autor: elvisfan
Pokoj se zaplnil světlem a Tom s Billem pevně zavřeli oči, zatímco se posadili. Ve dveřích stál Anis a odvracel pohled, zatímco si oba mladší muži spěšně natahovali boxerky.
„Co se stalo?“ Zeptal se Tom ochraptělým hlasem.
Anis pohlédl na Billa a pak Tomovi pokynul hlavu směrem k sobě. Tom vzdychl, pomalu se zvedl na nohy a přidal se ke svému bodyguardovi u dveří. Bill se snažil poslouchat, ale uvědomil si, že mluví německy. Náhle se k němu Tom s vytřeštěnýma očima otočil. Anis otevřel skříň, vytáhl z ní ven kufr a začal do něj házet náhodné věci z Tomových polic. Billovi se zkroutil žaludek, pomalu vstal a Tom zvedl z podlahy jeho oblečení a hodil ho po něm.
„Oblíkni se,“ řekl mu a natáhl si své vlastní tričko. „Jedeš s námi na letiště.“
Anis stojící ve dveřích koupelny k nim prudce trhnul hlavou. „Ne.“
„Chci s ním mít tolik času, kolik jen můžu získat, Anisi.“
Oba muži na sebe chvíli zírali, a pak se Anis rozešel do koupelny a začal odtamtud sbírat Tomovy věci. Bill se oblékl, vůbec se mu přitom nelíbilo zamračení na Tomově tváři.
„Co se stalo?“ Zeptal se, když si jej Tom přitáhl do náruče.
„Ještě si nejsem tak úplně jistý,“ odpověděl Tom. „Něco se stalo… jde o mého otce, Bille.“
Bill pevně zavřel oči, snažil se utišit myšlenky ve své hlavě, zatímco jej Tom držel.
„Je na čase jít,“ řekl jim tiše Anis.
Bill se na něj podíval, zatímco se od sebe s Tomem odtáhli, a soucit v očích staršího muže byl upřímný.
Ve výtahu nikdo nepromluvil a Tom pustil Billovu ruku, jen když nastupovali do taxíku, který už na ně čekal před kolejemi. Po cestě na letiště bylo v autě hrobové ticho, Tom s Billem seděli vzadu a Anis vepředu. Telefon se mu rozezvonil, zrovna když zastavili u soukromého letadla, již nastartovaného. Anis vystoupil z auta a otevřel zadní dveře s telefonem přitisknutým k uchu. Ukončil hovor a dlouze se na Toma zadíval.
„Prostě mi to řekni,“ řekl Tom a přitáhl si Billa blíž ke svému boku. „Stejně se to nakonec dozví.“
„Tvůj otec měl záchvat mrtvice,“ odpověděl Anis. „Je v bezvědomí, ale dýchá.“ Vytáhl z kufru zavazadla a po cestě k letadlu se na okamžik zastavil. „Pět minut, pak musíme letět.“
Tom přikývl, ruce omotal Billovi kolem pasu a pevně jej držel.
„Je mi to moc líto, Tome.“ Bill zvedl ruce kolem Tomova krku a opřel o sebe jejich čela. „Ale možná, že bude v pořádku.“
„V to doufám.“ Tomův hlas byl slabý. „Protože já na tohle nejsem připravený, Bille.“
„Bude to v pořádku.“ Bill se kousl do rtu a polkl malý vzlyk, který mu chtěl uniknout z hrdla. „Ať už se stane cokoliv.“
Bill cítil, jak se kolem něj Tomovy ruce sevřely ještě pevněji, a zavřel oči, ze kterých mu vyklouzla slza.
„Miluju tě,“ zašeptal.
„Taky tě miluju.“ Tom se odtáhl, a s dlaněmi na Billově tváři mu vtiskl poslední polibek. „Vždycky budu.“
Billovo vidění se zamlžilo s příchodem více slz, zatímco od něj Tom odcházel. Pomalu vyšel do schodů a zastavil se na vrcholu. Otočil se, krátce se podíval na Billa, a pak vešel do letadla.
Bill se roztřeseně nadechl a otíral si slzy.
Tom vyhlédl z okna, jakmile letadlo vzlétlo, a sledoval, jak Billův taxík odjíždí.
***
„A já tam stál, díval se, jak Tom odlétá, a byl jsem tak strašně sobecký!“ Brečel Bill. „Jeho táta měl mrtvici a já jen chci, aby byl v pořádku a Tom se tak mohl ke mně vrátit!“ Zarazil se a odfrkl si. „Jsem strašný člověk, že?“
„Nejsi strašný člověk, Bille,“ odpověděl Gustav, zatímco Andy Billovi konejšivě položil ruku kolem ramen.
„Sérioví vrazi jsou strašní lidé,“ dodal Andy.
