autor: elvisfan
„Mám vážné pochybnosti o tom, jestli tě tam mám pustit zpátky, Tome.“ Tom se na své židli napřímil a oči se mu rozšířily.
„Otče, ty nemůžeš…“ Stiskl rty při pohledu na otcovo pozvednuté obočí. „Chci říct, prosím, abys to znovu zvážil. Užívám si to tam.“
„To je právě ten problém, Tome,“ odpověděl Jörg. „Dovolil jsem ti jet do Ameriky, aby sis rozšířil své vzdělání, snad i vyzkoušel odlišnou kulturu, a ne aby… ses s někým zapletl.“
Tom si povzdechl. „Takže tady jde o Billa.“
„Najít si přátele je jedna věc, Tome.“ Jörg se opřel a na stole před sebou sepjal ruce. „Rád slyším, že nějaké máš. A ačkoliv rozumím, že mladý muž… má jisté potřeby…“
Tom nedokázal zadržet krátké zasmání. „Byl bych raději, kdybychom neprobírali můj sexuální život, otče,“ ušklíbnul se. „Protože v současné době žádný nemám. Jsem s Billem, protože…“
„Nejsi vůbec s nikým, Tome!“ Vyštěkl Jörg. „S výjimkou, samozřejmě, tvé budoucí nevěsty.“
Tom si promnul čelo, snažil se silou vůle potlačit náhlou bolest hlavy. „Toho jsem si velmi dobře vědom, otče.“
„Jsi korunní princ Evropy, Tome…“
„Opravdu?“ Odpověděl suše Tom. „Málem jsem zapomněl.“
Jörg přimhouřil oči. „Musíš si udržovat svou reputaci. Tenhle… mladý muž je pod tvou úroveň.“
„Jakou reputaci, otče?“ Prohlásil Tom. „Bill je jediný člověk, který ví, kdo jsem!“
„Výslovně jsem ti zakázal…“
„Jsem si toho vědom!“ Tom zaťal zuby, věděl, že křik jej nikam nedostane. „Ale byl na mě naštvaný, a tak jsem se rozhodl, že upřímnost je dobrý nápad.“
Nadějné zakřivení Jörgových rtů bylo nezpochybnitelné. „Skončil to s tebou?“
„Ještě ne.“ Tom se zamračil, když si vzpomněl na pohled na Billově tváři, když spolu mluvili naposledy. „Doufám, že to neudělá.“
„Nemáš s ním žádnou budoucnost, Tome,“ připomněl Jörg svému nejstaršímu synovi.
„Můžu mít několik dalších měsíců,“ odporoval Tom. „To je vše, o co žádám, otče. Chci být s Billem tak dlouho, jak jen můžu, a pak se vrátím zpátky a udělám vše, co ode mě očekáváš.“
Jörg vrtěl hlavou ještě dřív, než Tom domluvil.
„Zastavím to hned teď,“ odpověděl, „než to zajde až…“ S údivem sledoval, jak Tom odstrčil svou židli a zamířil ke dveřím, ruce měl u těla sevřené v pěst. „Thomasi!“ Vykřikl a zíral, zatímco se k němu Tom otočil. „Tenhle mladý muž tě nepřinutí zapomenout na to, kde leží tvé závazky,“ pověděl mu. „Jsi budoucí král, a on to nijak nezmění.“
Tom otevřel dveře, pak se zastavil s jednou rukou na tmavém lakovaném dřevě. „Pak mi dovol se za ním vrátit.“
***
Bill nebyl pitomec. Bylo to už devět let od chvíle, co jeho matka zemřela, a rozum mu napovídal, že je samozřejmé, že Gordon začal v určitém okamžiku znovu randit. Bill jen nikdy žádnou z těch žen nepotkal a rozhodně ani neslyšel, že by Gordon někdy použil slovo přítelkyně, a nyní se stalo obojí a on si nebyl tak úplně jistý, jak se ohledně toho cítit.
Žena naproti němu se zatím zdála být milá, a s jejími dlouhými kaštanovými vlasy a tmavě zelenýma očima byla rozhodně atraktivní. Billa upokojovalo to, že se zdála být stejně nervózní, a když se jejich oči nad stolem setkaly, její úsměv odhalil na pravé tváři malý důlek.
