autor: Hitachiin-fangirl
Bill se probudil s tichým zamručením, zamrkal a otočil se v Tomově náručí. Vzhlédl k Tomově tváři a našel ho, jak se na něj laskavě usmívá.
„Dobré ráno,“ spíše vzdychl, než řekl, a vtiskl polibek na teplou hruď, o kterou se hlavou opíral.
„Dobré ráno,“ odpověděl Tom a odhrnul Billovi vlasy z obličeje. „Dáš si snídani?“
Bill zabručel a přitulil se k Tomovi blíž. „Možná,“ zachraptěl, ale neprojevil žádný úmysl k pohybu.
„Možná?“ Rozesmál se Tom. „Ty nevíš, jestli chceš snídani?“
Tom spíše cítil, než viděl, jak se Bill proti jeho kůži usmál. „Nějakou chci,“ zaslechl, jak Bill omotal ruku kolem jeho pasu. „Ale až později.“
Tom se uchechtl. „A co chceš právě teď?“
Bill se zavrtěl a propnul se na Tomově hrudi, aby se na něj mohl podívat, a pak naklonil hlavu.
„Tebe,“ odpověděl prostě s pousmáním a naklonil se, aby zachytil Tomovy rty pro několik pomalých polibků. S tím nejmenším zasténáním se odtáhl.
Tom natáhl ruku, aby uchopil jeho tvář, a palcem jej něžně pohladil. „Bál jsem se, že se probudíš a budeš všeho litovat,“ řekl tiše, jeho tvář zdobilo malé zamračení. Bill ho okamžitě slíbal pryč.
„Upřímně? Stejně tak i já,“ řekl mu, a pak se rozesmál.
Tom zasténal. „To mi neříkej, jinak se začnu zase znovu bát!“
„Ale nelituju toho,“ řekl Bill a na usmířenou to prohlášení doplnil polibkem.
„To je dobře, protože mám v plánu si tě po nějakou dobu udržet,“ řekl Tom, překvapený, že v něm nevyvolalo toto prohlášení paniku.
„Ach, opravdu?“ Zeptal se Bill škádlivě.
Tom otevřel ústa k odpovědi, když v tom se dveře od jeho pokoje otevřely.
„Hej, Tome, nemáš-“ řekl Georg, když vešel a zarazil se, když vstřebával scénu před sebou. „Ruším?“ Zeptal se po krátké odmlce ke zhodnocení situace. Byl pobavený a nijak se nepohnul, aby pokoj opustil, ani v nejmenším ho neobtěžovalo, jestli opravdu něco přerušil.
„Možná,“ řekl mu Tom s lehkým zazíráním, které bylo více méně příkazem k opuštění místnosti.
„Oh, já bych řekl, že rozhodně,“ řekl Bill s úšklebkem, oči měl spojené s Tomovýma. Po krátké chvíli se otočil ke Georgovi. „Vstal bych, abych ti potřásl rukou, ale nemyslím si, že by to zrovna v této situaci bylo vhodné,“ řekl s úsměvem.
„Ty musíš být Bill,“ řekl Georg. „Už jsem toho o tobě hodně slyšel. Já jsem Georg, nejlepší kámoš tohohle idiota. Občas přemýšlím proč,“ řekl mu s uchechtnutím.
„Co chceš?“ Zeptal se ho Tom nevrle.
„Vidíš, co tím myslím?“ Řekl Georg se smíchem. „Hledám to CD, které sis půjčil. Mám další rande s Annabel a řekl jsem, že ho přinesu.“
„Je na stole,“ řekl Tom a obezřetně Georga sledoval, když si pro něj došel.
„Moc rád jsem tě poznal,“ řekl Georg a mávl rukou, ve které držel CD, než pokoj opustil.
„Nápodobně,“ odpověděl Bill.
Jakmile se dveře s kliknutím zavřely, Tom je oba přetočil a na Billa pod sebou se ušklíbl. „Teď, když jsme sami…“ svůdně se odmlčel.
Bill se od něj nechal chvíli líbat, než se odtáhl.
„Musím zavolat svému spolubydlícímu,“ řekl omluvně a natáhl se ke své odhozené bundě.
„Teď?“ Zeptal se Tom s tím nejmenším našpulením rtům.
Bill se zasmál. „Jo,“ odpověděl. „Dá si dvě a dvě dohromady, ale stejně bych se mu měl pro jistotu ozvat. Nemám tak úplně ve zvyku zůstávat na prvním rande přes noc.“
Tom ho políbil. „Nemůže to počkat?“
„Ne, měl bych zavolat, než na to zapomenu,“ řekl Bill a mlaskavě jej políbil, aby mu ukázal, co tím myslí.
„Fajn, ale ať je to rychlé, než nad sebou úplně ztratím kontrolu,“ svolil Tom s ušklíbnutím. „A jen tak mimochodem, bylo to druhé rande, nebo dokonce i třetí.“
„Jak jsi, proboha, napočítal až do tří?“ Zeptal se Bill a prohledával kapsy, stále s prázdnýma rukama.
„Na těch záchodech to bylo první rande,“ řekl Tom vážně. „Pak ten telefonní hovor bylo druhé a včerejší večeře byla třetí.“
Bill se zarazil a předstíral, že nad tím přemýšlí.
„Jsem ochotný počítat ty záchody jako poloviční rande,“ řekl nakonec s úsměvem.“ Ale ten telefonní hovor se vůbec nepočítá.“
„Ani jako čtvrt rande?“ Zeptal se Tom.
