autor: Emilia
Z temného zákoutí ze samotného pekla se k vám vrací neohrožený pan Ďábelský. Nespoutanější a nebezpečnější než dřív, a ačkoli nám trochu zestárl, nějaké to dobrodružství s ním ještě zažijete. Ano, vidíte dobře. Rozhodla jsem se, že když se nám blíží ty Vánoce, taky přispěju na blog něco do vínku 🙂 Už vás nebudu zdržovat od čtení dlouhými proslovy. Jenom dodám pro ty, co Ďábla nečetli, že tohle je druhá řada povídky „Connect With The Devil“, takže bez přečtení první řady na tuto nemůžete navázat, nedávalo by vám to smysl. Povídku dokončenou nemám, původně jsem ji chtěla zaslat až kompletní, ale to by mohlo trvat třeba dalších milion let, znám se dobře. 😀 Mám totiž velmi zaneprázdněný rozvrh, a to opravdu tak, že do práce chodím dřív a smolím ji většinou před začátkem pracovní doby. Jinak bych se k psaní neměla šanci přes den dostat. Ale co bych pro Ďábla neudělala, že jo. 😀 Nicméně, samozřejmě pro vás mám něco sepsané dopředu a doufám, že udržím tempo jednoho dílu týdně. Ovšem může se stát, že to nevyjde. Proto na to upozorňuji předem a nic neslibuji. Ti, co četli první řadu, vědí svoje. 😀 A teď už vám popřeji jenom, doufám, že příjemné a zábavné počtení. Pac a pusu Em 🙂
Chodby berlínské soukromé střední školy zely tichem a prázdnotou. Byl slyšet i tikot hodin na stěnách. To se ovšem mělo za 3 minuty změnit. Všichni žáci ve třídách odpočítávali sekundy. Byla poslední hodina v tomto školním roce a studenty čekaly letní prázdniny. Pro některé to znamenalo konec střední školy a začátek něčeho nového. Většina studentů se hlásila na vysokou. Tohle byla prestižní soukromá střední škola, takže se od žáků nečekalo nic méně, než pokračování ve studiu. Jedním z úspěšných absolventů byl i Eric.
„Bože, jak to tady bez tebe zvládnu?“ Povzdechl si nahlas Tom, když spolu kráčeli k jejich přestávkovému místu. Pro Toma se nic neměnilo. Čekal ho další školní rok, tentokrát maturitní, nejvíc stresující. Proto byl značně rozladěn ze skutečnosti, že nebude denně vídat svého nejlepšího kamaráda.
„Zvládneš to stejně tak, jako jsi to zvládal doteď.“ Mrknul na něj Eric. Oba se posadili na jejich lavičku. Tom se zamračil při představě, že tu bude sedávat bez Erica. „A nekrč nos.“ Eric Toma zatahal za copánek a ten se po něm hravě ohnal. „Pořád si nemůžu zvyknout, že jsou na dotek tak hladké.“ Podotkl Eric.
„Chceš říct, že mi nesluší?“ Vyplázl na něj jazyk Tom.
„Ne, už jsem ti několikrát říkal, že ti to sluší, a ty to moc dobře víš, tak ze mě nezkoušej mámit komplimenty.“ Šťouchnul do Toma Eric s úšklebkem. „Jenom je to jiné a dredy jsi měl tolik let, že mi bude chvilku trvat, než si na to zvyknu.“
„Chtělo to změnu.“ Pokrčil rameny Tom a nechal si mezi prsty proklouznout dva blonďaté copy. Jeho vlasy teď vypadaly objemněji. A líbilo se mu, jak příjemně hladké byly hrubé copy na dotek oproti zdrsnělým dredům.
„Měli bychom jít, než nás tady zavřou.“ Upozornil Eric na to, že ve škole už nebyla pomalu ani noha. Tom pokýval souhlasně hlavou a oba se zvedli z lavičky. Zamířili k parkovišti, kde na ně v autě čekala Serina. Domluvili se, že pro ně přijede a vysadí Toma po cestě k jejímu domu.
„Čau Ser.“ Pozdravil jí vesele Tom, když naskočil do auta na zadní sedadlo. Serina se na něj zářivě rudými rty usmála a pozdrav mu oplatila.
„Nebudu vypadat jako Joker, když ti dám pusu, že?“ Ušklíbl se Eric.
