autor: elvisfan
Tom vyšel ze svého pokoje a okamžitě spatřil Andyho, jak na něj s vykulenýma očima zírá.
„Ehm…“ Zvědavě si blonďáka prohlížel. „Něco se děje, Andy?“
„Mám pocit, jako bych se měl… poklonit nebo tak něco.“
Bill zasténal. „Ježíši, Andy!“
„Vlastně, Andy,“ dodal Gustav, „nejspíš bys měl udělat pukrle.“
Bill vyprskl a chytil Toma za ruku. „Myslím, že to bych docela rád viděl.“
„Andy, žádné poklony, žádné pukrle, nic takového,“ dožadoval se Tom. „Prosím, jen… zapomeň, kdo jsem.“
„To bude docela těžké,“ zamumlal Gustav.
Všichni se nacpali do výtahu a začali klesat. Bill stál před Tomem, s pažemi kolem jeho těla.
„Pokud budu až moc opilý, abych sám šel, odneseš mě zpátky?“ Zeptal se se zamrkáním.
„Co když i já budu až moc opilý na to, abych tě odnesl?“ Odvětil Tom.
„Na co tady máš s sebou smajlíka?“ Bill mávl rukou obecným směrem k Tomovu bodyguardovi. „Bude tě držet na uzdě a dá pozor, abys byl dostatečně střízlivý na to se o mě postarat.“
Tom se zasmál a vtiskl polibek na vršek Billovy hlavy. Vzhlédl a přistihl Gustava, jak si je obezřetně prohlíží. Tom našel jeho oči a společně sdíleli dlouhý pohled, nezachycený nikým dalším ve výtahu. Dveře se otevřely a Bill se s náhlým vyjeknutím rozběhl za svým spolubydlícím.
„Chceme vědět, o co tam jde?“ Zeptal se Tom Gustava.
Gustav zavrtěl hlavou. „Nejlepší je nad tím moc nepřemýšlet.“
Chvíli kráčeli v tichosti a oběma se podařilo dostatečně zpomalit, aby ostatní příliš rychle nedohnali. Tom sledoval, jak se Bill s Andym pošťuchují při průchodu vstupními dveřmi na kolej.
„Mám pocit, že mi chceš něco říct,“ řekl.
„Jako Billův nejlepší kamarád cítím potřebu ti říct, že ti s nadšením nakopu zadek, pokud mu ublížíš.“ Gustav se ohlédl na muže, který je následoval. „Ale jsem si celkem jistý, že tvůj bodyguard by mi zlomil vaz, kdybych se o to pokusil.“
Tom se ušklíbl. „Pravděpodobně.“
„A my oba víme, že tady neexistuje způsob, jak by Bill mohl skončit neraněný.“
„Ty si nemyslíš, že bychom spolu měli zůstat?“
„Upřímně, vy dva se mi spolu líbíte,“ přiznal Gustav. „Jsi dobrý chlap, Tome. Tohle není nic osobního proti tobě. Jen se mi nelíbí celá ta situace, do které jsi ho dostal.“
„Jsme v tom společně, Gustave.“
„Až na to, že ty odjedeš, vrátíš se zpátky na svůj… zámek, nebo cokoliv, a budeš král, a na Billa už si ani nevzpomeneš. Zatímco…“
„Neuplyne jediný den, kdy bych si na něj nevzpomněl.“
Gustav se zastavil, Tom se zastavil vedle něj, a beze slova se jeden na druhého dívali.
„Takže jsi ochotný nechat sám sebe úplně stejně trpět?“ Zeptal se Gustav.
