autor: Emilia
„Crrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr.“ Pronikavé zvonění telefonu prořízlo klid v pokoji, kde podřimovali dva chlapci. Tom se tak lekl, že sebou trhnul a kopnul nechtěně do Theovy nohy.
„Au, bože, kdo prudí tak brzy ráno?“ Zamručel rozespale Theo.
„Já nevím.“ Tom s polozalepenýma očima hmatal po nočním stolku a snažil se najít svůj drnčící mobil.
„Ať volá kdokoli, tohle by radši mělo být důležité.“ Zamručel do mikrofonu, když přijal hovor, aniž by si přečetl jméno volajícího.
„Vstávejte, vy lemry. Párty ride čeká!“ Zakřičel do telefonu nadšeně Ben.
„Víš, kolik je hodin?“ Mrmlal Tom podrážděně a třel si tvář otlačenou od polštáře.
„Jo skoro 12. Neříkej, že jste ještě spali.“ Konstatoval Ben a protočil oči, což Tom nemohl vidět.
„Byli jsme dlouho do noci vzhůru.“ Bránil se Tom podrážděně. Byla pravda, že Theo byl ranní ptáče a chodil pravidelně běhávat, ale dnes zůstal v posteli s Tomem.
„A dělali co? Víš co, ne, nechci to vědět.“ Zarazil ho Ben, když se Tom nadechoval k odpovědi. „Každopádně zvedněte svý namožený zadky a večer račte dorazit na Perleberger Strasse 48. Jeden můj známej bude hostovat párty. A vypadá to, že to bude velký, takže to bude stát za to.“
„My jsme nedělali… nemáme namožený zadky.“ Durdil se Tom a trochu zčervenal. Nic divokého se mezi nimi nedělo. Dlouho do noci si povídali, a potom se trochu mazlili, než usnuli.
„Nechci vědět, co ještě jinýho máte namoženýho.“ Rejpal dál Ben.
„Všichni nejsou takoví perverzáci jako ty, Hellere.“ Prsknul Tom do telefonu naježeně.
„Já vím, vy dva jste ještě větší. Pozdravuj manžílka a večer buďte tam. Čau.“
„No tohle, počkej…“ Tom nestihl doříct větu a na druhém konci se hovor ukončil.
„O čem tohle bylo?“ Díval se rozespalý Theo pobaveně na Toma. Slyšel jenom jednu část konverzace o zadcích a znělo mu to velmi zajímavě.
„Tvůj nejlepší kamarád je chlípník.“ Konstatoval Tom.
„Jo, to víme, něco novýho?“
„Večer má být párty. Dostali jsme pozvánku.“ Tom našpulil pusu a otáčel mobilem mezi ukazováčkem a palcem.
„To zní dobře, půjdem?“ Zadíval se Theo tázavě na Toma, ale už znal odpověď.
„Zbývá nám něco jiného?“ Pokrčil Tom rameny. Popravdě se mu na párty moc nechtělo. Nebyl zrovna typ, který by vymetal často večírky, ale Ben by pro ně byl schopný přijet až domů, kdyby se neukázali. Navíc tam jistě budou i Eric s Rinou. A trochu rozptýlení po nedávných událostech mu možná neuškodí. Tom to vzal jako výbornou příležitost.
„Zlato?“ Zeptal se opatrně Thea.
„Hm?“ Zamručel Theo spokojeně, když mu Tom začal přejíždět prstem od hrudníku až k břichu.
„Nevadilo by ti, kdybych se před tou párty stavil na chvíli za Billem? Víš, chtěl bych si s ním promluvit o tom, co se stalo.“ Vypustil na Thea. Uběhly dva dny od chvíle, kdy se neviděli, a ještě spolu neměli příležitost mluvit.
„Telefony nefungujou?“ Zašklebil se Theo a Tom si na něj z poloviny vylezl a začal se mu nosem lísat o tvář.
„Vždyť sis nepřál, abychom si psali, vzpomínáš? A osobně to bude lepší.“ Mrkal na něj koketně.
„Tvé přesvědčovací schopnosti mě nepřestávají překvapovat.“ Zasmál se Theo, ale nestěžoval si. „Tak jo, běž si. Ale jestli na tebe bude něco zkoušet, budu ho muset srovnat do latě.“ Theo se nafoukl a na obličeji se mu skvěl jakýsi pokus o to, zatvářit se hrozivě. Tom chtě nechtě vyprsknul smíchy.
„Co je tady k smíchu?“ Zamračil se Theo.
„No víš… nechci se tě dotknout, lásko, ale Bill by z tebe vymlátil duši.“
„Díky za důvěru.“ Urazil se Theo.
