autor: Darkness069
Bill znovu utekl z kanceláře a od muže, který to tu celé řídil. Jeho hlava byla jeden velký nepořádek a Tomova slova způsobila v jeho mysli bouři, byla zdrcující pro jeho svědomí kvůli nové informaci, kterou se dozvěděl. Nasedl do prvního taxíku, který jel kolem, a přemýšlel o tom, že jeho šéf změnil své zvyky jen proto, aby pro něj připravil něco takového, zatímco on od toho utekl. Jeho hlas plný zoufalství a frustrace a jeho oči mu říkaly, že to všechno byla pravda. To jej zabolelo o to víc.
Nic z toho nebyla část plánu.
„CO to se mnou děláš, Tome Trümpere?“ Řekl do prázdna, když dorazil ke svému domu. Pálily jej oči z toho, jak se mu z nich slzy draly ven a makeup mu stékal po tváři bledší než obvykle – Bill si povzdychl, když si uvědomil, že stále ještě zbývá pár hodin, než se jeho přítel vrátí domů. Pravděpodobně bude ustaraný, protože Billa neviděl celý víkend.
Zalezl si do postele pod přikrývku, jako by mohla odstranit všechny problémy celého světa, všechny komplikované situace a nepořádek, ze kterého se nemohl dostat. Byla ironie, že se snažil utéct od své minulosti a přestěhoval se do Berlína. Chtěl, aby všechno zmizelo a on se mohl vrátit do doby, kdy bylo všechno jednoduché, kdy měl rodiče na své straně a všechny problémy světa se k němu nedostaly.
Na opačné straně města v honosné Trümperově budově se Tom snažil neúspěšně soustředit na svou práci. Nerozuměl, proč ho situace s Billem Kaulitzem zasáhla tak moc. Nikdy mu nikdo nezpůsobil takovou reakci, kvůli nikomu se takhle nikdy nechoval. Hned jakmile se Bill omluvil a utekl, Tom naštvaně udeřil do stěny a hodil skleničkou proti zdi. S radostí sledoval, jak kousky skla dopadají na podlahu. Naštvaně na sebe hodil oblečení a nedovolil, aby se Dunja nebo kterákoliv z uklízeček dozvěděly o tom, co se stalo. Ne dokud se odsud nedostane. A Tom měl v plánu zůstat dlouho.
Když konečně opustil kancelář, bylo pozdě v noci a všechno, co chtěl, bylo jít domů a zapomenout na tenhle den, aspoň na chvíli. Zanadával si pro sebe, když si uvědomil, že takhle unavený nebyl nikdy ani ze soudu, ale ten kluk, kterého se snažil dostat, ho vyčerpával. Uvažoval, jak se bude muset chovat, aby ho dostal. Tahle situace už překonala bod mít zálusk na někoho na jednu noc. Dalo by se to nazvat posedlostí. Tom potřeboval mít Billa pod sebou, aby cítil jeho tělo, a být v něm. Tom to potřeboval, jako nepotřeboval nic jiného.
Když čekal na červené, někdo mu zaklepal na okénko. Tom ho otevřel, aniž by tomu věnoval moc pozornosti, jen slyšel ženský hlas, který nabízel služby. Sexuální služby. Předtím by si s radostí prohlédl ženské tělo, které se mu natahovalo na auto, a vzal by tu nabídku, ale tentokrát se na ni ani nepodíval a odmítl ji. Zavřel okno a rozjel se domů. Ne, nechtěl nikoho cizího ve své posteli. Ne teď, když pracoval na tom, jak dostat Billa Kaulitze.
Až když se Georg ten večer vrátil z práce se svou oblíbenou čínou k večeři, rozhodl se Bill, že zítra nepůjde do práce a donutí Georga, aby zůstal s ním. Rozhodl se, že půjdou ven, aby si užili jeden druhého a byli roztomilý a dokonalý pár jako předtím, než se jim jeho studia a práce dostaly do cesty. Bill si přísahal, že donutí Georga cítit se milovaně a pak bude všechno zase v pořádku a on zapomene na den, který se odehrál s panem Trümperem.
