Lykara II Stern 32.

Tobias vykřikl a kolem Trina vzplály plameny jako důkaz, že spoutaný zůstával spíše ze slušnosti, než že by byl opravdu až tak bezmocný. S rukama za zády a spoutanými oheň sice nedokázal usměrnit a ovládat, ale vyvolat ho zvládl.

V mihotavém světle plamenů ale neviděl nic. Bylo to, jako kdyby zase padla noc v letech, kdy vládl Dorien. Nic než jen vše pohlcující temnota.

„Lžeš… Elyon by nikdy nic takového neudělala.“ Ozval se z temnoty Bill, ale jeho hlas postrádal vše, co ho dělalo Billem. Ten hlas patřil temnému králi, a když se temnota stáhla a i světlo petrolejek, které zůstalo spolu s jeho plameny, se zdálo neskutečně oslnivé, střetl se Trin s úplně černýma očima.

Temný zkoumavě naklonil hlavu.

„Zanthia…“ pochopil a jeho cuknutí pro něj bylo potvrzení.

„Pomohla Tobiasovi z paláce. Vedla ho přímo ke mně… Kde je?“ Uhodil na něj a stíny se líně převalily po podlaze a jeho plameny pohltily. „Nebudu se ptát dvakrát.“ Varoval ho a temnota kolem něj skanula na zem, když udělal krok k němu.

Tom prudce stáhl Tobiase za sebe, když se jeden kouřový pramen přiblížil až k nim, a ten jen zalapal po dechu.

Billa viděl proměněného jen dvakrát. Tenkrát, když byl maličký a připadalo mu super, jak se z jeho táty stane někdo tak mocný, ale tohle bylo jiné. Teď jen vyděšeně zíral před sebe a bál se jen dýchat, aby se pozornost temného vládce před ním nestočila k němu. I z tátova výrazu poznal, že je něco úplně špatně.

Ne, dneska by nebyl tak bláhový jako tenkrát, když mu vběhl do náručí a stíny vířící kolem něj mu připadly super.

Ty samé stíny, co vše okolo dokázaly spálit na prach, se pomalu obtáčely kolem Trina, ale ten se ani nehnul a bez mrknutí mu pohled oplácel.

Bill udělal další krok k němu a stíny přilnuly k Trinovým křídlům.

Tom natáhl ruku ve snaze Billa zadržet, ale stíny ho srazily nazpět.

Bill mu nevěnoval jediný pohled a nedbalým pohybem prstů ho barierou tekoucí temnoty od sebe oddělil.

„Víš, že mlčením jí nepomůžeš…“ Dodal k Trinovi a víleník zalapal po dechu, když Bill pomalu do stínů pouštěl svou moc.

„Bille, prosím… můžeš ho přivést zpátky…“ Ten ale jeho prosbu ignoroval a Trin se pod náporem bolesti proměnil do plné vílí podoby.

Když vykřikl, Tobias nevydržel.

Mýlil se, byl stejně tak bláhový jako tenkrát. Než si stihl uvědomit, co dělá, zahradil Billovi výhled na vílího krále a vzal ho za ruce. Stíny jako na povel klesly a s něhou se okolo něj otřely.

„Billy, přestaň… tohle nesmíš.“ Vyhrkl a v obavách se otočil k Trinovi, aniž by si všiml Billových očí.

„Proč jsi neřekl pravdu?“ Zeptal se s dlaní na Billově hrudi, aby ho zadržel.

„Nikdy by to nedovolil.“

„A nedovolím…“ Dodal Bill a Tobias ucukl, když se na něj konečně podíval pořádně.

„Vymyslíme něco jiného…“ Začal a zadíval se do Billových děsivých černých očí.

„Billy, jsi zase král… můžeš…“

„Nechápeš to… ten spor by začal znovu.“ Namítl za ním Trin.

„Nikdy všichni neuvěří. Někdo se najde a začne to znovu… Nechtěl jsem ti lhát, ale oni by to nedovolili. Vydat tě radě je pro Lykaru jediná možnost.“

„Neboj se, hvězdičko, nedovolím jim ti ublížit. Nemusíš se jich bát.“ Pronesl Bill tiše a stíny přilnuly i k Tobiasovi, jako by čekaly, až je ovládne. Natáhl k němu ruku, aby ho pohladil, ale Tobias couvl. Zašilhal po stínech a dovolil si i rychlý pohled na Trina. Stačila mu vteřina, aby se rozhodl. Ucouvl od Billa ještě o další krok, ale oční kontakt nepřerušil.

