Lykara II Stern 31.

Stín se Trinovi lehce uklonil a zmizel. Ten jen zaklel, frustrovaně kmitl křídly a v dlaních mu zajiskřil oheň. Nelíbilo se mu, že Lalita poslala někoho jiného a ne svůj vlastní stín, a už vůbec se mu nelíbilo to ostatní. V rozčílení si v první chvíli ani neuvědomil, že za ním někdo stojí, a zaklel, když se špička Billova meče přitiskla mezi jeho křídla.

„Varoval jsem tě…“ Pronesl tiše. Trina fyzicky zabolelo ze zklamání v jeho hlase. Nikdo ale netvrdil, že to bude jednoduché. Než stihl Bill udělat cokoliv dalšího, prudce se otočil, nevnímal novou ránu na svém křídle a vzduchem Billa srazil na kmen stromu za ním.

Stiskl obě dlaně a ohnivá stěna Billa oddělila od meče, který upustil.

„Musím to udělat… prosím, nechci ti ublížit…“

„Nedovolím ti to…“ Bill téměř vrčel a ucítil, jak se k němu natahuje jeho temnota. I Trin si všiml, jak se stíny v měsíčním světle zachvěly a protáhly.

„A já ti nedovolím mě zastavit.“ Šeptl a sevřel ve vzduchu jednu pěst v gestu, kterým Billa připravil o všechen vzduch.

Ten stihl jen tak tak vydechnout, aby neomdlel, jak Trin zamýšlel.

„Dorienovy triky… To máš od Lality?“ Sykl posměšně a znovu se pokusil přivolat stíny. Trin po něm znovu hodil vzduchovou vlnu a srazil ho. Otočil dlaně vzhůru, prudce je zdvihl do výše ramen a Billa obklopila stěna z vody. Málem ji hned zase spustil, když si všiml děsu v jeho očích. Moc dobře věděl, že voda bývala Dorienova oblíbená a jakou hrůzu z ní měl. Jenže zafungovala, jak potřeboval. Stíny už se ani nehnuly, a když vodu konečně spustil, Bill klesl na kolena, jako by spolu s ní přetrhl vodící lanka.

Otočil se do tmy mezi stromy s prosbou, které Bill nerozuměl, a pak se otočil zpátky k němu.

„Můžu ti to vysvětlit…“ Začal Trin a zvedl Billův meč, než se pro něj stihl natáhnout.

„Co chceš vysvětlovat?! Celou tu dobu jsi to ty, kdo je na Valrenově straně! Mělo mi dojít, že nijak nepospícháš s tím mě odtamtud dostat!“

„Byl jsi tam ve větším bezpečí než v duhovém paláci.“

„Nesnaž se předstírat, že ti jde o mé bezpečí!“

„Jde mi o něj víc, než si vůbec dovedeš představit.“

„Tak moc, že mi chceš zabít syna?!“ Trin už neodpověděl a znovu zvedl dlaň. Dřív než ale stihl udělat cokoliv dalšího, se něco pohnulo za jeho zády a on po jedné prudké ráně do hlavy ztratil vědomí.

To netrpělivé přešlapování po prknech podlahy ho přivádělo k šílenství. Postupně se mu projasňoval i pohled, ale ten zvuk ještě víc umocňoval bolestné tepání v jeho hlavě.

Měl chuť na Billa křiknout, aby stál, ale jediné, co se z jeho úst ozvalo, bylo zasténání. I tak to zabralo. Kroky se prudce zastavily, ale pak se s větší prudkostí rozešly k němu. Tom ho musel zastavit, protože ustaly stejně rychle, a zaslechl tichý, ale vzteklý rozhovor, a nakonec se přidal i Tobias. Zněl vyděšeně.

To ho přinutilo otevřít oči úplně a zvednout hlavu.

Byl zpátky v domku, kde zůstali na noc, a připoutaný k židli.

Měl pravdu. Bill měl nakročeno k němu a Tom mu zahradil cestu. Držel ho za ramena a Tobias za ním ho tahal za loket dál od něj. Bill se nakonec podvolil a ustoupil. Když si všiml, že se dívá na Tobiase, schoval ho za sebe. Tom si vzal druhou židli a sedl si naproti němu. Byl by se tomu nejradši zasmál, protože přesně takhle ještě před pár týdny seděl naproti Billovi.

„Chtěl jsi to vysvětlit, tak mluv, dokud se nám daří ho klidnit.“ Vyzval ho a Trin si podle jeho napjatých ramen a jedné konkrétní vrásky uvědomil, že Tom musí Billa držet na uzdě i pomocí jejich pouta.

Na to, že ho ještě ráno nemohl vystát, se překvapivě rychle dal na jeho stranu. Evidentně nebyl jediný, kdo hrál něco, co nebylo.

„Sestavili jsme novou radu a našli vrány… Máme s nimi dohodu. Všichni si myslí, že znovu rozkvetlou alej má na svědomí Tobias, a jestli to bylo předtím zlé, tohle to vyhnalo ještě dál. Nikdo znovu nechtěl žádného Lykarského krále. Pak přivedla Lalita Billa, ale nepovedlo se nám ho udržet mimo to všechno. Využili jsme toho a snažili se co nejvíc šířit, že Bill je skutečně jen stín vytvořený Valrenem, a proto neopouští jeho blízkost… uvěřili nám a bez možnosti dostat Billa ven nám byl stejně k ničemu jako nová rada. Aby se k nám přiklonily vrány, měli jsme se postarat i o posledního Lykarského krále, o Tobiase, abychom měli jistotu svobody. Nevěřili nám, že nejsme ve spojení, a Valren rok od roku sílil.“ Uhnul pohledem od Toma a vyhledal Tobiasovy oči.

