autor: Darkness069
„Vidíš? Byl to dobrý nápad. Je pěkný den a byla by škoda ho trávit v kanceláři. Být vystresovaný a hysterický.“ Komentoval s úsměvem Bill, který šel po boku Georga. Stále viděl na svém příteli, že je vystresovaný, protože zatáhl práci, ale věděl, že to oba dva potřebovali. Pro sebe a jejich vztah. Bill to potřeboval.
Den byl skutečně hezký, a oni chodili po městě prozatím bez jasného cíle. Samozřejmě, že Bill chtěl jít do parku na oběd, ale kdo řekl, že se nemohou podívat po nějakém oblečení ve městě nebo na nějaká zvířátka? No, zverimex byl horší možnost kvůli Georgově alergii na psy. Bill si přál, aby si mohli jedno z těch roztomilých zvířátek adoptovat, ale musel je obdivovat jen zdálky.
David pár sledoval a informoval svého šéfa o všem, co vidí. Jasně, že ho nezajímala nějaká štěňata, ale šéf mu řekl, ať mu oznamuje vše, jestli chce dobře odvést svou práci, a dobře odvedená práce znamenala velkou odměnu na jeho výplatnici. David chtěl dobrou výplatu. Co ale nevěděl, že informace, které mu dává, bude moct jeho šéf použít v budoucnosti.
Čím více podrobností Tom dostával, tím více se úšklebek na jeho tváři zvětšoval.
„Nemáš náladu na něco zábavného?“ Navrhl Bill svému příteli, zatímco ukazoval na fotokabinku u vchodu do obchodu. Když spolu začali chodit, dělali hodně věcí jen tak pro zábavu, ale tenhle čas postupně mizel, aniž by tomu věnovali pozornost. Bill si právě uvědomil, jak moc se jejich vztah změnil proti dřívějšku. Ale Bill věděl, že tam stále ještě musí být nějaké kouzlo a byl odhodlaný ho znovu najít. Dneska bude dobrý den.
„Co teď, Billi?“ zeptal se Georg, který předstíral, že je unavený a znechucený, i když ve skutečnosti se dobře bavil jako už dlouho ne. Bylo pěkné vidět svého přítele znovu s tou životní jiskrou a nadšením, které mu tak moc chybělo. Věděl, že praxe jeho přítele ničí, a vidět ho v tak dobré náladě znovu bylo, jako nadechnout se zhluboka po mrazivém dni. Absolutně osvěžující a hezké.
„Prosím, prosím, prosím. Pojďme dovnitř a uděláme si nějaké společné fotky?“ škemral Bill a nahodil výraz smutného štěněte. Doufal, že to bude stačit, aby svého přítele přesvědčil. Skoro poskakoval na místě, jak byl nadšený, protože to zkoušeli jen jednou, a to když šli na karneval na prvním rande. Klišé, ale tak zábavné.
Georg chvíli přemýšlel a sledoval svého přítele. Předstíral, že nechce dělat tak dětinské aktivity, ale nakonec se usmál a vzal svého přítele za ruku. Táhl ho k fotobudce. Samozřejmě, že se bude snažit naplnit každé jeho přání. Šťastný Bill znamenal dobrý vztah, a to taky znamenalo, že kretén jménem Trümper bude od jeho lásky co nejdál.
O čtvrt hodiny později Bill s Georgem odcházeli s černobílými fotkami v rukou. Šli směrem do parku, a zatímco černovlasý kluk se nad fotkami rozplýval, druhý muž jen přikyvoval a řekl sem tam pár slov. Nesli si s sebou jídlo a Georg v duchu svého přítele obdivoval. Něco na Billovi bylo jiné, ale on nemohl přesně určit co. Nevěděl, jestli je to dobrá nebo špatná věc.
A znovu si ani jeden z nich nevšimli muže skrývajícího se za novinami, který sledoval každý jejich krok a neustále s někým telefonoval.
„Ne, potřebuju, abys sem dostala Schmidtovou. Je to profesionálka a já chci, aby svědčila v mém případu. Dostaň ji sem, ať je kdekoliv, i kdybys jí měl zaplatit letenku, a nevolej mi, dokud to neuděláš.“ Řekl Tom naštvaně do telefonu. To bylo poprvé, co měl Tom problém kontaktovat někoho, koho potřeboval do svého případu, a začínalo mu to jít na nervy. Ta žena byla bojovník za rovná práva na výchovu dětí, a to navzdory sexualitě rodiče, a byla dobře známá díky svým knihám. Tom chtěl, aby u soudu svědčila, a on měl tak lepší šanci pro ženu a její děti.