„Viděl jsi, jak vypadá? Navíc má za sebou milion rvaček. Viděl jsem, jak srovnal dva chlápky, ani si neškrtli. Takže pouštět se s ním do křížku ti významně nedoporučuju. Na to tě moc miluju.“ Tom si snažil Thea usmířit.
Nechtěl se ho dotknout. Ale nedokázal si představit, že by se ti dva někdy rvali. Musel by Thea nejspíš poté hodně dlouho navštěvovat na jednotce intenzivní péče. Bill byl navíc o dost vyšší a vypracovanější. A poslední dobou definitivně začal víc posilovat. Tom zatřepal hlavou a v duchu se okřikl za obraz kytaristy v ručníku, který mu naskočil od poslední návštěvy.
„Pffff. Není on prostě úžasný?“ Utrousil Theo a v jeho hlase byla jasně slyšet žárlivost.
„Tady někdo žárlí.“ Tom si nemohl pomoct a trochu si ho dobíral.
„Já na něj? Prosím tě.“ Řekl Theo jakoby nic, ale oba věděli, že je to pravda. To měl teď s tím potetovaným podivínem soupeřit o Tomovu pozornost?
…
T: Budeš dnes doma?
Tom odeslal Billovi stručnou zprávu. Přeci jen bylo vhodné se před návštěvou ohlásit. Jak znal Billa, nemusel být vůbec doma.
B: To záleží… co máš na mysli?;-)
Tom protočil oči, ale neubránil se drobnému pousmání, které mu přeběhlo po rtech.
T: Ehm návštěvu? Takovou tu, kde mi uděláš kafe a budeme si povídat, kdybys nevěděl, co se na takových návštěvách dělá 😛
B: To zní nudně… budeš tomu muset dát trochu šťávy.
T: Tak dobře, můžeme se jít projít s Pumbou 🙂
Tom se doma zákeřně ušklíbal, když odesílal smsku. Věděl, že Theovi se nelíbilo, že si spolu psali tímhle způsobem, ale nemohl si pomoct. Byli Tom a Bill. Vždycky se spolu hašteřili a popichovali se. Byla to součást jejich vztahu. A koneckonců, Tom přeci nenapsal nic špatného.
B: …
Kytarista mu zpátky poslal pouze tři tečky. Tom vyprskl smíchy.
T: Je tohle možné? Že by tobě došla slova? 😀 A víš, že mlčení znamená souhlas? 😛
B: A víš, že panenky, co provokujou, končí v pekle? A tam to šéfuju, kdybys to nevěděl, baby 😉
Tomovi se zakroutil žaludek. Ačkoli to byl pouze psaný text, živě si dokázal představit tón kytaristova chraplavého dráždivého hlasu, jak mu do ucha šeptá baby.
T: Potom mám štěstí, že já patřím mezi ty hodné 🙂 můžu se teda stavit?
B: Bavíš se se mnou. Už kvůli tomu nepatříš mezi světce 😛 když jsi tak nadšený do venčení, dáme spicha venku. V parku v jižní části za dvě hodiny.
T: Ugh uvědomuješ si, jak je ten park velký?! Bude trvat věčnost, než ho projdeme.
B: Ty jsi chtěl venčit.
T: Odkdy jsi typ na dlouhé procházky? 😛
B: Kdo říkal něco o tom, že já půjdu pěšky? 😛 ta tvoje naivita je někdy vážně sladká, panenko.
Tom si odfrknul. No jistě. To byl celý Bill. Měl tu představu přímo před očima. Bill jedoucí před nimi na své pekelné mašině s Pumbou a s ním v patách, s jazyky až na zemi. Jak typické.
…
„To ses takhle vyparádil?“ Odchytil Theo Toma, aby se s ním rozloučil, když si obouval boty.
„Tak normálně.“ Pokrčil Tom rameny a snažil se, aby to vypadalo nenuceně. On sám si nechtěl připustit, že vždy když se měl vidět s Billem, si na svém vzhledu dal extrémně záležet. Proč to vůbec dělal? Byli přeci přátelé a Billovi mohlo být úplně jedno, jak vypadá. Proč mu tedy záleželo na tom, aby se mu líbil? Nechtěl si na svoji otázku odpovídat, protože se odpovědi bál, a tak to zatlačil hluboko do své mysli.
„No nevím, nevím. Jak dlouho se zdržíš?“ Zeptal se Theo a přitáhl si Toma k sobě pro polibek na rozloučenou.
„Ještě nevím, ale před párty budu doma. Co budeš mezitím dělat?“ Zajímal se Tom. Na jednu stranu Thea opouštěl nerad, protože spolu měli trávit zbytek prázdnin, ale nikdo nepočítal s tím, že do tohohle plánu přibude ještě jedna osoba. Nemohl se od Billa držet stranou.
