autor: Darkness069
„Uhm, šéfe? Mám špatné zprávy…“
„Co, kurva, myslíš tím, žes málem zabil toho chlápka? Měl jsi jejich rande jen zničit, ne, kurva, někoho zabít!“ křičel Tom do telefonu na svého zaměstnance. Nemohl uvěřit tomu, co právě slyšel. Něco tak jednoduchého, jako je zničení pikniku, a ten neschopný idiot to obrátil na akci, kde jde o život. „Raději se modli, aby byl ten chlap naživu, nebo to budeš ty, kdo skončí mrtvý, slyšíš mě? A zapomeň na ten zasraný bonus, ty debilní idiote.“ Zanadával a položil telefon.
Tom měl velké nutkání hodit telefonem proti zdi, ale naposledy, když to udělal, těžce vysvětloval, co se stalo. Tentokrát praštil pěstí do zdi, jak byl nasraný a vytočený ze situace, která se otočila v naprostou katastrofu. Teď byl chlap v nemocnici a ten, kterého tak moc chtěl, byl najednou znovu mimo dosah. Proklínal všechna božstva nahoře, která nesla vinu na tom, co se stalo. Potřeboval dostat věci znovu pod kontrolu.
Tom věděl, že kvůli tomu, co se stalo, nepřijde Bill do práce ani následující den. Nenáviděl tu představu, a taky doufal, že nikdo neviděl Josta, jak k nim nahnal toho psa, zvlášť poté, co mu slíbil, že mu za to zaplatí. Jediná dobrá věc byla, že Tom znal Davida a věděl, že je dostatečný zbabělec na to, aby něco řekl, protože on je ten, kdo má v tomhle městě moc a mohl by mu pěkně zavařit, nejen vyhrožovat.
Skousl si ret a sedl si zpátky za stůl. Zavolal Dunje, aby mu nepřepojovala žádný hovor a bylo jedno, od koho bude. Taky jí přikázal, aby všechny jeho schůzky přesunula na zítra. Vymlouval se na případ, na který se musí soustředit, a proto nechce být rušen. No… z části to byla pravda, musel se soustředit na svou práci.
Tom se po zbytek dne zamkl ve své kanceláři a nedovolil nikomu vstoupit, a dokonce s ním ani komunikovat. Kromě Dunjy, která mu donesla jídlo, a když mu oznamovala, že odchází. Tom zůstal až do časných ranních hodin. Dojel domů, kde na něj čekal jen ustaraný pes, a jinak byl byt prázdný. Z nějakého důvodu si přál, aby na něj doma čekal nějaký člověk, který by se o něj bál a chtěl, aby se cítil lépe. Tohle byl ten pravý Tom Trümper, kterého nikdo neznal, protože to nedovolil. Už dávno se rozhodl takhle žít, a až teď začínal vidět ty následky. Povzdechl si a zalezl si do prázdné postele, aby se na chvilku vyspal předtím, než půjde znovu do kanceláře.
Tu noc si ale vůbec neodpočinul.
***
Brzy ráno Tom dorazil do kanceláře jako jeden z prvních. Zamumlal jen nesrozumitelné ahoj lidem, kteří už tam byli.
Přesně v devět hodin se ozvalo zaklepání na dveře. Dunja nakoukla a potichu za sebou zavřela, když vstoupila. Nevěděla, v jaké dnes bude její šéf a kamarád náladě. Včera vypadal pěkně napjatě a ona jej nechtěla otravovat. Chtěla dělat jen svou práci.
„Pane? Umm… ten stážista… Bill Kaulitz právě volal. Je v nemocnici a nebude schopný dnes přijít. Říkal, že se velmi omlouvá za nepříjemnosti,“ informovala ho Dunja a skousla si ret. Byl jí znám fakt, že po všech těch večerech má její šéf o černovlasého mladíka zájem a jako kamarádovi mu přála, aby on byl ten, koho Tom potřebuje. Měla Billa ráda a věděla, že by byl pro jejího šéfa dobrý, protože se staral a byl hodný.