I přes práci na případu dostával zhruba každých deset minut od Davida informace, a sděloval mu, jak má postupovat. Bylo to podlé, ale Tom plánoval, jak Billovi zničí rande a ukáže mu pravé barvy jejich vztahu. Chtěl mu ukázat, že je plný chyb a že by mohl mít něco lepšího, kdyby byl s Tomem. Nikomu by to nepřiznal, zatím ne, ale Tom chtěl toho kluka na víc než jen sex a jednu noc. Chtěl něco hlubšího, smysluplnějšího. Z pouhého pronásledování se to změnilo na něco víc. Mnohem víc.
Tom neměl ani ponětí, kdy se ta změna udála.
„Pane, právě přišli do parku a usadili se pod stromem, vytahují jídlo z tašky.“ Jostův hlas byl v telefonu zřetelný, když o patnáct minut později informoval svého šéfa o tom, co vidí. Následoval pár do parku, kde se rozhodli mít malý piknik. Černovlasý kluk vypadal trochu mimo, jako by byl ztracený ve svých myšlenkách.
„Jo? Ujisti se, že ten jejich piknik bude stát za nic. Čím víc uspěješ, tím větší budeš mít odměnu.“ Tomovi tahle magická slova stačila, aby věděl, že práce bude vykonána dobře. David Jost udělá pro peníze cokoliv. Jasně, že věděl, že je to podlé, ale v lásce a válce je dovoleno vše, ne?
„Viděl jsem to na internetu, má to být dobré a zdravé, takže si nemůžeš stěžovat.“ Řekl Bill svému příteli a nabízel mu jídlo, zatímco se v duchu modlil, aby mu to chutnalo. Bylo to poprvé, kdy udělal něco takového, a chtěl, aby to Georgovi chutnalo. Nebylo jídlo vždy cestou k srdci? Aspoň to každý říkal, a Bill se potřeboval ujistit, že on a Georg mají stále srdce toho druhého.
Georg opatrně zkoumal jídlo, které mu bylo nabídnuto. Snažil se zjistit, co to je. No, bude muset věřit svému příteli, i kdyby mu z toho mělo být špatně. Aspoň že je doktor a ví, jak se s tím případně vypořádat. Když si jídlo konečně vzal a ještě ho chvilku studoval, všiml si Billova doufajícího pohledu. Rozhodl se risknout a jídlo zkusit.
Vůbec mu to nechutnalo.
Na první pohled to vypadalo jako rýže, ale nebyla. Vypadalo to jako těstoviny, ale taky to být nemohly. Co to potom, ksakru, jedl? Byl typ člověka, který měl rád určitá jídla, a byl na ně zvyklý a ne… to, co měl před sebou.
„Nechutná ti to?“ Přerušil jeho myšlenky Bill. „Říká se tomu kuskus, má to být exotické a chutné, taky velmi romantické.“ Řekl a sklopil pohled. Podařilo se mu už zkazit pěkný den pro ně dva? „Promiň, nemusíš to jíst.“
„Uhm, ne ne… je to jen… nečekané. Nemyslel jsem si, že přijdeš s něčím takovým.“ Řekl Georg rychle a stále sledoval svůj plný talíř jídla. Bill do toho vložil tolik úsilí, tak by mohl sebe a svůj žaludek pro jednou obětovat, že? Nechtěl, aby se Bill cítil špatně.
Bill chvíli sledoval svého přítele, nebyl přesvědčený Georgovou výmluvou. Ale oba do toho dávali úsilí a on si nemůže stěžovat. Nemá na to právo. Bill si taky naložil a byl připravený jíst. Rozuměl Georgovu odporu, protože to jídlo vypadalo divně, ale nebyl to adrenalin? Podle jeho názoru riskovali trochu život.
Ale vážně to nechutnalo tak špatně. Rozhodl se, že Georg je jen moc vybíravý.
Čeho si ale nevšimli, bylo to, že se David Jost chystá k prvnímu kroku, jak zničit jejich rande. Pár kluků zatáhlo školu a namísto toho se rozhodli hrát si s vodními pistolemi. Byli už od hlavy až k patě mokří. Zavolal si jednoho k sobě a nabídl mu 5 euro, když půjde k těm dvěma a postříká je, ale nesmí prozradit, kdo a proč ho platí, a nesmí se o něm vůbec zmínit. To samé udělal i s druhým klukem. David se schoval za strom a sledoval to zdálky, aniž by ho někdo odhalil.
