autor: elvisfan
Tom se opíral o rám dveří, ruce zastrčené hluboko v kapsách svých pytlovitých kalhot a cítil se naprosto bezmocně.
Bill ležel stočený do klubíčka na Tomově straně postele. Spal tam po celý minulý týden. Bylo to místo, kde za celý minulý týden strávil nejvíce času.
Vlhké, pomačkané kapesníky byly všude na posteli i vedle ní. Na polštáři Tom viděl několik šmouh od Billova makeupu.
Každé jeho zasténání nebo popotažení nosem trhalo Toma na kusy ještě mnohem víc.
Nenáviděl pocit bezmoci. Zbytečnosti.
Nebylo nic, co by mohl udělat. Slíbil… sakra, bylo jeho životní poslání učinit své dvojče šťastným. Ale jedinou věc, kterou Bill potřeboval právě teď, Tom nemohl zařídit.
Tak přešel pokoj a lehl si za svého malého bratra. Naklonil se a přitiskl se k němu, jako to už udělal tolikrát předtím. Jednu ruku přehodil přes Billovo břicho a volnou rukou si pohrával s jeho vlasy.
„Je mi to líto, Bille.“ Zašeptal. „Opravdu.“
Bill znovu popotáhl a hřbetem ruky si otřel tváře, už se nestaral o to, jestli nemá kolem očí rozmazaný makeup.
„Tomi, chybíš mi.“ Vzlykal tiše. „Chci se probudit a slyšet tě, jak říkáš, že to všechno byl omyl.“
„Kéž bych mohl.“ Zašeptal Tom.
„Potřebuju tě.“
„Jsem tady.“
„Tolik tě miluju.“
Tom objal své dvojče silněji a políbil je na krk.
„Já tě miluju víc.“
Bill otevřel zlatý medailon, který pořád nosil. Tvář jeho bratra se na něj usmívala tak jako od jejich šestnáctých narozenin. Tom mu tehdy řekl, aby zavřel oči, a pak dal řetízek kolem bratrova delikátního krku. Potom vtiskl polibek na místo, kde se kovová spona dotýkala kůže jeho malého dvojčete.
Bill medailon zavřel, povzdychl si a sevřel přívěšek v dlani. Čerstvé slzy začaly kanout po jeho tvářích a on se ani neobtěžoval tím, že by je otíral.
„Někdy mám pocit, že tě cítím.“ Zakňoural Bill a jeho oči se zavřely. „Zavřu oči a jsi přímo vedle mě.“
Tom stiskl Billův biceps.
„Lidi si nejspíš myslí, že blázním.“ Pokračoval Bill. „Ale přísahám, je to, jako bys byl přímo za mnou, Tome. To proto se nikdy dlouho nebojím. Protože ty jsi vždy za mnou, hlídáš mě, ochraňuješ.“
„A vždycky budu.“ Slíbil Tom.
„Vyhrožoval jsi každému, kdo na mě byl zlý.“ Podařilo se Billovi pousmát.
„Taky že ano,“ připomenul mu Tom, jeho hlava odpočívala mezi Billovými lopatkami. „Párkrát. Protože jsem tvůj velký bratr.“
„Vždycky budeš můj velký bráška.“
Bill polkl vzlyk, popadl polštář svého bratra a přitiskl si jej k hrudi. Pořád mohl cítit Tomovu známou, uklidňující vůni.
„A teď budeš navždy mým andělem.“
autor: elvisfan
překlad: Vanity Blair
betaread: J. :o)
To bolo krasne. Smutne. Normalne mam slzy na krajicku.
Vždycky mě to dostane. A nedám si říct, že to nemám znova číst 😭😭😭
Krásné ale bulím.
Musím se přiznat, že tuhle povídku jsem začala překládat, aniž bych ji předem četla… Začalo to celkem nevinné, že? Ale když mi pak došlo, o čem to vlastně je, bylo mi najednou tak úzko, že jsem to musela odložit a dokončit to až další den…
Děkuju, že čtete a komentujete 🙂 já sama jsem na komentáře lempl… Ale já to jednou napravím, dám si to do předsevzetí na příští rok 😀
[4]: To chápu, že to.musel být šok 😁
Já tyhle povídky zásadně nepřekládám, takže si vždycky všechno čtu předem a když na něco takového narazím, pokaždé je mi taky tak úzko, že už se k té povídce nikdy znovu nevrátím. Pár takových černých ovcí už na seznamu mám, stačí když pak na thf jen spatřím název a vyhýbám se tomu na sto honů. Prostě na to nemám žaludek…
[5]: Poučila jsem se 🙂 Teď už všechno předem čtu. A nedivím se, že se tomu vyhýbáš. Bylo mi z toho vážně divně.