Back To Hell 5.

Uběhly tři dny. Nervy drásající dny plné protichůdných myšlenek a vnitřního boje sama

se sebou. Tom byl jako pochodující lev v kleci a začínal z toho bláznit. Nemohl spát, nemohl jíst, nemohl provozovat žádné aktivity, které by nezahrnovaly myšlenky na ďábelského kytaristu. Musel použít pár dobrých výmluv, protože i Theo si začínal všímat, že se s ním něco děje.

„Volal mi Ben. Ten pakoň konečně dneska přijede a měl to štěstí, že to zavolal rodičům docela pozdě, takže odjeli mimo město a vrací se až za dva dny. Což znamená uvítací párty.“ Theo nadšeně vešel do pokoje a objal Toma zezadu kolem pasu.

„Mmm, hezky voníš.“ Zamumlal, jak zabořil nos do ohbí Tomova krku.

„To je skvělý.“ Odvětil Tom s předstíraným nadšením. „Víš co, lásko? Vadilo by ti, kdybys jel sám a já dorazil později?“ Tom se na Thea otočil s otazníky v očích a ten vypadal zmateně.

„Totiž, do města přijela jedna kamarádka a já ji dlouho neviděl. Říkal jsem si, že bych se za ní na chvíli zastavil. Jenom na kafe a dorazil bych později.“ Tom si připadal hrozně. Od chvíle, co se s Theem dali dohromady, mu jedinkrát nelhal. Vynechal sice některé podstatné detaily svého života, ale nelhal mu. Vztah, který by byl vystavěný na lži, by neměl budoucnost. Jenže sotva se objevil ten chuligán, dělal špatné věci. Měl na něj velmi neblahý vliv.

„Tak ji pozvi na tu párty. Benovi by to určitě nevadilo.“ Theo se na Toma usmál. ‚Doháje, doháje, doháje! Tady to máš, Kaulitzi, takhle to dopadne, když lžeš!‘ Zanadával v duchu.

„Ehm, ono to úplně nepůjde. Nezdrží se dlouho a mají nějaké plány. Asi zůstaneme u toho kafe, a pak mě budeš mít jenom pro sebe.“ Tom na Thea svůdně zamrkal a omotal paže kolem jeho krku. Pokud měly přijít nějaké protesty nebo další nápady, zůstaly nevyřčeny, protože Tom Thea umlčel polibkem. Věděl, jak ho zviklat na svoji stranu a nemusel být ani mistr manipulace. Jeho koketní nevinnost na Thea vždycky zapůsobila a on to moc dobře věděl. O to hůř se cítil, když toho využíval.

„Tak fajn. Kdybys chtěl, tak mi zavolej, můžu pro tebe přijet.“ Nabídl se ochotně Theo.

„Vždyť nemáš řidičák, lásko, ještě nás někde zastaví policajti.“ Uchechtl se Tom.

„Ale prosím tě, Tomi, trocha adrenalinu nám neuškodí.“ Zasmál se Theo. Na černo jezdil už milionkrát, ale s Tomem nikdy.

„No, myslím, že až ti zavolám, už v sobě budeš mít pěkných pár panáků. A upozorni za mě Hellera, že jestli tě zase nalije, než vůbec přijdu jako posledně, tak ať si mě nepřeje. A ty se nenech stáhnout.“ Theo si pomyslel, že Tom byl roztomilý, jak krčil nos a snažil se vypadat přísně a vážně.

„Neboj se, to já se nechám jedině od tebe.“ Theo Toma cvrnkl do nosu a ten ho hravě odstrčil, aby mohl pokračovat v oblékání.

‚Co si vůbec vezmu na sebe?‘ Zamyslel se. ‚Vždyť je to jedno, jdu jenom za Billem, ne? Tak co na tom záleží. Pouze si vyjasníme, jak to je, celé to uzavřeme a bude klid.‘ Tomovi se myšlenky proháněly hlavou rychle jako blesky. Pravda ovšem byla, že mu záleželo na tom, co si o něm Bill pomyslí, až se uvidí. Oblékl si roztrhané světle modré upnuté džíny a zářivě bílý svetr, který mu byl trochu větší, takže mu na jedné straně sklouzával z ramene. Vlasy si nechal rozpuštěné a na ruku si dal pár dřevěných náramků. Snažil se si vnitřně namluvit, že je naprosto v pořádku, ale nakonec si do sklenice s vodou musel nakapat trochu bylinkových kapek na uklidnění, které měl od Adušky. Jindy mu pomohly, ale zdálo se, že v tomhle případě by si musel dát nejspíš koňskou dávku sedativ, aby se mu pulzující tep zklidnil. Rozloučil se s Theem a vzal si taxíka. Nechtěl volat Serině ani Ericovi, aby ho odvezli, protože by mohli dostat podezření a začali by se vyptávat. A Tim vezl Thea na párty. Taxík pro něj byla nejlepší a nejanonymnější volba.

