autor: Darkness069
„Není žádná dohoda. Uvidíme se u soudu zítra brzy ráno,“ řekl Tom a zvedl se. Odcházel ze zasedačky následován svou klientkou. Druhý právník se svým klientem vycházeli hned po nich. Už když do té místnosti vstoupil, věděl, že tohle jednání bude marné, ale věci, které Tom slyšel, byly naprosto směšné. Rozloučil se se svou klientkou s tím, aby řídila opatrně, a odcházel do své kanceláře. Věděl, že lidé na něj a na jeho rozbitý ret zírají, když procházel kolem, ale nevšímal si jich. Neměl důvod nikomu říct o tom, co se stalo minulou noc, a byl si sakra jistý, že to neudělá.
Jakmile vešel do kanceláře, dožadoval se vysvětlení, proč sedí Kaulitz na zemi obklopený papíry a složkami. Těmi samými složkami, které mu včera dal, aby našel něco, co by jim mohlo pomoct. Pozvedl obočí a všiml si šokovaného výrazu na chlapcově tváři, protože byl přistižen. Všiml si také několika značek na jeho krku, ale nevěnoval jim pozornost, protože to nebyla jeho věc.
„Om-omlouvám se, pane, doma se něco stalo a opravdu jsem nechtěl… já…“ začal se Bill omlouvat hned, jak uviděl toho muže ve dveřích, a snažil se dát všechny papíry dohromady, ale očividně selhal. Dunja ho několikrát varovala, aby Toma nenaštval.
„Nepotřebuju tvoje výmluvy. Chci, aby byla ta práce hotová. To je to, co jsem ti nařídil. Cokoliv se stalo s tím, s kým jsi ve svém osobním životě, mě nezajímá nebo se o to nestarám, ale když přijdu do kanceláře, chci, aby bylo všechno udělané, žádné omluvy a výmluvy. Rozumíme si?“ Tom si stoupl vedle chlapce a dál nadával. „Neprohraju ten soud jenom proto, že byl někdo minulou noc zaneprázdněný, bavil se a svou práci dělal až další den. Na tom jsme se nedohodli, když jsem tě přijal. Nenuť mě litovat mého rozhodnutí tak rychle. A teď se vrať do práce dřív, než stihnu kontaktovat tvého profesora, a přestaň se dívat na mé rty.“ Řekl vážně a rozešel se ke svému stolu. Usadil se a začal pracovat na případu, jak měl v plánu, protože zítra je soud. Potřebovali být sakra dobří.
Bill si nervózně skousl ret, věděl, že jeho šéf má pravdu. Vrátil se zpátky k práci a snažil se co nejvíce soustředit na něco, co by mohlo pomoct a být klíčem, který potřebovali. Cokoliv, aby vyhráli tenhle případ. Nesnažil se ani zakrýt to, že se celou dobu díval na jeho rty. Byly natržené a pohmožděné a Bill si nemohl pomoct, musel přemýšlet nad tím, co se mu stalo, a jestli ho to bolelo. Nikdy neměl nic podobného na puse. Uvažoval, jestli se mu s tím dobře pracuje, a jestli ho to bolí, když mluví. I když kouřil cigaretu nebo pil pivo, čehož si Bill všiml, že jeho šéf dělá často, muselo to být nepohodlné. Nebo líbání. Své myšlenky zastavil přímo tam, protože se potřeboval víc soustředit na svou práci. Ale byla to jen zvědavost, že? Jen obyčejná zvědavost kvůli nehodě. Všechno bylo nevinné a neškodné.