Bill se rozesmál. „Jestli se pak budeš cítit líp,“ odpověděl, a Tom se místo odpovědi jen usmál. Bill konečně našel svůj mobilní telefon a vytočil číslo domů. „Čau,“ řekl Bill do telefonu, jakmile to Andreas po druhém zazvonění zvedl.
Tom se během Billova mluvení uvelebil na jeho těle.
„Jo, přesně tohle se stalo,“ řekl Bill. Nastala odmlka. „Já myslel, že jsi šel k němu domů…?“ Bill znovu poslouchal. „Co tím myslíš-“ začal, zněl přitom pobaveně, než jej Andreas očividně přerušil. „Jsem rád, že věci s Bradem jdou dobře.“ Další odmlka. „Neee,“ zasténal Bill, tvář se mu stáhla znechucením. „Andy! Já ten gauč taky používám, víš?!“ Řekl. „Jo, jak myslíš. Uvidíme se později.“
Bill zavěsil a zamračil se na svůj telefon.
„Co se děje?“ Zeptal se Tom starostlivě.
Bill se k němu otočil. „Můj spolubydlící měl sex na našem gauči,“ řekl s odfrknutím, což jen způsobilo, že se Tom rozesmál. „To není vtipné! Sedává tam můj zadek!“
Tom ho přišpendlil k posteli. „No, možná mu to jednoho dne oplatíme,“ řekl se smíchem, než ho políbil.
„Jo, možná,“ odpověděl Bill a usmál se do polibku. „Ale teď mě více zajímá, co se stane právě teď…“
Tom se usmál a nemarnil čas, aby právě toto inicioval.
Uběhla další hodina, než opustili pokoj, umyli se a oblékli.
Georg vzhlédl, jakmile vešli do kuchyně.
„Myslel jsem, že odcházíš,“ řekl Tom, když zamířil pro kávu.
Bill se usadil u stolu.
„Ne, je to obědové rande,“ řekl Georg s plnou pusou toustu. „Nemusím odejít ještě pár hodin.“
„Georgu, říká se tomu polknutí, než promluvíš. Zkus to někdy,“ řekl Tom s grimasou. „A jestli je tvoje rande až na oběd, tak proč jsi, ksakru, musel přijít do mého pokoje pro to pitomé CD v 7:30?“
„Protože jsem slyšel, jak se tam hýbeš, a nechtěl jsem na to zapomenout,“ řekl Georg.
„A vůbec tě nenapadlo, že můžu být zaneprázdněný?“
„Napadlo, ale bylo mi to fuk,“ odpověděl Georg a ušklíbl se na Billa. „Kromě toho, chtěl jsem vidět toho kluka, kterým jsi byl tam posedlý, a ty zvuky byly celkem nevinné…“
„Nevím, jestli bych tím měl být polichocen, nebo ne…“ okomentoval to Bill.
„Měl bys být,“ řekl Georg rozhodně. „Což mi připomíná, teď když už máš na sobě oblečení, měli bychom se řádně představit.“
„Proč? Bez oblečení jsem se ti nelíbil?“ Zeptal se Bill hravě.
Georg se usmál. „Kdyby mě za to Tom nezavraždil, bylo by to perfektní vodítko k tomu ti říct, jak moc mylné to prohlášení je.“ Tom zavrčel z místa, kde dával plátky chleba do toustovače. „V každém případě,“ pokračoval Georg. „Opravdu moc rád tě poznávám.“
„Já tebe taky,“ řekl Bill. „Věř tomu nebo ne, Tom mi o tobě vyprávěl, a z toho, co říkal, ses zdál být pohodový kluk.“
Georg se rozesmál. „Jen pohodový?“ Řekl s malým koketním úsměvem.
„Georgu, přestaň mi vyjíždět po mém rande, když se za chvíli chystáš vyrazit na své vlastní,“ řekl Tom a vytáhl vyskakující toust. „Bille, jsi si jistý, že ti nemám nic připravit?“
Bill se podíval na hodinky. „Ne, já už pravdu musím jít. „Moje směna začíná za patnáct minut,“ odpověděl a vstal. „Uvidíme se večer o půl osmé, že?“
„Přesně tak,“ řekl Tom, vyprovodil ho ke dveřím a políbil na rozloučenou.
Když Bill odešel, Tom se posadil ke stolu s malým úsměvem na tváři. Georg se uchechtl a Tom k němu s pozvednutým obočím vzhlédl.
„Co?“ Zeptal se.
„Nic,“ řekl Georg, pořád se tvářil pobaveně. „Dvě rande za sebou, jo? Ty seš do něj vážně blázen, viď?“
„Možná,“ zamumlal Tom.
„Náš malý Tomi konečně dospěl,“ zavrkal Georg posměvačně.
„Sklapni,“ řekl Tom a natáhl se přes stůl, aby Georga plácl po hlavě.
Georg se zasmál a naposled si kousnul do své snídaně. Vstal, hodil posledním pohledem po Tomovi, který zasněně hleděl na svůj toust, aniž by ho jedl, a s úsměvem a potřesením hlavy opustil místnost.
autor: Hitachiin-fangirl
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
original
Paráda. Tom vyzerá, že je v tom až po uši a ani Bill sa nezdá, že by ľutoval. Krásne to začína. Len nech to tak aj ostane. Ďakujem za preklad.
Tahle kapitolka byla roztomilá ty dva jsou zlatý Georg je kvítko.