autor: Darkness069
Noc skončila s velmi opilým Billem a hodně nadrženým Tomem, který ho vezl domů hned poté, co vysadili Dunju v nemocnici. Její sestra rodila. Kluk, který je přijímal v nemocnici, byl milý a Toma si spletl s budoucím otcem. Tom věděl, že nemůže být naštvaný, protože narození dítěte je velká věc a Dunja o ní často mluvila. A teď, když ten mladší, krásný kluk odpadl na zadním sedadle, bude si muset zavolat štětku, nebo si vystačit jen s pornem a vlastní rukou, aby se zbavil té erekce, kterou má v kalhotách. Bylo to tak nefér, jen hnusný vtip.
Nebylo pro něj moc těžké zjistit, kde ten chlapec bydlí. Gustav mu pomohl, aby Billa dostali do auta, a prohledal ho, aby našel jeho občanku. Zaparkoval před panelákem, který nevypadal jinak než strašidelně. Povzdechl si, věděl, že je na čase chlapce, na kterého měl zálusk, nechat jít, aspoň prozatím. Došlo mu, že nemá ani tucha, který byt je ten Billův. Pokušení bylo silnější. Plánoval si toho chlapce vzít zpátky do svého střešního bytu.
Debilní karma se ozvala o sekundu později. Začal zvonit mobilní telefon a Tom věděl, že to není ten jeho. S povzdechem vytáhl Billův telefon z jeho zadní kapsy, užíval si ten dotek. Malá cena útěchy, když na obrazovce svítilo ‚domov.‘ Povzdechl si a zvedl telefon.
„Bille! Bille, kde jsi? Je po třetí ráno a ty tady ještě nejsi. Dorazil jsem domů okolo tři čtvrtě na dvě a několikrát jsem ti volal, protože ty…“
rozezněl se mužský hlas skrz hlasitý odposlech. Tom musel dát telefon dál od ucha, protože to na jeho ušní bubínky bylo moc.
„Bill je totálně vyřízený v mém autě. Parkuju před jeho domem. Které číslo bytu je jeho?“ zeptal se Tom, aby přerušil muže na druhé straně. Podíval se na spícího chlapce na zadní sedačce a připravoval se na další vlnu otázek.
„Co to kurva? Proč je vyřízený? Proč je ve tvém autě? A kdo vlastně jsi?“
Tom zamručel. Otázky padaly z telefonu jako déšť.
„Moje jméno je Tom. Všichni z kanceláře jsme šli ven, abychom oslavili případ, který jsme vyhráli, a on byl moc opilý na to, aby si zavolal taxíka.“ Vysvětlil, byl docela unavený a začínala ho bolet hlava. Měl snad ten sexy kluk přítele, který furt kňoural, nebo co? Mohl mít něco lepšího… jako jsem třeba já, pomyslel si Tom.
„Kurva. Je to byt 5B. Hned budu dole a vezmu si ho. Čekej.“ Řekl Georg předtím, než ukončil hovor. Rychle se oblékl, vzal si klíče a naskočil do výtahu, aby se dostal co nejdříve dolů. Měl strach. Brzy už otvíral dveře a rozhlížel se zleva do prava. Nejdřív si nevšiml žádného auta kromě těch obvyklých, až pak spatřil luxusní černé SUV, které by tam normálně nestálo. Vystoupil z něj muž oblečený jako drogový dealer, aspoň podle Georga. Snažil se na něj nedívat do doby, než uviděl, jak otvírá zadní dveře a někoho vytahuje? Ne, někoho nese. V rychlosti rozpoznal štíhlé tělo a černé vlasy. Ihned k němu běžel.
„Bille!“
Tom protočil očima, když si uvědomil, že je to stejný hlas jako v telefonu. Okamžitě věděl, že mluví jeho přítel. Povzdechl si. Cítil, jak se ho opilý chlapec drží za košili. Doufal, že Bill všechno nezkazí a bude si ho moct užít trochu déle. „Ukaž mi cestu, já ho vezmu. Je to takhle jednodušší,“ řekl a bokem zavřel dveře od auta. Dobrá věc byla, že měl klíče v ruce, jen kdyby náhodou. Aniž by čekal na reakci, rozešel se Tom k bytům. Věděl, že brunet nemá jinou možnost, než si pohnout a dohonit ho.
Tom Trümper na nikoho nečekal.
Pro Toma bylo jednodušší byt najít, protože už znal jeho číslo. Větší nebo menší, všechny bytové komplexy byly stejné. Brzy již byli v pátém patře a Tom šel chodbou k bytu, který Georg spěchal otevřít. Doufal, že v bytě bude moci toho kluka položit. Bill mumlal nesouvisle do Tomovy košile. Možná v jiné situaci by mu to přišlo roztomilé, ale momentálně byly jeho ruce unavené a k tomu byl nadržený. Stupidní kluk, co nebyl schopný uhlídat své pití.
Jak si Tom představoval, byl zaveden do ložnice, takže Billa mohl položit na postel. Mohl se pozorně rozhlédnout po místnosti. Byl to malý byt, ale vypadalo to tu útulně, i když tu byl nepořádek. Stejně si Tom myslel, že to je pro jednu osobu malé. Uvažoval, jak se tam mohlo žít dvěma lidem. Po celou dobu slyšel naštvané dýchání chlapce, který ho následoval. Předpokládal, že se jedná o Billova přítele. Stále dokola se ptal na stejné otázky. Jakmile Billa uložil, otočil se na něj a zíral.