O chvilku později si začali mladí kluci hrát s vodními pistolemi blíže k páru, který neměl o ničem ani ponětí. Ušklíbli se na sebe a přikývli na souhlas. Zatímco byli oba starší muži zaneprázdněni jeden druhým, mladší chlapci na ně začali se smíchem stříkat vodu, ale přestali hned, jakmile uviděli naštvané tváře. Když se starší z obou mužů zvedl, se smíchem se dali na úprk, přestože byl muž zastaven svým hubeným, téměř žensky vypadajícím přítelem, který si stěžoval na své mokré oblečení.
Jost se ušklíbl a z místa, kde se schovával, zavolal svému šéfovi, aby mu oznámil, co se stalo.
„Zkurvená děcka, mám zničené tričko i vlasy!“ stěžoval si Bill a ukazoval na mokré triko, které se mu lepilo na tělo. Co se to dneska, sakra, dělo, že nemohl mít ani rande se svým přítelem? Musel to být osud, který šel proti nim nebo tak něco.
„Debilní spratci. Jako by neměli lepší věci na práci,“ stěžoval si Georg a snažil se vzpomenout, proč si nevzal bundu. Nejen pro sebe, ale aspoň pro Billa, aby byl za milého přítele a mohl mu ji nabídnout. Stejně jako Billovo, i jeho tričko bylo mokré, a rovné vlasy měl smáčené.
Bill si povzdechl a znovu se usadil, snažil se ignorovat ne zrovna pohodlné mokré oblečení. „Aspoň že jídlu se nic nestalo. Musíme vidět i světlé stránky, že?“ Zeptal se nadějně Georga. Opravdu se tvrdě snažil, aby se mohli vrátit zpátky ke svému rande. Bill byl odhodlaný dokázat, že jeho vztah je dobrý a nepotřebuje nic, co mu Tom Trümper nabízí. Jediná otázka, která visela ve vzduchu, byla: koho se snaží přesvědčit? Ostatní, nebo sebe?
„Jasně, jasně… ta úžasná světlá stránka.“ Sedl si znovu Georg a přikývl. I tráva pod nimi byla mokrá a Georg byl přesvědčený, že musí dát prát ihned, jakmile dorazí domů, místo toho, aby zachraňoval lidské životy a dělal operace. No, aspoň byl s Billem a jeho přítel nebyl se stupidním Trümperem. Bastardem s penězi, který se snaží vzít mu jeho přítele.
Jost se zarazil, když si znovu sedli. Vytáhl telefon. „Šéfe? Ti kluci je totálně zlili a oni jsou nasraní, ale pořád pokračujou v jídle.“ Řekl a zíral na pár, který v tichosti jedl. „Ne, nemluví, jen jedí. Absolutně jistý, nemají ani ponětí, že jsem je poslal já,“ pokračoval. Na konci hovoru byl Tomem pochválen a měl se dál snažit. Povzdechl si a rozhlížel se po okolí, co by mu mohlo pomoct. Na moment uvažoval, že vosy by mohly být blízko stromu, ale to by bylo až moc zlé. Jeho odpověď zaštěkala na auto, které projíždělo. Pes, který nikomu nepatřil a neměl co k jídlu, zatímco páreček na trávě měl jídla až dost. Perfektní.
Jen kdyby věděl, co svou malou akcí způsobí.
Bez toho, aby si David uvědomil, jak nebezpečné to může být, zavolal si psa k sobě. Byl rád, když viděl, jak k němu zvíře běží a vrtí ocasem. Byl to milý pes a nesnažil se ho kousnout. Oh, tohle bude jednoduché.
David vzal psa opatrně blíž k páru, aniž by byl viděn. Nemohl si dovolit být odhalen, protože ho ten kluk viděl v kanceláři, což by znamenalo, že ho pozná i teď. David musel být maximálně opatrný, nebo bude v pořádném průšvihu.
Jakmile se přiblížili k páru, pes zvedl hlavu v jejich směru. Jost věděl, že cítí jídlo. Pustil zvíře a sledoval, jak k nim rychle běží. Dorazil mezi ně a kroutil ocasem. Psovi bylo jedno, že ti dva mají rande. Jediné, co ho zajímalo, bylo jídlo, a to bylo všechno.
David stál za keřem a celou situaci pozoroval.