„Nebojím se jich. Jestli to Lykaru zachrání, udělám to.“ Bill zavrčel a stíny se znovu obalily kolem Trina.

„Přestaň, Billy! Prosím.“

„Ne. Nedovolím ti…“

„Ta válka je mojí vinou, jestli ji to dokáže zastavit, udělám to.“

„Není tvou vinou. Sami si to zavinili… Pojď ke mně, půjdeme domů…“ Tobias jen zavrtěl hlavou.

„Já, princ lykarský, přísahám, že se vydám nové radě pro záchranu mé země.“ Vyhrkl a Bill bolestně vykřikl, když jeho syna obalila fialová záře. Znovu na vše padla temnota, ale ve vteřině byla pryč a Bill zůstal na kolenou, zase sám sebou.

„Hvězdičko…“ Šeptl a Tom ho jen tak tak zachytil, když ztratil vědomí.

Když se po několika hodinách probral, už svítalo a Tobias spal schoulený u jeho boku. Tom klimbal v křesle vedle nich, ale Trina nikde neviděl. V panice se pokusil znovu přivolat svou moc, ale místo toho do něj udeřila tupá bolest a Tom se prudce narovnal a natáhl se pro jeho ruku.

„Klid… Vyčerpal jsi víc moci, než jsi měl, moc rychle.“ Stiskl mu ledové prsty, ale Bill ho nevnímal.

„Kde je?“ Vyhrkl a Tom kývl směrem ven.

„Mluví se Zanthiou. Něco se jim nezdá.“ Vysvětlil a musel ho za ramena stáhnout zpátky do postele.

„To je v pořádku.“

„Ne, to není…“ Odsekl Bill a konečně se na něj podíval. Tom měl zhmožděný ret a natržené obočí.

„Trochu jsme se do sebe ještě pustili, co jsi omdlel. A máš pravdu, není, ale s tím už nic neuděláme. Je jedno, jak moc z něj chceme vytřískat duši. Tobias se rozhodl.“

„Nedovolím to… Jak můžeš být tak klidný?“

„Nejsem, to víme oba. Mám šílený vztek, ale měl pravdu. Nedovolili bychom mu to, a nakonec by to bylo ještě horší.“

„Horší už to být nemůže.“

„Zabil bys ho.“

„To udělám i tak. Donutil Tobiase. Svedl ho a…“ Sykl a Tom zavrtěl hlavou.

„Ne. On by se tak rozhodl, i kdyby mu na něm nezáleželo. Trin mu měl říct pravdu hned, ale evidentně zapomněl, jak moc je po tobě.“ Namítl Tom a smutně se usmál.

„Obětovat sám sebe pro záchranu Lykary… Nebylo to tady už?“

„To bylo něco jiného.“ Namítl.

„Jiné v tom, že teď jsi stejně bezmocný, jako byl já tenkrát.“

„Ne, to nejsem. Změním…“

„Bille, on přísahal. Není člověk, je lykaryen. Jestli přísahu nedodrží…“

„Je to náš syn…“

„Já vím.“

„Co když nemám tu moc…“

„Máš ji.“

„Mám strach.“

Valren se spokojeně usmál a navedl své stíny o něco blíž, aby mu neuteklo nic z rozhovoru mezi vílím králem a tím elfím bastardem.

Poznali, že je něco špatně. Že Lalita by neposlala nikoho jiného, ale on sám zůstával stále dost daleko, aby jeho skupinu ta malá lesnička našla a jeho stínů si nevšimla.

Byl v pokušení je napadnout hned, ale musel si být jistý.

Temnota, která v noci dvakrát padla na celou Lykaru, byla stejná jako Dorienova. Byla stejná, jaká se drala na povrch tenkrát, když se snažil Billa na Dorienův příkaz zajmout. A jak dobře věděl, Bill se své moci vždycky bál až moc na to, aby ji ovládl, takže jestli z něj vyšla mimo jeho kontrolu, bude teď naprosto bezmocný.

Konečně se venku objevil i Tom a touha zaútočit byla pomalu nesnesitelná. Kousek za ním šel on. Vzteky zavrčel, když viděl, jak vypadá. Krásný jako v den, kdy ho poprvé viděl. Mladý lykarský král. Ani stopy po temném princi, který byl poslední roky po jeho boku, a ten jejich bastard ho téměř podpíral, jak zesláblý evidentně byl.

Valren se znovu usmál a přikázal svým stínům zaútočit.

autor: Bitter