autor: Ainee
Tomův návrat
Tom si neklidně poklepával prsty do stehna a prázdným pohledem zíral z okna. Opět se nacházel ve vlaku, tentokrát mířil zpátky tam, odkud přišel. Nedostalo se mu přesně takového ranního probuzení, jaké očekával. Spíše nic toho rána nešlo tak, jak si myslel, že to půjde.
Probudil se sám v Billově posteli, pokoj byl tmavý a postel studená. Bill byl už dlouho pryč, když se konečně vyhrabal se zamotané a lepkavé přikrývky a odšoural se dolů, aby se po něm podíval. Našel vzkaz a v čisté frustraci praštil pěstí do zdi. Bill ho opět opustil! Předchozí večer sám sobě přísahal, že už Billa nikdy nenechá od sebe opět utéct, a selhal. Bill byl pryč.
Následující hodiny uběhly, aniž by si to uvědomil. Uklidil celý dům z důvodu, který mu byl neznámý. Vyvětral v ložnici, vypral povlečení a pověsil ho, uklidil kuchyň a pomohl lidem z cateringu, když se zastavili pro své věci.
Když za sebou zamykal dveře a nechal klíče ve schránce, jak mu bylo řečeno, Tom se doslova hroutil. Jakmile vešel do kuchyně ve svém vlastním domově, byl tak ztracený, že jeho matka neměla ani tušení, co dělat, ani neměla slova, kterými by mu zlepšila náladu. Sice to zkoušela, ale on na ni jen prázdně hleděl.
Jak by to měl vůbec začít vysvětlovat? Měl by jí říct, že je bi, nejspíš, a že je zamilovaný do jiného muže? Nebo že předchozí noc ojel svého truchlícího kamaráda z dětství, jen aby se probudil sám s dopisem, který mu oznamoval, že byl opět opuštěn? Ne, to by v žádném případě nemohla pochopit.
Zkoušel telefon, naštěstí měl Bill své číslo v telefonním seznamu. Nezvedal to.
Když zapadalo slunce, Tom už byl v posteli, hleděl do stropu a uvažoval, jestli vždy vypadal tak mdle. Všechno mu připadalo tak nudné a bez života. Zjistil, že mu vůbec na ničem nezáleží, v hlavě měl jen Billa. Dokonce se ani nepodíval na jídlo, které mu jeho matka nabídla k večeři, a jeho pití bylo nedotčené. Byl až příliš zaneprázdněný přemýšlením, aby se zajímal o tak triviální věci.
Staré hodiny po dědečkovi v obývacím pokoji třikrát odbily a v tom okamžiku Tom vstal z postele. Rychle si pár svých věcí naházel do batohu. Včera večer udělal rozhodnutí a chystal se ho dodržet. Dokonce i kdyby během toho procesu byl zabit, nebo ještě hůř, odmítnut, ať se propadne, jestli to alespoň nezkusí. Ne, vypátrá Billa a přinutí jej vidět věci jeho očima, nebo mu alespoň z očí do očí poví sbohem. Minule to podělal, nechal Billa odejít, aniž by zabojoval, a nechystal se to udělat znovu. Tentokrát měl v úmyslu o něj zabojovat.
O dvě hodiny později seděl v ranním vlaku do Berlína a v hlavě neměl jinou myšlenku než tu, jak najít Billa. Nějak, tak či onak, ho nakonec najde.
Ta otázka se mu však neustále přehrávala v hlavě: Jak by ho měl najít? Neměl ani tušení, kde začít, a hledat jednoho muže v celém Berlíně bylo, upřímně, jako hledat jehlu v kupce sena.
Tom nad tou frází chvíli zauvažoval, přemýšlel, kdo vůbec přišel s něčím tak pitomým. No vážně, kdybyste ztratili jehlu v kupce sena, tak byste ji nehledali, nechali byste to být. Ta myšlenka však byla celkem depresivní a on neměl v úmyslu nechat Billa být. Ne teď, ne poté, co ho konečně našel a získal zpátky.
Vlastně, Tom si vůbec nemyslel, že Billa měl. Ve skutečnosti si byl celkem jistý, že neměl, ale to jej nezastavilo v tom, aby skočil na vlak a vydal se ho vypátrat.
Sám sobě si nadával, litoval, že Billovi nikdy nepověděl to, co měl v úmyslu, zapomněl na to v okamžiku, kdy spatřil Billovy slzy. Všechno ostatní se poté zdálo být tak nedůležité a on jej chtěl pouze pevně držet a říkat mu, že všechno bude v pořádku. A tak to taky udělal.
