autor: elvisfan
Tomovi to přišlo ironické, že zatímco Johanna rozbalovala své náušnice, on dokázal myslet pouze na Billa a na výraz v jeho tváři, když otevíral své vlastní dárky. Dal by cokoliv za to, aby tam právě teď mohl být, namísto toho, kde teď byl, ale jakmile dorazil, jeho matka a otec dali jasně najevo, že bude během vánočních svátku velmi zaneprázdněný.
„Moc ti děkuji, Tome.“ Johanna zněla potěšeně a její úsměv byl upřímný, když zvedla svůj dárek a pozorovala, jak se ve světle leskne. „Jsou nádherné.“
„Jsem rád, že se ti líbí,“ odpověděl Tom.
Jeho oči se roztržitě potulovaly po místnosti, zatímco popíjel víno, dokud neucítil na zápěstí lehký dotek.
„Jsem ráda, že se ti líbí ty hodinky, které jsem pro tebe vybrala,“ řekla Johanna váhavě, prstem přejížděla po zářivém zlatém povrchu rolexek. „Viděla jsem jich víc, které by se ti mohly líbit, takže bylo těžké jedny vybrat.“
„Ach, to líbí,“ přikývl Tom, jeho pochvala byla upřímná. „Hodně. Děkuju ti.“
Jeho pozornost se opět někam zatoulala a on přistihl svou matku i tu Johanninu, jak je sledují. Tom prstem poklepal ze strany na svou sklenici s vínem a ztěžka si povzdechl. Otočil se ke své snoubence a jejich ústa se setkala. Tom zůstal nehybný, dokud neucítil, jak mu Johanna polibek opětuje.
„Veselé Vánoce,“ usmál se laskavě.
„Veselé Vánoce i tobě,“ odpověděla Johanna.
Johanna vklouzla svou dlaní do Tomovy a on sledoval, jak se její pozornost přesunula k náramkům ležícím přímo nad novými hodinkami.
„Věřím, že jsem je nikdy předtím neviděla,“ poznamenala. „Pořídil sis je v New Yorku?“
Tom přikývl a Johanně neunikl ten malý úsměv, jak na jeho rtech, tak i v očích, když se jejich pohledy setkaly.
„Aha,“ řekla úsečně.
„Můj život je pouze můj až do našeho svatebního dne,“ připomněl jí Tom tiše.
„Samozřejmě.“ Johanna se snažila vypadat vesele, když se setkala s pohledem své matky.
„Jsem ráda, že sis v New Yorku našel… přátele,“ řekla Tomovi. „Předpokládám, že ne všichni Američani jsou nevychovaní a snobští.“
„Snobští?“ Tom se zamračil. „Američani jsou snobští?“
Rozhlédl se po místnosti, zblízka si prohlížel všechny tváře. Byly Vánoce a tyto dvě rodiny, nacházející se v místnosti, budou jednoho dne spojeny manželstvím. Dárky byly rozdány, víno teklo proudem a dříve toho večera měli vynikající večeři. Nejen, že se nikdo v té místnosti neusmíval, všichni také vypadali příšerně nepohodlně. Každý seděl vzpřímeně, na tváři jen sotva ukazoval nějakou emoci a vzájemně si mezi sebou vyměňovali bezvýznamné zdvořilosti. Tom ucítil, jak se mu rty zkroutily do úšklebku a on nedokázal zadržet náhlý výbuch smíchu. Johanna vypadala zděšeně a Tom se pokusil potlačit svůj náhlý smích dlaní, zatímco se všechny oči v místnosti otočily jeho směrem. Ramena se mu otřásala a on stiskl rty a snažil se nad sebou získat kontrolu.
„Všem se omlouvám,“ zasupěl tiše. „Jen… jsem si vzpomněl na něco legračního.“
Johanna předstírala zdvořilý smích a položila ruku na paži svého snoubence.
„Jen jsme vzpomínali na můj loňský příšerný pokus o lyžování,“ rychle zaimprovizovala, a ulevilo se jí, když se nad tou vzpomínkou všichni ostatní pousmáli. Vydala ze sebe dívčí zachichotání a usmála se na Toma. „Budeš mi muset dát další lekci.“
Tomovo pobavení lehce povadlo, když si uvědomil, co to Johanna řekla.