Couvla o krok dozadu, když její šéf náhle zvedl hlavu. „Co se mu stalo? Řekl ti, proč tam je?“ zeptal se. Jeho hlas byl unavený. Snažil se uklidnit a připomínal si, že nikdo neví, že to může být kvůli tomu, co David Jost udělal, aby ho potěšil. Ne, nikdo o tom nemůže vědět. Byl jen paranoidní. A až moc se bál. Uvažoval, proč se ten kluk stal pro něj tak důležitým.
„Umm… říkal něco o tom, že se alergie vymkla kontrole. Oh a byl to nějaký Gregor nebo tak něco,“ snažila se Dunja vzpomenout, aby byla nápomocná. Věděla, že její šéf bude chtít co nejvíce informací. „Zněl hodně unaveně, chudák.“
Tom při těch slovech přikývl a mávl rukou. „Okej, můžeš jít. Zjisti, jestli je Schmidtová už na cestě. Pokud ne, donuť ji.“ Řekl a otočil se, aby našel nějaké složky. Tom měl práci a přemýšlel, jestli telefonát Billovi může počkat. Navíc měl vědět jen o tom, že dneska nepřijde do práce, ne o tom, co se stalo. To neznamenalo, že se nestará, přál si, aby Davida nežádal, aby něco takového udělal, protože to šlo všechno špatnou cestou. Lidi, kteří říkali, že aby šlo všechno perfektně, musíš si to udělat sám, měli nejspíše pravdu.
Tom si okusoval ret v místě, kde normálně měl svůj piercing. Zíral na hodiny, na svůj telefon a znovu na hodiny. Bylo už poledne a on měl problém se soustředit na svou práci. Údajně osoba, kterou potřeboval, byla v New Yorku, a bude to drahý a dlouhý let, který musí zaplatit, z čehož nebyl zrovna nadšený. I v kanceláři byla divná atmosféra a pochmurná nálada. Něco tu chybělo a on věděl, že to něco je Bill, který byl vždycky plný energie, měl vášeň pro případy… Tom ho chtěl zpátky.
Trvalo mu 10 minut, než se zamknul v kanceláři a natáhl se pro telefon, aby Billovi zavolal.
„No tak, vem to.“ Řekl Tom do prázdna, když telefon vyzváněl. Písmena BK mu blikala na obrazovce. Bylo tak frustrující, jak se stal závislým na mladším chlapci, který měnil atmosféru okolo něj a v kanceláři. Tomovi se to líbilo.
„Hej, Bille, kdo je TT? Volá ti.“
Ozval se neznámý hlas, který řval do telefonu. Tom zamrzl a znovu se podíval na obrazovku. Vytočil správné číslo, slyšel, jak ta osoba volá Billa a znal Billův hlas. Někdo mu ukradl telefon?
„Co? Dej mi to a nekřič, Georg potřebuje odpočívat. Je to Tom, dej mi to.“
Tom znovu zamrzl, tentokrát to byl Billův hlas v pozadí. Takže mu někdo vzal telefon a zvedl to za něj.
„Děláš si prdel? Proč ti volá? Promluvím si s ním.“ Ozval se znovu neznámý hlas. Co se tam ksakru dělo? Jediné, co slyšel v pozadí, bylo ‚Oomph!‘ „Takže vy jste pan Tom Trümper, ten dokonalý právník a ten, kdo ničí mého nejlepšího kamaráda? Proč ho nenecháte na pokoji? Proč mu voláte? Není vaše děvka, aby přiběhl, kdykoliv si zavoláte. Jasně, že je sexy, ale není pro vás.“ Řekla ta osoba s arogancí v hlase.
Mohl slyšet jasné: „Co to, kurva, děláš? Neříkej mu takové věci.“ Znělo to spíš jako kňourání. Pravděpodobně bylo někomu ublíženo a Tom si zaboha nemohl vybavit, kdo to ksakru byl, nebo proč byl napaden zničehonic, aniž by věděl, s kým mluví.
