autor: elvisfan
Bill seděl naproti svému nevlastnímu otci s talířem vegetariánských chilli sýrových hranolek mezi nimi a se stejnými spikleneckými úsměvy na rtech.
„Kdyby se Caroline ptala, měl jsem něco zdravého,“ řekl mu Gordon.
Bill se ušklíbl, zatímco se pustil do toho božského pokrmu. „Dohodnuto.“
Po nějakou dobu jedli v tichosti, během čehož byl Gordon překvapený, jak ´opravdově´ to chilli chutná. Zrovna si nechali dolít pití, když se rozhodl načít důvod Billovy nečekané návštěvy domova.
„Chceš o tom mluvit?“ Odvážil se zeptat.
Bill zíral na jídlo ve svých rukách a poté vzhlédl ke svému nevlastnímu otci. „Je to těžké, víš?“ Řekl smutně. „Všechno mi ho připomíná, dokonce i metro. Dneska ráno jsem viděl, jak se někdo nastěhoval do jeho starého pokoje a málem jsem se uprostřed chodby rozbrečel. Já vím, že je to teprve pár týdnů, ale… nikdy předtím nebylo tak těžké se přes nějakého kluka dostat, víš?“
„No, já jsem se s Tomem nikdy nesetkal,“ odpověděl Gordon. „Ale pokud můžu soudit podle tvého hlasu po telefonu, kdykoliv jsi o něm mluvil, pak Tom byl…“ naklonil hlavu ke straně, jak zvažoval svou odpověď, „mnohem důležitější, než ostatní kluci, se kterými jsi chodil.“
Bill přikývl. „To byl.“ Olízl si trochu chilli z palce a nahrbil se. „Pořád je,“ dodal. „A já vím, že když s ním mluvím, bude to jen o to déle bolet, ale…“
„Ty s ním pořád mluvíš?“ Gordon zavrtěl hlavou. „Bille…“
„Já vím!“ Bill se napil a pak okusoval konec svého brčka. „Je to příšerný nápad, a Gustav s Andym na mě pokaždé jen zamračené zírají, když vědí, že s ním mluvím, ale… Já s ním pořád chci mluvit.“ Zamračil se. „I když v poslední době jsou naše rozhovory čím dál kratší.“
„Bude se ženit, Bille,“ připomněl mu Gordon. „A je mi líto, že to musím říct, ale nejspíš ho už nikdy znovu neuvidíš. Zůstávat s ním v kontaktu je prostě… kruté, jak pro tebe, tak i pro něj. Taky je to naprosto neuctivé k jeho snoubence, i když hádám, že to je spíše Tomův problém než tvůj.“
„Jakmile se ožení, už spolu mluvit nebudeme,“ pověděl mu Bill. „Na tom už jsme se dohodli.“ Zamračil se, když ta slova skutečně uslyšel, jakmile je vyslovil, a rozhodl se, že se mu nelíbí, jak zní.
„Jak jde všechno ostatní?“ Zeptal se Gordon. „Přednášky jsou v pohodě?“
„Všechno jde skvěle,“ usmál se Bill. „Ale už se těším na léto, až začnu se stáží.“
Gordon přikývl. „Budu do té doby muset přijet do města, abychom ti našli byt.“ Zasmál se. „Ale nic nóbl. Žádné střešní apartmá.“
„Vážně?“ Bill zůstal zírat. „Já myslel… že si prostě budu muset najít něco, co si zvládnu zaplatit sám.“
„Bille, opravdu doufám, že jednou nastane chvíle, kdy nebudeš tak šokovaný, kdykoliv ti jen nabídnu, že pro tebe udělám něco hezkého.“ Gordon si slíznul z prstů chilli a sýr, a pak si zapřel paže o stůl. „Já vím, že od té doby, co tvá máma zemřela, jsme si nebyli moc blízcí, a jsem rád, že se to začíná měnit.“
Podal Billovi ubrousek, když spatřil v jeho očích slzy.
„Možná jsem nijak nepřispěl ke tvému stvoření,“ usmíval se Gordon, „ale považuju tě za svého syna od tvých čtyř let a mám tě rád stejně tak moc, jako tě měla ráda Simone.“ Bill otevřel ústa, ale uniklo mu z nich jen tiché kníknutí, než se rozbrečel. Gordon mu omluvně podával víc ubrousků. „Možná jsme měli na jeden večer až příliš emocionální konverzace,“ rozhodl se Gordon. Bill se přes slzy usmál a s přikývnutím si otíral tváře. Pak se napil a s hlubokými nádechy a výdechy se pomalu začínal uklidňovat.