„Georgu… můžeme… víš… dneska dělat věci? Chybíš mi, chybí mi ten pocit, kdy tě cítím.“ Řekl Bill jemným a sladkým hlasem, zatímco rukama pracoval na jeho ramenou a zádech. Seděl Georgovi na klíně, zatímco čekali, než mikrovlna ohřeje jídlo. Georgovy ruce okolo něj mu dokazovaly, jak sladký je, a polibky mu dávaly pocit bezpečí přesně tak, jak to Bill potřeboval za těch posledních pár dní, co se udály.
„Jsem celkem unavený, Bille. V nemocnici byl dlouhý den, stala se velká bouračka a některé operace byly komplikované.“ Řekl brunet a povzdychl si nad tou rozkoší, kterou Bill dával jeho krku. Byl to dobrý pocit a začínalo se mu to líbit.
„Prosím? Udělám ti masáž a speciální Kaulitz zacházení. Ráno tě vzbudím a udělám ti snídani,“ zkoušel to Bill znovu. Zadkem se vrtěl na Georgových slabinách. Skousl si ret a zkoušel něco víc. „Všechno spolknu a můžeš se mnou udělat, cokoliv budeš chtít. Myslím cokoliv. Jsem tak nadržený, potřebuju tě.“ Zašeptal mu do ucha.
„Oh, vážně? Cokoliv? Co kdybych ti řekl, že tě chci vidět ve školní uniformě?“ utahoval si z něj Georg, ale jeho nápad se mu začínal líbit. Ruku si položil na Billova bedra.
„Pak bych se musel zeptat, jestli chceš i copánky, nebo mám mít vlasy rozpuštěné?“ Bill pokrčil rameny a olízl si ret. „Zůstanu po škole, profesore?“
Georg se při jeho slovech zavrtěl a přitáhl si Billa pro vášnivý polibek. „Máš to mít, zlato…“
Večeře proběhla tak rychle, jak to jen šlo, aby měli dost energie předtím, než půjdou do ložnice. Jasně, že Bill neměl ten školní obleček, ale vystačil si s tím, co má, aby byl pro Georga sexy a dráždivý.
„Bože, Bille!“ Zasténal Georg, když se udělal do pusy černovlasého chlapce. Byl potěšen, že do poslední kapky všechno spolykal a nechal ho úplně suchého. Užíval si vítězný úsměv na Billově tváři, když vyplázl jazyk, aby mu ukázal, že udělal, co slíbil.
„Mňam,“ zapředl Bill a polibky zasypával cestu až ke Georgovým rtům. Bill byl schopný čehokoliv, aby Georga udělal šťastného, a aby on sám zapomněl na to, co cítí uvnitř. Hlavně to, co se stalo v kanceláři. „Hmm… nemůžu se dočkat, až zase ztvrdneš. Ojedeš mě, nebo si tě mám osedlat? “ Provokoval Bill a otíral se svým tělem o Georgovo. Tělem mu projížděly vlny rozkoše. Úžasné.
„Kurva, zabiješ mě, pokud tohle budeš dělat. Ty a tvoje sprostá pusa.“ Zasténal Georg a přál si, aby mohl být ihned tvrdý. Bill byl jako droga a Georg byl na něm závislý, i když nechtěl. Potřeboval ho a toužil po něm. Zamilovali se do sebe tak dávno a nebylo překvapením, že Georg Billa potřeboval, aby přežil. Nevěděl, jak žít bez toho světla, které mu Bill dával každý den.
Byla to dlouhá noc zaplněná sténáním, rozkoší a slovy plnými lásky, kterou si ti dva navzájem vyznávali. Uspokojovali se navzájem. Jasně, že Bill bude ráno rozbolavělý, hlavně potom, co na něm jezdil dokonalými a pomalými pohyby, ale všechno to stálo za to, když se třel proti Georgovu svalnatému tělu. Prohnul se v zádech, když dosáhl orgasmu. Navíc Georg byl dobrý milenec a věděl, jak ho uspokojit.
„Kurva, miluju tě,“ podařilo se Billovi říct, když se jeho dech konečně vrátil do normálu. Jeho hruď pokrývala tenká vrstva potu a on cítil, jak ho k sobě přitahují dvě silné paže a zezadu jej objímají. V srdci ucítil vinu, když ta dvě slova řekl. Byla to automatická věta, a čím více o tom Bill přemýšlel, tím méně věděl, jestli toho muže, nebo to, co právě dělali, miluje.