„Ty mě poslouchej, ať jsi, kdo jsi. Držíš v ruce věc, která není tvoje, a napadáš mě bez základu znalosti toho, kdo jsem. Takže předtím, než si tě najdu a zlomím ti nos, raději vrať ten telefon zpátky. Ty zmr…“ vyhrožoval Tom a telefon si držel blízko, ale byl přerušen hlubokých nádechem.
„Pane Trümpere. Já se velice omlouvám. Prosím, neposlouchejte ho, on neví, co dělá. Přísahám, že se bouchl do hlavy.“ Tentokrát promluvil hlas, který znal. Tom věděl, že mluví s Billem. „Proč se omlouváš tomu blbečkovi? … „Drž hubu, ty idiote! Pane Trümpere, Andrease ignorujte, přísahám, že si jen dělá srandu.“ … „Oh, takže teď je pro tebe pan Trümper, hm?“ Bill se bavil s ním, a zároveň se hádal s osobou na druhé straně. Slyšel zvuk zavírajících se dveří, který uzamkl tu osobu na druhé straně.
„Takže Andreas? Tvůj nejlepší kamarád, který se snažil dostat do VIP sekce, když jsme naposledy byli v Zimmeru? Působivé, opravdu. Má prořízlou pusu, možná potřebuje lekci nebo dvě.“ Řekl Tom a ihned se cítil lépe, když mluvil s osobou, se kterou chtěl, a ne s nějakým neznámým psychopatem. Povzdechl si a cítil, že se stále něco děje.
„Jo, má prořízlou pusu, ale je tady, když ho potřebuju, takže hádám, že to tím nějak nahrazuje.“ Řekl Bill a unaveně si povzdechl. Uvažoval, proč mu ten muž tak najednou volá, a navíc, proč on brání Toma před Andreasem, když za to není zodpovědný. Nejspíš proto, že věděl, že Tom má dvě tváře. Bill se snažil přesvědčit sám sebe, že je to kvůli tomu, že je Tom jeho šéf, ale věděl, že tak to není. Zatřepal hlavou a vrátil se ze svých myšlenek, když znovu uslyšel jeho hlas.
„Dunja mi říkala, že jsi v nemocnici. Co se stalo?“ zeptal se Tom, i když už to trochu věděl. Měl ale potřebu to slyšet od Billa. Cítil, že o tom ten kluk potřebuje mluvit.
„Dunja… oh bože, ta praxe… pane Trümpere, Tome, prosím, nedělej to ještě těžší, bylo to nečekané a ty víš, že tvrdě pracuju a ten případ mě zajímá, prosím, neříkej mému profesorovi, že jsem dneska ani včera nepřišel. Nenechá mě projít, prosím!“ Řekl rychle Bill a vzpomněl si, že pospíchal, když ráno volal, aby jim řekl, že dneska nepřijde.
„Kaulitz, chci vědět, co se stalo, a jestli jsi okej. To je důležitější než známky,“ přerušil ho Tom, byl překvapený tím, co říká, a jak svá slova myslí vážně. Dobrá věc byla, že si zamknul dveře kanceláře. Nechtěl, aby někdo viděl jeho jemnou stránku. Měl reputaci, kterou si musel udržet, a zvlášť teď, když příčinou toho všeho byl chlapec, který byl zadaný.
Bill si povzdechl, měl strach. Říct svému šéfovi pravdu znamenalo přiznat, že včera zatáhl, aby se mohl schovat a přinutil svého přítele jít s ním na rande, které skončilo špatně. Možná by mohl říct jen něco? „Umm… Georg se včera dostal do kontaktu se psem. Je alergický a… bože, bylo to tak strašné, Tome. Myslel jsem, že umře. Tak moc jsem se bál, nikdy jsem to neviděl.“ Řekl chlapec, zatímco v ruce svíral svůj telefon. Vzpomněl si, co se stalo, a cítil se ještě hůř, protože mu nebyl schopný pomoct.
„Ale ty jsi v pořádku? Nic se ti nestalo?“ zeptal se ještě jednou Tom, aby se ujistil. Cítil se provinile, když slyšel Billův lámající se hlas. Věděl, že část toho byla i jeho chyba. Nešlo to, tak jak plánoval.
