autor: Darkness069
Celý týden byl stejný, až moc děsivý podle Billa. Pracovali tvrdě na případu a každým dnem se přibližovali k soudnímu líčení. Bude to první, na které Bill půjde, ale toho se nebál. Pokaždé když se podíval dolů, mohl na sobě cítit jeho pohled. Kdykoliv byl rozrušený, otočil se a byl vtáhnut do vášnivého polibku. Bill chtěl odporovat, ale nemohl, i když jeho mysl křičela pravý opak. Kdykoliv procházel kolem to muže, cítil na svém zadku stisk nebo dotek. I přes několikeré vyhrožování právníkovi začátkem týdne Bill věděl, že se mu to vymklo z rukou.
Poslední dobou se Bill v kanceláři červenal častěji. Přestal bojovat, ale nevzdal se úplně, dokud nebyl donucen. Stále měl důstojnost a přesvědčoval sám sebe, že tohle brzy skončí, protože tu byl jen na praxi a nic víc. Brzy to skončí a už nikdy toho muže neuvidí. Aspoň tohle si Bill říkal.
„Kaulitzi, zanes tyhle papíry Michaelovi. Potřebuju, aby byly doručeny do kanceláře mého otce.“ Zavolal Tom a držel velkou hnědou složku, aby ji předal mladšímu chlapci k předání firemnímu poslíčkovi. Chtěl si ho stáhnout do klína, když procházel kolem něj, ale bohužel měl hodně práce, takže to bude muset počkat. Stále neměl toho kluka v posteli, ale nebyl zklamaný. Měl k němu přístup, kdykoliv chtěl, a věděl, že nebude odporovat. Ale chtěl se cítit žádaný a ne, že bude šukat s nudnou panenkou, a to vyžadovalo práci. Tom se ušklíbl, když chlapec opustil kancelář. Jeden malý žertík mu nerozhodí práci. Bylo jednoduché se dostat na svém počítači na porno stránky, kde si stáhnul gay video a poslal ho na Billův telefon se zprávou: ‚Chceš to?‘, a pak pár dalších videí s tvrdým šukáním a sténáním.
Oh, tohle bude ještě zábava.
Chudák Bill nevěděl, že má šéf jeho číslo. Zalapal po dechu, když uviděl zprávu, kterou právě dostal. Říct, že se styděl, bylo slabé slovo. Možná číslo od osoby, která mu to poslala, bylo jemu neznámé, protože si nepamatoval, že by si někoho uložil jako TT, ale nebylo těžké uhodnout, kdo to byl. Nicméně poslední dobou dostával z tohohle čísla divné zprávy.
Tom vzhlédl od papírů, když uviděl, jak krásný chlapec kráčí do jeho kanceláře. Vítězně se ušklíbl. „Je něco špatně, pane Kaulitzi? Vrátil jste se poměrně rychle.“ Dobíral si ho a sledoval chlapce, který k němu přicházel. Nečekal tu facku, co dostal, nebo bodavou bolest z ní.
„Co si, ksakru, myslíte, že děláte? Kurva zasraně, vážně?“ Bill skoro křičel na svého šéfa. Nebyl si jistý, co ho víc otravuje, jestli to, že mu šéf poslal porno, nebo to, že má přístup k jeho telefonu, nebo dokonce to, že mu poslal nechutné obrázky, co by spolu mohli dělat. Bill naštvaně zavrčel, když si všiml, že svého šéfa nenaštval, naopak se spíš směje.
„Billíku, vypadáš, že tě něco obtěžuje. Chceš, abych ti pomohl se uvolnit?“ Řekl Tom. Ruce měl položené na stole a se zdviženým obočím chlapce sledoval. Udělal by hodně věcí, aby mu pomohl se uvolnit.
„Ty byste si přál, co?“ zíral Bill na muže s copánky. Uvažoval, jak někdo tak dokonalý a údajně čestný mohl udělat něco takového. Byla to odvrácená strana povahy muže, kterou nikdo neznal, nebo ji možná znali, ale nikdo se neodvážil nic říct. Začínal být pěkné unavený z těch jeho keců a skrývání toho všeho zneužívání před svým přítelem. Každý den, když dorazil do jejich společného malého apartmánu, se cítil provinile, jakmile ho Georg políbil, objal nebo o něj pečoval po intimní stránce, když se společně koupali nebo si vařili večeři, snídani nebo vtipkovali. Jen pohled na rámeček společné fotky jich dvou ho bolel.