Když taxi zastavilo na adrese z papírku, kterou mu Tom nadiktoval, udiveně vystoupil. Okolo byly dvě obrovské budovy, nejspíš nějaké firmy, a o kus dál za nimi se tyčily asi tři stavby. Vypadaly jako bytové jednotky, ale nebyly to klasické panelové domy. Zdálo se, že v jednom mohly být tak tři, maximálně čtyři byty. Nebyla to žádná nóbl luxusní čtvrť, ale v porovnání s ghetem, ve kterém Bill dřív bydlel, to bylo sto a jedna. Okolí působilo spíše opuštěně a až na velké továrny tu musel panovat klid. Tom se nejdřív chvíli motal okolo budov a hledal Billovu adresu. Vystoupal po ocelovém schodišti do nejvyššího patra. Na budově bylo pouze číslo domu a zvonek, žádné jméno. Zhluboka se nadechl a stiskl zvonek. Chvíli čekal, ale nic se nedělo.

Asi není doma, pomyslel si Tom a měl se chvatem k odchodu. Venku začalo poprchávat. „Sakra.“ Zaklel. To mu ještě tak chybělo, aby zmokl. Jakmile seběhl první tři schody, za dveřmi se ozval štěkot a dveře se otevřely. Stanul v nich starší muž pouze s ručníkem kolem pasu a mokrými vlasy. Tom na něj zaraženě hleděl a po chvíli si uvědomil, že kolem pobíhá štěkající buldok.

„Můj bože, ty máš psa.“ Tom se s obavami krčil na schodech. Buldok na něj štěkal, ale na schody nevlezl. Byly děrované a docela nepraktické na to, aby je mohl sbíhat jakýkoli pes.

„Neboj se ho, jančí, páč za tebou nemůže. Nic ti neudělá.“ Kytarista se ho snažil ujistit, že je naprosto bezpečné vystoupat schody zpět. Tom udělal nejisté kroky zpátky. Pes ho oběhl dokola, očuchal a skočil na něj, aby ho přivítal. Tom se musel zasmát. „Říkal jsem ti to.“ Mrkl na něj starší muž. „Půjdeš dál, nebo chceš počkat, až tě ohodí slejvák?“ Pozvedl Bill obočí. Tom se na něj podíval a popošel ke dveřím. Chvíli si hleděli do očí a Bill mu uhnul na stranu, aby mohl projít. Tom v sobě sebral poslední zbytky sebeovládání a donutil se nesklouznout pohledem na jeho odhalené tělo.

„Buď jako doma. Jenom na sebe něco hodím.“ Prohodil kytarista a zamířil ke skříni. Tom se rozhlédl kolem. Bylo to velké a prostorné místo, něco na způsob loftu. Podlaha byla pokrytá dřevěnými parketami, v pravém rohu se nacházel malý kuchyňský pult. Billovi jistě stačil, protože často nevařil. Nedaleko od něj stál menší jídelní stůl se dvěma židlemi. Nalevo se nacházela postel a okolo dvě komody. Byla částečně oddělená od místnosti oddělovací stěnou. Koupelna musela být mimo tuhle místnost ve dveřích, které vedly dál. Vypadalo to tu stylově. Tomovy oči zabloudily ke staršímu muži, který si na sebe zrovna stahoval tričko. Tentokrát se neubránil pohledu na jeho vypracované potetované tělo. Vypadalo to, že začal víc posilovat. Tom polknul a rychle odvrátil pohled. Nechtěl být přistižen. Malý anglický buldoček se Tomovi nemotorně motal kolem nohou a třel se mu o holeně. Tom ho podrbal za uchem a on spokojeně zachrochtal.