„Co? Ano, já jsem okej. Bojím se o Georga. Je ve špatném stavu, probouzí se jen na malé chvilky. Jsem od včerejška v nemocnici,“ přiznal Bill unaveně. Něco ho píchlo v hrudníku, když si představil, že se ten dokonalý muž zajímá o něj. „Jsem v pohodě, jen hodně unavený.“
„Chápu.“ Řekl Tom jemně a představoval si únavu, kterou slyší v jeho hlasu. V duchu si nadával a cítil potřebu držet toho chlapce v náručí. Věděl, co to je, ale záměrně si to nepřiznal.
„Dobrá, nechci, aby byl můj stážista unavený. Odpočin si, prosím. Bille?“
„Nemyslím si, že můžu.“ Řekl po krátké pauze mladší chlapec. Bylo to opravdu dojemné, jak se o něj druhý muž staral, i když Bill věděl, že to nemůže být ten případ. Tom Trümper byl arogantní a nic jiného. „Nechci jít domů bez něj. Je to divný pocit a cítím se sám.“
„Vždycky můžeš jít ke mně domů.“ Nabídl Tom, aniž by o tom přemýšlel. Volnou rukou si plácl do čela, když si uvědomil, jak to znělo. Slyšel zalapání po dechu a věděl, co přijde dál. Bylo to celé nešikovné.
„Pane Trümpere, proboha, nemůžete teď myslet na sex? Můj přítel leží v nemocnici a vy se ptáte na takové věci. Bože, Andreas měl pravdu.“ Bill zasténal, byl naštvaný. Mohl vidět, jak se ten milý Tom splachuje do umyvadla.
„Za prvé jsem takhle nechtěl znít, můžeš tomu věřit, nebo nemusíš. Za druhé, co se stalo s tím, abys mi říkal Tome, Bille?“ Tom se nemohl nezeptat, kdy se vrátili k formálnímu oslovení. „Podívej, proč mi prostě neřekneš, ve které nemocnici a pokoji jsi? Půjdu se za tebou podívat.“ Nabídl a zvažoval své možnosti.
„Proč bys sem měl chodit? Jsi zaneprázdněný s těmi případy a Andreas tě pravděpodobně zabije tužkou na oči a nebudu ani zmiňovat, že by ses snad bál o Georga, Tome.“ Odpověděl Bill na jeho návrh. Byl opravdu tak zoufalý, aby si zašukal, že by riskoval všechno, co právě zmínil?
„Chci přijít, protože tě chci vidět. Nestarám se o tvého kamaráda, ty jsi ten, o kterého se bojím. Jen mi to řekni, abych mohl jít, okej? Slibuju, že to není taktika, jak dostat něco sexuálního. Jedl jsi dneska?“ Řekl Tom a rozhlížel se po kanceláři. Uvažoval, jak dlouho mu může trvat, než zjistí, ve které nemocnici Bill je, pokud mu to ten kluk odmítne říct.
„Co? Nemůžu si vzpomenout.“ Přiznal Bill a cítil se trapně. Slova si stále přehrával v hlavě znovu a znovu, což ho nutilo myslet. Tom Trümper se zdál, že se zajímá o něj. Z nějakého důvodu se Bill podíval do zrcadla a začervenal se. „Myslím, že jsem včera snědl půlku sendviče.“
Tom zasténal. „Řekni mi, kde jsi. Donesu ti něco k jídlu, nebo taky skončíš špatně. Nedovolím, aby se to stalo. Na co máš chuť? Čínu, Subway, McDonald, salát?“ začal Tom přemýšlet a hledal něco, na co si může zapsat případnou objednávku. Jasně, že jeho případ je důležitý, ale věděl, že se nebude soustředit, dokud toho kluka aspoň na chvíli neuvidí.