Bill věděl, že si Georg všiml jeho ustavičného stresu, jak vylekaný je, když mu zazvoní telefon nebo mu přišla zpráva. Nebo jak byl čím dál tím méně nadšený z práce, když na začátku to bylo to jediné, o čem mluvil. Taky věděl, že se ho na to Georg dříve nebo později bude ptát a Bill silně uvažoval o tom, že mu to řekne.
Zbytek dne proběhl bez problémů až na to, kdy si Tom od Billa ukradl další polibek. Tom se ujistil, že donutí Billa sténat, zatímco ho chytil za zadek. Fakt, že se tentokrát ten kluk bránil, donutil Toma být potěšený. Kousl Billa do spodního rtu. „Budeš můj, slyšíš mě? Chci tě a já vždycky dostanu, co chci.“
„Přestaňte to říkat. Nejsem hračka, kterou můžete mít, a nenávidím tuhle hru, co hrajete. Proč se nevzdáte? Jsem si jistý, že si lehce můžete někoho najít, kdo chce být ošukán a být s vámi v posteli. Nechte mě jít,“ vydechl Bill a muže od sebe odstrčil a začal si balit věci, aby mohl odejít.
„Jednoduše. Protože jsem ochutnal tvé rty a chci tě ochutnat celého,“ pokrčil Tom rameny a plácnul Billa přes zadek, když si šel pro svůj vlastní počítač a složky. Byl potěšen, když uslyšel jeho výkřik. Balil i věci a při tom neměl problém se s ním bavit. „Jsem si jistý, že jsi stejně tak chutný jako tvoje rty. Potom, co jsem viděl, jak ses choval minulý pátek, jsem si jistý, že si tvůj zadek užiju a ty si užiješ můj penis. Je to oboustranná výhra. Takže si myslím, že bude jednodušší, když se konečně vzdáš.“
„Mějte pěkný den, pane Trümpere.“ Řekl Bill chladně. Vzal svůj počítač a odešel z kanceláře, ani se na svého šéfa nepodíval. Zuřil a uvažoval, jestli tohle je důvod, proč ještě nikdy předtím neměl brigádníky. Možná by měl dát vědět ostatním, aby si sem nikdo nepodával žádost.
„Andy? Půjdeš se mnou na oběd, prosím? Potřebuju s někým mluvit. Potřebuji svého nejlepšího přítele.“ Řekl Bill do telefonu a čekal na výtah. Věděl, že jeho nejlepší kamarád mu pomůže, protože Georga se na radu zeptat nemohl. Navíc Andreas bude mlčet, což bylo v tomhle případě nejlepší. Naštěstí výtah dorazil dřív, než jeho šéf stihl vyjít z kanceláře, aby jel by výtahem s ním. To byla ta poslední věc, kterou potřeboval. „Huh? Ne, U Luigiho je v pohodě, setkáme se tak za dvacet minut, okej?“ Odpověděl do telefonu a uvažoval, jestli ho tam taxík doveze včas. Opravdu si potřebuje sehnat auto.
O půl hodiny později vstupoval do italské restaurace a hledal blonďaté vlasy, které patřily jeho nejlepšímu kamarádovi. Snažil se mu to rozmluvit, ale Andreas si obarvil hlavu skoro až na bílo.
„Ahoj, ty tam. Skoro jsem tě nepoznal. Kde jsou natupírované vlasy a makeup?“ Zeptal se Andreas, když jeho kamarád dorazil ke stolu. „Vypadáš skoro jako normální člověk.“
„Drž hubu, Krassi. Právě jsem vyšel z kanceláře a byl jsem zaseknutý v debilním taxíku.“ Našpulil rty Bill a notebook si položil vedle nohy. Měl hlad a doufal, že obsluha bude dneska rychlá.