„Hej, to je naše jídlo. Kdo si myslíš, že jsi? Hledal jsem několik hodin, jak ho udělat!“ stěžoval si Bill. Byl překvapený nečekaným vyrušením jejich dokonalého rande. Snažil se psa odehnat od jídla. „No tak, to je jídlo pro lidi, běž si sehnat svoje.“ Kňoural a jako odpověď mu byla olíznutá tvář. A pak následovalo další a další olíznutí a Bill se smál a na chvíli zapomněl na to, že byl jejich piknik opět zničen. „Hej, nedělej to, mám na sobě makeup. Oh, ty si chceš hrát, co? Kdepak máš páníčka? Aww, ty jsi tak sladký pes.“
Bohužel, taky zapomněl na alergii svého přítele.
Když k nim pes přiběhl, Georg byl příliš roztržitý na to, aby stačil cokoliv říct, dokud nebylo pozdě. Když psa zpozoroval, byl až moc šokovaný, než aby dokázal smysluplně jednat. S děsem sledoval, jak se zvíře dostalo mezi něj a jeho lásku, zaútočil na jejich jídlo, zatímco se ho Bill nijak zvlášť nesnažil odsud dostat. Brzy se jeho oči začaly červenat a zalévat slzami tak rychle, že je ani nestihl utírat. Hrdlo se mu svíralo a on věděl, co přijde dál. Dýchací problémy, hodně vážné. Už teď měl problém, aby dal dohromady slova. „B-Bille… d-dostaň ho… odsud… pryč!
Ztrápená slova upoutala sice Billovu pozornost, ale hned mu nedošlo, o co jde. Téměř se na svého přítele neotočil, aby se na něj podíval, ale nakonec mu letmý pohled stačil. „Podívej, Geo, není on úžas… panebože Geo!“ Hravý hlas se změnil na vystrašený. Georgova normální tvář se měnila v zarudlou a každou sekundou popadal dech. Snažil se servat si tričko z krku. Nemohl se ani dostat k tomu, aby se opřel o strom, a Bill mu to dělal jen horší. Jak mohl zapomenout na strašnou alergii, kterou jeho přítel měl?
Jak nejrychleji Bill mohl, zvedl se ze svého místa, a zatímco si držel psa blízko sebe, snažil se odejít co nejdál od svého přítele. Ještě nikdy neviděl alergickou reakci, jen o ní slyšel, a byl vystrašený k smrti z toho, co se dělo před jeho očima. Nevěděl, co má dělat. „Prosím, někdo! Pomoc prosím!“ Začal Bill křičet, aby upoutal něčí pozornost. „Prosím, můj přítel umře. Nevím, co mám dělat.“ Volal a ukazoval Georgovým směrem, který se snažil dýchat, teď už aspoň dál od psa.
„Co se stalo?“ zeptal se muž a z kapsy vytahoval drahý telefon. Volal okamžitě záchranku. Bill ani nad tím nebyl schopen přemýšlet, jak vystrašený byl.
„T-ten pes… přišel k nám a on je alergický.“ Řekl Bill a stále držel psa ve svém náručí, aniž by si to uvědomil. Ani nevnímal, jak se pes chvěl a packou do něj dloubal, aby ho pustil zpátky na zem.
O pět minut později přijela záchranka, aby vzala Georga do nemocnice, ale Billovi nebylo dovoleno jet s ním. Poslední věc, kterou mohl vidět, bylo, jak jeho příteli záchranáři nasadili masku a okamžitě ho naložili do sanitky. Zeptali se Billa, co se stalo, ale protože stále držel psa, nebylo mu dovoleno nastoupit. Přikázali mu, aby se zbavil oblečení a vydezinfikoval se předtím, než půjde Georga navštívit. Bill párkrát popotáhl a odstoupil zpátky. Sledoval, jak sanitka odjíždí směrem do nemocnice. Ironické, tam, kde byl Georg zaměstnaný. Jeho slova nebyla nikým vyslyšena. Objal se. „Omlouvám se, Geo. Nevěděl jsem, že tohle rande přinese tak moc potíží. Prosím, prosím, neumírej.“
David Jost vytáhl telefon z kapsy chvějícími se prsty. Byl šokovaný potom, co se právě odehrálo.
„Uhm, šéfe? Mám špatné zprávy…“
autor: Darkness069
překlad: Danny
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 25
Bože, Tom mi připadá jako totální psychopat. Přeci si nemůže myslet, že když Billovi takhle ublíží, tak ho pak dostane?..
To je hrozné co je Tom schopný udělat jen aby dostál co chce.
Podla mna to tom nerobi len kvoli tomu aby im znicil rande. Urcite to robi aj kvoli informaciam ktore potom moze vyuzit v prospech seba. 🙂 bude velky milovnik psov pred billom, ked vie ze jeho priatel ma alergiu, vymysli este rafinovanejsi piknik, a tak dalej.