„Vzala jsem si kvůli tobě neslíbatelnou, brouku.“ Mrkla na něj a dali si polibek na uvítanou. Tom se na zadním sedadle culil. Byl svědkem mnoha jejich hašteření kvůli rtěnce. Serině se líbilo nosit výrazně namalované rty. Podtrhovalo to její krásu a cítila se se rtěnkou dobře. Ericovi se s namalovanými rty také líbila. Alespoň do té doby, než přišlo na líbání. V tom případě už takový fanoušek rtěnek nebyl. Serina měla ráda drahé kvalitní značky, které velmi dobře držely, takže dostat to potom dolů byl pro Erica hotový očistec. Nakonec se nad ním slitovala, a když plánovali být spolu, musela se omezit na neslíbatelné rtěnky, u kterých nebyla tak široká škála barevných odstínů.
Eric pro jistotu zkontroloval svůj obličej v zrcátku, a když na rtech neviděl žádné známky červené, usmál se.
„Tak na tenhle neslíbatelnej sajrat si zvyknu rychle. Mnohem rychleji než na tohle.“ Zatahal Serinu za konečky krátkých vlasů, které jí sahaly těsně pod lebku. Před dvěma dny se nechala ostříhat na mikádo a uvedla tím Erica do značného šoku. Nemohl říct, že by se mu to nelíbilo, Serině slušelo vše. Ale její dlouhé vlasy měl rád a ona se navíc nikdy nezmínila, že by tohle plánovala udělat.
„Chtělo to změnu.“ Pokrčila rameny stejně, jako Tom ve škole, když se bavili o jeho vlasech.
„To už jsem jednou slyšel.“ Podíval se na Toma do zpětného zrcátka a ten se tvářil jako naprosté neviňátko.
„Tomi mě inspiroval. Měl bys to taky zkusit.“
„Já mám svoje vlasy rád takové, jaké jsou. Na mně vám žádný experimenty neprojdou.“ Ujasnil jim oběma Eric.
Za ty dva roky, co spolu Eric a Serina chodili, se s Tomem hodně spřátelili. Řešili spolu vlasy a chodili nakupovat oblečení, protože Erica to moc nebavilo, takže byl rád, že si v téhle oblasti vystačili bez něj.
„Jsme tady, zlato. Zítra v osm vyjíždíme, tak ať jsi ready.“ Serina zastavila před Tomovým domem.
„Jak by mohl zapomenout vstávání v tak iracionálně brzký čas?“ Eric ohrnul znechuceně ret a Serina s Tomem se museli ušklíbnout. Jeho obliba vyspávání do odpoledních hodin se nezměnila. První den prázdnin a on místo aby se věnoval vytouženému spánku, kterého měl celý rok nedostatek, bude muset vstávat v sedm ráno a táhnout se 500 kilometrů daleko.
„Budu po tobě chtít jenom přesun do auta. Potom můžeš zase upadnout do bezvědomí.“ Zachichotala se Serina.
„V případě nouze zavolej odtahovku. Vypadá jako vyžle, ale celkem se pronese.“ Popíchl Erica Tom a vystoupil z auta.
„Už jste vy dva skončili?“ Zabručel Eric naoko, ale cukaly mu koutky.
„Jasně. Tak zítra v osm.“ Zamával jim Tom. Serina na něj ještě zatroubila, a poté už se jejich auto ztratilo v dáli.
„Ahoj všichni.“ Pozdravil Tom osazenstvo domu, když vešel do kuchyně.
„Ahoj sluníčko, tak jak dopadlo vysvědčení?“ Zeptala se Irma a Tom vytáhl vysvědčení z tašky a podal jí ho.
„Až na matiku a účto samý.“ Zazubil se a posadil se ke stolu.
„To je skvělé, Tome.“ Usmála se na něj Aduška, která seděla u stolu a upíjela ze zdobeného porcelánového šálku kávu.
„Volal pan Franz. Pozdravuje tě a říkal, aby ses mu ozval. Rád by tě vzal někam na oslavu.“ Řekla Tomovi opatrně.
„A kam, do cukrárny na zmrzlinu? Není mi osm.“ Tom rozhodně neměl v plánu se otci ozývat.