„Krůti sendvič a Caesar salát, extra dressing, prosím. Oh a velká cola. Nemám čas jít dneska na oběd,“ oznámil Tom Dunje pracovním telefonem a doufal, že si dělala poznámky. Začínal být docela hladový a stále zbývalo hodně věcí na práci. Nemohl ani najít předmanželskou smlouvu, kterou nejvíc potřebovali. Věděl, že něco chybí, něco, co nezapadalo do toho případu, a byl odhodlaný to najít. „Řekni Dunje, co chceš k obědu. Budeme tady tak dlouho, dokud něco nenajdeme,“ řekl Tom, zatímco si sundával sako, a povzdechl si. Povolil si kravatu. Došel blíž ke dveřím kanceláře a připojil se ke druhému chlapci na podlahu. Rozhodl se, že si musí některé věci najít sám, jinak by jeho obhajoba nestála za nic. Tom Trümper nikdy nepracoval na podlaze, tohle nebylo profesionální.
Bill na druhého muže jen zíral, než stihl reagovat, a přikývl. Postavil se a spěchal k Dunje, která vyřizovala telefonáty. Všechny byly stejné a žádaly o setkání s Tomem, aby pro ně pracoval. Vypadalo to, že je hodně žádaný. Jen aby se ujistil, čekal, až Dunja nebude telefonovat. Poprosil ji o krůtí sendvič a další colu. Rozešel se zpátky do kanceláře, už teď věděl, že bude zase na podlaze a brzy jej bude bolet hlava. Chvilku sledoval svého šéfa, který pracoval a soustředil se na všechny papíry.
„Ukaž mi vše, cos našel,“ požádal ho Tom, když si všiml, že je jeho pomocník zpátky. Když Dunja vešla do místnosti, ujistila se, že je velmi diskrétní. Jídlo a pití měla v ruce. Snažila se zakrýt překvapený výraz, když viděla svého šéfa na podlaze.
„Je tady něco s tím Kellerem,“ poznamenal Tom a kousl si svého oběda. Pročítal si nějaké papíry, neměl z toho chlápka dobrý pocit. Obtěžovalo ho to, že jim lhal a něco skrýval. A chtěl přijít na to, co to je. Zasekl se, když nedostal žádnou slovní odpověď. Podíval se nahoru a viděl na sobě ženský pohled. Znovu Bill. Tom už ho teď víc toleroval, i když některé věci mu vadily, a to bezdůvodně. Například když ten kluk dělal tyhle zvuky, hrál si se špičkou jazyka. Nebo teď, když na něj upřeně zíral. „Co je to teď, Kaulitzi?“
„Uhm, máte na tváři trochu dresinku,“ odpověděl Bill, nabídl ubrousek muži sedícímu před sebou a napil se své coly. „Myslím, že nám lže nebo něco schovává,“ dodal Bill a nahnul se pro poznámky, které si psal, když něco našel. Všechny možné teorie. „Má historku o gemblování a nesplacených dluzích. Pravděpodobně by z toho rozvodu mohl dostat hodně peněz, pokud se ta předmanželská smlouva nenajde. Což pevně věřím, že za tím je víc, než co nám řekl.“
„O tom už jsem taky přemýšlel. A věřím, že ten dokument je blíž, než si myslíme, ale něco nám uniká,“ přikývl Tom a znovu si kousl do sendviče. Byl to výborný sendvič. Najednou přestal, když si pročítal svědectví, které měl v ruce. Oběd odložil stranou. „Počkej chvilku. Ten manžel řekl… kurva, kde to je?“ zakřičel. Něco ho najednou napadlo, a pokud by měl pravdu, věděl, že by ten soud měli v kapse. Začal okamžitě hledat jinou složku.
Moc dlouho netrvalo, než muž s copánky objevil manželovo svědectví, pročítal si ho znovu a znovu. „Ha! Tady to je!“ Skoro vítězně zařval, když našel část, kterou potřeboval. Ušklíbl se a označil si stránku. Udělal to samé s Kellerovou výpovědí. „Kellerova dcera to má.“ Oznámil Tom a zavolal na Dunju. Byl zaneprázdněný, aby dával všechny papíry do pořádku. Na tváři měl pobavený výraz. „Zavolej na stanici, ať prohledají dům Johana Kellera. Mají to oni.“
Bill jen sledoval scénu před sebou. Byl potichu a zmatený. Nevěděl, odkud jeho šéf dostal tenhle nápad, že by čtyřletá dcera mohla mít dokument, který potřebovali, ale věděl, že nemá nic říkat. Věděl, že je to něco velkého a potřeboval tomu porozumět. Musí tam být a vidět to. „Pane, v dokumentech policie se píše, že u Kellera nic nenašli. Jak by to mohla mít dcera?“ Zeptal se, snažil se tomu porozumět.