„Taky tě miluju, Bille,“ protočil očima Andreas a napil se vody. Jakmile jim číšník podal jídelní lístek, Andreas šťouchnul Billa do ruky. „Takže co je tak důležitého, že si žádáš mou společnost, hm?“ utahoval si z něj a našpulil rty, když mu jeho kamarád neodpovídal. „Dokonce jsem se pro tebe pěkně oblékl.“
Bill se trochu usmál a zvedl oči v sloup. Ano, jeho kamarád byl pěkně oblečený, skoro ve stejném stylu jako on, ale to nebylo nic nového. „Já vím, to je ta bunda, co jsem ti půjčil minulý měsíc.“ Dobíral si jej a vybral si svou objednávku. Povzdechl si. „Já jen… potřeboval jsem s někým mluvit, jasný? S někým, kdo mě zná a umí udržet tajemství. A to jsi ty.“ Andreas chtěl komentovat něco o té bundě, ale Bill stále pokračoval. Způsob, jakým mluvil, ho děsil, protože jeho kamarád byl vždycky nadšený a veselý.
„Jsem tvoje první možnost? Co Georg? Myslel jsem si, že před ním nic neskrýváš a on před tebou.“ Zeptal se zmateně. Věděl, že jeho kamarád by šel nejdřív za Georgem.
„Georg nesmí zjistit nic z toho, co ti dneska řeknu, okej? Nesmíš mu říct ani naznačit, o čem jsme mluvili.“ Bill zíral na svého kamaráda, ale předtím, než něco mohl říct, je přerušil číšník. Nálada u stolu byla na bodu mrazu a chudák kluk tam trapně stál. Možná tam raději neměl chodit, ale je to jeho práce, aby bral objednávky.
Bill si povzdechl, trvalo několik minut, než ten kluk odešel. Rukama si zajel do vlasů. Pár pramenů mu spadalo do tváře, ale v tuto chvíli se o to nestaral. Byl vystresovaný, unavený a potřeboval, aby ho někdo vyslechl, uklidnil a pomohl mu. „Jsem ve velkém průseru, Andy. Jsem v zasraném problému a nevím, jak se z té situace dostat.“
Tyhle dvě věty stačily k tomu, aby se Andreas narovnal a zasekl se. Teď se obával. Věděl, že Bill je dobrý kluk, a teď neměl ani ponětí, co se děje. „Whoa whoa. Začni od začátku. Co se stalo, Billi? Můžeš mi říct cokoliv, moje pusa je zalepená.“
Bill se usmál nad tou přezdívkou. Jen Andymu dovolil, aby mu takhle říkal, protože se znali už od školky. Tak jako on jemu říkal Andy. Rozhlédl se a uviděl, že číšník míří k nim s tácem pití. „Řeknu ti to, až dorazí jídlo, okej? Ať nás nic neruší.“
Andreasovi se ta myšlenka nelíbila, ale asi měl Bill pravdu. Musel s ním souhlasit. Stejně neměl jinou možnost. Oba zůstali potichu, dokud se číšník o deset minut později nevrátil s jejich jídlem.
„Takže…“ začal Andy, když se Bill pustil vidličkou do těstovin.
„My-myslím, že podvádím Georga.“ Mluvil Bill potichu a nedíval se na svého kamaráda. „Ne. Já vím, že ano, ale nechci. Jen… všechno začalo od pátečního večera.“ Chvilku nad tím přemýšlel a znovu ucítil vlnu mrazení v zádech. Měl by si na ten pocit zvyknout.
Andreasova při slovech jeho kamaráda spadla brada. Nedávalo to vůbec smysl. Byla to ta poslední věc, kterou by očekával, že uslyší. „Omlouvám se, co? Slyšel jsem tě říkat, že podvádíš svého přítele?“ Zeptal se, aby se ujistil. Viděl, jak Bill ztuhnul a otřásl se a podíval se do svého klina, věděl, že to byla ta správná odpověď. „Co se stalo, Bille? Myslel jsem, že ho miluješ… udělal ti něco?“
Bill měl zmatek v hlavě, ale věděl, že když to ze sebe dostane a získá odpověď, že mu bude lépe. Napil se své coly předtím, než začal mluvit. Vysvětlil Andreasovi všechno, co se stalo od minulého pátku, kdy byl tak blbý a opil se, že ani nevěděl, co dělá, a ztratil kontrolu nad svou pusou. Čím víc toho Bill říkal, tím provinileji se cítil. Byl skvělý pocit to někomu říct, někomu, o kom ví, že ho nebude nenávidět, někomu, kdo bude na jeho straně, ať se děje cokoliv.