Bill si skousl ret. Možná má ten muž dobré úmysly… Bylo riskantní, aby se tohle setkání uskutečnilo, ale měl pocit, že Tomova slova jsou upřímná. Nebyl tak chladný, aby odmítl muže, který se jen stará. Povzdechl si a zavřel oči. Hlavu si opřel o dveře malé koupelny, kde se zamkl, aby mohl mluvit. „Cokoliv bude v pohodě, opravdu nejsem vybíravý. Jsme v pokoji 935 v nemocnici U svatého srdce. Jeho jméno je Georg Listing, jen kdyby se ptali.“
Tom si rychle zapsal informace, které mu byly řečeny, a uvažoval, jaké jídlo chlapci koupí. „Dobře, za chvíli tam budu, slibuju.“ Řekl a natáhl se pro peněženku a klíče od auta. Ujistil se, že má malý papírek s sebou. Zatímco ukončil telefonát, odemkl dveře kanceláře. „Jdu ven, nevím, kdy budu zpátky,“ byla jediná věc, kterou řekl své sekretářce, a nasadil si své drahé brýle. Rozešel se k výtahu.
Někde na druhé straně města v nemocnici Bill svíral telefon v ruce, když byl telefonát ukončen. Nemohl zapřít ten hřejivý pocit, který měl ve svém hrudníku, když položil telefon a uvažoval, co to dělá. Měl pocit, že se dělí na dvě osoby, jednu, která je s Georgem, a druhou, která chce být s Tomem. Bylo to rušivé a matoucí.
Opakující se bouchání na dveře ho vyrušilo z myšlenek.
„Bille, otevři už. Přestaň se bavit s tím blbečkem a pojď ven, ty víš, že nesnáším, když to děláš. Není to fér.“ Andreas kňoural za dveřmi, necítil se pohodlně sám v pokoji s osobou, která byla v bezvědomí. Jasně, že Georg byl milý kluk, ale i tak. Když uslyšel na druhé straně dveří povzdech, odstoupil blonďák o krok a čekal, až se dveře otevřou.
„Tom má pravdu. Jsi někdy otravný.“ Řekl Bill, když vyšel ze dveří a zastrčil si telefon do kapsy mikiny. „Raději se chovej dobře, až sem dorazí.“
„Omlouvám se, co?“ zeptal se Andreas a zíral na svého kamaráda, který kontroloval svého přítele. „Přijede sem? Co to kurva? Proč přijede a proč se nebojíš? V případě, že si to nezaznamenal, Georg, tvůj přítel, tady leží v bezvědomí a ty sem přivedeš toho… toho… debila? Jsi snad padlý na hlavu?“
„Jsi moc dramatický, jen přeháníš. Jen se o mě bojí, protože jsem dva dny nebyl v práci. Přinese mi něco k jídlu a pravděpodobně mě bude chtít přesvědčit, abych šel do práce předtím, než propadnu z hodiny, to je všechno.“ Řekl Bill. Přál si, aby nevypadal, jak teď vypadá. Opravdu mohl použít nějaký makeup.
„Jo, jasně. Samozřejmě se bojí o tvůj zadek a jak se do něj dostat.“ Andreas si odfrkl a protočil očima. Chodil po pokoji. „Opravdu si nemyslíš, že je to jen další cesta, jak se ti dostat do kalhot? Víš, že je tebou jak posedlý.“
„Za prvé, můj zadek je v pohodě tak, jak je, okej? A ty opravdu nemáš žádnou víru v lidskou laskavost? Nenapadlo tě někdy, že není jen monstrum, ale může mít taky jemnou stránku?“ zeptal se Bill a nedíval se na svého kamaráda, ale na svůj odraz. Není nic, co může udělat se svými vlasy, tak si je stáhl do culíku.
Jejich malá hádka pokračovala ještě 10 minut, než byli přerušení zaklepáním na dveře. Bill došel ke dveřím a trochu se usmál, když uviděl tvář svého šéfa nad taškou, která voněla až božsky. Cokoliv, co v tom bylo, Bill se nemohl dočkat, až to ochutná. Ustoupil o krok dozadu, aby Tom mohl vstoupit do pokoje.