„Zdá se, že se mu líbím.“ Uchechtnul se.

„Kdo by mu to měl za zlý?“ Kytarista na Toma mrkl a sjel ho pohledem od hlavy až k patě. Tom sklopil hlavu a raději se zadíval na psa. Cítil se, jako by se ho tím pohledem starší muž dotýkal.

„Jak se jmenuje?“ Tom stočil téma jinam.

„Pumba.“ Odpověděl Bill a přešel ke kuchyňskému pultu. „Chceš něco k pití?“

„Stačí voda. Díky. Nemůžu uvěřit tomu, že máš psa. Nevypadáš jako typ, co by si pořizoval domácí mazlíčky.“

Kytarista před Toma postavil na pult sklenici vody a ten se hltavě napil. Nějak mu vyschlo v krku.

„Našel jsem ho. Nebo spíš on našel mě. Někdo se ho zbavil, když byl ještě nedochůdče, a nechal ho pobíhat po parku. Dal jsem mu malej dlabanec a vod tý doby ho mám na krku.“

„To je strašné. Lidi dneska vážně nemají žádné svědomí. Ty chudáčku.“ Tom se na psa s lítostí podíval. Ten nadhodil smutný pohled umírající laňky.

„Jen to na tebe hraje. Za jídlo by zaprodal duši.“ Ušklíbl se kytarista a hodil po psovi piškot. Ten vyskočil a pokusil se ho chytit. Nepodařilo se mu to. Plácl ho do čumáčku a dopadl na zem. Pumba přispěchal a dobrůtku ze země rychle schramstnul. Olízl se a znovu se zadíval na svého páníčka.

„Nic nebude, ty potvoro nenažraná. Mazej do pelechu.“ Bill ho vykázal k jednomu z pelíšků, které měl rozprostřené po bytě.

„Je na tebe zlý, viď?“ Tom soucítil s Pumbou a házel na Billa ošklivé pohledy.

„Pche… ten se má jako král. Jenom se celej den cpe a válí.“

„Takže tady teď bydlíš?“ Zeptal se Tom a sednul si k barovému pultu, který byl součástí kuchyňské linky. Kytarista se dlaněmi opřel o linku a Tom přejel očima po jeho mužném předloktí. Pamatoval si, jak ho tyhle silné ruce svíraly. ‚Bože.‘ Tom mírně zatřepal hlavou.

„Zatím.“

„Je to hezké místo. Oproti ghetu.“ Dodal Tom a znovu se napil.

„Byla to díra, ale bylo mi to fuk, páč jsem tam věčně nebyl. Teď když mám tuhle kouli na noze, to chtělo něco lepšího.“ Pokrčil Bill rameny a kývnul hlavou směrem k Pumbovi, který hlasitě chrápal vyvalený v pelíšku.

„To znamená, že se tu chystáš zůstat?“ Tom začínal stáčet směr hovoru k otázkám, které ho zajímaly nejvíc.

„Možná.“ Ušklíbl se kytarista a zachytil Tomův pohled.

„Co to znamená možná?“ Tom mu pohled opětoval a položil mu další otázku.

„To bude záležet na okolnostech.“ Řekl vyhýbavě kytarista. Kličkoval mezi odpověďmi jako vždy.

Pomalu obešel pult, postavil se blízko Toma a prsty projel jeho nové vlasy. Ten se otřásl. Cítil kytaristovu vůni. „Líběj se mi.“

„J-jo chtělo to změnu.“ Tom se snažil udržet pevný tón hlasu, ale moc se mu to nedařilo.

„Změny jsou dobré.“

„Proto ses vrátil? Už tě nebavilo trajdat po světě?“ Otočil se k němu zamračeně Tom.

„Nikde jsem nenašel to, co jsem hledal.“ Odpověděl starší muž neurčitě.

„A co přesně to bylo?“ Zeptal se Tom. Kytarista mu beze slova z vlasů sklouznul na odhalené rameno a přejel po něm prstem. Tom přivřel oči a na okamžik přestal dýchat. Uvědomil si to až v momentě, kdy se plíce hlásily alespoň o malé množství kyslíku.

„Tohle nemůžu, mám přítele….“ Odtáhl se Tom.

„Och, zapomněl jsem tohohle Lea.“ Bill protočil oči a vyskočil si na barovou židli vedle Toma.