„Stavím se za Benem. Budem se poflakovat.“
„Fajn, nedělejte žádné neřesti.“ Zasmál se Tom a dal Theovi sladký polibek.
„Pro tebe to platí dvojnásobně.“ Oplatil mu Theo hravě, ale myslel to vážně.
„Neboj se. Znáš mě.“ Usmál se Tom, naposledy Theovi mávnul a zmizel vchodovými dveřmi.
„Ale taky vím, co je on zač.“ Zamumlal si pro sebe Theo s povzdechem.
…
Tom se pomalu procházel po parku a rozhlížel se okolo, jestli někde neuvidí vysokého muže s havraními vlasy. Nepřipraveného ho zastihla obrovská uslintaná chlupatá koule a začala po něm skákat.
„Pumbo… no jo, taky tě rád vidím. Agghhh, dolů, hochu, neolizuj mě.“ Tom se snažil uklidnit nadšeného buldoka. „Ale kde máš páníčka?“ Podíval se tázavě do tmavých nevinných očí.
„Hledáš mě?“ Ozvalo se mu najednou zezadu u ucha. Tom málem vyletěl z kůže. Jednak proto, že se leknul, a taky z toho důvodu, že byl kytarista tak blízko, že se mu rty otřel o ucho, když šeptal.
„Tyyyy…“ Tom se prudce otočil a ze šoku se mu klepal hlas.
„Ano, Panenko?“ Ušklíbl se Bill, v očích provokativní jiskřičky.
„Já tě vážně zabiju.“ Vyhrkl Tom a na hruď si položil dlaň. Srdce se mu rozbušilo, jako by běžel.
„To neuděláš.“ Zavrtěl Bill hlavou.
„Proč by ne?“ Tom si založil ruce na hrudi a vystrčil bok.
„Na to mě až moc žereš.“ Pronesl sebevědomě kytarista stále se svým typicky drzým úšklebkem na rtech.
„Oh, kde bereš tu jistotu?“ Vyplázl Tom na staršího muže jazyk. Muž s havraními vlasy k němu přistoupil tak blízko, že se skoro dotýkali špičkami nosů.
„Protože pokaždé, co se k tobě přiblížím, nemůžeš dýchat…“
Byla to pravda, Tom nemohl kontrolovat reakce svého těla a v tak těsné kytaristově blízkosti měl pocit, jako by mu někdo ukradl všechen vzduch z plic. Cítil jeho vůni a trochu se mu zatočila hlava. Bill přejel ukazováčkem po Tomově krku a tomu okamžitě naskočila husí kůže. Ten dotek pálil.
„Když se tě dotknu, seš z toho hotovej, a to nic nedělám. Nedokážeš se mi ani podívat do očí, aniž by ti zrudly ty tvoje sladký tvářičky, Panenko. Mám pokračovat?“ Kytarista pozvedl obočí a Tom sklopil pohled. Nenáviděl, jak se nemohl ovládat v Billově blízkosti. Taky nenáviděl to, že všechno, co kytarista řekl, byla pravda. A úplně ze všeho nejvíc nenáviděl fakt, že se nikdy v ničí blízkosti takhle necítil. Ani v Theově. Tom do Billa jemně strčil a poodstoupil dál.
„Měli bychom jít, máš venčit Pumbu a ne mě oblbovat řečičkama.“ Tom pohodil vlasy a vykročil. Kytarista s ním lehce srovnal krok a písknul na Pumbu, který se celou dobu věnoval hrabání v hlíně. Vystrčil svůj špinavý čumáček, a když si uvědomil, že jeho páníček i ten kluk se zvláštními háďaty na hlavě kráčejí pryč, okamžitě se za nimi rozeběhl.
„Takže moje řečičky fungujou?“ Kytaristovi na rtech pohrával drzý úsměv.
„To by sis přál.“ Zaprskal Tom, ale zrudlé líce schovat nemohl.
„Awww, panenko, ty seš tááák jasnej.“ Zasmál se Bill. „Ale to se mi na tobě vždycky líbilo.“ Dodal vzápětí. Tom si nemohl pomoct a musel se nepatrně pousmát. Zadíval se na staršího muže a všiml si malé modřinky na čelisti.
„Omlouvám se za Thea. Že takhle vyváděl. Bolelo to?“ Zeptal se Tom starostlivě.
„Když řeknu, že jo, uděláš něco proto, aby se to zlepšilo?“ Zahýbal Bill obočím a Tom mu šťouchl do paže.