„Abych s ním mohl být teď?“ Tom vyhlédl z okna na Billa a Andyho, kteří se navzdory větru pokoušeli zapálit své cigarety. „Absolutně.“
Konečně se Gustav ušklíbl a chápavě pomalu přikyvoval. „Ty ho miluješ.“
Tom soustředěně nakrčil obočí. „Nikdy dřív jsem tohle k nikomu necítil, takže si nejsem úplně jistý, jak na to mám odpovědět,“ připustil a usmíval se na Billa, který vešel zpátky dovnitř. „Ale nejspíš to je něco takového, jo.“
„No tak, kluci!“ Zabručel Bill. „Ten alkohol se sám nevypije!“ Naklonil se do Tomova boku a Tom mu vklouzl rukou kolem pasu. „Vy dva vypadáte pěkně vážně,“ řekl. „Všechno v pořádku?“
„Gustav je jen dobrý nejlepší přítel,“ odpověděl Tom. „To je všechno.“
Gustav se zasmál a znovu se ohlédl na Anise.
„Několik ran bych zvládl, víš,“ řekl Tomovi. „Než by mě srazil k zemi.“
***
„Tome, začínám si myslet, že my dva spolu byla chyba.“
Tom se ušklíbl a otočil se, když si uvědomil, že Bill se před několika vteřinami zastavil. „Protože jsem řekl, že nesnáším nakupování?“
„Ano!“ Bill nechal Toma znovu sevřít jeho ruku, zatímco v druhé pevně držel několik tašek. „Jak nemůžeš mít rád nakupování?“
„Jde opravdu jen o vánoční nákupy,“ vysvětloval Tom, zatímco procházeli kolem jednoho obchodu za druhým. „Všude jsou davy a všichni šílí a všechno je… červené.“
„A proto je to tak skvělé!“
„Všechna ta červená?“
Bill vrhnul pohledem po muži vedle sebe. „Ne, ty davy!“ Prohlásil. „Navíc i to, že jsou vánoce a ty jsi na lovu za tím dokonalým dárkem pro každého. Já to miluju!“
„Co kdybych ti dal svou kreditku a ty tak můžeš nakoupit za mě a…“
„Absolutně ne.“ Bill se zastavil při pohledu na koženou bundu. „Musíš každou věc vybrat sám.“
Bill pevně držel Tomovu ruku, zatáhl jej do obchodu s koženým zbožím a zamířil přímo pro bundu, kterou spatřil ve výloze. Všechny své tašky nacpal Tomovi a našel svou velikost, doslova se rozplýval, zatímco si bundu zkoušel. Otáčel se ze strany na stranu a obdivoval svůj odraz v nedalekém zrcadle.
„Jak vypadám?“ Protočil oči ještě dřív, než měl Tom šanci odpovědět. „To je fuk. Ty si vždycky myslíš, že vypadám dobře. Anisi?“
Anis vzhlédl od bundy, kterou si sám prohlížel, a zvědavě pozvedl obočí, když spatřil, jak se na něj Bill usmívá.
„Jak vypadám?“ Zeptal se Bill hlasitěji, než bylo nutné.
Anis se podíval na Toma, v koutku úst se mu vytvořil drobný úšklebek, a pak na Billa kývl.
„Páni, dokonce i tvému bodyguardovi se to líbí, Tome.“ Bill se málem zadusil, když se podíval na cenovku. „Bohužel, Gordon by mě zabil, kdybych utratil tři stovky za bundu.“ Našpulil rty a vrátil bundu na věšák. „Gordon by mě nejspíš zabil, i kdybych utratil tři stovky za cokoliv.“
„Pořád si vy dva vedete dobře?“ Zeptal se Tom, když opustili obchod.
„Jo.“ Dokonce i nyní tomu Bill stále tak úplně nevěřil. „Včera mi volal, jen tak. Nemyslím si, že to někdy předtím udělal.“ Usmál se na Toma. „Mluvili jsme asi dvacet minut o… prostě o všem možném.“
„To je dobře,“ odpověděl Tom. „Nebo ne?“
„Jo.“ Bill toužebně zíral na boty, kolem kterých právě procházeli. „Jen si na to pořád ještě zvykám. Ozývají se ti tví rodiče často?“
„Natálie mi píše pořád,“ rozesmál se Tom. „Georg taky, a moje matka mi volá každou neděli odpoledne.“
Prošli kolem klenotnictví a Tom se zastavil, aby si zblízka prohlédl pár safírových náušnic.