Tom se na Billa sotva podíval, oblékl si sako a upravil kravatu. Ten případ byl prioritou, takže se nestaral, že tam jeho oběd zůstane. Měl hlad a jeho sendvič byl sakra dobrý. „Protože ta oprávněná osoba byla jen v Kellerově kanceláři a pár místnostech v tom domě, ale ne ve všech. Jdeme, Kaulitzi, chci tam být.“ Řekl a už vycházel z kanceláře. Zastavil se před Dunjou. „Zavolej dolů, chci nachystat moje SUV, než tam dorazíme. S Gustavem, bez řidiče.“ Řekl a rozešel se k výtahu. Za ním běžel Bill, aby ho mohl dohonit, a dveře se nezavřely. Bill jen pokrčil rameny na Dunju ve znamení, že taky nerozumí.
Brzy se dostali dolů. Bill jen zíral na luxusní černé a dokonalé Escalade zaparkované před vchodem. S takovým autem bylo jasné, kdo to tady vede.
„Řídím.“ Bylo vše, co Tom řekl, a nasazoval si své Versace brýle. Gustav mu okamžitě předal klíče a šel na sedadlo spolujezdce. Billa si sedl na zadní sedadlo, což mu vůbec nevadilo. Černovlasý chlapec se bál na cokoliv sáhnout, byl si jistý, že kdyby něco rozbil nebo zničil, nikdy by neměl peníze na zaplacení.
„Pane?“ Zeptal se Bill a zapnul si bezpečnostní pás. Auto se rozjelo do ulic Berlína. Potřeboval vysvětlení toho, co se, ksakru, právě stalo.
„Ten manžel, když odmítal připustit existenci toho dokumentu, řekl: ‚Ta předmanželská smlouva je falešná jako pohádky, není pravá. Pravděpodobně ji má princezna nebo ta zlá čarodějnice.‘ Zatímco Keller řekl, že s tím nemá nic společného, protože se věnoval své princezně – jeho dceři. Pokud jí je tak oddaný, bude potřebovat ty peníze rychle. Ty peníze, které získá dohodou za to, že schová ten dokument, výměnou za hotovost, když ten rozvod bude vyřešený. A nikdo by nepodezříval malou holku,“ vysvětloval Tom, když řídil. Gustav zůstal potichu, protože byl na takového šéfa zvyklý. Ale Bill? Bill uvažoval, jak mohl Tom najednou přijít na takovou věc. Byl si jistý, že by si nikdy nevšiml malých detailů ve výpovědi.
O dvacet minut později dojeli na místo. Policie už tam dávno byla. Právník se ušklíbl, byl potěšen. Cítit vítězství bylo sladké. Tom ale nebyl policajt. Ale byl tak dobře znám, že měl hodně respektu jako kuchař na Centeal Station. A taky jeden z upřímných právníků, kteří zůstali ve městě. Policie mu často pomáhala více než ostatním.
Brzy byli v domě a rozešli se hned do pokoje té holčičky. Otevřeli dveře a viděli pokoj jak pro princeznu s růžovými srdíčky na zdi. „Prohledejte to všude. Ty papíry tady někde musí být a my je musíme najít.“
O půl hodiny později byl celý pokoj prohledaný vzhůru nohama, hledali ty papíry všude, ale nemohli je nikde najít. Tom si povzdychl a díval se na strop, byl frustrovaný. Pak si toho všiml. Skleněný lustr přímo nad jejich hlavami. Nebylo to trochu moc pro malé dítě? Byl si jistý, že ano. Uvažoval, proč by někdo dal do dětského pokoje něco tak velkého a přepychového, když to skoro nikdo neuvidí.
Bingo.