„Je to Theo.“ Opravil ho zamračeně Tom.

„To je fuk.“ Starší muž jeho jménu nepřikládal zvláštní význam.

„Mně ne. Čekáš, že si sem po dvou letech přijedeš jako by nic a já ti padnu kolem krku?“ Zaprskal Tom jako naježené kotě.

„Zjednodušeně řečeno jo.“ Odpověděl samolibě Bill, ve tváři provokativní výraz.

„Ty egoistický, narcistický, domýšlivý, přidrzlý, ničemný, mizerný, šílený maniaku!“ Tom se rozvášnil, a aniž by chtěl, zvýšil hlas. Tenhle chlap v něm dokázal vyvolat tolik protichůdných pocitů najednou jako nikdy jiný.

„Líbí se ti to.“ Ušklíbl se přidrzle Bill.

„Možná dřív, ale teď je všechno jinak.“ Tom zakroutil odmítavě hlavou.

„Jo? Tak proč se třeseš?“ Kytarista nebyl slepý a viděl, co s Tomem dělala jeho blízkost.

„Je mi zima.“ Odsekl umíněně Tom a trochu si přejel po pažích.

„Můžeš to zastírat přede mnou, Panenko, ale před tím, co chceš, neutečeš.“

„A co přesně chci, pane chytrý?“ Tom si dal ruce v bok.

„Svobodu, vzrušení, cítit něco reálného. Cítit život. Být zavřený v kleci ti nesvědčí.“ Starší muž se mu díval upřeně do očí. Tom ztěžka polknul a odvrátil pohled.

„To už tady jednou bylo a věř mi, že pád z těchhle výšin zatraceně bolel.“ V Tomově hlase zněly stopy po zklamání.

„To je risk. Je to jako jízda na mašině. Jednou jsi v sedle a jindy zase ksichtem ve štěrku.“

„Já se v tom štěrku máchal zatraceně dlouho, zatímco jsi byl pryč. Takže ne, díky, radši zůstanu nohama pevně na zemi.“

„Teď jsem zpátky.“

„Ale je pozdě.“

„Nikdy není na nic pozdě.“

„Na tohle ano. Můžeme být… jedině přáteli.“ Dodal Tom po krátké odmlce. Sice sám sobě dokola opakoval, že sem jde jenom proto, aby uzavřel minulost, ale teď když tady stál, věděl, že nechce, aby kytarista podruhé zmizel z jeho života. Bál se ho tam ovšem pustit natolik, aby ho opět nezklamal a nezmizel jako již dřív. Nejlepší varianta pro ně byla pokusit se stmelit dohromady jejich přátelství.

„Takže teď už nejsem vzdálený známý?“ Popíchnul Toma starší muž narážkou na jeho dřívější poznámku v baru.

„Jestli si nebudeš držet odstup, tak zase budeš.“ Vyprsknul Tom. Kytarista se přiblížil k Tomovu obličeji tak, že mohl cítit na rtech jeho dech.

„Neudělám nic, dokud mě nebudeš prosit.“ Zašeptal chraptivě a odklonil se.

„Tak toho se nikdy nedočkáš.“ Odfrkl si Tom. Žaludek mu ovšem vířil vzrušením a třásl se mu hlas.

„Připomenu ti to.“

„Už ti někdo řekl, že si šíleně moc věříš?“

„Mám zdravé sebevědomí.“ Ušklíbnul se starší muž.

„Jo, jistě. Měl bych už jít, Theo mě čeká.“ Tom usoudil, že bude nejlepší vyklidit pole, než se stane něco, čeho by později litoval.

„Fajn. Uvidíme se kolem.“

„Možná.“ Ušklíbl se na něj Tom. „Měj se, Bille.“ Tom mu mávnul a bez ohlédnutí kráčel ke dveřím. Oplatil tak staršímu muži jeho náhlé odchody.

Kytarista zakroutil s úsměvem hlavou. „Ta malá mrcha.“ Dodal si pro sebe.

…

„Heeeeej, konečně je tady.“ Tomovi se od Bena dostalo řádného přivítání. Postříkal jeho bílý svetr šampaňským. Tom se jej za to pokusil zabít, ale moc dobře mu to nešlo. Ben byl přece jenom vyšší, silnější, a navíc měl k dobru hromadu svalů.