„Vy jedete do Švýcarska s námi?“ Podíval se tázavě na svou budoucí tchýni a tchána. „To je… skvělé.“
Tomova matka Luisa si dramaticky povzdechla. „A je tady pořád ještě tolik věcí, které se musí připravit.“
„Dobrá práce,“ zamumlal Tom, když se všichni ostatní vrátili ke svým rozhovorům.
Johanna se na svého budoucího manžela zbožně rozzářila. „Tvoje taky.“
Bill si pěstmi promnul oči a pomalu se vydal po schodech dolů. Na předposledním schodě se zarazil po zaslechnutí nezvyklého zvuku.
Smích. Veselé hlasy. Na Štědrý den.
Už to byly roky, co něco takového zažil.
Pomalu se připlížil do zadní části domu ke kuchyni. Ve dveřích se zastavil a sledoval, jak Caroline a Gordon pobíhají po kuchyni bez povšimnutí si nově příchozího publika. Bill se s překříženými pažemi opřel o futra a na tváři se mu objevil úsměv, zatímco sledoval Gordona vytahovat ze skříňky tři hrníčky a Caroline strkat do trouby plech. Aniž by měli tušení, že jsou sledováni, Gordon vklouzl rukou kolem Carolinina pasu a sdíleli spolu polibek. Gordon se otočil k lednici, a konečně spatřil ve dveřích svého nevlastního syna.
„Veselé Vánoce, Bille!“ Zvolal.
„Veselé…“
„Bille!“ Trouba se s bouchnutím zavřela a Caroline se prudce otočila, aby k němu zamířila s rozpřáhnutými pažemi. „Veselé Vánoce, zlatíčko!“ Zabalila jej do pevného objetí a Billa v nose zalechtala vůně jejího parfému. „Jak ses vyspal? A spal jsi vůbec? Vím, že jsem tě slyšela s Tomem na počítači, když jsme šli o půlnoci do postele.“
„Skype, Caroline,“ zasmál se Gordon. „Mladí lidé tomu říkají Skype.“
„Ach, to je jedno.“ Caroline Gordona plácla po paži. „Moje pointa je, že tam už muselo svítat.“
„Vlastně tam bylo šest hodin ráno.“ Bill si nalil hrníček kávy. „Spal několik hodin, pak se probudil a pár hodin jsme si povídali, a pak se vrátil do postele. Navíc říkal, že si dneska může přispat, takže…“ Pokrčil rameny.
„Takže v Evropě není zvykem si brzy ráno dávat dárky?“ Zeptala se Caroline a nalila dva další hrníčky kávy.
„Zřejmě ne.“ Bill za svým hrníčkem schoval velké zívnutí. „Dneska večer budou mít velkou večeři s nějakými přáteli jeho rodiny nebo tak něco, a…“
„Obsahuje to i jeho snoubenku?“
„Gordone!“ Okřikla ho Caroline.
„Vlastně, jo.“ Bill na svého nevlastního otce přimhouřil oči. „Bude tam taky. Samozřejmě, že stráví Vánoce spolu. Taky jsem si docela jistý, že jí Tom koupil opravdu hezké safírové náušnice.“
Bill opustil kuchyň a zaslechl za sebou rozzlobený šepot. Odnesl si kávu do obývacího pokoje a zabral si na podlaze vedle stromku místečko, které bylo už odmalička jeho. Zrovna si všiml navýšení obvyklého počtu dárků, když do pokoje vešli Caroline s Gordonem a i s kávou se usadili na gauč.
„Caroline má v troubě skořicové rolky,“ řekl Gordon jako formu omluvy. „Domácí.“
„To zní dobře.“ Bill se podíval na hromádku pod stromečkem a pak zpátky na dvojici na gauči. „Tak kdo začne?“
„Nechme nejdřív Caroline mít všechny její dárky,“ odpověděl Gordon.