Zpětně Tom věděl, že to měl Billovi včera v noci říct. Jak mohl tak mizerně selhat? Nebylo by tak těžké najít si chvilku a říct to, nebo ano? Vážně, zabere méně než vteřinu někomu říct, že ho milujete.
Bezmyšlenkovitě si rukou projížděl své cornrows a zatahal za ně, jakmile kolem nich omotal prsty v místě, kde byly na jeho krku volné. Bože, jak mohl být tak hloupý? Měl to prostě říct.
Ale neřekl, a teď za to platil. Spěchal zpátky do města, aniž by věděl, kde začít, nebo jestli mu bude dána příležitost to říct, a jestli toho svého muže vůbec někdy najde.
„Musím říct, že máš opravdu talent na odchody,“ prohlásil Tom nezaujatě a ztěžka se opřel o bar. Všiml si toho, jak Bill při zvuku jeho hlasu poskočil a v duchu si odfrkl. Druhý muž neměl žádný důvod být vyplašený, a upřímně, Tom to ani trochu neoceňoval.
Bill se zhluboka nadechl a než se otočil, pevně sevřel okraj pultu, u kterého právě pracoval. Ani trochu se otáčet nechtěl, ale udělal to.
„Dobrý večer, pane,“ řekl s předstíraným nadšením, s hraným úsměvem na tváři. „Čím vám mohu posloužit?“
Existovalo na to tolik odpovědí, které by Tomovi jedna podruhé vysloužily monokl, a tak se rozhodl proti každé z nich a vybral si něco bezpečnějšího. „Doufal jsem, že bych s sebou mohl vzít zpátky domů svého přítele. Něco mi říká, že ho tady možná najdu.“ Možná, že nazvat Billa svým přítelem bylo trochu troufalé, ale přece jen to bylo to, v co doufal, a tak usoudil, že takhle Billa přinutí to buď potvrdit, anebo popřít, a on tak bude vědět, jak si stojí. Takže to risknul.
Bill naklonil hlavu na stranu a chvíli si jej prohlížel, naprosto jistý, že je vystaven krutému vtipu. „Tady se žádný přítel nenachází, musel sis splést místo.“ Pak se k Tomovi otočil zády a přijal objednávku od dalšího zákazníka.
Tom se nepohnul, zůstal stát na místě a sledoval Billa při práci, srdce mu v hrudi ztěžklo. Jakmile nebyli v dohledu žádní noví zákazníci, znovu promluvil. „Ne, jsem si docela jistý, že tohle je to správné místo.“
Bill jej s potřesením hlavy ignoroval, zaměstnával se otíráním baru otrhaným kouskem hadru. Tomovi připadalo, že to ten bar v žádném případě nemůže udělat o nic čistější.
„No tak, Bille. Nemůžeš mě prostě ignorovat. Alespoň mi řekni, proč jsi odešel.“ Naklonil se trochu blíž a rozhlédl se, aby zkontroloval, jestli jejich rozhovoru nikdo nenaslouchá, a pak dodal: „Obzvlášť po té noci. Myslel jsem, že to byl začátek něčeho nového.“
Nijak si nepřál Billa ztrapnit před ostatními kolegy a neměl ani potřebu sdílet s nimi soukromé informace. Upřímně, proč Bill pracoval na tomhle místě, tomu nikdy neporozumí. Na tuhle díru byl až příliš elegantní.
„Spíš konec,“ odfrkl si Bill a opustil bezpečí baru s podnosem v ruce, aby uklidil stoly.
Tom jej chtěl následovat, ale nebyl si jistý, jestli by měl, a tak zůstal u baru a objednal si od jiné barmanky lahev piva, kterou rychle vypil. Obezřetně sledoval, jak Bill krouží po místnosti a při tom sbírá prázdné sklenice a lahve.
Až když se vrátil do doslechové vzdálenosti, Tom opět promluvil. „Co to je s tebou a s odkopáváním lidí, které už nepotřebuješ?“ Byl naštvaný a nechystal se za to omlouvat. Opravdu se tak mýlil, když si myslel, že Billovi na něm taky záleží?
Bill zalapal po dechu a otočil se na patě, aby na Toma zazíral. Nijak zvlášť se mu nelíbilo obvinění, že lidi využívá a poté odkopne. Fajn, mohl by připustit, že to za ta léta párkrát udělal, ale ti lidé o tom obvykle byli informovaní dopředu, že je plánuje pouze využít.
