autor: elvisfan
V neděli Bill sténal a kroutil se, když ucítil Tomův jazyk hned za uchem, a vyprskl smíchy, když přitom z postele skopnul svou učebnici.
„Tome?“
Tom mezi zuby zachytil Billův lalůček. „Hm?“
„Zkoušky po celý tento týden?“ Bill několikrát zamrkal a snažil se vzpomenout si, na co to zkoušel poukázat. „Učení? Zní ti to povědomě?“
Tom zvedl hlavu s očividným znepokojením. „Bohužel.“
Navzdory jeho dřívějším protestům Bill neváhal a otevřel ústa, když se setkala s Tomovými, a unikl mu přitom tichý sten. Sevřel Tomovy vlasy a zakňučel, když Tom švihnul jazykem přes spodní stranu jeho piercingu v jazyku. Jejich jazyky se spolu propletly a zkroutily a Bill vklouzl dlaní pod Tomovo tričko. Lehce přejel nehty po jeho zádech a zatahal jej za vlasy, jakmile se Tomova ústa opět setkala s jeho krkem. Tom zasténal a odtáhl se od něj.
„Raději bychom z toho měli oba dostat perfektní známku,“ zabručel.
Tom si podepřel hlavu rukou a podíval se na jejich spojené dlaně.
„Příští semestr spolu nebudeme mít žádnou přednášku,“ našpulil Bill rty. „Neuvidím tě tak často.“
„Zapomněl jsi, že pořád bydlím jen o čtvery dveře dál?“ Zeptal se Tom pobaveně. „Uvidíš mě pořád.“
„Ale máme svou tradici, Tome.“ Bill k němu vzhlédl se smutným pohledem. „Skončí nám přednáška, a pak si dáme oběd naproti přes ulici…“
Tom se zazubil. „A ty se sehneš a schováš, pokud dovnitř vejde Andy.“
„Udělal jsem to jednou!“ Zazíral Bill. „Užíval jsem si náš společný čas o samotě a nechtěl jsem, aby nás rušil.“ Vzdychl. „A teď, po tomhle týdnu, nebudeme mít po celé tři týdny žádný čas o samotě.“
„Ale jsou skoro Vánoce,“ připomněl mu Tom a propletl jejich prsty dohromady. „To je dobrá věc, ne?“
„Asi jo.“
Bill si vtáhl spodní ret mezi zuby a Tom měl docela dobrou představu, co se chystá říct.
„Uvidíš se o Vánocích s Johannou?“ Zeptal se tiše.
Tom políbil hřbet Billovy ruky. „Nemusíme o ní mluvit, víš.“
„Já vím,“ přikývl Bill. „Ale ona je prostě… tady, jako stín. A stráví s tebou Vánoce a já ne.“ Odmlčel se, jak zapřemýšlel nad svým posledním prohlášením. „Žárlím.“
„Omlouvám se,“ zašeptal Tom.
„Neomlouvej se,“ odpověděl Bill. „Není to tvoje vina.“
„Nebude se mnou po celou dobu.“ Tom se usmál nad tím, jak se Bill soustředil na jeho vlasy. „Minimálně týden budeme lyžovat ve Švýcarsku na jednom z našich pozemků, a jsem si jistý, že můj otec bude chtít, abych jej doprovodil někam na něco příšerně důležitého.“
„Ach, no samozřejmě,“ zahihňal se Bill. „Pokus se mi zavolat, pokud nebudeš příšerně zaneprázdněný.“
Tom si odfrkl. „Pro tebe si ten čas udělám.“ Vtiskl polibek na Billův spánek. „Chceš teď dostat svůj vánoční dárek?“
Bill se rozzářil. „Tys mi koupil dárek?“
„Samozřejmě.“ Tom vstal a otevřel dveře od skříně. „Nebyl bych moc dobrý přítel, kdybych ti nic nekoupil.“
Bill se posadil a natáhl se pro svou tašku. „To je dobře, protože já mám pro tebe taky jeden.“
Tom se vrátil na postel a Bill se schoulil po jeho boku a vydal ze sebe potěšené vyjeknutí, když mu Tom položil do klína malou dárkovou tašku. Nakoukl dovnitř a zalapal po dechu.
„Taška plná lesklých věcí?“ Prohlásil. „Jak jsi to věděl?“
Tom se zasmál a díval se, jak Bill vytahuje z tašky jeden náhrdelník a náramek za druhým. Zdál se být obzvláště potěšen velkým oválným černým prstenem s jakýmsi komplikovaným rytím.
„Jestli je tam něco, co se ti nelíbí, můžu…“
„Ne!“ Bill Toma utišil prudkým polibkem, který po krátké chvíli zjemněl. „Všechno to miluju. Děkuju ti.“ Věnoval Tomovi rychlou pusu, než se s úsměvem odtáhl. „Teď ty.“
Tom si vzal malou hranatou krabičku, kterou mu Bill podal, a zahlédl tu náhlou nervozitu v Billových očích. Rychle se zbavil balicího papíru a otevřel krabičku, aby odhalil dva obroubené náramky, jeden černý a jeden světle zelený.