Zavřel oči a cítil, jak jej svírá v hrudi, když ho Georg drží v náručí a nemá o ničem ani ponětí. Bill musí spravit svůj vztah a zapomenout na svého šéfa. Není žádná jiná možnost. Musí být s Georgem a musí na tom pracovat.
Druhý den ráno nebylo pro Toma překvapením, když mu Dunja oznámila, že mladý stážista volal, že je mu špatně a není schopný přijít do práce. Ani nápad, že by Tom uvěřil jeho trapné výmluvě. Ne, když byl den předtím v pohodě, ne, když měl Tom za sebou blbou noc, a přesto přišel do kanceláře. Předstíral, že se nic nestalo pro dobro svých klientů.
Byl v kanceláři zamčený asi 10 minut, a pak zavolal Dunje, aby sehnala Davida Josta a poslala ho do jeho kanceláře. Tom měl plán a Jost byl na to ten pravý muž. Ten malý bastard věděl, jak dělat věci diskrétně, ale samozřejmě v mezích zákona.
„Půjdeš na tuhle adresu a chci, abys mě informoval o všem, co se bude dít kolem tohohle kluka,“ řekl Tom, jakmile muž prošel jeho dveřmi a zavřel za sebou. Tom mu ukázal Billovu fotku. Nevěřil jeho výmluvě o tom, že je nemocný, ale musel zjistit, co se opravdu děje. Měl pocit, že z toho bude mít tak trochu zvrácenou radost, pokud zjistí, že se Bill před ním schovává. „Budeš mě průběžně informovat a podle toho, co mi řekneš, dostaneš další instrukce,“ pokračoval Tom a podával Jostovi mobilní telefon, aby mohli mezi sebou komunikovat. Tom měl v tu chvíli pocit, že konečně přijde na to, co to všechno znamená, a Jost je ten, kdo tu práci vykoná.
Jakmile budík zazvonil, Bill udělal to nejlepší, co dokázal, aby zněl nemocně, a zavolal do Trümperovy kanceláře. Omlouval se Dunje, že nemůže přijít do práce, protože mu je hodně špatně. Věděl, že je dobrý herec a Dunja vypadala, jako by se o něj bála. Bill se cítil provinile, ale bylo to pro jeho dobro.
Odkašlal si a vyhledal další číslo. Věděl, že je to podlé, ale musel to udělat, aby zachránil vztah s Georgem. Ruka se mu trochu třásla, když vytáčel číslo.
„Haló?“ Připravil se Bill. „Dobré ráno, volám kvůli Georgovi Listingovi. Ne, momentálně nemůže mluvit. Stala se rodinná událost, která vyžaduje, aby byl dnes mimo město. Bohužel, nebude schopný dnes přijít do práce. Ano, rozumím tomu, jak důležitá jeho přítomnost je, ale jeho rodina na něj spoléhá. Jeho partner Bill Kaulitz. Věřte mi, zítra ráno tam bude. Děkuji moc, že to chápete. Přeji hezký den.“
„Nemůžu uvěřit, že jsem to právě udělal,“ pomyslel si Bill a položil telefon. Právě lhal šéfovi svého přítele. Mohl vynechat jeden den. Cítil se blbě, ale spolkl svůj pocit a rozešel se zpátky do ložnice. Vypnul Georgův budík. Vypadal tak klidně, když spal. Bill mu to chtěl dopřát a nechat ho odpočívat tak dlouho, jak bude potřebovat. Odešel do kuchyně, aby připravil jídlo na to, co plánoval.
Neměl ani ponětí, jestli ten den půjde podle plánu.
„Do prdele, Bille!“ ozýval se hlasitý křik po jindy tichém apartmánu, zatímco Georg běhal po bytě. Skoro vrazil do svého přítele. Co se ksakru stalo a proč je Bill doma? Sakra, proč on je pořád ještě doma?
„Geo, uklidni se. Způsobíš si infarkt,“ řekl Bill a utřel si ruce do utěrky. Natáhl se pro jeho ruku. Bylo jasné, že mu bude mít co vysvětlovat.
„Jak se mám uklidnit? Proč jsi mě nevzbudil, abych mohl jít na šichtu? Proč mi nezvonil budík a proč ty nejsi na praxi?“ střílel Georg jednu otázku za druhou, byl zmatený. Musel zkontrolovat i kalendář, aby se ujistil, že si nepopletl dny. Bylo správné datum a byli uprostřed týdne.
