autor: Darkness069
„Ale řekněte nám, jste si jistý, že jste nebyl nikde poblíž místa činu?“ hlas Toma Trümpera byl sebevědomý, zatímco přecházel před mužem s jeho výpovědí v ruce. Byl to hlavní podezřelý z trestného činu. „Těžko se tomu věří, když zvážím bezpečnostní kamery ve vašem domě. Nebylo na nich vidět, že byste opustil dům dříve než hodinu po zločinu.“
Soudní líčení už se táhlo tři hodiny a všem zúčastněným pomalu docházela trpělivost. Vypadalo to, že to nikam nevede, až doteď.
„Muselo to být pozměněno, nebo máte video z nějakého jiného dne. Odešel jsem do posilovny, tohle tam musíte mít.“ Odmítal ten muž, hrál, jak nejlépe uměl, aby byl propuštěn. Ale zase, kdo se zdravým rozumem chce skončit ve vězení?
„To by mohlo být možné, nebýt toho, že na páskách není pouze čas, ale i datum. Odešel jste z domu hodinu poté, co byl zločin spáchán, a vrátil jste se o hodinu později, kdy byl zaznamenán hovor na 911. Dvě hodiny je dlouhá doba na to schovat zbraň a obstarat si alibi, že?“ pokračoval Tom, už se o výsledek případu neobával. Obviněný byl extrémně nervózní a udělal mnoho chyb, kterých bude litovat. O to se Tom postará.
Zdá se, že vše, na čem pracoval včera do noci, ani nebude potřeba.
„Všechno je to nesmysl. J-já jsem ten, kdo zrovna ztratil manželku. Nerozumím tomu, proč jste tak odhodlaný udělat ze mě zločince, zatímco truchlím.“ Začal zoufale koktat. Jeho právní zástupkyně mu slíbila, že bude vše v pořádku. Proč to tak není?
„Ano, jistě. Co vás přimělo k tomu ji zabít? To, že byla těhotná? Nebo že byla mladá a krásná a mohla vás kdykoliv odkopnout a mít všechny muže u nohou, zatímco vám by nikdo nevěnoval pozornost? Díky ní jste byl známý.“ Mluvil Tom a díval se tomu muži do očí.
„J-já ne… miloval jsem ji, proč bych ji zabíjel? To je lež. Neudělal jsem to.“ Zkoušel to znovu, ve skutečnosti doufal, že se mu ještě podaří skrýt pravdu. Kdyby věděl, že jeho bohatá tchýně si Trümpera najala, opustil by zemi.
„To řekněte vy nám. Jaký to byl pocit? Bylo to, jak jste očekával? Zmáčknout spoušť a sledovat, jak její tělo padá k zemi a krvácí? Věřím, že to nebylo poprvé s vaší kriminální minulosti v mládí,“ začal ho Tom víc napadat a byl přerušen.
„Námitka! Obtěžuje mého klienta a domýšlí si věci, které nejsou prokázané. Můj klient je nevinný, dokud není prokázán opak.“ Vykřikla právní zástupkyně obviněného, postavila se a udeřila vztekle pěstí do stolu. Byla to zrzka trošku při těle. Připomínala Tomovi učitelku ze školy. Věděla, že není dost placená na to, aby čelila Trümperovi.
„No dobrá, beru zpátky,“ přikývl Tom a pokrčil rameny, jako by o nic nešlo. Sledoval reakci muže před sebou, a to stačilo, aby byl sebevědomější. V jednu chvíli se ohlédl a všiml si, že jeho rival, Georg Listing, téměř spí, zatímco Bill hltá každé jeho slovo a svému příteli nevěnuje pozornost. Bill se začervenal, když si všiml, že je sledován. Tom se uchechtl a vrátil se k práci.
„Mimochodem, pane Schneidere, to dítě nebylo vaše.“
„Ta zasraná děvka, věděl jsem to!“ vykřikl muž a vstal. Samozřejmě nebyl nadšený z toho, co právě slyšel.