„Vidím, že jsi v pořádku.“
„Nemusíš to s tou péčí tak přehánět.“ Podotkl ironicky starší muž.
„Děkuju.“ Řekl Tom najednou.
„Za co?“ Podivil se kytarista.
„Za to, že jsi mu to neoplatil.“
„Neudělal jsem to kvůli němu.“ Řekl Bill a pročistil si krk.
„Já vím. Cením si toho.“ Tom se zadíval kytaristovi upřímně do očí a stiskl mu děkovně paži. Starší muž si promnul dlaní krk a nadhodil frajerský úšklebek.
„Jsou i jiné způsoby, jak mi poděkovat.“ Mrkl na Toma.
„Ani nezačínej s tím jaké.“ Tom Billovi pohotově přiložil prst na rty a zarazil se. Ani si neuvědomil, co dělá. Rychle ruku stáhl a rozpačitě těkal okolo očima. Uviděl klacek, zvedl ho a hodil ho Pumbovi.
„Umí aport?“ Otočil se na kytaristu tázavě.
„Ne, ale je kouzelník. Umí ten klacek nechat do minuty zmizet.“ Ušklíbl se Bill.
„Cože?“ Zakroutil Tom hlavou, a jakmile uviděl buldoka, jak cupuje větvičku na cucky, pochopil. Musel se zasmát.
„Takže tvůj manžílek ví, kde jsi?“ Zajímalo Billa.
„Jo. O všem jsme mluvili.“
„A to ho nežere, že jsi teď tady se mnou?“
„Nebyl zrovna nadšený, ale pochopil, že jsme pouze přátelé.“ Tom se při slově přátelé významně zadíval na kytaristu, než pokračoval. „A nemůže mi zakazovat, s kým se kamarádit. Je velmi chápavý a tolerantní.“
„Je to spíš pěknej magor.“ Uchechtl se Ďábel.
„Proč by měl být?“ Tom svraštil obočí.
„Já být na jeho místě, tak si tě hlídám. A už vůbec bych tě nepustil ven s někým takovým, jako jsem já.“
„Říká se tomu důvěra, víš.“ Zdůraznil Tom slovo „důvěra.“
„Možná věří někomu, koho tak dobře nezná.“
„A ty mě snad znáš?“ Tom si založil ruce na hrudi.
„Znám tě líp, než se znáš ty sám.“
„Možná dřív… teď je všechno jinak.“
„Sám víš, že to není pravda…“ Starší muž se zadíval Tomovi do očí. Ten pohled po kratší odmlce mezi nimi odvrátil.
„Co ode mě chceš, Bille? Nevyznám se v tobě.“ Vydechl zoufale Tom. Nechtěl si připouštět, že kytaristova slova byla pravdivá. Nechtěl, aby ho tak dobře znal. Nechtěl, aby mu viděl až do žaludku. Nechtěl, aby vždycky poznal, co cítí.
„Vůbec nic… leda bys mi chtěl něco dát.“
„To se nestane.“
„To už jsem slyšel…“
„A ještě víckrát uslyšíš.“
„Když to říkáš.“ Pokrčil kytarista rameny s nepatrným úšklebkem na rtech a zastavil. Prohlížel si Tomův obličej a ten se ošil. Cítil se nesvůj, jak ho ty dva žhnoucí uhlíky propalovaly.
„Co?“ Vyhrknul na muže s havraními vlasy, když delší dobu nic neříkal a jen se na Toma díval.
„Nic jen mě to nepřestává fascinovat.“ Řekl záhadně kytarista.
„A co?“ Tom se k němu nahnul blíž, jak se dívali jeden druhému do očí, ani si to neuvědomil. Jako by ho vábila nějaká neznámá síla. Toma napadlo, že Bill nemusel mít magické schopnosti, aby někoho uvedl do tranzu. Starší muž se k Tomovi nahnul ještě blíž. Tom se zatřásl a napadlo ho, že se jej Bill chystá políbit. Nevěděl proč, ale stál tam jako přikovaný a pod sílou kytaristovy vůně přivřel oči. Bill mu ale místo toho přiložil rty k uchu a chraptivě zašeptal:
„Jak může tak kousavé stvoření vypadat tak andělsky.“ Hned poté se odtáhl.
Tomovi se na okamžik zadrhl dech. Nepostřehl by to, kdyby mu tělo nepřipomnělo, že potřebuje další dávku kyslíku. Zostra se nadechl. Bill mu málokdy říkával takové věci, ale když to udělal, úplně mu tím vzal vítr z plachet. Dřív by za to dal cokoli na světě. Ale teď? Teď ho ta slova drásala na duši a připomínala mu, co všechno mu bylo zapovězeno.