Po Konstantinině nehodě v autě před dvěma lety se od sebe značně odcizili. Něco se v něm tenkrát zlomilo a jak si po jejich výletu do přírody myslel, že by se mohli znovu stmelit dohromady i přes rozvod rodičů, nějak to najednou nešlo. Už to nebylo jako dřív. Nic nebylo jako dřív… Adelaide si povzdechla, ale nekomentovala to. Mluvili s Tomem nesčetněkrát o jeho otci a o tom, že by mu měl dát šanci. Ale Tom se vždycky při všech těchhle rozhovorech akorát rozzlobil a uzavřel do sebe. Tak se Adelaide přestala snažit a nechala to být. Tom se zdál být klidnější, když Franz nebyl v jeho životě.
„Každopádně mám hlad jako vlk.“ Tom odbočil k jinému tématu.
„Mám pro tebe omáčku s knedlíky a masem, když je dneska to vysvědčení.“ Irma před Toma postavila talíř s bohatou porcí snad pro tři lidi. Tomovi to ale vůbec nevadilo. Taková jídla neměli často, takže si je užíval. Dbal ovšem na matčina pravidla, co se stravy týkalo, i přestože zrovna nebyla doma, protože nechtěl skončit jako Míša kulička. Nikdy nejedl přehnaně nezdravě, takže ani nevěděl, co by to s jeho tělem udělalo, a zkoušet to nehodlal.
Po vydatném obědě se dokoulel s plným břichem do svého pokoje, kde sebou praštil na postel a zapnul si notebook. Během chvíle mu zvonil telefon.
„Ahoj mami.“ Zahlaholil vesele do mikrofonu.
„Ahoj miláčku. Už jsi doma? Jak dopadlo vysvědčení?“ Vyptávala se zvědavě Konstantine.
„Jojo, už dávno. Zrovna jsem dojedl. Mám samý až na matiku, z té to je za tři, a účetnictví taky tak.“
„To nevadí, za tři je dobrý. Co jsi měl na oběd dobrého?“ Konstantine trochu zvolnila a přestala být na spoustu věcí od rozvodu takový pedant. To se týkalo i výsledků ze školy. Byla ráda, že Tom vůbec ve škole normálně fungoval vzhledem k událostem, kterými musel za poslední dva roky projít.
„Knedlíkový salát s omáčkovým dresinkem.“ Zavtipkoval Tom. Nesnažil se před Konstantine nic skrývat. Od rozvodu si byli s Tomem blíž než kdy jindy.
„Ty vtipálku. Je mi to úplně jasné. Ale moc to nepřeháněj.“ Zasmála se Konstantine.
„Neboj, mami. Nechci vypadat jako balón, to už bych se Theovi nelíbil.“ Tom se šťouchl ukazováčkem do svého najedeného břicha.
„Myslím, že by ses mu líbil i tak. Je to hodný chlapec. Zítra se uvidíte?“
„Jo zítra v osm vyrážíme k Benovi na chatu.“ Potvrdil Konstantine Tom.
„Dávejte po cestě pozor.“ Strachovala se Konstantine. Ačkoli se snažila Tomovi dopřávat mnohem více volnosti než dřív. Její přehnaná péče a opatrnost se ale sem tam ozvaly.
„Neboj, Ser je dobrá řidička. Navíc se s Ericem prostřídá, pokud se nám ho během cesty podaří vzbudit. A co ty, jaké je Holandsko?“
„Oslňující. Dneska se s Aldem chystáme na tulipánovou farmu. Nevěřil bys, jaký je to romantik.“ Vyprávěla zasněně Konstantine.
Aldo byl její přítel. O 10 let mladší přítel. Když se s ním začala vídat, Tom si myslel, že je to jenom nějaká fáze a rozhodně z toho nebyl nadšený. Jednak vstoupil do života Konstantine jiný muž a kradl mu její pozornost, kterou měl vždycky jenom pro sebe, a taky mu nepřišel adekvátní jeho věk. Adelaide a Ericovi připadalo velmi vtipné, jak byl Tom vůči Konstantine přehnaně ochranářský a sám kdysi drandil na motorce s největším chuligánem z gheta. Po čase ovšem přijal skutečnost, že Aldo z jejich života zřejmě jen tak nevymizí a byl na druhou stranu rád, že matka byla po útrapách s rozvodem a léčení konečně zase jednou šťastná. Navíc byla velmi tolerantní, když jí sdělil skutečnost, že ho děvčata nezajímají v jiném, než kamarádském duchu a poprvé přivedl domů Thea. Mohl jí to, co se Alda týkalo, oplatit jedině stejnou mincí.
