bude to ta nejtěžší věc, jakou kdy udělám, ale… slib mi, že o tom popřemýšlíš,“ prosil. „Na pár dní jedeš domů, tak jen… přemýšlej nad tím, zatímco budeš pryč.“ Znovu Billa pustil a podíval se mu do očí. „Prosím?“
Palci otřel Billovy slzy a rukama sevřel jeho vlhké tváře. Naklonil hlavu a vtiskl mu měkký polibek na rty. Bill polibek opětoval a zakňoural, když se mu znovu rozkutálely slzy, jakmile Toma pustil. Bill se rozešel ke dveřím a podržel je otevřené.
„Musím chytit vlak a pořád ještě balím.“ Otřel si jednu zatoulanou slzu. „Měl bys jít.“
autor: elvisfan
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
original
Omg tak tohle jsem nečekala to je zatraceně perfektní.
To jsem zvědavá jak se Bill rozhodné.
Neviem si predstaviť taký život, aký by mal Tom žiť. A neviem si ani predstaviť, že by boli spolu a potom sa len tak z povinnosti rozišli. Kruté. Ďakujem za preklad.
Vcera som nemala cas na poviedku a lutujem to!!
Cakala som ze je syn nejakehi narkobarona alebo mafianskeho krstneho otca. Ale toto je tiez pecka. Takze nase princatko sa musi ozenit. Ach….nech sa vzda tronu a nech ostane s Billom. Tesim sa na pokracovanie