„Po cestě domů se budeš muset někde zastavit a koupit si žvýkačky nebo tak něco,“ zavtipkoval. „Nechceš, aby Caroline ucítila tvůj chilli dech.“
Gordon zavrtěl hlavou. „Tohle je chlapská noc,“ řekl. „Caroline zůstala u sebe doma.“
Bill se zamračil. „Caroline s tebou nebydlí?“ Zeptal se. „Ale je tam pořád.“
„Hádám, že asi je,“ usmál se Gordon. „Má klíče, ale oficiálně se nenastěhovala.“ Na chvíli se odmlčel a zblízka si prohlížel mladého muže usazeného naproti. „Co bys na to řekl?“ Zeptal se. „Kdyby se Caroline nastěhovala.“
Bill pokrčil rameny. „Nemám nic proti,“ odpověděl. „Stejně tam moc často nejsem.“
Výraz na Gordonově tváři Billovi napověděl, že doufal v definitivnější odpověď.
„Mám Caroline rád,“ řekl. „Je opravdu milá, a je skvělá kuchařka… a… tak nějak si myslím, že ona je ten důvod, proč spolu my dva v poslední době vycházíme lépe.“
Gordon přikývl. „To je,“ odpověděl upřímně. „Většinu našeho prvního rande jsme strávili mluvením o tobě.“
„A ona i tak souhlasila s druhým rande?“ Rozesmál se Bill. „Jak dlouho jste vůbec vy dva spolu?“
„Od července.“ Bill se usmíval nad šťastnou jiskrou v očích svého nevlastního otce.
„Já vím, že osm měsíců není moc dlouho, ale…“ Gordon pokrčil rameny. „Začíná to být pěkně vážné.“
Bill přimhouřil oči. „Jak vážné?“ Zauvažoval nahlas.
Gordon zaváhal, a náhle se Billovi nebyl schopný podívat do očí. „Přemýšlím, že bych ji požádal o ruku.“ Bill zalapal po dechu a Gordon k němu konečně vzhlédl. Postupně se Billův šok proměnil v malý úsměv.
„Udělej to.“
***
Gustav momentálně ignoroval dívku vedle sebe a naklonil se k Andymu. Spolu pozorovali Billa a kluka, se kterým tancoval.
„Myslíš, že do toho půjde?“ Uvažoval Andy.
„To by měl,“ odpověděl Gustav. „Dokonce jim i dovolím využít můj pokoj. Bill vážně potřebuje sex.“
Bill myslel na to samé. Tělem mu koloval alkohol a kolem něj blikala světla klubu. Oči měl jen napůl otevřené a ruce měl omotané kolem krku svého partnera. Jak že se to jmenoval? Aaron? Adam? Zazubil se, když ucítil dlaně klouzající po svém pozadí a naklonil hlavu, když se druhý muž naklonil blíž. Bill se mu otevřel a jeho ústa byla zaplněna zvědavým a dožadujícím se jazykem. Bill se k němu přidal a škádlil druhého muže kuličkou ve svém jazyku. Jeho sten nebyl slyšet přes hluk v klubu a on se přitiskl blíž, jak ty pevné ruce stiskly jeho boky.
Odtrhli se od sebe z nedostatku kyslíku a Bill byl překvapený, když vše kolem něj bylo náhle zamlžené. Jeho tajemný muž jej ostražitě sledoval a Bill si uvědomil, že brečí. Oči se mu rozšířily, jak zíral na druhého muže – jak že se to k čertu jmenoval? – a neohrabaně od něj couvnul, ignoroval přitom naštvané pohledy lidí, do kterých během toho vrazil. Náhle vzlykl, otočil se a vyběhl ven z klubu.
Gustav s Andym celou tu věc viděli a následovali jej ven. Našli Billa kráčejícího po chodníku s telefonem u ucha.
***
„Tome, to jsem já.“
Tom zavřel oči při zvuku Billova vzlyknutí, zvuku, kterým sám sebe během celého dne týral.
„Miluju tě, vážně. Miluju tě, Tome, a chybíš mi a chci tě mít tady a já vím, že to je sobecké, protože tam máš celou zemi, za kterou jsi zodpovědný, a musíš se oženit a dělat malé prince a tak, ale já tě pořád miluju a nemůžu tě nechat jít! Je asi tak jedna ráno a já jsem venku v nějakém klubu, kam mě kluci odtáhli, a zrovna jsem se muchloval s nějakým klukem, ale jediné, na co dokážu myslet, jsi ty, Tome! A… já prostě… já nemůžu…“
Zvuk Billova pláče vymizel a ozval se další známý hlas.
„Čau Tome, tady Gustav. Jsme tady s Billem, který je právě teď tak trochu opilý a emocionální, a vezmeme ho zpátky na kolej. Bude v pořádku. Ehm… jo. Čau.“
Tom se ve svém křesle sesunul a zaklonil hlavu. Jedna ruka mu povadle visela podél boku, volně v ní držel sklenici whisky. Zhluboka vydechl a pevně zavřel oči, když se nedokázal zbavit představy zmučených a uslzených hnědých očí. Ozvalo se letmé zaklepání na dveře a Tom se rychle napřímil a odložil drink na stůl, když do místnosti vstoupila jeho matka.
„Nevyrušuji tě, drahoušku?“ Zeptala se jej.