„Objevil ses tady v poslední možnou chvíli…“ Tobias ukročil do strany, ale Bill ho hned zarazil a nepustil dál než na krok.

„Jak ses o mě měl… postarat…?“

„Vydat tě radě, aby dokončila, co před lety začala. Čekají ve vílím paláci.“

„Co mají v plánu udělat?“ Zeptal se Tom naprosto klidným hlasem a jemu teprve teď došlo, jak zlé to je. Jestli po něm skočí Bill, bude to alespoň rychlé…

„To, co začali před lety. Zničit ho.“

„Takže ty jsi nás prostě vedl k radě, která nám chce zabít syna.“ Konstatoval Tom a s úšklebkem se otočil k Billovi. „No věřil bys tomu?“ Zavrtěl hlavou, vstal ze židle, než stihl Trin i mrknout, prudce se k němu otočil a tvrdě ho praštil do obličeje, až Tobias vykřikl.

„Tati, přestaň!“ I přesto mu dal ještě ránu do břicha, a pak teprve se otočil zpátky k Billovi.

Chytl ho v týle a opřel si čelo o jeho.

„Už dost… Vezmi Tobiase, musíte se dostat k Elyon. Dostanu z něj, co potřebujeme, ale ne s tebou vedle sebe. To ho dřív zabiju.“ Mluvil k němu tiše a konejšivě. I tak se stíny okolo začaly mihotat.

„Chce jim ho dát… zabijí ho…“ Odpověděl Bill stejně tiše a Tobias od něj ucukl. Ten hlas ani zdaleka Billa nepřipomínal a Tomovi se zatočila hlava nad silou, kterou se mu vzpíral.

Místnost potemněla a stíny se protáhly k Billovi.

„Nezabíjí, jen zničí.“ Namítl Trin ochraptěle a Tobias Toma jen tak tak zadržel. Stoupl si před něj a chytil ho za ramena stejně jako Tom předtím Billa. Nedíval se na něj, ale na Billa.

„Tati, dost… Nech ho mluvit, prosím, nic mi neudělá. Je svázaný a jste tady vy. Jen si ho poslechneme a vypadneme domů.“ Zkoušel to, ale nic nenasvědčovalo, že by ho Bill vnímal, dokud Tom necouvl.

Tobias se otočil k němu a nejdřív jen naprázdno otevřel pusu, než se konečně zeptal.

„Jak jsi to myslel?“

„Předtím chtěli, aby tě Bill s Tomem zničili, a pod jejich dohleden přivedli nazpátek… Teď tě chtějí zabít, ale můžeme to udělat, tak jak chtěli původně.“

„A jak to chceš udělat? Nevíš?“ Štekl po něm Bill a Tomova vráska mezi obočím se znovu prohloubila.

„To je snad fuk, stejně nemůžou nic udělat bez toho obrazu, nebo ne?“ Ujistil se Tobias, a když mu to Bill potvrdil, udělal jeden opatrný krok k němu.

„Mohl mě zabít hned, ale utekli jsme. Jedno ale nechápu, proč ses mě snažil okamžitě dostat domů, když jsi potřeboval, abych šel ven?“ Trin se s usyknutím pousmál.

„Nejjednodušší způsob, jak tě vylákat ven, bylo právě to, když jsem se tě snažil hned dostat zase k Tomovi.“ Namítl.

„Ale táta… K čemu je teda tady? Neměl bych šanci, ale místo toho jsme na něj čekali a taky na Billa a…“

„Tom je tu kvůli němu. Ani to nevíš, ale udělal jsi ho znovu Lykarským králem. Rada tě může zničit, ale on tě může provést zpátky, aniž by to zjistili. Proto bylo třeba, aby si vzpomněl.“ Vysvětlil, a zatímco dvojčata na sebe jen nechápavě zírala, Tobias se rozesmál.

„To snad ne… vždyť… Sakra! Proč jsi to neřekl hned? Jestli je Billy fakt král, je to přece super, může to celý přepsat. Ví, jak na to pořádně, ne jako já.“ Vyhrkl, ale Trin zavrtěl hlavou.

„Nic to nezmění. Budeme zase na začátku. Dali nám svobodu a my se musíme naučit za ni a za chyby platit, jinak budeme pořád dokola dělat jednu chybu. Nemůžu mu dovolit to změnit a všechno smazat i přesto, jak moc bych chtěl…“

„Na tohle kašlu. Půjdeme domů a vy si tady dělejte, co chcete. Necháte ale Tobiase na pokoji. Nic z toho, co sis vysnil, se nestane. Zradil jsi nás. Jen tak tak ho držím, aby tě nezabil. Nemám tušení, jestli je nebo není zase král, a je mi to fuk. Bez obrazu ale stejně nic neuděláš a garantuju ti, že ten nikdy nedostaneš.“ Sykl Tom a vzal Tobiase za nadloktí. Přitáhl ho k Billovi a podal mu z postele jeho vak s věcmi.

„Odcházíme.“ Dodal.

„Oni ho už mají.“ Namítl Trin a v místnosti explodovala temnota.

autor: Bitter