„Námitka! Rozrušuje mého klienta.“ Přerušila ho znovu vztekle zrzavá právnička. Pokud její klient začne mít další takovéhle výbuchy, věděla, že ten případ prohraje.
„Vaše ctihodnosti, pouze poukazuji na to, co už bylo prokázáno lékařskou zprávou. Důkaz A6. Jakoukoliv reakci podezřelý má, je jen na něm.“ Mluvil Tom a držel v ruce papíry. Usmíval se arogantním úsměvem, kterým vždy dokázal lidi naštvat. Tím, který říkal: ‚Jsi v hajzlu, tohle mám v kapse.‘
„Námitka se zamítá,“ řekl soudce, když si přečetl zprávu ze spisu, kde se jasně psalo, že DNA z testů otcovství se neshoduje s manželem, nyní tedy s hlavním podezřelým.
„Věděl jste o tom těhotenství, pane Schneidere?“ začal znovu Tom, věděl, že už se blíží ke konci. Viděl mužovo lehké přikývnutí a pokračoval. „Jak jste se cítil? Muselo to být těžké, když vaše žena sdílela postel s někým jiným, kdo by vás brzy nahradil v roli otce, když vy jste nemohl.“
„Ta zasraná šlapka šla do postele s každým, kdo měl péro! Samozřejmě, že jsem to věděl a přál jsem si, aby to byl ten zkurvysyn, kdo zemřel, ale nebyl poblíž!“ Začal vykřikovat Schneider ze svého místa. Jeho klouby byly bíle, jak pevně svíral dřevěné zábradlí před sebou. Místnost najednou ztichla. Lidé na muže zírali, nemohli uvěřit, že se právě doznal k tomu, že zabil svoji ženu.
„Pane?“ Tom se vrátil zpátky k líčení a dožadoval se pozornosti soudce, když šok v místnosti pominul. Cítil se sebevědoměji, protože věděl, že případ právě vyhrál.
Soudce začal požadovat klid v soudní síni a klepal paličkou o stůl, zatímco se otočil se na bývalého manžela, který seděl po jeho levici.
„Věřím tomu, že se tohle počítá jako přiznání zabití vaší ženy, pokud teda nemáte co dalšího říct?“
„Ta ženská dostala, co si zasloužila. Přísahala, že mě bude milovat, a šukala s každým. Zasloužila si to,“ řekl a zhluboka dýchal. Nebyl tím manželem, který trpěl žalem. Ten, kým chtěl, aby mu každý uvěřil, že je.
„Pane Karle Schneidere, nemám jinou možnost, než vás prohlásit vinným z vraždy druhého stupně vaší manželky paní Violet Schneiderové-Franzové, a odsoudit vás k trestu odnětí svobody v trvání deseti let ve frankfurtském vězení bez možností kauce. Případ je uzavřen.“
Tom Trümper ustoupil o krok zpět, když dva muži v uniformě přicházeli pro pana Schneidera, aby ho odvedli. Vrátil se ke svému místu, připraven si sbalit věci a odejít odsud pryč. Najednou kolem pasu ucítil omotané ruce starší ženy, jeho klientky, matky oběti.
„Děkuju moc, pane Trümpere. Slíbil jste spravedlnost pro moji dceru a dokázal jste to. Děkuju vám moc. Nikdy vám to nezapomenu, nikdy,“ řekla žena, utírajíce si slzy. Byla jemně odtažena od Toma svým synem. „Jste opravdu zázrak, pane. Budu se za vás modlit, opravdu vám velmi děkuji. Vím, že moje dcera nebyla svatá, ale doufám, že teď je v nebi, kde si zaslouží být,“ řekla, než byla svým synem odvedena pryč.
Tahle malá věc, to gesto vděku, byl další důvod, proč se Tom stal právníkem.
„Tohle bylo úžasné! Wow, tys mu utahoval smyčku, dokud se nepřiznal,“ byl nadšený Bill, když se zvedl ze svého místa a podal svému šéfovi kufřík. Být na soudním líčení bylo zajímavější, než si kdy dokázal představit. Konečně viděl, proč si tohle někdo vybral jako povolání.