„Jaké to je, Bille?“
„Opravdu dobré,“ přikývl, jeho úsměv byl upřímný. „Jsi skvělá kuchařka, Caroline.“
„Děkuju ti.“ Caroline se nad tím komplimentem rozzářila. „Gordon mi řekl, že obvykle jen koupí v obchodě krocana a pár příloh, tak jsem si nebyla jistá, jak projdou moje recepty.“
„Bill a já jsme v kuchyni stejně oba celkem k ničemu,“ odpověděl Gordon. „Cokoliv domácího je pro nás hezkým dárkem.“ Gordon obrátil svůj úsměv k Billovi a ten nevěděl, co jej překvapilo víc, jestli skutečnost, že Gordonův úsměv je zcela upřímný, nebo to, že našel sám sebe, jak mu úsměv oplácí.
„Ty lasagně, co jsem jednou udělal, nebyly tak… hrozné,“ připomněl mu Bill.
„Těstoviny.“ Gordon se zasmál a svou dlaň přiložil na dlaň Caroline. „Těstoviny zvládneme.“
Bill si znovu naložil od všeho kromě krocana, čímž ženu u stolu očividně potěšil.
„Ty zelené fazolky jsou opravdu dobré,“ ocenil. „Skoro tak dobré jako od mámy.“
Caroline pohlédla na Gordona. „Já… vlastně jsem použila její recept,“ odpověděla. „Gordon říkal, že ti nikdy tolik nechutnalo od nikoho jiného jako od ní, a tak jsem se rozhodla neporušovat tradici.“ Její úsměv maličko povadl. „Ale hádám, že jiný kuchař dělá stejný rozdíl jako jiný recept.“
„Ne, je to opravdu dobré!“ Bill si nabral další plnou lžíci. „Vážně!“
Večeře pokračovala v tichosti s výjimkou hodin v obývacím pokoji, oznamujících každou celou hodinu. Bill zachytil, jak jsou na druhé straně stolu vyměňovány nepohodlné pohledy.
„Jak jde škola, Bille?“ Zeptala se nakonec Caroline. „Gordon mi říkal, že tě zajímá módní návrhářství.“
„Zajímá,“ přikývl Bill. „Myslím, že jednou bych rád navrhoval kostýmy do filmů nebo divadel nebo tak.“
„To zní jako zábava.“ Caroline se usmála svým úsměvem s dolíčkem. „Vídáš se s někým?“
Jeho chuť k jídlu náhle zmizela a Bill zíral na svůj talíř a nimral se vidličkou v bramborové kaši. „Asi jo,“ pokrčil rameny. „Svým způsobem.“
Celá atmosféra v místnosti se změnila, náhle se zdála být hustší, a Gordon si odkašlal a odložil ubrousek na stůl. „Co takhle dezert?“ Zeptal se vesele. „Caroline připravila…“
Bill už odsouval židli. „Já už opravdu nemám hlad.“
„Víš to jistě?“ Zeptala se Caroline, v očích měla upřímnou starost. „Upekla jsem dýňovo pekanový…“
„Dám si později.“ Bill se pokusil o úsměv. „Všechno bylo opravdu moc dobré, Caroline, a moc rád jsem tě poznal.“
***
Andy:
žaludek… trpí… potřebuju… větší tepláky!Bill odhodil mobil na postel a ani se neobtěžoval napsat jako odpověď ´lol´. Zavřel oči, a obraz Toma s pohledem plným naděje jej přinutil je zase otevřít. Hlasitě vydechl a přetočil se na záda, s pohledem upřeným na strop se zamračil.
„Doufám, že já nejsem ten důvod, proč dnes večer vypadáš tak vážně.“
Bill se nadzvedl na loktech a pokusil se o úsměv pro ženu stojící ve dveřích.
„Ne, to vůbec ne…“ zachytil Bill Carolinin úšklebek a zvedl se do sedu. „Okay, možná trošku,“ připustil.