„Ale prosímtě, takových andělů jsi za ty dva roky musel potkat.“ Tom se snažil odvést pozornost od svého rozrušení a mávl rukou tak, aby to vypadalo ledabyle. Ovšem v momentě, kdy to vyslovil, si přál slyšet, že je samozřejmě jediný, na koho celé ty dva roky myslel, a držel celibát. Kytarista se ušklíbl.
„Jestli ze mě chceš vymámit nějaké komplimenty, tak máš pech, Panenko. Víš dobře, jak to je.“
„No to teda nevím a nesnažím se z tebe mámit komplimenty. Jen pochybuju, že jsi celé dva roky držel celibát.“
„To jsem nikdy neřekl.“
„Nemusel jsi.“ Vyprskl Tom trochu víc nevrleji, než zamýšlel.
„Už zase vystrkujeme drápky?“ Uchechtl se Ďábel.
„Nevystrkuju drápky, jsem v pohodě.“ Založil si Tom ruce na hrudi a bojovně vystrčil bradu.
„Zníš úplně pohodově.“ Přisvědčil Ďábel sarkasticky.
„Protože mě štveš!“
„A co přesně tě šve, Panenko?“ Bill to moc dobře věděl a trochu si to škádlení užíval. Pravdou bylo, že zezačátku tu bylo pár stínů, se kterými se snažil rozptýlit a zapomenout. Ale po chvíli ho přestaly bavit a soustředil se na jiné věci.
„Někdy úplně všechno, co děláš a říkáš, a někdy mě štve i to, že vůbec jsi! Protože někoho takového by měli zakázat! Nejsi vůbec vhodný pro moje duševní zdraví. Nejdřív mi motáš hlavu těmahle řečičkama, a pak zmizíš na dva roky a děláš bůhvíco s bůhvíkým.“ Vyjelo z Toma načertěně, ale hned by si za to nejradši lípnul pár facek. Nechtěl dávat najevo, že mu záleží na tom, jestli kytarista s někým byl nebo nebyl. Ale pravdou bylo, že šílel vzteky a žárlivostí už z představy, že by se ho někdo dotknul byť jen prstem.
„A ještě ke všemu dokážeš být tak ledově klidný, čímž mě vytáčíš dvakrát tolik. Jsem rád, že tě bavím.“ Dodal ještě Tom dotčeně, když kytaristovi na rtech začal pohrávat jemný úsměv.
„Mohl bys být taky.“
„Vážně? Neříkej!“
Kytarista přistoupil k Tomovi blíž a položil si ruce na jeho ramena. Nesnažil se ho dotýkat ani nic dělat, nechal je tam jen ledabyle opřené. Toma do nosu udeřila jeho vůně. Byli si teď tak blízko, že Tom mohl cítit na tváři kytaristův dech.
„Jo, kdyby ti v té tvojí blonďaté natvrdlé hlavince došlo, že jsem se tě nikdy nikým nesnažil nahradit. Ne, že by to bylo možný. Sice rád překračuju hranice, ale nejsem zasranej kouzelník, zázraky neumím ani já.“ Šeptal kytarista chraptivě.
„Bille.“ Vydechl Tom. Cítil se v ďáblově přítomnosti tak zranitelný.
„Stejně tak jako já vím, že i když jsi teď s někým jiným, jsem tam vždycky s tebou. Protože mě máš úplně všude a já jsem ten, kdo má tvojí nevinnost i tvojí nevinnou dušičku, Panenko. Upsal ses jednou, upsal ses navždy.“ Pokračoval starší muž a Tom si musel zapřít dlaně o jeho hrudník, jak se mu podlamovala kolena. Neexistovalo nic kolem nich. Tom se kousal do rtu a věděl, že všechno, co Bill řekl, byla pravda. Velmi bolestná pravda. Zavrtávala se mu hluboko do mysli a do srdce a chtěla ven. Tak moc křičela. Stačilo se nepatrně nahnout vpřed a mohl ji utišit. Najednou se ozval zvuk příchozí sms, jak telefon současně zavibroval v Tomově kapse. Jako by ho to vrátilo do reality zpátky na zem. Protože byl ztracený hluboko v kytaristových očích a bál se, že už ho nic nedokáže vytáhnout zpět. Zmatený Pumba hleděl z jednoho na druhého a snažil se přijít na to, co to jeho páníček a ten kluk se zvláštními vlasy hráli za hru. Dotknout se čenichama a odskočit? Tuhle neznal.
Tom se odtáhl od Billa a zahrabal do kapsy pro mobil. Psal mu Theo. Tomem se začala šířit vlna viny. Proboha, co to málem udělal?