„Pedofilové,“ přikývl Gustav.
„A televangelisté.“
„Ale ty, Bille, bys nemohl být strašný, ani kdyby ses o to pokusil,“ ujistil ho Gustav. „Miluješ toho kluka. Samozřejmě, že ho chceš zpátky. To z tebe nedělá sobeckého člověka.“
„On mě miluje.“ Billovi se podařil malý smutný úsměv, než se mu po tvářích znovu rozkutálely slzy. „Řekl, že vždycky bude.“
„Podívej, nikdo neví, co se stane,“ připomněl mu Andy. „Tom musel odletět domů jen předběžně. Za pár dní může být zpátky.“
„Jo,“ popotáhl Bill. „Nebo ho už možná nikdy neuvidím.“
„Okay, je ještě moc brzy a já jsem na tohle až moc hladový.“ Gustav vstal a vytáhl Billa na nohy. „Jdeme si dát snídani. Nikdo nemůže být smutný, když je tady slanina.“
„Krůtí slanina,“ opravil ho Andreas.
„Nejím žádnou,“ odpověděl Bill a vypadal, že se možná znovu rozbrečí.
„Vajíčka!“ Gustav se otočil ke dveřím. „A… sušenky!“
„Bramborové placky,“ prakticky vykřikl Andy.
Bill se zastavil uprostřed chodby po cestě k výtahům.
„Díky, kluci,“ řekl tiše. „Vy dva kreténi jste nejlepší.“
„Všechno bude dobré,“ řekl mu Andy.
„To určitě bude,“ dodal Gustav.
Bill si promnul oči a podařilo se mu vydolovat skutečný úsměv, zatímco stiskl tlačítko směrem dolů, naprosto netečný k temnému pohledu sdílenému mezi oběma blonďáky.
„Takže jsem měl včera v noci konečně sex,“ zazubil se Andy a vešel do výtahu.
„To je toho,“ Gustav pokrčil rameny. „Já jsem měl trojku.“
***
Tom podal svůj batoh komorníkovi, který se hluboce poklonil a zmizel. Udělal několik kroků směrem k velkolepému schodišti, vzhlédl a spatřil svou sestru sbíhající k němu ze schodů.
„Tome!“ Natálie se vrhla bratrovi kolem krku a vzlykala mu do hrudi. „Odešel, Tome!“
„Počkej, cože?“ Tom popadl sestru za lokty a podržel si ji od těla. „Co tím myslíš, že odešel?“
„Je mrtvý, Tome,“ popotahovala, hlas se jí přitom zlomil. „Papá je mrtvý.“
„Kdy?“
„Zrovna před pár minutami.“
Tom na ni jen zíral, nevěřícně, než se otočil a vyběhl do schodů rovnou do otcových pokojů. Prudce otevřel dveře a okamžitě se zarazil.
Georg stál vedle ohromného mramorového krbu s rukama překříženýma na hrudi a se sklopenou hlavou. Při příchodu staršího bratra vzhlédl a Tom mohl říct, že byl odhodlaný nebrečet.
Luisa seděla na posteli po manželově boku, držela v rukách jeho ochablou ruku a žalostně poplakávala. Pokrčeným kapesníčkem si téměř zbytečně otírala oči.
„Vaše Výsosti!“
Králův soukromý sekretář spěšně vběhl do místnosti se vždy přítomnou černou koženou složkou po svém boku. Tomovi vteřinu trvalo, než si uvědomil, že ten starší muž ve skutečnosti oslovil jeho a ne jeho otce.
„Pane, máme připravené oficiální prohlášení čekající na váš podpis. Kdy byste byl rád, aby bylo oznámeno?“
„Oficiální prohlášení?“ Ujistil se Tom. Zavrtěl hlavou a doufal, že slyšel špatně. „Děláte si ze mě srandu?“
„Vůbec ne, pane.“
„Král právě teď zemřel a vy už se mnou mluvíte o oficiálních prohlášeních?“
„Při vší úctě, pane, vy jste nyní panovník naší země.“ Starší muž měl alespoň tu slušnost lehce sklopit hlavu. „Tyto záležitosti musí být zařízeny vámi osobně.“
„To může počkat.“
Tom přistoupil k otcově posteli, jen aby se jej úředník pokusil následovat.
„Pane, musím trvat na tom…“
„A já musím trvat na tom, abyste vypadnul!“ Vykřikl Tom. „Opravdu si nemyslím, že celá země dojde k zániku, pokud strávím několik minut se svou rodinou!“
Natálie vešla dovnitř právě včas, aby zaslechla bratrovo poslední prohlášení, a téměř se usmála, když ten muž, který ji z nějakého důvodu vždycky děsil, bojácně utekl z místnosti. Zavřela za ním dveře a posadila se vedle matky na postel. Tom se přiblížil k opačné straně a hleděl do otcovy tváře. Vypadal, jako by spal.