„Všechny moje…“ Caroline s tichou nevěřícností zírala na hromádku pěti dárků, které Bill vytáhl zpod stromečku a po kolenou jí je odnesl do klína. „Ty jsou všechny pro mě?“
„Většina z nich je od Gordona,“ přiznal Bill. „Ale ta největší krabice je ode mě,“ zazubil se.
Caroline zalapala po dechu a radostně vyjekla, jakmile rozbalila novou kuchařku, nádherný červený svetr, tenký zlatý náramek a lahev tělového mléka, o kterém Gordon věděl, že ho má ráda. Naprosto jí připravily o řeč černé kožené, po kolena vysoké kozačky, které jí dal Bill. Bill se rozzářil, zatímco pomalu přejížděla prstem po jemné kůži, a ušklíbl se, když Gordon zachytil jeho pohled.
„Nebyly až tak drahé,“ trval na svém zahanbeně.
„A kdo se stará, jestli byly,“ Zvolala Caroline. „Bille, ty jsou nádherné. Strašně moc ti děkuju.“
„Hej, a co já?“
Bill s Caroline se nad nedůtklivým Gordonem rozesmáli.
O hodinu později, naplněný skořicovými rolkami a kávou a neobvyklým množstvím vánočního veselí, Bill seděl uprostřed hromádky DVD, oblečení a nového iPhonu a směsi make-upu, která byla daleko lepší než cokoliv, co pro něj Gordon obvykle vybral. Gordon se zdál být celkem potěšený svým novým zimním kabátem a spojovacími kabely, a Caroline si zkoušela všechno své nové oblečení, když v tom je všechny překvapil zvonek. Gordon šel otevřít a vrátil se s obrovskou krabicí v rukách.
„Nevěděl jsem, že UPS doručují i na Štědrý den,“ zauvažoval nahlas.
Bill vykulil oči, když Gordon podal krabici jemu, a vytáhl si z šuplíku vedle gauče nůžky, aby ji otevřel. Uvnitř našel další krabici zabalenou do zářivého červeného papíru se zelenou mašlí. Roztrhl papír a spatřil dvě věci: přání připevněné ke krabici a jméno obchodu, ve kterém byl nedávno s Tomem. Otevřel přání a okamžitě se usmál nad Tomovým jménem na spodní straně. Poté si všiml, co je uvnitř napsáno.
Máš pravdu. Myslím si, že vždycky vypadáš dobře. A teď na tobě bude dobře vypadat i ta bunda.
Tom
„To neudělal.“ Bill strhl víko krabice a doslova roztrhal hedvábný papír ve spěchu najít to, co je pod ním. „No do prdele, udělal!“
Pomalu zvedl černou koženou bundu. Na ramenou měla stříbrné cvočky a v den, kdy ji s Tomem spatřil ve výloze, nad ní vyloženě slintal.
Bill zalapal po dechu a připlácl si ruku na pusu. „Tos neudělal!“
„Nemohl jsem si pomoct!“ Tom se zazubil. „Sedím si tam se svou rodinou a Johanninou, a všichni jsou tak… vážní, a jsou Vánoce, kdy se mají všichni bavit, a přesto jsou Američani ti snobští.“
„Američani jsou úžasní,“ odpověděl Bill povzneseně s rukama překříženýma na hrudi.
„Já vím, jsou to ti, se kterými bych teď raději byl,“ souhlasil Tom. „Seděl bych s tebou a Gustavem a Andym a prostě jen… jedl snídani ve dvě ráno poté, co jsem celý večer konzumoval obrovské množství piva.“
Bill předstíraně trucovitě našpulil rty. „Chceš říct, že nechceš být jen se mnou?“
Tom mu věnoval skrz laptop vědoucí pohled. „Hned potom bys strávil celou noc v mém pokoji.“
Ozvalo se ženské zalapání po dechu a Tomova hlava sebou náhle prudce trhla doprava.
„Myslel jsem, že jsi šla do postele,“ řekl.
„Nemohla jsem spát.“
Tomův laptop byl otočen a objevily se modré oči a závoj blond vlasů.
„S kým to mluvíš?“
Tom se pokusil odstrčit svou sestru z cesty. „Natálie, běž do postele.“
Natálie vzdechla. „To je Bill?“
Bill zamával na přehnaně nadšenou dívku, která nyní zaplňovala celou jeho obrazovku.