„Takže teď po tobě jede… a ty to nemůžeš Georgovi říct. Co budeš dělat?“ zeptal se Andy, když Bill domluvil. Polovina jídla už byla pryč, ale to ho vůbec nezajímalo. S tím, co teď slyšel, mu bylo jasné, že si Bill prochází těžkým obdobím. Jasně, že Andreas věděl, že jeho nejlepší přítel je krásný a hodně lidí na něj mělo zálusk, ale tohle… bylo víc, než očekával.
„To nevím. Proto jsem ti volal. Vždycky máš nějakou radu. Řekni mi, prosím, co mám dělat,“ mluvil Bill nalomeným hlasem. Chtěl, aby skončil ten pocit viny, pocit, že je rozdělený napůl a chce něco, co by neměl.
Blonďák si nervózně skousl ret. Byla to těžká situace, a on nechtěl dát svému kamarádovi špatnou radu, která by jemu a Georgovi ublížila. Hodně dávno usoudil, že Georg je pro Billa dobrý, ale ten druhý chlap, Trümper… věděl, že by mu dal pěstí, kdyby ho viděl. „Okej, takže ty mu dokážeš vzdorovat, odstrkuješ ho a on se k tobě vrací tvrdším způsobem, že?“ Andreas chvíli přemýšlel. „No, co kdybys ho neodstrkoval?“
Bill zamrkal. Uvažoval, že mu hodí colu na hlavu, ale rozhodl se to neudělat, protože kdyby na něj začal řvát, pak by měl žízeň. „Jsi blbý? Přišel jsem za tebou pro radu a ty mi řekneš, ať se tomu idiotovi vzdám?“
„Nejdřív mě poslouchej, dobře?“ žádal ho Andreas a doufal, že Bill neodejde. Rozhodl se neriskovat a začal mluvit. „Říkáš, že se vrací, když ho odstrčíš. Chlapi jsou idioti, chceme vždycky to, co mít nemůžeme. Zakázané ovoce nejlíp chutná. Láká ho to, že tě nemůže mít. Co když se mu naservíruješ na stříbrném podnose? Ztratí zájem a ta vítězná cena bude pryč. Chápeš?“
„Řekl, že chce vyhrát tuhle hru.“ Bill nemohl uvěřit tomu, že uvažuje nad tím, co mu právě jeho kamarád řekl. Bouchl se do hlavy, nebo opravdu Andreasova slova dávala smysl? Nechtěl, aby dávala smysl, chtěl se jen zbavit toho arogantního Toma Trümpera. „Jak daleko budu muset zajít, aby to fungovalo?“
Andreas se vítězně ušklíbl. Byl rád, že jeho kamarád rozumí jeho logice. „Jak daleko si přeješ, nebo budeš zvažovat. Teď je ti to všechno jasné, že? Pointa té hry je vyhrát cenu. Když nebude cena, hra přestane být zábavná. Možná tě pak nechá a Georg o tom nebude muset vědět.“ Byl potěšen svým nápadem. „Ale pokud se cokoliv bude dít, chci, abys mi zavolal, ano? A je jedno, kolik bude hodin.“
„Okej.“ Bill přikývl. Cítil se trochu klidněji. Díky Andymu to téma bylo uzavřené. Pokračovali v normální konverzaci, kde dokonce i vtipkovali s menší hádkou o tom, že Andreas nechce vrátit Billovi tu koženou bundu. Zaplatili a rozešli se každým svým směrem.
Bill byl víc než připraven ukončit to otravné obtěžování.
autor: Darkness069
překlad: Danny
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 30
Myslím že tahle rada nebude fungovat.