„Lásko, běžím tě zachránit.“ Theo mezi ně vběhl.

„Zachránit? On napadl mě.“ Bránil se Ben. Všichni skončili na zemi v jednom velkém chuchvalci. Když se konečně vymotali, Theo Toma chytil a vyzvedl ho na nohy.

„Oh, můj chrabrý rytíři.“ Zavtipkoval Tom a dal mu polibek na přivítanou.

„Mě si vůbec nevšímejte, ale ocenil bych, kdybys sundal svoji nohu z mojí ruky, Křehotinko.“

„Promiň, ačkoli nemůžu říct, že by mě to zase tak mrzelo.“ Utrousil pomstychtivě Tom.

„To jsem si myslel.“ Ben vyskočil na nohy a srovnal si pomačkané tričko.

„Tohle je vážně velký. Kdo jsou všichni ti lidi?“ Podotkl Tom. Tahle párty byla obrovská. Celým domem duněla hlasitá muzika a okolo se pohyboval houf lidí.

„Nemám tušení. Zavolal jsem pár známým a ti zase jejich známým a nějak se to tu sešlo.“ Zachechtal se Ben. Bylo slyšet, že už má něco málo v sobě.

„Serina s Ericem tu jsou?“

„Ne, Ericovi bylo blbě, asi z jídla nebo co, a tak s ním Ser zůstala doma.“

„Aha.“

„Kde jste tak dlouho?“ Do obývacího pokoje přišla nějaká bruneta a pomrkávala po Benovi. Tom se v duchu musel smát, protože věděl, že neměla nejmenší šanci. Musela být otrava to skrývat, ale na druhou stranu Benovi rozuměl. On ve škole vždycky tak nějak zažíval určitý druh posměchu, anebo si z něj dělali ostatní kluci srandu. Byl drobnější a jiný než oni. Na druhou stranu, Ben to byla úplně jiná kapitola.

„Máme na zahradě rozjetou panákovanou, jdeš s náma?“ Tom nikdy moc nepil. Když už ho vytáhli někam na zábavu, tak si dal maximálně dva drinky, které s ním dokázaly udělat divy.

„Sakra, proč ne.“ Mávnul Tom rukou a Theo s podivem zamrkal. Nečekal, že by šel Tom pít tvrdé. Bylo toho na něj s Billem a tím vším okolo nějak moc. Potřeboval vypnout, přesměrovat myšlenky. Netrvalo dlouho, stačilo mu 5 panáků tequilly a byl v úplně jiném světě. Nakonec skončily s Theem v jednom z pokojů v domě.

„Dávej pozor.“ Zasmál se Theo, když couvali k posteli. Jak byli oba opilí, zamotaly se jim do sebe nohy a upadli na zem. Začali se ve stejný okamžik smát.

„Au, můj zadek.“ Chechtal se Tom a třel si bolavé místo dlaní.

„Ukaž, já ti ho pofoukám.“ Theo ho obrátil a dal mu na natlučené místo pusu. Potom ho začal líbat na břichu a rozepnul mu džíny. Tom byl vzrušený.

„Mmm, Bille.“ Zamumlal potichu. Theo to ovšem slyšel.

„Cože?“

Tom se na Thea zmateně díval.

„Proč jsi přestal?“

„Řekl jsi mi Bille.“

„Jenom blábolím.“ Tom si nebyl schopný plně uvědomit ani to, co říkal. „Myslím, že jsem trochu přebral. Ale jen malinkoo.“ Tom ukázal zmiňované množství ukazováčkem a palcem.

Zachichotal se.

„To teda jo. Pojď, uložíme tě do postele.“

„Nééé, já nechci.“

„Musíš se z toho vyspat.“

„A zůstaneš tu se mnou?“

„To je jasný.“

Bill, Bill, kde jen to jméno slyšel. Najednou ho to trklo, přišlo to zčista jasna. Bill. Ten chlápek, kterého potkali v baru. Takhle mu ho Tom přece představil. Ale říkal, že to byl jen vzdálený známý, tak proč by… nebo mu Tom neřekl celou pravdu? Třeba vážně jen přebral a nijak to s tím nesouviselo. Bude se ho na to muset ráno zeptat.