„Jsem rád, že jsi šťastná. Opatruj se tam. A pozdrav Alda.“
„Bude rád. Za tři týdny se uvidíme. Budu už doma, až se vrátíte z chaty.“
„Budu se těšit. Mám tě rád, mami.“ Řekl Tom vřele do mikrofonu.
„Já tebe taky, srdíčko, pa.“ Konstantine se s ním rozloučila a zavěsila.
Tom si k sobě přitáhl notebook a zapnul Skype. Zahájil hovor a čekal, až to druhá strana zvedne. Jakmile přišla odezva a naskočil obraz, viděl jen ruce.
„Dej to sem, sakra.“
„Co to tam vy dva zase děláte?“ Zasmál se Tom.
„Tenhle zoufalec nemá jediný čistý spodky, a to už dneska večer vyjíždíme.“ Rejpnul si Ben a hodil po Theovi ponožku.
„Ahoj, lásko, zrovna se tady snažím balit, ale s tímhle bláznem to jde dost těžko.“ Theo se s rozcuchanými hnědými vlasy usmál na Toma do kamery.
„Nemá si totiž co sbalit, všechno má špinavý.“ Zařval Ben a v pozadí byla vidět jen jeho karamelová kštice.
„Tak mi můžeš vyprat, když se ti to nelíbí.“ Prsknul na něj zpátky Theo.
„Od toho máš svoji manželku.“ Utrousil Ben.
„Hellere, já nejsem žádná pradlena, tak si dávej pozor na jazyk, nebo skončíš s nakopaným zadkem.“ Křikl Tom a založil si ruce na prsou.
Pořád se s Benem takhle popichovali. Stali se z nich velmi blízcí přátelé, přestože Ben odjel studovat na vysokou daleko od Berlína. Vždy, když přijel domů, vídávali se a byl to právě on, kdo svedl Toma a Thea dohromady. Theo byl Benův spolubydlící na koleji. Jednou, když Ben Toma pozval na návštěvu, aby mu ukázal, kde přebývá a studuje, je spolu seznámil a zajiskřilo to mezi nimi. Bylo to ovšem komplikované kvůli vzdálenosti, která je dělila. Nevídávali se tak často, jak by chtěli, a byli odkázáni hlavně na písemnou nebo skypovou komunikaci. Toto léto se ale všichni měli sjet u Bena na chatě, včetně Erica a Seriny, a chystali se udělat si ty nejlepší prázdniny. Další dva týdny měl potom Theo před odjezdem domů strávit u Toma. Všechno se zdálo být slibné.
„Ále, nebuď tak kousavej, Křehotinko. Na to mě máš moc rád.“ Ben mu do kamery poslal vzdušnou pusu a Theo mu dal pohlavek.
„Klidni se s tou náklonností, Romeo.“ Upozornil ho nevybíravě. Tom musel vyprsknout smíchy.
„Vy jste opravdu dvojka.“ Kroutil hlavou. „Hlavně dojeďte bez újmy a s oblečením.“
„Beny mi když tak půjčí svoje, když má takovou péči o to, abych měl co na sebe, viď?“
„Na to zapomeň, choď si třeba nahej.“ Vystrčil na Thea Ben prostředníček.
„Tak to zase prrr, ještě by mi ho někdo okoukal.“ Ozval se zase Tom.
„Tahle debata se začíná nebezpečně zvrhávat. Radši jdu, a ne, že tu budete provádět nějaký cyber prasárničky.“ Utrousil Ben s úšklebkem a ráčil se odebrat z pokoje. Zamířil do sprch.
„Cyber prasárničky?“ Zasmál se Tom.
„Na mě se nekoukej, nevím, kam na to chodí.“ Krčil Theo nevinně rameny.
„Radši nechci vědět, co praktikuje s těmi svými koťátky.“ Zašklebil se Tom.
Ben nebyl příznivcem stálých vztahů. Od rozchodu se Serinou a poznávání jiného druhu rozkoší si začal užívat plnými doušky. Jeho orientace ovšem byla známá pouze jeho nejbližším přátelům a lidem z vysoké. V Berlíně, v místě jejich bydliště, o tom věděli jenom Tom, Eric a Serina. Nerad se proto vracel domů, cítil se tam stísněně a nemohl být sám sebou. Musel předstírat. Tom začal všechny jeho krátkodobé známosti trefně nazývat koťátka. Byla jich spousta a sloužily jenom pro krátkodobé rozptýlení, po chvíli omrzely.