„To je Theo. Musím už jít.“ Pípl Tom potichu. Bill jen pokýval hlavou, nic nenamítal.
„Měj se, Panenko, a pozdravuj manžílka.“ Mrkl na něj. Když se však oba otočili k odchodu, jeho typický úšklebek mu ze rtů spadl. Ve tváři měl vepsané zklamání. Tom si toho nevšiml, protože byl zahlcený vlastními pocity a vinou, kterou v něm probudily. Pumba byl ovšem velmi vnímavý, i když to tak nevypadalo, a začal se svému páníčkovi lísat o nohu ve snaze ho rozveselit.
„No jo, ty chlapatá obludko, víš, že tebe žeru nejvíc.“ Podrbal ho za uchem a Pumba šťastně zachrochtal. Napadlo ho, že by mohl vyzkoušet tu hru, co viděl, že spolu hráli Bill s tím podivným klukem, a když se Bill sehnul, aby mu hodil klacek, vyskočil mu do obličeje a věnoval tak svému páníčkovi pořádnou pusu. „Fuj, ty příšero jedna uslintaná. Strkat jazyk mi ale do krku nebudeš.“ Stíral si Bill znechuceně z obličeje provazce slin a trochu hlíny. „No nevejrej na mě tak a radši ani nechci vědět, co všechno si do tý tlamy teď strkal.“ Pumba si uraženě uchrochtnul a vystrčil na svého páníčka pozadí. Ladně (rozuměj z Pumbova pohledu ladně. To, že vypadá jako valící se buldozer, ze kterého odlítávaj za běhu sliny, mu nikdo neměl to srdce říct) se rozcupital vpřed a vrtěl si dotčeně ocáskem. „No ještě si buď uraženej. Však ty přijdeš, až budeš mít hlad.“ To jsem to dopracoval. Zakroutil hlavou ďábel. Už ani vlastní pes se s ním nebaví.
….
„Protože mě máš úplně všude a já jsem ten, kdo má tvojí nevinnost i tvojí nevinnou dušičku, Panenko. Upsal ses jednou, upsal ses navždy.“
Tomovi běžela hlavou kytaristova slova pořád dokola. Jako neustále dokola se přehrávající páska. Nemohl ten hlas utišit. Celou cestu na párty byl nesvůj, ačkoli se snažil nedávat nic najevo.
„Že, miláčku?“ Drknul do Toma Theo, když delší dobu nereagoval. Tom překvapeně zamrkal. Přes Billa a jeho nemravné řeči, které mu stále visely v myšlenkách, ani za mák neslyšel, co že mu to Theo právě říkal.
„Jistě, zlato.“ Zkusil to a bezelstně se na Thea usmál.
„Skvěle, takže hned jak přijedeme domů, tak ten kožený bičík vyzkoušíme.“ Řekl Theo s vážným výrazem ve tváři.
„Cože?“ Tom vyvalil šokovaně oči. Theo si všiml, že Tom vůbec neposlouchal, a tak si z něj trochu vystřelil. Propukl v salvu smíchu.
„Haha, vážně vtipný.“ Utrousil Tom a vyplázl na Thea jazyk.
„Vůbec mě neposloucháš, lásko.“
„Promiň, jsem dneska nějak mimo.“
„Proč? Kvůli tomu odpoledni? Jak to vůbec šlo? Ani jsi mi to nestihl říct.“
„Eh…“ Tom se nadechoval k odpovědi, a snažil se v hlavě rychle sesumírovat, co řekne. ‚No, víš, lásko, příšerně mě štvalo, že Bill spal nejspíš za ty dva roky s někým jiným, načež mi řekl něco na způsob, že já jsem pro něj nenahraditelný, a pak jsme se málem políbili. Málem díky tobě, protože jsi nás tak trochu vyrušil.‘ Jasně, to asi ne. Prolétlo Tomovi hlavou. Naštěstí se k nim přišoural Eric a Tom mu v duchu děkoval za záchranu.
„Čau, vy dva.“ Pozdravil je. Tom se přivítal s Ericem poloobjetím a aktivně navrhnul, že všem skočí pro drinky. Eric se za ním nechápavě ohlédnul, poznal na něm, že něco visí ve vzduchu.
„Je v pohodě?“ Ukázal Eric na Tomova vzdalující se záda.
„Snad. Ericu, poslyš, ty znáš toho Billa?“
„Billa?“ Eric nevěděl, co všechno Theo ví, musel být opatrný.
„Jo. Toho jeho kámoše. Ty ho neznáš?“ Podivil se Theo. Bylo mu divné, že by o něm Eric nevěděl, byli s Tomem přece nejlepší kamarádi.