„Matko, co se stalo?“ Zeptal se.
„Byla to mrtvice,“ Luisa téměř zašeptala. „Přišlo to tak náhle… lékař si myslí, že vůbec netrpěl.“ Znovu si otřela oči. „V poslední době byl tak zaneprázdněný, pořád pracoval. Dnes ráno, když jsme jedli snídani, říkal, že se necítí moc dobře, ale samozřejmě odmítl zrušit jakoukoliv ze svých schůzek.“
Tom přikývl, ničím z toho nebyl vůbec překvapený.
„Jeho sekretář byl s ním, když se to stalo,“ pokračovala jeho matka. „Říkal… že prostě spadl.“ Hlas se jí na okamžik zlomil, než se znovu sebrala. „Měl potíže s mluvením, a pak… prostě usnul.“
Napřímila se a odkašlala si, než se otočila ke svému nejstaršímu synovi.
„Tome, já vím, že toho muže nemáš rád, ale tvůj sekretář má pravdu. Jsou tady věci, které potřebují být vyřízeny, a ty jsi jediný, kdo to může udělat.“
„Já vím, matko.“
„Musí být zařízen pohřeb, budeš se muset setkat se svými poradci, a samozřejmě, tvá svatba se musí přesunout na dřívější termín.“
„Jsem si toho vědom.“
Tom pohlédl na svou matku s tichou nevěřícností. Nevykazovala absolutně žádnou známku toho, že jí právě zemřel manžel, se kterým žila 23 let.
„Po pohřbu se ty a Johanna musíte dohodnout na datu svatby,“ pokračovala. „Nevidím důvod to příliš protahovat. Většina plánů už byla dohodnutá, takže nevím, proč bys nemohl být oženěn už příští měsíc.“
„Ano, matko.“
Tiché kliknutí přitáhlo Luisin pohled ke dveřím a ona si uvědomila, že její syn opustil místnost.
Zády opřený o dveře Tom vzdychl a zavřel oči. Okamžitě pomyslel na Billa a rychle potřásl hlavou, vyčistil své myšlenky od těch velkých hnědých očí a jemných úsměvů. Diskrétní odkašlání mu oznámilo, že není sám, přesně jako věděl, že nebude.
„Pane?“
Tom otevřel oči a málem se usmál nad váhavostí na tváři svého sekretáře.
„Za hodinu ať mám v kanceláři členy rady, Geoffrey,“ přikázal. Odstrčil se od dveří a vydal se halou, bez ohlédnutí věděl, že má sekretáře v patách. „Zatímco budu čekat, podívám se na to oficiální prohlášení.“
„Jistě, pane.“ Geoffrey musel pospíchat, aby udržel krok se svým novým králem. „Něco dalšího?“
„Večeři,“ požádal Tom. „Celý den jsem nejedl. A čaj. Hodně čaje. Máme před sebou dlouhou noc, Geoffrey.“
***
„Tak co si dáme k večeři?“
„Vole!“ Andy zíral na Gustava s úděsem v očích. „K snídani jsi měl čokoládové palačinky, a pak ten největší burger, jaký jsem kdy viděl, ani ne před…“ rychle to zkonzultoval se svými hodinkami. „Ani ne před třemi hodinami. Jak můžeš myslet na večeři?“
Gustav se ušklíbl a posadil se vedle Billa. „Jsem ve vývinu.“ S nadějí se podíval ne svého druhého kamaráda. „Pizza?“
Bill zavrtěl hlavou. „Nemám hlad.“
Gustav s Andy shlédli k Billovým rukám, ve kterých po celý den svíral mlčící telefon.
„On zavolá,“ řekl mu Gustav.
Bill přikývl. „Já vím.“
„Nejspíš je jen zaneprázdněný.“ Andy se k nim připojil na Billově posteli. „A ty jsi od snídaně nejedl, a i to ses jídla jen sotva dotkl.“
„Já nemám hlad,“ zopakoval Bill.
„Tom bude nasraný, pokud se vrátí a zjistí, že jsi zhubnul i o to málo, co na tom svém hubeném zadku máš,“ zazubil se Gustav.
„Jsem v pohodě, kluci.“ Bill se opřel zády o polštáře na své posteli. „Jen jděte, a jí jen…“
Všichni ztuhli, jakmile se Billův telefon rozezvonil, a Bill byl až téměř vyděšený ho zvednout, když na obrazovce spatřil Tomovu fotku. Gustav vstal a po cestě z pokoje s sebou vytáhl i Andrease. Bill se zhluboka nadechl, připraven na nejhorší, a hovor přijal.
„Ahoj,“ bylo vše, co řekl.