„Samozřejmě, že ne.“ Tom pokynul k židli naproti. „Posaď se.“
Louisa si sedla a upjatě si složila ruce v klíně. Zdála se být nejistá a Tom si nemyslel, že by ji takhle už někdy viděl.
„Věřím, že možná mám řešení tvého… dilematu, Tome.“
Tom zvědavě pozvedl obočí. „Mého dilematu?“
„Ano,“ přikývla Louisa. „Dilematu známého jako Bill.“ Pozvedla své vlastní obočí nad synovým údivem. „Ano, vím, že jsi s ním stále v kontaktu a ne, nepovím ti, jak to vím. Takže… tento palác má 37 ložnic, jak sám víš.“
Tom se ušklíbl. „Ano, matko. Četl jsem turistického průvodce.“
„Pravděpodobně by se tenhle… Bill, cítil v jedné z nich pohodlně.“
Toma pomalu zasáhlo uvědomění a s rostoucím vztekem přimhouřil oči.
„Ne.“
„Johanna je rozumná dívka,“ pokračovala Louisa. „Jsem si jistá, že pokud budeš… diskrétní, a budeš i nadále plnit své manželské povinnosti, není důvod, aby ti neumožnila…“
„Ne, matko!“ Tom na svou matku snad poprvé v životě zvýšil hlas. „Nebudu Billa schovávat jako nějaké malé, špinavé tajemství, a stejně tak bych nikdy nepodvedl svou ženu!“
„Tyhle věci se takto řeší neustále, Tome.“ Louisa se zdála být stejně tak klidná, jako by mluvila o počasí. „Tvůj dědeček to tak dělal, dokonce i tvůj otec…“
„No, já to tak dělat nebudu!“ Zaburácel Tom. „Je mi jedno, jak… rozumná je moje žena! Budu Billa milovat otevřeně, nebo vůbec!“
„Pak na něj zapomeň, Tome!“ Vyštěkla jeho matka. „S tím mužem nemůžeš mít žádnou budoucnost. Jsi panovník této země a za dva dny se Johanna stane tvou ženou a tvou královnou. Tahle… osoba, se kterou jsi stále v kontaktu, je ti ničím, a nemůže ti být ničím. Skonči to! Okamžitě!“
Louisa se vyřítila z místnosti a práskla za sebou dveřmi. Tom zvedl ze stolu sklenici a vypil ji, cítil, jak jej tekutina pálí v hrdle. Hlasitě sklenici položil na stůl a frustrovaně si projel rukou skrz vlasy.
***
Následující ráno byl Georg zavolán do bratrovy kanceláře a unaveně se vláčel mnoha chodbami, dokud nedorazil na místo, jen aby byl požádán, aby počkal.
„Nechá mě někým vzbudit, aby mi vyřídil, že mě chce vidět, a teď musím čekat?“ Zabručel a díval se na spoustu asistentů svého bratra. „Nějaké tušení, o co vlastně jde?“
Dva lidé pouze pokrčili rameny a vrátili se ke své práci, ale třetí si prince významně prohlížel.
„Také požádal, aby byli co nejdříve shromážděni členové jeho rady,“ řekl.
O chvíli později se dveře rozletěly a objevila se v nich Johanna. Na nejkratší okamžik byl viditelný její vztek, než se dala dohromady. Hodila si svými dlouhými blond vlasy přes rameno a vyřítila se z kanceláře s hlavou vysoce zdviženou.
„Tohle by měla být zábava,“ zamumlal Georg. Vstoupil do bratrovy kanceláře a tiše za sebou zavřel dveře. „Tome, není dobré svou ženu naštvat ještě dřív, než se vůbec vezmete,“ řekl, když se posadil. „Tak co je to tak naléhavého, že to nemohlo počkat, až se sám probudím?“ Dlouze se zadíval na bratrovu tvář a ucítil, jak mu po zádech přeběhl mráz. „To, co se mi chystáš říct, se mi nebude líbit, že?“
autor: elvisfan
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
original
Že by Tom konečně sebral odvahu a udělal to, co měl udělat už dávno? Jistě, snažím se chápat jeho povinnosti jako následníka trůnu, ale sakra… má bratra! V době, kdy si nebyl úplně jistý Billem a vlastně ani sebou, jsem chápala, že vzdát se trůnu pro nějakého američana je blbost. A i potom, co zemřel jeho otec bylo hloupé zahodit svůj královský život jen tak zbůhdarma… jen mě dost překvapovalo, že o tom ani na chviličku neuvažoval… Zdá se, že se konečně rozhoupal…
Doufám ale, že se nepletu 😀
To stejně si myslím i já a doufám že máme pravdu.
Musela som si kuknúť pokračovanie. Jednoducho musela. Ale len som nakúpila, či sa mi moje predstavy splnili. Lebo toto už bolo moc. Tom má poslednú šancu zmeniť svoj život, než bude neskoro. Snáď urobí správne rozhodnutie. Ďakujem za preklad.
Tak dufam ze urobi presne to co si myslim a my vsetky to ocakavame!!!