„Jak vůbec dopadlo výzo?“ Zajímal se Theo.
„Dvě trojky, jinak samý.“ Tom ukázal Theovi zdvižený palec.
„To musíme zítra oslavit.“
„Těším se, až se zase uvidíme, byla to celá věčnost.“ Povzdechnul si Tom.
„Už jenom pár hodin a pak budeme spolu skoro měsíc a půl.“ Povzbudil ho Theo.
„Jo, měl bych si jít sbalit. Ještě nemám nic.“
„Já nejdřív vyprat a pak sbalit.“ Konstatoval Theo a Tomovi cukly koutky.
„Kdy už konečně přestaneš být takovej bordelář, lásko?“
„Zkus třeba nikdy? Starého psa novým kouskům nenaučíš.“ Zamrkal nevinně Theo.
„Je ti 22.“ Tom se na něj podíval stylem ‚tohle na mě ani nezkoušej.‘
„Víš, jak jsem to myslel.“ Mávl Theo rukou.
„U nás začneme na tvém zlozvyku pracovat.“ Rozhodl se Tom.
„Myslel jsem, že se budeme věnovat spíš jiným věcem.“ Řekl Theo lechtivě.
„To ještě uvidíme podle toho, jaké budeš dělat pokroky.“ Vyplázl na něj Tom jazyk.
„No nemůžu říct, že mi nedáváš dostatečnou motivaci. Budu už muset jít.“
„Dobře. Uvidíme se zítra.“
„Zítra. Miluju tě.“
„Já tebe taky.“ Tom poslal Theovi vzdušný polibek a poté se videohovor přerušil, jak ho Theo na druhé straně ukončil.
Tom odsunul notebook stranou a vyhrabal se z postele ke skříni. Rozevřel ji a přehraboval se ve věcech. Nevěděl, co si vzít na sebe. Sbalil si s sebou velký kufr plný věcí, kosmetiky a jiných serepetiček. Člověk nikdy nevěděl a lepší toho bylo mít více než méně. Stejně měli jet autem, takže se s tím nemusel nikam tahat. Když měl vše sbaleno, zalezl do sprchy a s úsměvem si prozpěvoval. Léto započalo…
autor: Emilia
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 18
Juchůůů. Když mi Janule včera prozradila, že se nám vrací ďábel, hned jsem se začala těšit a už jsem se dnešní čtvrté hodiny nemohla dočkat!!!
Ale jako, né že bych Tomovi nepřála lásku a tak, ale…. co tam sakra dělá jakýsi Theo a kde se fláká Bill,když mu tady někdo leze do zelí! Tak šup šup, těším se, až se to rozjede!!! 🙂
Vianoce v novembri!!! Parada!!! Ja som nadsena. Theo sa musi vyparit. Lebo ak sa na scene objavi Dabel, tak panenka Tom patri len jemu. Uz sa neviem dockat dalsej casti. Super.
Nevěřím svým očím! ❤️ Tohle jsem po více než půlroční pauze opravdu nečekala. Jsem hrozně šťastná, že se zase vrací Ďábel na scénu 😈
Díky za pokračování a budu se těšit jak jim to tam Bill pořádně rozhází 😀
Pokračko ty jsi zlatíčko.
Juchů! Ďábla máme zpátky! Ale.. jako vím, že je to ode mě hnusný, ale už teď Thea nemám ráda 😀
Nevěřím svým očím, tohle jsou předčasné Vánoce jak Brno! 😀 Zbožňovala jsem Ďábla a jeho Panenku a nevěřila bych, že se dočkáme pokračování. 🙂 Strašně moc autorce děkuji. 🙂 Druhá řada začala skvěle, všechny postavy zůstaly, mají to dobře rozjeté.. Theo vypadá jako fajn kluk, ale kdo může obstát oproti Ďáblovi? 😀 Věřím, že na chatě se Tom a Bill zase potkají a bude všechno zpátky.. jsem moc zvědavá, co se s Billem stalo, snad se to v dalším díle dozvíme.. už teď se moc těším, tak honem další díl.. 😀