…

„Bože.“ Tom se ráno probudil v cizí posteli, polonahý. Zděšeně vykulil oči, ale když vedle sebe uviděl ležet Thea, oddechl si. Motala se mu hlava a jeho žaludek se kroutil jako háďata.

„Asi budu zvracet.“ Zamumlal spíš pro sebe a tryskem vystřelil z postele. Chvíli trvalo, než se zorientoval a našel záchod, kde obsah svého žaludku vyvrhl. Uvědomil si, že jsou v Benově domě. Vzpomínky se mu začaly vracet postupně, některé byly rozmazané více a některé méně. Jiné zmizely v černé díře. Vždycky si říkal, jaké to asi je mít okno, když se hodně opijete. Teď to věděl a rozhodně by byl radši, kdyby to nezjistil. Seděl v koupelně snad hodinu a poté, kdy si asi 10x vypláchl pusu zubní pastou, se vrátil vyčerpaně do postele zpátky vedle Thea. Toho žuchnutí do peřin probudilo.

„Oh, už jsi vzhůru.“

„Radši bych byl mrtvý.“

„Taky mě bolí hlava, ale já jsem na to víc zvyklý než ty.“

„Potřebuju politovat.“ Tom se k Theovi schoulil jako malé kotě a ten si ho se zasmáním přitáhl.

„Nevím, nevím, včera jsi zlobil.“

„Jo? Co jsem dělal?“

„Říkal jsi mi Bille, když jsem obšťastňoval tvé citlivé partie.“ Uchechtl se Theo. Nechtěl s tím na Toma hned vyrukovat, ale pravda byla, že mu to leželo od včerejška v hlavě, než usnul. Tom ztuhnul. ‚Bože ty jeden idiote.‘ Nadával si v duchu, ačkoli taková slova obvykle nepoužíval ani ve své mysli.

„Já… se omlouvám. Byl jsem opilý a…“

„Jo, to jsem si říkal taky, ale pak jsem si vzpomněl na to, žes mi představil jako Billa toho chlápka v baru.“

„Možná jsem si na něj vzpomněl, když jsem byl opilý, a nějak se mi to všechno smíchalo dohromady.“

„Opravdu v tom nebylo něco víc?“

„Ne, jistě že ne. Je to jenom kamarád.“

„Kamarád? Říkal jsi, že je to vzdálený známý.“

„Byl, tedy vlastně je… je to komplikované.“

„Tak mi to vysvětli, zkusím to pochopit.“

„Dobře… on… seznámili jsme se, když jsem chodil do prváku. A v té době jsme se hodně poflakovali venku. Doma to bylo k nevydržení kvůli rozchodu táty s mámou. Ve škole to taky bylo tak trochu peklo, měli jsme tenkrát ty rozbroje s Benem, a tak bylo fajn prostě zmizet, víš. Byli jsme přátelé, kamarádi. Ale potom odjel a dva roky jsem o něm neslyšel, takže jsme přerušili kontakt. Vrátil se po dlouhé době domů. Berlín je jeho rodné město. No a proto jsem řekl vzdálený známý. Nebyl jsem si jistý, jestli jsem po takové době mohl použít slovo přítel. Víš, jak to myslím.“ Tom vynechal spoustu, spoustu podstatných detailů, ale nemohl říct Theovi celou pravdu.

„Jasně.“ Pokýval Theo hlavou. „Takže teď, co se vrátil, jste v kontaktu?“

„Ani ne. Vadilo by ti, kdybychom byli?“

„Spíš jde o to, že z něj nemám dobrý pocit. Něco mi na něm nesedí, víš.“

„Bill není zrovna sympaťák na první pohled, ale když ho blíž poznáš, není tak špatný.“

„Cokoli. Když je to tak, respektuju to. Čímž neříkám, že se mi to líbí.“

„Mně se líbíš ty.“ Tom se snažil odvést pozornost jinam.

„To ty mně taky. Když zrovna nejsi po propité noci.“

„Takže chceš říct, že vypadám příšerně?“

„Vypadáš, jako že ti není dobře, lásko.“

„To opravdu není, takže se o mě budeš muset celý den starat.“ Zamrkal Tom na Thea politováníhodně a zavrtal se k němu do peřin. Zkáza byla zažehnána. Alespoň pro teď.

autor: Emilia