„No promiň?“ Řekl trochu až příliš hlasitě a upoutal tak pozornost nejblíže sedících lidí. Otáčely se k nim hlavy, ale Bill byl až příliš znepokojený, aby se o to staral. „Z čeho přesně mě to obviňuješ?“
Tom pokrčil rameny a napil se piva, než odpověděl. Ve skutečnosti to nemyslel vážně, to věděl, ale Bill mu v tuto chvíli tak hrál na nervy a on byl až příliš frustrovaný, aby se tím nenechal ovlivnit. „Jsi sobecký. Ta noc byla…“
Nikdy se mu to nepodařilo dokončit, protože Bill přimhouřil oči a přistoupil o dva kroky blíž, než zasyčel: „Hele, já nevím, co ti, kurva, tu noc běželo hlavou, protože jsi očividně příliš nemyslel. Ale no tak, cos čekal, že se stane, když ses tam přesně v tu chvíli zjevil jako nějaký hrdina, jako to děláš vždycky. Čekal jsi, že se pokloním a řeknu děkuji? Udělal jsem to, co se mi v tu chvíli zdálo správné, a omlouvám se, já vím, že to nebylo to, co jsi chtěl. Fajn, tak jsem myslel jen na sebe a na to, co jsem chtěl já, co jsem vždycky chtěl. Ty bys alespoň měl být vděčný, že jsem byl dostatečně taktní, abych nás ušetřil ranních rozpaků. Ale ne, samozřejmě, že tys sem musel přitancovat a začít prohlašovat, že jsou věci něčím, čím nejsou. Měls mě prostě nechat jít.“
Nyní už na ně byly zaměřeny všechny oči, jak Bill přešel během několika vteřin z šepotu do křiku. Hudba přestala hrát a Tom by si toho všiml, kdyby nebylo toho, že se snažil strávit vše, co Bill právě řekl. Nedávalo mu to absolutně žádný smysl.
Naprosto zmatený otevřel ústa, aby promluvil a zeptal se Billa, jestli ho správně pochopil, když v tom mu myšlenky přerušil hlasitý výkřik násilně jej táhnoucí zpátky do reality.
„Co se to tady, kurva, děje?“ Zahřměl David, jakmile vstoupil do místnosti a okamžitě tak přitáhl veškerou pozornost.
Trvalo mu méně než vteřinu pochopit celou situaci. Bill stojící uprostřed prázdného prostoru v davu, zjevně křičící na toho ubožáka opírajícího se o bar, zatímco na ně všichni zírají.
Sedmi dlouhými kroky přešel celou místnost, postavil se před Billa a násilně jej popadl za paži. „Co jsem ti minule řekl? Žádná druhá šance, pamatuješ, Kaulitzi?“ Pak jej od sebe ne příliš jemně odstrčil, až Bill klopýtl a jen díky stolu za ním nespadl na zadek.
David se otočil, s úsměvem obchodníka přilepeným na tváři, připravený omluvit se zákazníkovi za nezdvořilého zaměstnance. Místo toho se setkal s pěstí.
Tom sevřel pěsti v okamžiku, kdy David Billa popadl, ale jakmile jej odstrčil, byla to poslední kapka. Nikdo nebude na jeho Billa vztahovat ruku – nikdy. Když se k němu ten nepříjemný muž otočil, Tomovi přišlo příhodné umístit svou zaťatou pěst doprostřed mužova obličeje.
David klopýtl, za ním se však nenacházel žádný stůl, který by zastavil jeho pád, a on tak s hlasitým žuchnutím dopadl přímo na zadek. Rukou si svíral nos, krev mu rychle prosakovala do rukávu jeho bílé košile.
Ticho, které následovalo, bylo velmi těžké.
David šokovaně zíral na toho copánkatého muže, naprosto netušící, co udělal, že si tu ránu zasloužil.
Bill také zíral, ale rychle musel pusu zase zavřít a vážně se pokoušel nevybuchnout smíchy.
Zbytek davu skákal pohledy mezi Davidem, Tomem a Billem, nikdo si nebyl jistý, jak reagovat.
Tom byl první, kdo promluvil. Přistoupil k Billovi, čímž přinutil Davida na zemi rychle zacouvat, jak si byl jistý, že schytá další ránu.
Bill se nepohnul. Doslova seděl na okraji stolu s očekáváním a zůstával nehybný. Možná, že byl další na řadě?