„Jo, Billa. Správně. Osobně ho neznám. Ale vím o něm. Tom ti o něm řekl?“
„No jo. Měl jsem tu čest i osobně.“ Utrousil sarkasticky Theo. „Nelíbilo se mi, jak se okolo Toma ochomýtá, tak jsem mu jednu vrazil.“
„Cože si? Vážně? A Tom? Ten o Tom ví?“
„No jo. Všechno jsme si vyříkali, ale víš, něco mi na tom všem nesedí. Ten chlap se mi vážně nelíbí. A Tom se teď choval tak divně. Opravdu v tom nebylo nic víc?“
„Upřímně jsme se o něm s Tomem nikdy moc nebavili. Vím, že spolu byli párkrát venku, ale to je všechno. Nevyptávám se ho.“ Eric z toho za pomoci malé lži vybruslil celkem slušně. Nechtěl se do toho nechat zatahovat, ale zároveň nemohl potopit Toma. Byl to jeho nejlepší kamarád, i když někdy pěkně natvrdlej.
„Půjdu se podívat, co mu tak dlouho trvá.“ Eric se zvedl a zamířil směrem ke kuchyni, kam viděl Toma jít. Ten stál u baru s Benem a právě do sebe lil panáka vodky. Eric se mezi ně vetřel.
„Sorry, na chvíli si ho půjčím.“ Chytil Toma za rukáv a táhl ho pryč.
„Ale Sommere, no ták.“ Křičel za ním Ben, ale Eric se nezastavil.
„Ericu, sakra, co děláš.“ Zachichotal se Tom, když zakopl o práh další místnosti. Byla to koupelna. Kdyby Eric Toma nedržel za zápěstí, nejspíš by se rozplácnul na zem.
„Kaulitzi, ty jedna liško.“ Spustil na něj Eric, když za nimi zavřel dveře.
„Co se děje?“
„Nehraj neviňátko, Theo na mě teď spustil o Billovi.“ Tom si sednul na vanu a připlácl si ruku na pusu.
„Cooo? A co říkal?“ Mrmlal Tom trochu přiopile. Měl zrudlé tváře.
„Vyptával se mě.“
„Cos mu řekl?“
„No co myslíš? Co jsem mu měl asi tak říct. Řekl jsem, že nevím, ale ty si zaděláváš na pořádnej průser. Řekl jsi mu, že ty a Bill jste byli jenom kámoši?“
„No jo, přece jsem mu nemohl říct, že jsem do něj zamilovanej.“ Vyhrkl Tom, jak alkohol zapracoval.
„Počkej, jak jsi zamilovanej?“
„Jsem byl, jsem chtěl říct.“
„Ale řekl jsi, že jsi do něj zamilovanej!“
„Přeřekl jsem se.“
„Kaulitzi, tohle na mě ani nezkoušej a kápni božskou.“
„Ne.“
„Mám tě začít mučit?“
„Chjo, dneska jsme byli venku.“
„S Billem?“
„Jo.“
„A Theo o tom věděl?“
„Jo.“
„A?“
„A nic, já nevím, mám v tom úplnej guláš, protože Bill je tak… jednou udělá tohle, a pak zase řekne něco jinýho a mně už z toho pěkně hrabe, ti povím.“
„Bože můj, ty v tom zase lítáš.“
„Nelítám.“
„Ale lítáš, podívej se na sebe. Vždyť nikdy ani moc nepiješ.“
„Ale piju.“
„Jo, jednou za uherskej rok.“
„Takže co, já musím být celej rok svatoušek?“
„To ne, ale většinou jsi. Ne protože bys musel, ale protože prostě jsi. A piješ jenom, když jsi rozrušený, nebo tě někdo vyhecuje, takže se ani nemusíš pokoušet zastírat. Znám tě skoro od plenek, Kaulitzi.“ Zatahal Eric Toma za cop.
„Já mám taky právo být rozrušený!“
„Co budeš dělat?“
„To fakt nevím.“
„Tome, víš, že tě mám rád a chci pro tebe jen to nejlepší. Nebudu ti tady kecat do života, ale hlavně neudělej nějakou pitomost, které bys potom mohl litovat. A neubliž Theovi, je to dobrej kluk a miluje tě. Tak se nad tím zamysli.“
„Můžeš ho, prosím, nějak zabavit? Než se dám dohromady?“
„Jasně.“ Pokýval Eric hlavou a vyběhl z koupelny.
Tom se svezl podél vany na zem. Složil hlavu do dlaní a začal brečet. Pitomej Bill. Proč, ty jedno nepoučitelný srdce, musíš bít jako splašené pokaždé, když je blízko?! A ty, natvrdlá hlavo, ty taky moc nepomáháš, protože máš většinou úplně vymazáno, když se mi podívá do očí a šeptá mi do ucha ty svoje zvráceniny.