„Je pro tebe těžké nakupovat, Tome,“ řekl Bill nervózně. „A já vím, že šperky moc nenosíš, ale uviděl jsem tyhle a…“
Teď byl na řadě Tom, aby se naklonil a jemně stiskl jejich rty dohromady. Když Bill otevřel oči, Tom si nasazoval náramky na ruku.
„Mají svůj význam,“ řekl mu Bill. „Ten černý je onyx, což znamená ochranu a sílu, a ten zelený… no, už jsem zapomněl, jak se ten zelený kámen jmenuje, ale znamená to úspěch a štěstí.“
„Bille, jsou opravdu skvělé.“ Tom se usmíval, jak přejížděl prstem po náramcích, a jeho úsměv se ještě více rozšířil, když se podíval na Billa. „Vážně. Děkuju.“
„Není zač.“
Bill se rozhihňal, když Tomova ruka vklouzla na zadní stranu jeho krku a on si jej přitáhl do společného propletence jazyků. Bill olízl horní patro Tomových úst a se zlomyslným úšklebkem se odtáhl, když Tomovi unikl tichý sten. Odsunul se, jakmile se k němu Tom znovu naklonil.
„Musíme se učit.“
***
Ve čtvrtek Tom čekal na obvyklém místě téměř dvacet minut bez jakékoliv známky po Billovi. Zvědavý, a možná i trochu ustaraný, se pomalu vydal k pavilonu Umění a po cestě se po Billovi rozhlížel. Dostal se až do jeho třídy a spatřil jej u dveří, kde mluvil se svým profesorem a starším mužem, který se zdál být vágně povědomý. Musel počkat jen chvíli, než Bill vyběhl z místnosti a prakticky skočil Tomovi do náruče.
„Panebože, Tome, tohle je úžasné!“
„Cože… co…“ Tom vzdal mluvení a užíval si Billovy polibky, rozesmál se, když mu jeden přistál na špičce nosu. „Co? Co je tak úžasné?“
Bill se zhluboka nadechl, aby se uklidnil, a usmíval se na toho staršího muže, který nyní ze třídy odcházel.
„Okay,“ začal. „Pamatuješ si toho chlápka? Z toho projektu, který jsem musel udělat ten večer, kdy jsi mě pozval na rande?“
Tom se ušklíbl. „To zní povědomě, ano.“
„No, ten chlápek je spolumajitel nové kolekce oblečení.“ Bill popadl Toma za ruku a několikrát se zhoupl na patách. „Mají tady ve městě malé studio a hledají nové návrháře!“
Tom vykulil oči, začínalo mu docházet, co se jeho nadšený přítel snaží říct.
„Vybrali si mě, Tome!“ Bill se vrhnul Tomovi kolem krku. „A pokud totálně nezvorám zkoušky, nabízejí mi na léto placenou stáž!“
Tom se zazubil a sevřel ruce kolem Billova pasu. „Rozhodně skvělé!“
„Mám opravdovou práci!“ Vypískl Bill. „Budu navrhovat skutečné oblečení! Pro skutečné lidi!“
Bill znovu poskočil a Tom jemně sevřel jeho tváře, jak to oslavili přímo tam na místě uprostřed zaplněné chodby.
***
V sobotu se Bill nacházel ve viditelně mnohem pochmurnější náladě. Stál v Tomově pevném objetí s rukama kolem jeho krku, zatímco jejich hlavy se o sebe opíraly, a oni se loučili. Všiml si nedaleko postávajícího Anise a našpulil rty.
„Myslím, že mi bude dokonce chybět i tvůj bodyguard, Tome.“
Tom se ušklíbl. „Jsem si jistý, že bude dojatý.“
„Uteče to jako voda,“ řekl Bill tiše jak pro své vlastní dobro, stejně tak i pro Tomovo.
„Rozhodně,“ přikývl Bill. „A zavolám ti pokaždé, když budu mít příležitost.“
„A budeš mi i psát,“ zasmál se Bill. „A posílat fotky.“
Tom se rozesmál. „Ještě něco.“
„A budu ti chybět.“
Tom přikývl a políbil Billa na čelo.
„S tím počítej.“
autor: elvisfan
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
original
Ach jak tohle skončí moc bych si přála aby mohli byt spolu.
Už teraz to je ťažké a to sa lúčia len na pár týždňov. Čo bude, ak sa budú musieť rozlúčiť navždy? Teda, ak sa niečo nestane… Ďakujem za preklad.
Ja keby som bola Tom, mala by som Billa rada tak kaslat aj na nejaku snubenicu dohodnutu a uzivam si s Billom. Neviem ako to chlapci nakoniec daju.