„Vysvětli to,“ řekl Tom pevně, s autoritou v hlase.
Bill naklonil hlavu, nebyl si jistý, co má vysvětlovat.
Když nepřišla žádná odpověď, Tom zatlačil. „Cos myslel tím ´to, co jsem vždycky chtěl´?“
Bill zčervenal a sklopil hlavu. Nepřemýšlel, když ten svůj proslov spustil, všechny jeho filtry se vypnuly a tak bylo samozřejmé, že mu něco hloupého vyklouzlo. Zavrtěl hlavou a zamumlal si pod nosem něco, čemu nikdo nemohl rozumět.
„Bille,“ protáhl Tom. Byl zanecháván v nevědomosti a už se k tomu konečně dostával, bez ohledu na to, kolik lidí je poslouchalo.
Bill těžce polkl a zvedl pohled, setkal se s Tomovýma přísnýma očima. O nic nejde, pomyslel si, a promluvil. „Vždycky jsem tě chtěl, už od chvíle, co jsme byli mladí. Proto jsem tě opustil.“
Tom se zarazil uprostřed kroku blíže k Billovi a jen na něj zíral. To byl důvod, proč Bill ukončil jejich přátelství, proč od něj bez jediného vysvětlení odešel, proč se po celou tu dobu držel dál, proč ho nechtěl vidět? Ne proto, že by ho neměl rád, nebo proto, že by ho nenáviděl, ale proto, že ho miloval?
Ta ironie Tomovi neunikla. Byl Billem posedlý od okamžiku, kdy se odloučili, a jakmile si vzal čas nad tím chvíli popřemýšlet, uvědomil si, že byl do Billa zamilovaný už od začátku. A Bill po celou tu dobu cítil to samé?
Když se Tom rozesmál, Bill sebou trhnul. Právě ze sebe udělal blázna, že? Sklopil hlavu a snažil se bojovat proti slzám. Tom se mu vysmíval. To nikdy předtím neudělal, a ta bolest jej překvapila svou pečlivostí.
Tom zachytil Billovo rozpoložení a rychle zrušil tu vzdálenost mezi nimi. David se tentokrát vyškrábal na nohy, aby měl jednodušší cestu k útěku, kdyby si ten muž šel pro něj.
Tom natáhl ruku a zvedl Billovu bradu, takže se jejich oči setkaly. Opět zalitoval, že to Billovi neřekl, když k tomu měl příležitost. Tentokrát si však ten okamžik nenechá uniknout. „Bille, miluju tě.“
Ta slova vyšla ven tak přirozeně, až je to oba šokovalo. Bill se přikrčil, opět si pomyslel, že nejsou na té stejné stránce. Tom nevěděl, nebo nemyslel vážně to, co říkal. Začal vrtět hlavou, ale Tom jej zarazil, pevně uchopil Billovu bradu a držel tak jeho hlavu na místě a otočenou tváří k sobě. Bill namísto toho sklopil pohled, nechtěl, aby Tom viděl, jak se mu v očích hromadí slzy.
„Bibi, prosím podívej se na mě,“ řekl pak Tom, jeho hlas byl přísný, ale jemný.
Bill neochotně zpátky vzhlédl. Tom se na něj něžně usmíval, oči mu v tlumeně osvětlené místnosti zářily. „Miluju tě.“
V tom okamžiku se Billovi slzy rozkutálely po tvářích, ne ze smutku, jako se původně nahromadily, ale štěstím.
Tom se naklonil a jeho rty se jen sotva dotkly Billových, když se kolem nich ozval jásot a vtáhl je zpátky do reality. Úplně zapomněli, kde to jsou a že se na ně dívají lidé. S nesmělými úsměvy si vyměnili pohledy a společně usoudili, že to byl pro ně podnět k odchodu.
Aniž by na někoho bral ohledy, Bill vstal, sundal si svou černou zástěru a odhodil ji směrem k baru. Pak natáhl ruku k Tomovi a druhý muž ji dychtivě přijal.
Jakmile zamířili ke dveřím, zastavil je další hlas. „Kam si, ksakru, myslíš, že jdeš? Ještě jsme tady neskončili!“ Davidův hlas byl nosový, výsledek toho, že si stále pevně svíral nos.
Bill pouze otočil hlavu a ušklíbnul se na něj. „Ano, skončili.“
„Bille Kaulitzi, jestli vyjdeš z těch dveří, máš padáka,“ zahřměl za nimi David.