„Tome, on je tak hezký!“ Natálie vzrušeně zamávala. „Ahoj, Bille. Já jsem Natálie.“
Bill se rozesmál. „Ahoj, Natálie,“ řekl. „Já jsem Bill.“
„A teď se Natálie vrátí zpátky do postele.“
Natálie zaječela, jak byla náhle hrubě odstrčena z výhledu.
„Nosí ty náramky, které jsi mu dal, Bille!“ Zavolala, zatímco slezla z postele.
„Dobrou noc, Natálie,“ Tom na svou sestru zazíral.
Natálie se sladce usmála a poslala svému bratrovi pusu, než pokoj opustila. Všechno ztichlo a Tom se zašklebil, když spatřil, jak se Bill pokouší skrýt úsměv.
„Pojďme prostě předstírat, že se to nestalo, okay?“
Bill si odfrkl a Tom se zasténáním nechal svou hlavu padnout vzad.
Tom se zubil nad nejnovější zprávou od Billa, naprosto netečný ke komukoliv dalšímu v místnosti.
„Tome?“
„Hm?“
Tom vzhlédl a oči se mu rozšířily, když spatřil tři ženy u stolu, které na něj všechny hleděly.
„Tvoje matka navrhovala pro naši svatební cestu Jižní Francii,“ pověděla mu Johanna, její hlas skrýval ublížení, které mohl vidět v jejích očích. „Ale moje matka a já přemýšlíme spíše nad Itálií.“
Tom si odkašlal a zasunul si telefon zpátky do kapsy. „Itálie,“ souhlasil. „Možná Benátky,“ dodal, měl pocit, že si pamatoval, jak se Johanna jednou zmínila, že by tam chtěla jet.
Úsměv na tváři jeho snoubenky mu pověděl, že si to pamatoval správně, a po zbytek konverzace se zcela soustředil. Poté Johanna zahákla svou paži o Tomovu, jak kráčeli do obývací místnosti na čaj.
„Neočekávám, že se na mě někdy usměješ tak, jak se usmíváš na kohokoliv, s kým si to píšeš,“ řekla tiše. „Ale možná když jsou kolem přítomni další lidé, mohl bys alespoň předstírat, že ti na našem společném životě záleží.“
Tom se zamračil a společně se posadili na starožitnou pohovku. „Věřím, že jsem v tom doposud podával obdivuhodný výkon.“
Johaninny rty se zkroutily do úšklebku, jak do místnosti vstoupily jejich matky.
„S výjimkou psaní zprávy jiné ženě, zatímco spolu diskutujeme o naší svatební cestě.“
„Johanno, ty budeš má žena.“ Tom se tiše zasmál. „Proč bych měl chtít jakoukoliv jinou ženu?“
Bill čekal u výdejny zavazadel a bojoval proti nutkání nervózně přecházet sem a tam. V posledních dnech o Tomovi příliš neslyšel a byl si velmi dobře vědom toho proč, ale snažil se zaměřit na to, že brzy bude Tom opět s ním. Prstem si pohrával se zipem své nové bundy a pohupoval se na patách, jak jeho nervozita rostla.
Rozhlédl se přes hlavy všech lidí, a konečně ho spatřil. Tom se také rozhlížel a Bill se rozzářil, když spatřil velikost Tomova úsměvu, jakmile se jejich pohledy setkaly. Tom pustil svou tašku a rukama sevřel Billův pas hned, jak mu Bill vběhl do náruče.
autor: elvisfan
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 21
Mam pocit ze Johanna berie ich vztah vaznejsie ako Tom. Som velmi zvedava ako to nakoniec dopadne.
Kluci to nemají lehké jen jsem zvědavá jak to skonči.
Tá scénka s Natáliou bola úsmevná – minimálne ja som sa pri jej čítaní usmievala od ucha k uchu. Tom je v tom ozaj až po uši, keď o Billovi vie aj jeho sestra. Len sa mi zdá, že Johanna berie ich vzťah oveľa vážnejšie. Možno je do Toma tak trochu aj zamilovaná. Nebude to pre nich ľahké. Ďakujem za preklad.