„Ahoj, jak je mu?“ zeptal se Tom zdvořile. Zůstával u Billa, jak nejvíce mohl, zatímco ukazoval na muže na posteli. Pozvedl obočí, když si všiml odbarveného blonďáka, který na něj zíral. Stál v rohu a ruce měl založené na hrudníku v obranném postoji. „Ahoj, jsem Tom Trümper, ty musíš být Andreas?“ Řekl klukovi, který se na něj díval nenávistným pohledem.
„Cokoliv. Vím, kdo jsi, a vím, co chceš udělat, a jsem si jistý, že vím, co se snažíš udělat s mým kamarádem. Měl by ses od něj držet dál, jestli víš, co je pro tebe dobré.“ Andreas mu vyhrožoval a nepohnul se ze své pozice. Bohužel pro něj se Tom nezdál být zastrašený.
Bill si povzdech a došel ke Georgově posteli. „To je v pohodě, Andreasi, už jsem ti řekl, že se o nic nebude pokoušet. Na to je dostatečně slušný.“ Řekl svému kamarádovi a jemně odstranil Georgovi vlasy z tváře. „Proč jste sem přišel, pane Trümpere – Tome?“ zeptal se jemně.
Tom si povzdychl, položil jídlo na malý stolek a došel k Billovi. „Řekl jsem ti to do telefonu. Chtěl jsem tě vidět. Bál jsem se o tebe.“ Odpověděl a položil ruku na jeho rameno. „Nevím, cos se mnou udělal, ale nemohl jsem na tebe přestat myslet, nemůžu se soustředit na svou práci, pokud nejsi okolo, abys vtipkoval, hrál si se svými vlasy a ptal se mě na všechno, co potřebuješ vědět. Něco jsi se mnou udělal. Všechno, co vím, je to, že jsem tě musel vidět a je jedno, co se stalo naposledy v kanceláři.“ Mluvil Tom popravdě klidným hlasem, i když uvnitř sebe křičel všechna přiznání. Zapomněl na muže, který ležel na posteli, když se Bill zvedl a překvapeně se na něj otočil a zíral. Zapomněl na Andrease, když se na něj Bill usmál.
Komentář ‚myslím, že budu zvracet‘ nebyl zaznamenán ani jedním z nich, když blonďák procházel do koupelny. Teď nebyl důležitý.
Tomova ruka si opatrně našla cestu k Billovu krku, druhou ruku si položil na jeho bok, přitáhl si ho k sobě a jejich rty se jemně setkaly v dlouho očekávaném polibku, přičemž oba dva lapali po dechu, když se jejich rty znovu a znovu setkávaly. Jejich srdce bila rychleji. Billovy ruce si našly cestu na Tomův hrudník a uchopily jeho drahou košili.
Ani jeden z nich si nevšiml Andrease, který celou scénu pozoroval v šoku z koupelny. Jeho čelist se málem dotýkala podlahy. Nechtěl věřit tomu, co vidí a co jeho kamarád dělá. Dobrovolně.
Ani si nevšimli muže na posteli, který pomalu otvíral oči a sledoval v šoku, jak se jeho přítel vášnivě líbá s někým, kdo není on. Líbá Toma zasraného Trümpera, který si ho drží těsně u sebe. Ten zkurvysyn. Georg věděl, že se mu Billa bude snažit ukrást, věděl to celou dobu.
autor: Darkness069
překlad: Danny
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 24
ANO!
Totiž, ne že bych něco takového Georgovi přála, ale prostě… ANO!
Snad to Bill ustojí až zjistí, že se TO Geo dozvěděl a navíc to i viděl. Fakt nerada bych četla o tom, jak od sebe Toma odstrčí a bude se Geovi omlouvat a nechá si mezi prsty proplout takovou šanci na získání někoho jako je Tom. I když se zdá, že je trochu bipolární – chvíli psychopat, chvíli se chová dospěle… No, uvidíme.
Díky za překlad 🙂
Pěkně jsi vykreslila Toma jen jsem zvědavá co udělá Bill.