„Moc hezké.“ Bill pochvalně přikývl. „Koupíš je?“
Tom zavrtěl hlavou a snažil se Billa odvést pryč. „Stavím se pro ně později.“
„Proč?“ Bill se zamračil. „Jsme tady teď, a…“ Odmlčel se, když se Tom s povzdechem otočil zpátky. „Aha.“
Tom si jej přitáhl blíž, políbil jej za uchem a omotal mu ruku kolem pasu. Bill zvedl hlavu a jejich rty se na okamžik setkaly.
„Oběd?“ Zeptal se Tom.
Bill přikývl. „Umírám hlady.“
***
„Pověz mi o ní.“
Tom se na Billa podíval přes okraj svého burgeru. „O kom?“ Zeptal se, ačkoliv si byl docela jistý, koho tím Bill myslel.
„O Johanně.“ Bill se naklonil kupředu. „Chci o ní vědět víc.“
Tom odložil svůj burger a utřel si ruce do ubrousku. „Proč?“
Bill pokrčil rameny. „Upřímně, nevím,“ přiznal. „Hádám, že jsem jen zvědavý. Pověz mi o ní.“
Tom se také naklonil kupředu. „No…“ Našpulil rty, jak se snažil rozhodnout, kde začít. „Je stejně stará jako já,“ začal. „Vlastně o pár měsíců starší. Je to sestřenice norského krále, studovala na Oxfordu, je nejstarší ze šesti dětí…“
„Je hezká?“ Bill se nedokázal nezeptat.
Tom pokrčil rameny. „Georg říká, že jsem šťastný bastard,“ zazubil se. „Je jen o trochu menší než já, blond vlasy, hnědé oči…“ Zasmál se a napil se svého nápoje. „Slyšel jsem, že její rodiče utratili malé jmění, aby jí srovnali zuby.“
Bill se zahihňal a okusoval konec svého brčka. „Není jednou z těch… snobských Evropanek, nebo jo?“
Tom naklonil hlavu, jak nad tím uvažoval.
„Umí být,“ přiznal. „Zezačátku, ale jakmile se ti podaří ji rozmluvit o něčem, co ji zajímá, trochu ožije. Knihy, umění…“ Zasmál se. „Má mimořádně obrovské znalosti o francouzských starožitnostech.“
Bill se pokusil usmát. „Máš ji rád,“ řekl smutně.
Tom se natáhl přes stůl a sevřel Billovu ruku. „Je to jiné…“
„Já vím,“ přikývl Bill. „Není to to samé, co cítíš ke mně, ale je dobré, že ji máš rád.“ Sklopil pohled a náhle se u něj vyvinul zájem o Tomův pomačkaný ubrousek. „Koneckonců, budeš si ji brát.“
Aniž by se obtěžoval počkat na účet, Tom vytáhl peněženku a hodil na stůl nějakou hotovost. Ve stejnou chvíli vstali a Bill vzdychl, jakmile byl vtažen do Tomovy náruče, na čele ucítil jeho polibek.
„Co můžu udělat, aby ses zase usmíval?“ Zeptal se Tom tiše.
Bill se pousmál. „Tohle je dobrý začátek.“
Jejich polibek byl jemný, ale přetrvával, ani jeden z nich se nestarali, že jsou uprostřed přelidněné manhattanské restaurace v čase oběda. Štěstí v Billových očích se v okamžiku, kdy se od sebe oddělili, vrátilo. I přesto jej Tom držel ještě pevněji.
„Co takhle trochu té směšně drahé horké čokolády, kterou máš tak rád?“
Bill se pokoušel nedat své nadšení tolik najevo. „To bude taky fungovat.“
autor: elvisfan
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
original
Oni su v takej situacii ktora nema riesenie. Nemozu byt ani spolu, ale ani od seba. Podla mna by bolo najlepsie sa vzdat tronu a ostat s Billom
Také bych to tak viděla.
Majú to ťažké. A bude horšie. Ďakujem za preklad.