„Můžu…“
„Jasně.“ Caroline se posadila na postel a Bill dokázal říct, že se snaží najít ta správná slova. „Je to trochu zvláštní,“ přiznal. „To, že má Gordon přítelkyni.“ Prsty si pohrával s roztřepeným koncem džínů. „Totiž, nejsem úplný idiot. Samozřejmě, že… randil i dřív.“ Našpulil rty nad zvláštním zvukem toho slova. „Jen jsem nikdy žádnou z nich nepotkal.“
Caroline se usmála. „Pak doufám, že to je pro mě dobré znamení.“
Bill naklonil hlavu na stranu. „Ty ho máš opravdu ráda, co?“
„Trochu víc než jen ráda, Bille,“ odpověděla Caroline. „Gordon je ten nejmilejší, nejsladší muž, jakého jsem kdy poznala.“ Zasmála se nad nevěřícností v Billově tváři. „Vidím, že je to pro tebe překvapující,“ pověděla mu. „Je to dobrý muž, Bille. Já vím, že jste spolu od smrti tvé matky neměli ten nejlepší vztah.“ Položila dlaň na Billovo koleno. „Taky vím, že by to moc rád změnil.“
Bill se zamyšleně kousal do rtu. „Hádám, že by bylo hezké přijet domů a vést s ním skutečnou konverzaci, zatímco jsem tady.“
„Tak možná to tentokrát zkusíte, než zase odjedeš.“ Caroline poklepala prsty Billovi na koleno, zatímco si jej prohlížela. „Ale nejdřív mám pocit, že je tady něco… nebo někdo,“ usmála se, když se Bill váhavě setkal s jejím pohledem. „Někdo, o kom bys opravdu nerad mluvil s Gordonem.“
Bill už se chystal k odpovědi, než se zarazil. A pak jí pověděl úplně všechno. Čím víc slyšela, tím víc se jí rozšiřovaly oči. Ve chvíli, kdy byl u konce, Carolinina ústa byla stejně široce rozevřená jako její oči.
„Páni,“ vydechla. „Skutečný princ, jo? Myslím, že žiješ můj dětský sen.“
„Tvůj princ ale nejspíš neměl expirační datum.“
Caroline mu nabídla soucitný úsměv. „To zní, jako že máš toho kluka opravdu rád.“
Bill se ušklíbl. „Je to trochu víc než jen rád, Caroline,“ odpověděl. Dopadl zády zpátky na postel. „Stojí to za hovno, vědět, že to všechno skončí, a vědět i přesně kdy, zrovna když to všechno začíná, víš?“ Vzdychl. „Chci říct, jo, můžeme spolu chodit a bavit se a… totálně ze sebe šílet.“ Protočil oči při myšlence na kamarádova slova. „Ale… nebude pak o to těžší nechat ho jít?“
Caroline se natáhla na postel vedle něj. „Nejspíš,“ souhlasila.
„Ale zase, vídat ho každý den… a nebýt s ním…“ Bill si přitiskl ke tváři polštář a zasténal. „Ta představa taky nestojí za nic.“ Položil si polštář na břicho a obrátil se k přítelkyni svého otce. „Co bys udělala ty?“
„Já bych…“ Caroline se zamyslela. „Udělala to, co by mě dělalo šťastnou.“
„Bože, to mi pomohlo.“ Bill přimhouřil oči, když zaslechl její tichý smích. „A hádám, že je divné… mít přítele, který má snoubenku?“
„Ano,“ souhlasila. „Rozhodně.“
„Ale…“ Bill naklonil hlavu a prohlížel si jasně bílý strop. „Je to domluvené manželství, o čemž jsem ani nevěděl, že pořád ještě někde existuje, a jemu na ní opravdu nezáleží.“
Kousnul se do rtu, když se Tom objevil v jeho mysli znovu. „Záleží mu na mně.“
***
Po většinu noci se převracel a házel sebou, nakonec usnul ve čtyři ráno a poté spal až do poledne. Rozespalýma očima se zakoukal na čas zobrazený na displeji svého telefonu a okamžitě přitom pomyslel na Toma. Palcem najel do zpráv.
kdy budeš zpátky ve škole?
Měl čas na zívnutí a nespokojené mlasknutí rtů, než mu přišla Tomova odpověď.
už jsem tady, vždycky trvá den nebo dva dostat se přes časový posun 🙁
Bill se nad tou zprávou usmál a brzy dostal další.
chyběl jsi mi
Bill se pomalu posadil a rukou si projel skrz spánkem slehlé vlasy. Našpulil rty a rozptýleně se do spodního kousl, zatímco zvažoval nápad, který se mu právě zrodil v hlavě.
Předchozí večer strávil s Gordonem a Caroline, užívali si film, trochu skutečné konverzace a zbytky jídla z Díkuvzdání. Ve skutečnosti by ten večer nazval příjemným, takže věděl, že Gordon možná bude zklamaný, když se jeho nevlastní syn rozhodne svou návštěvu o den zkrátit.
Rychle přepnul na Google aplikaci a usmál se nad informacemi, které obratem našel. Přepnul zpět do zpráv a kliknul na Tomovo jméno.
uvidíme se za pár hodin
autor: elvisfan
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
original
Karolina je správná jsem zvědavá jak to skonči mezi Billem a Tomem.
Ja si viem veľmi dobre predstaviť, ako to bude pokračovať, keď Bill dorazí na intrák, xi…musia si to poriadne užiť. A Tom sa musí poriadne namotať, aby Billa na konci neopustil. Ďakujem za preklad.