„Dneska do práce nemusíš a já taky ne. Připravuju hodně jídla a užijeme si spolu krásný den. Jen my dva. Není to dobrý nápad? Jen my, budeme celý den dělat, cokoliv chceme.“ Řekl Bill sladce. Znělo to lákavě, ale Georg nemohl hodit za hlavu svou absenci v práci.
„Co tím myslíš? Bille, moje přítomnost v nemocnici není žádný vtip. Musím tam být! A ty musíš být na své praxi, abys mohl odmaturovat.“ Stěžoval si Georg a všiml si, jak se Billova natěšenost změnila ve smutek. Povzdychl si a cítil se jako idiot. „Je to opravdu dobrý nápad, Billi, ale nemůžu se jen tak neukázat v práci. Ani ty ne. Oba za to můžeme nést následky,“ snažil se mu vysvětlit a držel Billa za ruku. Věděl, že Bill bude potřebovat něco víc, aby mu odpustil, když zničil jeho iluze o společně stráveném dni.
„Volal jsem za tebe, abys mohl mít volno, a zavolal jsem i na praxi. Omlouvám se. Myslel jsem, že se ti to bude líbit.“ Omlouval se Bill a cítil se zklamaně. Bylo možné, že se jeho přítel změnil a on si toho nevšiml? Nebyl už pro něj dostatečně dobrý?
Georg si povzdechl a cítil se ještě víc jako idiot. Jeho přítel tohle všechno naplánoval, pracoval na tom a Georg by si to měl nechat ujít jen kvůli práci, ze které už je omluvený? „Omlouvám se, neměl jsem ani ponětí. Odpusť mi, zlato? Slibuju, že nebudu znovu vyšilovat. Můžeme dělat, co chceš, slibuju. Jen… jsi mě překvapil, okej? No tak, pojďme se připravit a jít ven.“ Povzbuzoval Billa a usmál se na něj. Byl rád, že se na jeho tváři objevil malý úsměv.
„Pane? Jsem na té adrese, kterou jste mi dal. Žádná známka, že by někdo odchá… počkejte, tady je ta osoba, o které jste mluvil,“ řekl Jost do telefonu, který mu dal jeho šéf. Sledoval černovlasého chlapce, který vyšel z budovy s taškou na rameni následován dalším mužem, který nesl těžší věci. „Je s ním ještě někdo další, menší muž s hnědými dlouhými vlasy, ale je mužný.“
„Skvěle, Davide. Sleduj je a informuj mě o všem, co uvidíš. Budu ti říkat, jak postupovat krok po kroku. Udělej tu práci dobře a dostaneš slušně zaplaceno.“ Tom chodil po kanceláři tam a zpátky, díval se z okna své kanceláře na město. Ještě si vyměnili pár slov a pak zavěsil telefon.
„Věděl jsem, že mi lžeš, Kaulitzi. Uvidíme, jak se tvoje malá eskapáda vyvine.“ Řekl Tom do prázdna a strčil si telefon do kapsy. Ušklíbl se. Dneska bude zábava a ten kluk se naučí, že mu bude lépe s Tomem než s nějakým nepříjemným hobitem, se kterým je na rande.
autor: Darkness069
překlad: Danny
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 23
Docela se bojím co vyvede Tom Billovi.
Tohle je jedna z povídek, u kterých jsem si řekla, že počkám, dokud nebudou dopsané, protože to je kolikrát nervy drásající čekán na další a další díly. Nicméně, nevydržela jsem to.
Ten způsob jakým se chce Tom Billovi dostat do kalhot je strašný a mám obavy o to, co se stane, až se mu to povede, protože se mu to povede. Bill pro něj má slabost – i když zatím ne pro jeho osobnost, rozhodně touží po Tomovi fyzicky (kdo by se mu divil). A i když to vypadá, že Tom jej chce jen do postele, jsem přesvědčená, že si brzy uvědomí, že chce i něco víc, něco, co zatím očividně ještě nezažil. Já jen doufám, že to udělá tím správným způsobem a neodežene od sebe Billa nadobro…
Díky za skvělý překlad 🙂
Ten Tom je psychopat. Toto nedopadne dobre.