„Mohl bys, prosím, na chvíli sklapnout? Způsobuješ mi bolest hlavy. Je jen ožralý a zítra je sobota. Vzbudí se s kocovinou, nářkem a zvracením, ale přežije to, takže vystřihni to drama,“ skoro zakřičel Tom. Masíroval si spánky. Teď on chtěl být ten nevědomý, pokud by to znamenalo, že přestane slyšet toho kluka. Aspoň ho uklidnil.
„Kdo vůbec jsi? Ne že bych neocenil, co jsi pro Billa udělal, ale jo… nejsem fanouškem cizích lidí v mém bytě.“ Georg nadzvedl obočí, neměl toho chlapa rád. Řekl mu, aby zavřel hubu, zatímco všechno, co udělal, bylo, že se zajímal o svého přítele.
„No, pane Nevědomý, nejsem cizí,“ odpověděl Tom a založil si ruce na hrudníku. Bylo pro něj neobvyklé, že stál před někým, kdo jej nezná. „Tom Trümper, z Trümper a Associates. Billův šéf.“
Georgovi spadla brada, jak byl v šoku. Tenhle je ten chlap, co zavalil jeho přítele neuvěřitelným množstvím práce? Tenhle arogantní chlap je nejlepší právník v Německu? Vypadal jako cokoliv jiného, ale ne tohle. Rozhodl se, že tenhle arogantní člověk nebude na seznamu lidí, které chce mít blízko sebe. To by ale vysvětlovalo to luxusní Escallade dole a napadlo ho, že to velké oblečení je jen naplnění jeho ega. „Dobrá, děkuji, pane Kaulitzi, co jste udělal. Od teď se o Billa postarám. V pondělí bude zpátky.“ Řekl Georg, nebyl si jistý, jestli je vděčný, zastrašený nebo naštvaný. Z toho chlapa měl divný pocit, nemohl mu přijít na jméno.
„Doufám. Až se vzbudí, řekni mu, že Dunjina sestra má holčičku a očekávám ho v pondělí načas. Musíme si promluvit o některých věcech z dneška.“ Řekl Tom a olízl si ret, jakmile si vzpomněl na vášnivou líbačku s tímhle tmavovlasým chlapcem. Přemýšlel o tom, že mít s ním něco ve vlastní kanceláři, zní lákavě, i když trošičku úchylně. Ok, nemohl se dočkat pondělního rána. Poprvé za dlouhou dobu. Představoval si chlapce přehnutého přes mahagonovou desku ve své kanceláři. Sténal a žádal o víc, zatímco do něj Tom přirážel.
Ten lov se zdál být nyní o hodně zajímavější.
„Uh okej, dám mu vědět,“ přikývl Georg trochu zaraženě. Nebyl si zcela jistý úmysly toho chlapa. A Georg nebyl idiot. Rozpoznal ten pohled v jeho očích, když sledoval spícího chlapce na posteli. Ten chlap chtěl jeho přítele, ale Georg mu nedovolí, aby ho měl. Bill byl jeho, je a bude. Takhle prostě věci jsou.
„Dobrá, odcházím a neobtěžuj se, znám cestu ven. Rád jsem tě poznal…“ Řekl Tom s úšklebkem. Natáhl ruku, aby s ní potřásl druhému muži. Nevypadal špatně, vůbec ne, ale měl zájem o někoho jiném. „Omlouvám se, ale neznám tvé jméno. Řekl jsem ti své, ale nezmínil ses o tvém.“
„Georg Listing, Billův přítel.“ Řekl druhý muž a potřásl si se šéfem své lásky rukou. Nelíbil se mu ten úšklebek ani to potřesení rukou. Podle Georga to bylo, jako by němě souhlasil s výzvou. S výzvou o tom, kdo na konci Billa získá. Georg uvažoval, jak by to dopadlo, kdyby se s ním dal do pěstního souboje. Jasně, že ten arogantní chlap je vyšší, ale Georg byl svalnatější. Bil by se za Billa, kdyby musel.
„Tak dobrá, Georgu Listingu. Rád jsem tě poznal, bylo to fajn,“ řekl Tom znovu s úšklebkem. Oh, tohle bude zábava. Věděl to hned potom, jak se na něj ten druhý muž díval. Moc dobře věděl, že on dostane ten sladký zadek, a potom ukáže Georgovi, kdo je. Vždycky vyhrával.
Po trapném loučení Tom opustil byt s lepší náladou. Dobrá výzva mu vždycky dodala adrenalin. Věděl, že to bude dobré a nemohl se toho nabažit. Jakmile se dostal do svého Escallade, zasmál se. Všiml si, že Billova peněženka a telefon jsou stále tady. Trefa. Ušklíbl se a rozjel se ke svému bytu. Plánoval, co všechno s tímhle udělá.
V malém apartmánu v pátém patře chodil muž sem a tam. Byl nervózní. Nikdy se nesetkal s Billovým šéfem tváří v tvář. Ale Georg věděl, jak slavný je. Bezcitná osoba, která používala lidi pro svoje vlastní potěšení. Druhá, temná strana nejlepšího berlínského právníka. Seznam Tomových lidí na jednu noc byl sakra dlouhý. Georg dokonce některé z nich znal. A věděl, že nemůže dopustit, aby jeho přítel byl jen další jméno na tomto seznamu. Musí za něj bojovat.
„Mmm. Modrá,“ zamumlal Billův jemný hlas. Černovlasý chlapec se pohyboval na posteli, až se zkroutil do klubíčka. Nevěděl o tom, co se před chvilkou vedle něj stalo. Georgovi bylo jasné, že teď rozhodně neusne.
autor: Darkness069
překlad: Danny
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 26
Tak a teraz sa to rozbehne. To bude riadny boj o Billov (zadok) srdce 🙂
Tak to bude mazec.
Danny čo by sme bez teba robili? 😀 😀 😀
Perfektný preklad!!!