Bill měl jednu ruku na klice a nezastavil se. Pouze otočil hlavu k Tomovi a jemně se na něj pousmál. „Bez problémů, Joste. Končím.“
„Už mě nikdy znovu neopustíš?“ Zašeptal Tom do Billova krku a jemně jej tam políbil. „Slibuju,“ vydechl Bill nazpět a naklonil hlavu, aby dopřál Tomovi lepší přístup.
Oblečení rychle dopadalo na podlahu, potřeba být si blízko byla silnější než potřeba slov. Ta přijdou později, měli všechen čas světa, pro tuto chvíli jen potřebovali fyzicky cítit, že nejsou sami, hluboko uvnitř věděli, že už nikdy znovu nebudou sami. Konečně našli jeden druhého a od této chvíle už se nepustí. Patřili k sobě.
Billova ruka byla uvnitř Tomových zapnutých kalhot a Tom měl obě dlaně pevně přitisknuté k Billovu zadku, oblečeném stále ještě v boxerkách, a rty měli spojené ve žhavém polibku, když v tom se dovnitř vřítil Georg.
„Tome, jsi zpá…“ začal a vtom se zarazil a vstřebával výjev před sebou. Dvě polonahá těla, dvě polonahá mužská těla před ním a toulající se ruce. Bez jakéhokoliv smyslu pro slušné vychování zůstal stát na místě a s otevřenými ústy zíral.
Tom se neochotně odtáhl od Billových lákavých rtů a jemně se prohnul v zádech, pryč od jeho teplé dlaně na svém penisu, aby zvedl jednu ruku z Billova zadku v pozdravu, v duchu přitom svého kamaráda proklínal za to, že nezaklepal. Kčertu, on nikdy neklepal.
„Jo. Georgu, seznam se s Billem. Bille, tohle je Georg, můj spolubydlící.“
Bill na civějícího muže kývl a lehce zčervenal, když si uvědomil svou zjevnou erekci napínající mu boxerky. To byl jeden ze způsobů, jak se seznámit s novými lidmi. Velmi divný způsob.
Georg připitoměle kývnul a pohled mu přeskakoval z Toma na Billa a zase zpátky. Ztěžka polkl a přinutil svůj hlas k funkčnosti. „A on je?“
Muselo tady pro to existovat nějaké vysvětlení. Tom se nechystal vážně ojet chlapa, že ne? Nedostatek oblečení vyprávěl jiný příběh, ale Georgovi to prostě nedávalo smysl. Tom byl na ženské, nebo ne? Co se to, kurva, stalo, když byl pryč?
„Bill je můj přítel,“ pověděl mu Tom zběžně, a Georg vykulil oči ještě více, pokud to bylo možné. Cože? „A já bych opravdu ocenil, kdybys nás nechal chvilku o samotě, máme tady nedokončenou záležitost.“
Nad tím Georg doslova vyjekl a klopýtnul vzad.
„Buď tak hodný a zavři za sebou dveře, okay?“
Georg poskočil, vyběhl z místnosti a hlasitě za sebou prásknul dveřmi.
Drahý bože, Tom to myslel vážně! Georg se jen na vteřinu zastavil, než vyběhl z bytu a málem si přitom zapomněl vzít klíče. Potřeboval se napít něčeho silného. Později se oběma omluví, Tomovi za to, že tam tak vtrhnul, a Gustavovi za to, že se rozhodně bude muset vypořádávat celou dnešní noc s jeho kňučením. Krátce se ohlédl na dveře od bytu a otřásl se. V žádném případě se nechystal zůstat, aby poslouchal, jak si to tam celou noc rozdávají dva chlapi. Gustav, chudák, byl tak v háji.
Tom s Billem se hlasitě rozesmáli, jak hleděli na zavřené dveře. Tom se otočil na svého usmívajícího se přítele a nemohl si pomoct, aby se široce nezazubil. Okay, možná to bylo trochu moc pro Georgovu křehkou mysl, ale on se o to opravdu příliš nestaral. Bill byl tady, usmíval se na něj se zářícíma a touhou naplněnýma očima, a on nemohl být šťastnější.
Jak se jejich rty znovu spojily ve spalujícím polibku, všechny starosti světa zmizely a důležitá byla pouze přítomnost. S Georgem se vypořádají později.
autor: Ainee
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 24
Tak jsou konečně spolu Georg chudák mněl málem infarkt.