„Seber se, Kaulitzi. Máš krásného, hodného, milujícího přítele.“ Tom si setřel rukávy svého svetru slzy a postavil se. V zrcadle viděl svoje zarudlé oči a povzdechl si. Trochu si opláchl obličej, než se vydal zpátky. Musel se vzchopit.
autor: Emilia
betaread: J. :o)
Ďábel Tomovi tedy rozhodně nic nedává zadarmo. Nemůžu si ale pomoct, při každém slově, každém pohybu a Billově úšklebku jsem byla jako na jehlách a opravdu se Tomovi nedivím, že netuší, jak se má ohledně toho cítit.
Trochu se ale na Billa zlobím, jelikož využívá Tomovy city ve svůj prospěch, ačkoli… zatraceně, všichni víme, že upsat se Ďáblovi je závazek na celý život a Tom to tak před dvěma lety zkrátka udělal. Snad toho ani jeden z nich nebude na samém konci příběhu litovat.
Taky obdivuji Thea za jeho trpělivost a důvěru, přestože je vidět, že obojí již značně pokulhává a teď už můžeme jen čekat, že se to dřív nebo později sesype jako domeček z karet. Stačí pouze, aby Bill maličko zafoukal a je vymalováno.
Těším se na to, jak toto celé zpracuješ a co se bude dít dál, i když už nějakou tu teorii mám. Ráda se však nechán překvapit ^^
Mockrát ti děkuji za další díl, který byl jako vždy naprosto grandiózní a dokonalý od začátku do konce ^^
Myslím, že Tom svádí zcela marný boj. A Bill se pořád tak snaží, až mi ho dneska bylo skoro až líto, kdyz jim tu jejich chvilku přerušila Theova esemeska 😀
Tom by měl přestat Thea trápit, i když ho má rád, je jasné, že by s ním nikdy nebyl úplně šťastný, když má plnou hlavu něceho úplně jiného. S Billem sice žadnou jistou bezpečnou budoucnost nemá, ale myslím, že ty chvíle, které s ním prožije, budou stát za to… A Bill se taky změnil, i když by to asi sám nepřiznal, ale mě se ta jeho změna moc líbí 🙂
Awww tak už nám ta atmosférka mezi Billem a Tomem pěkně houstne 🔥🔥🔥. Silné scény v parku popsané tak, že i nezaujatého čtenáře prostě musí vtáhnout do děje, tleskám. Až mi bylo Ďábla na konci líto, zas ho o ten polibek nepožádal, sakra to už vážně zamrzí 😜 (a to zcela výjimečně odložil svůj cinický přístup a dokonce se mu i na minutku otevřel). Achyooo… Nicméně dnes mi bylo prvně líto i Thea, on je fakt skvělej, navíc fakt hezkého, kluk! Jenže srdci prostě neporučíš, to je chemie a tam toho mozek mnoho nezmůže. Už bych tu svatou trojici dál vzájemně netrápila, stejně všichni toužíme po jediném – a to až Panenka začne být upřímná sama k sobě a vrhne se pekelníkovi nejen kolem krku 😁. Navíc nevím proč, ale čím dál víc se začínám bát, že Bill se ho nebude “doprošovat” věčně.
Tom by mněl Teovi říct pravdu už to nechtíc řekl Ericovi.
Tahle povidka me normalne donutila vratit se po x letech na twc blog, jakmile jsem zjistila, ze je pokracovani, nasla jsem si chvilenku a zhltla jsem to behem hodinky 🙂
Dost me prekvapuje Billova zmena, vsechno na nem krici, ze se vratil jen proto, ze Tom je proste jen jeden, v tomto dile to dokonce, byt neprimo, prozradil… je mnohem vyspelejsi a to je na nem snad jeste vic sexy…
Co se tyka Toma, souhlasim s nazory, co tu v komentarich uz zaznely, Tom by to mel Theovi rict… uz z respektu vuci vsem trem. Lhat sam sobe je fakt nahouby a dost si tim zadelava na problem. Je evidentni, ze Tom se s tim snazi bojovat, ale nejake bitvy proste vyhrat nemuzeme. Mel by Thes respektovat natolik, aby mu dal sanci jit dal, protoze je mi jasne, ze hnedka jak prazdniny skonci a on odjede zpet do skoly, Tom bude jak utrzenej ze retezu….
Tome, Tome, dostal ses do pekne slamastiky :/
Nicmene tento dil je pekelnej 😉 🔥🔥🔥🔥