„Ahoj,“ odpověděl Tom. „Rád slyším tvůj hlas.“
„Já ten tvůj taky.“ Bill se kousl do rtu. „Jak ti je?“
„Hádám, že jsem okay.“ Tom se rozhlédl po pokoji obloženém tmavým dubovým dřevem. „Jsem v otcově kanceláři, sedím u otcova stolu… a cítím se naprosto nemístně.“ Odmlčel se a Bill slyšel, jak vzdychl. „Můj otec zemřel, Bille.“
Bill zalapal po dechu. „Tome, to je mi tak líto.“ Ucítil štípání slz a zavřel oči. „Opravdu je.“
„Odešel ještě dřív, než jsem se dostal domů.“ Tom se opřel ve svém starém, odrbaném koženém křesle. „Hned jak jsem se sem dostal, Natálie… brečela, moje matka… dokonce i Georg vypadal, že se rozbrečí, ale já ne.“ Vyhlédl z nejbližšího okna a neviděl nic jiného, než jen tmavou noční oblohu. „Možná jsem jen až moc unavený. Neměl jsem ani čas se pořádně nadechnout od chvíle, co jsem se vrátil,“ drmolil. „Už jsem se setkal s otcovou… s mou radou, už jsem vydal oficiální prohlášení o jeho smrti… Jen pryč teprve pár hodin, Bille, a… hotovo. Teď je to celé na mně, víš?“
Slyšel přes telefon Billův roztřesený dech a opřel se o stůl, rukou si projel vlasy.
„Takže co se stane teď?“ Zeptal se Bill žalostně. „Vrátíš se pro zbytek svých věcí, a…“
„Já se nemůžu vrátit, Bille.“
Bill přikývl a slzy, proti kterým bojoval, konečně vyhrály. „Já vím,“ řekl. „Hádám, že jsem jen doufal.“ Otřel si vlhké tváře. „Už tě nikdy znovu neuvidím, že?“
„Kdybych mohl, byl bych právě teď tam, s tebou.“ Tom zavřel oči, ucítil štípání vlastních slz. „Ale ne, nemyslím si, že mě ještě někdy uvidíš.“
Bill nedokázal zadržet vzlyk a Tom cítil, jak se mu láme srdce.
„Měli jsme mít šest měsíců!“ Vykřikl Bill.
„Já vím.“ Tom sklopil telefon, opřel se bradou o hřbet ruky a po tvářích mu tiše stékaly slzy. „Ale nikdy nezapomenu ani na jediný den, který jsme spolu prožili.“ Vzhlédl při zaklepání na dveře a sledoval Georga, který tiše vešel se dvěma sklenicemi a lahví, která vypadala jako nějaký alkohol. „Miluju tě, Bille.“ Ignoroval zvědavé naklonění bratrovy hlavy. „Dávej na sebe pozor, okay?“
„Ty taky.“
Bill rychle ukončil hovor, upustil telefon a schoulil se do klubíčka. Polštář tlumil jeho vzlyky a postel se brzy prohnula, jak si jeho přátelé lehli k němu.
Georg se posadil naproti svému bratrovi a beze slov nalil každému štědrou dávku Bourbonu. Tom ucítil pálení v hrdle a trhnul sebou, když obdržel novou zprávu.
taky tě miluju
autor: elvisfan
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
original
Kedze su vianoce. Sviatky pokoja a radosti. Doprajme aj nam trochu radosti. Poprosme pekne Janulku aby nam tu dala pokracovanie 🙂 , lebo trpim z toho ako hlapci trpia. Naozaj sa toto takto nemoze skoncit. Ved Tom ma brata. Nemoze proste on byt kral??
Chcem vam dievcata popriat krasne svoatky a stastny novy rok.
[1]: Janulka by možná tak hodná i byla ale další díl ještě není přeložený ;D
Krásné Vánoce přejini tobě, a snad se tady budeme i nadále potkávat i příští rok ❤
Doufám že se ještě setkají také vám přejí hezké vánoce a hodně zdraví v novém roce.
[2]: v januari sa mi narodi miminko. Predpokladam, ze ked sa spolu zohrajeme ako tim, tak asi precitam uplne cely blog 🙂 hahaha.
[4]: a to uz mam vacsinu precitanu 🙂 len stale sa rada vraciam k precitanym a citam ich znova a znova
[4]: Tak to gratuluju!!!! Já se taky pořád vracím a čtu stále dokola jedny a ty samé povídky, nových už tolik nepřibývá, tak zbývají jen ty staré, osvědčené 🙂
Chúďa Bill. Chudák Tom. Keď sa konečne zblížili, boli takmer násilne rozdelení. Je to hrozné. A smutné. Snáď sa ešte nejaký ten zázrak, keď už sú tie Vianoce.