„Něco se z toho nauč, nejen pro soudní procesy, ale i celkově do života. Čti řeč těla a nikdy nedovol, aby dokázali odhadnout tvůj stres nebo nervozitu. Dává ti to náskok před ostatními a zajistí to, že budeš mít nad nimi nadvládu.“ Mluvil Tom, zatímco si věci dával do kufříku; byl připraven odejít. „Například vidím, že pan Listing si myslí, že to, co děláme, je nudné, a jistě by preferoval být někde jinde než tady.“ Komentoval a ukázal na bruneta, který spal vzadu a neměl ani ponětí o tom, co se děje.
„Georg měl pár těžkých nocí, je unavený,“ snažil se Bill bránit svého přítele a doufal, že nebude vypadat jako idiot. Bylo ale trapné, že si jeho přítel dává šlofíka při tak důležitých věcech.
„To si namlouvej sám sobě. Chce se jen ujistit, že se nikdo nedostane ke tvému zadku, hlavně ne já. Jen kdyby věděl, jak pokaždé taješ v mých rukách a jak tě nutím sténat…“ řekl Tom, nebyl schopný se udržet. Po tom všem Billa stále chtěl a byl odhodlaný ho dostat za jakoukoliv cenu.
„Shh. Uslyší tě,“ řekl Bill. Nemohl dovolit, aby Georg slyšel to, co Tom říká, jinak by bylo všechno zničeno. „Pokud to zjistí, je konec. Slyšíš mě?“
„Jo, jasně. Ty miluješ ten pocit, že by to mohl zjistit, cokoliv. Jdeme zpátky do kanceláře, musíme všechno zařadit a zjistit, co bude náš nový případ. Doufám, že bude dobrý. Pokud budeš hodný chlapec, nechám tě vybrat jídlo cestou zpátky do kanceláře, takže budeme jíst tam.“ Tom si z něj utahoval, věděl, že nemá jinou šanci, než jít s ním zpátky do kanceláře. Opravdu miloval být šéfem.
Bill si povzdechl a otočil se ke svému příteli. Došel k němu a jemně ho probudil, omlouval se tím nejsladším způsobem, aby mohl odejít, a samozřejmě za to, že nepřijde domů na oběd. Jedno našpulení rtů a přislíbení krásné noci stačilo, aby Georg na Billa nebyl naštvaný. Podíval se hnusně na Toma a odešel z budovy.
„Krásně manipulativní malá lasička, přesně, jak jsem předtím říkal,“ uchechtl se Tom pobaveně a vedl Billa ven k autu. Tentokrát to byla Audi. Ušklíbl se na Billa. Gustav je potichu následoval tak jako celý den. Viděl, že berou s sebou zpátky toho kluka, takže na něj připadne zadní sedadlo. Nebyl idiot a všiml si plánů svého šéfa.
Trojice mužů se vydala zpátky do Trümper a Associates potom, co se stavili pro nějakou čínu k obědu, aby mohli dál pracovat. Tom měl dobrou náladu, když vstoupil a pozdravil Dunju, která mu předala všechny zprávy. „Pátek večer ve 21:30 tady.“ Bylo vše, co řekl, než vstoupil do kanceláře.
„Gratuluji k další výhře, pane,“ reagovala Dunja a spokojeně přikývla, věděla, že všichni půjdou zase ven oslavovat. Měla příležitost si vzít na sebe nové červené boty a ta příležitost byla tenhle pátek. Nenechá si to ujít za nic na světě.
A navíc, teď měla oběd, když byl Gustav tady. Čas zjistit pekelné detaily.
autor: Darkness069
překlad: Danny
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 29
Velmi sa mi pacila tato cast. To ako ho Tom zahnal do uzkych a ako sa priznal. Naozaj ako skutocny sud. Som zvedava co nas caka na party 🙂 aky dalsi zvrat to bude
Tak to bylo perfektní Tom si je moc vědom že je dobrý právník Georg bude mít asi brzo parohy.
Tak to bylo perfektní Tom si je moc vědom že je dobrý právník Georg bude mít asi brzo parohy.