„Podej mi vysokou židli nebo něco, na co můžu vylézt,“ nařídil Tom a sledoval studenta. Aspoň někdy by ten kluk mohl udělat něco užitečného, namísto toho, aby si prohlížel dům pro panenky, který vypadal jako hrad. Bude jeho asistentem měsíc, možná dva a Tom se rozhodl ho využít. No, aspoň vypadal lépe než asistent, kterého měl minule. Snažil se ho dostat do postele a potom mu vyhrožoval, aby si zajistil stálou práci ve firmě. Zapomněl, kdo Tom Trümper je a s kým si zahrává. Jediné, co dostal, byl vyhazov a špatná reputace po celém městě. Tom se o to postaral.
Když dostal židli, o kterou žádal, vylezl na ni. Prohlížel si lustr zblízka. Měl dobrý pocit a vždycky následoval svoje pocity. Neviděl tam nic zvláštního, dokud se Bill neopřel opatrně o vypínač, který lustr rozsvítil. Skoro všechny žárovky se rozsvítily bez problémů, až na jednu v první řadě. Ta se zdála být divná, protože nepasovala jako ty ostatní. Mohl to být jen vadný kabel nebo tak něco, ale Tom se rozhodl to prozkoumat zblízka. Nařídil Billovi, aby světla znovu vypnul. Natáhl se pro poškozenou žárovku. Nebyla ani přichycena k lustru, byla tam jen položena, aby dodala vzhled. Tom nakrčil obočí, slezl ze židle, posunul ji a znovu na ni vylezl. Bylo jednoduché odstranit základ toho nepracujícího světla. A tam byly srolované, nějaké dokumenty. Rychlé přečtení ukázalo, že našli, co hledali.
„Pánové, je to ono. Můžete zatknout Kellera za obstrukci, nebo ho nechat jít, cokoliv chcete. Já mám to, co jsem potřeboval. Díky za pomoc,“ řekl právník s vítězným úšklebkem. Věděl, že ten případ má v kapse a dostane za něj tučný šek.
S papíry v ruce Tom opustil dům, byl následován svým bodyguardem a oslněným černovlasým chlapcem. Chlapec se nikdy nesetkal s právníky, kteří dělali takové věci.
Tentokrát Gustav dostal klíče, aby řídil. Tom prohledával svůj telefon, aby našel pár důležitých čísel, protože musel udělat několik telefonátů. Začal svou klientkou, aby jí oznámil změny v případu. Po celou cestu Bill přemýšlel, co bude dál. Vypadalo to, že se konec blížil rychleji a rychleji. Možná být právníkem nebude tak nudné, jak si myslel.
Když všichni dorazili do Trümper & Associates, pár, který se rozváděl, už tam byl. Manžel stál po boku svého právníka a vypadal nervózně. Jeho žena se ujistila, že její make-up vypadá dokonale. S papíry v ruce došel k páru. Skoro s nimi mával nad hlavou.
„Jak můžete vidět, v mých rukách je ten záhadně ztracený papír, který nám chyběl. Už není tak ztracený a jsem si jistý, že jej poznáváte, pane. A věřím, že určité rozvodové papíry stále potřebují váš podpis. Jsem si jistý, že tenhle rozvod vás nechá na ulici. Schovávat předmanželskou smlouvu u kamaráda moc nepomohlo, jak můžete vidět.“ Promluvil Tom, jakmile byli všichni znovu v zasedací místnosti. Normálně by šli do jeho pracovny, ale ta byla stále plná papírů a nepořádku. Potřeboval ji uklidit a dát si něco teplého a dobrého k jídlu.
Byl hladový.
autor: Darkness069
překlad: Danny
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 23
Tak to bylo parádní jen jsem zvědavá jak to bude pokračovat.
Nepaci sa mi pairing Bill Georg. 🙁 Tom je tak nepristupny, ze bude sa mu tazko otvarat pre Billa. Alebo Bill si bude musiet dat velmi velku namahu aby sa dostal k jeho srdcu 🙂